poslal Nepřihlášený
berešit 32,4-36,43autor:rabín daniel mayer
Hodnocení čtenářů: / 21
SlabéVynikající Autor: rabín Daniel Mayer
Friday, 04. 12. 2009
Gn 32,4-5
וישלח יעקב מלאכים לפניו אל עשו אחיו.... ....כה תאמרון לאדוני לעשו עם....לבן גרתי
Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi.... ....vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: „Až dosud jsem přebýval jako host u Lábana.“
Jaký smysl mělo vyslat anděly – מלאכים a ne lidi? Koho nazývá Jákob „pánem“, Ezaua nebo Hospodina?
Tak jedná צדיק – spravedlivý. Spravedlivý, (Jákob), i když hovoří prostě s lidmi, stále myslí na vznešené, nadpozemské věci. Také při těchto slovech myslí Jákob na modlitbu k Bohu. Proto si vybral za posly anděly Michaela a Gabriela, kteří se stále přimlouvají za Izrael. Andělé kromě poselství k Ezauovi, se mají ještě modlit za Jákoba. A přikázal jim: „Vyřiďte mému pánu“, t.j. přimluvte se za Jákoba dobrým slovem u Pána přebývajícího na nebesích. Ezauovi pak vyřiďte tato prostá slova: „Žil jsem u Lábana“, ale nestal jsem se důležitým člověkem, nýbrž jsem stále byl hostem – גר. Jákob chce těmito slovy zdůraznit, že i když nabyl velkého majetku, nezměnil se a nestal se z něj namyšlený zbohatlík, který si pouze díky svému majetku zajistil vysoké postavení. Jákob zůstal stále skromným člověkem, považujícím se jen za „příchozího, hosta“. Podobně i my si během našeho života musíme uvědomit, že jsme na tomto světě pouze hosté, příchozí, kteří odejdou a budou skládat účty před soudnou stolicí Nejvyššího. Proto se bez ohledu na nabytý majetek musí člověk chovat stále tak skromně, jak se choval náš otec Jákob.
(podle díla נועם אלימלך, Elimelecha z Leżajska, 1717 - 1787 )
Jákob si nebyl jistý, zda se ním bude chtít Ezau smířit. Pokud bude Ezau projevovat náchylnost k usmíření, je nutné s ním mluvit měkce, smířlivě. Pokud však bude projevovat vůči Jákobovi známky nevraživosti a nepřátelství, je nutné mluvit s ním tvrdě a připomenout mu Jákobovu sílu, proti níž nezmohl nic ani Lában, který ho chtěl o vše připravit.
Proto Jákob poslal místo lidí anděly, neboť tito poznají Ezauovy úmysly a myšlenky a podle toho mohou přizpůsobit s ním svou řeč. Buď budou mluvit s Ezauem po dobrém nebo po zlém.
Proto je psáno: „ke svému bratru Ezauovi“. Jákob zmocnil posly-anděly mluvit jak „s Ezauem“, tak mluvit i „s jeho bratrem“. Bude-li třeba, andělé budou mluvit „s Ezauem“, tedy přísně a výhružně. Pokud však bude Ezau vstřícný, budou s ním mluvit jako „s Jákobovým bratrem“, tedy měkce a smířlivě.
(podle díla קומץ המנחש, dodatku ke knize מנחת חינוך, jejímž autorem je rabi Josef ben Moše Babad (באב"ד), 1801 Przeworsk – 1874 Cfat)
Gn 32,25
ויותר יעקב לבדו ויאבק איש עמו
Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil.
Prostřednictvím síly mnoha lidí se vyhneme válkám, které našim duším a tělům vyhlašuje יצר הרע- zlý pud. Avšak v případě, že se člověk octne náhle sám, bez blízkosti ostatních lidí, tak tehdy s ním může „kdosi zápolit“. Tím „kdosi“ je právě יצר הרע a boj s ním je velice téžký a nebezpečný.
Gn 32,26
וירא כי לא יכל לו ויגע בכף ירכו
Když viděl, že ho nepřemůže, poranil mu kyčelní kloub...
Když viděl Ezaův patron (יצר הרע), že nad samotným spravedlivým Jákobem nemůže zvítězit, poranil mu alespoň kyčelní kloub. יצר הרע si řekl, že pokud nemůže přemoci samotného Jákoba, tak se bude snažit přemoci alespoň všechny ty, kteří vycházejí z jeho kyčlí, t.j. jeho potomstvo, což se mu podařilo v pozdější historii s Jákobovou dcerou Dínou (kapitola 34).
