poslal demagog V tomto textu nesmíme přehlédnout jednu velmi důležitou Davidovu větu, kterou
vnáší do uvedeného příběhu další rozměr. David zavolal na Abnera: Jakože
živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána,
Hospodinova pomazaného!
Zífejci
přišli říci Saulovi do Gibeje: "David se přece skrývá na pahorku
Chakíle naproti poušti Ješímónu." Saul hned sestoupil do pouště Zífu se
třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida.
Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti
Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do
pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu
přitáhl. Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl
místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal
v ležení a lid tábořil kolem něho. David vyzval Chetejce Achímeleka a
Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: "Kdo se mnou sestoupí k Saulovi
do tábora?" Abíšaj řekl: "Já s tebou sestoupím."
Tak vnikl David
s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí
je zabodnuto do země v hlavách lože ; Abnér a lid leželi kolem něho.
Abíšaj řekl Davidovi: "Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď
dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude
třeba ." David však Abíšajovi řekl: "Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne
ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?" David dále řekl:
"Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho
den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. Chraň mě však
Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to
kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme." David vzal kopí
a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl,
nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně
mrákota od Hospodina. David pak přešel na protilehlou stranu, postavil
se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor. David
zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: "Jestlipak odpovíš, Abnére?"
Abnér se ozval: "Kdo jsi, že voláš na krále?" David Abnérovi řekl: "Jsi
přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého
pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. Nepočínal sis
dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili
svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a
džbánek na vodu, který měl v hlavách!"
Saul poznal po hlase
Davida. Otázal se: "Je to tvůj hlas, můj synu Davide?" David řekl: "Je
to můj hlas, králi, můj pane." Dále řekl: "Proč vlastně můj pán
pronásleduje svého otroka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně
zlého? Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého otroka. Jestli tě
proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli
však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili,
abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi
sloužit jiným bohům.‘ Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy
tváře. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal pouhou blechu, jako by
honil po horách koroptev." Saul na to řekl: "Zhřešil jsem. Vrať se, můj
synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého
života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil." David
odpověděl: "Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese
je. Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin tě
dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného
vztáhnout ruku. Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu,
takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé
úzkosti!" Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě
mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke
svému místu. 1 Samuelova, 26. kapitola...
V tomto textu nesmíme přehlédnout jednu velmi
důležitou Davidovu větu, kterou vnáší do uvedeného příběhu další rozměr.
David zavolal na Abnera: Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti,
protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného!
I Kristus, stejně jako Saul, je
Hospodinův pomazaný. A tak i Saul v určitých chvílích zobrazuje Krista. A
proto se domnívám, že zde Davidova otázka směřuje i na nás, na
křesťany: Jak my střežíme Svého Pána, Hospodinova Mesiáše?
Saulův tábor v tomto rozměru představuje
sbor, církev, nebo i naše srdce. David s Abíšajem vniklli až k Saulovi,
k Hospodinovu pomazanému. Nikdo je nezastavil. Nikdo nezavolal: Stůj,
kdo tam, řekni heslo. Proč ne? Protože tam všichni spali. Chrápali.
během své duchovní noci Bylo jim to jedno. Saulův tábor zobrazuje
duchovně mrtvý sbor, do kterého může přijít každý nečistý duch a zmocnit
se Saulova kopí a džbánku na vodu, tedy vedoucího postavení ve sboru, v
církvi, postavení toho, kdo vede, jakož i toho, kdo udílí požehnání.
Jak my střežíme náš sbor, naši denonimaci? Kazatel BJB
Alois Boháček jednou hovořil o duchovním Shengenu - o církvích bez
hraničních kontrol. Zastavujeme každého duchu, který přichází do našeho
sboru a chceme od něj slyšet heslo? Vážení přátelé, bratři a sestry, to
není pouze úkol kazatele, faráře, bratrů starších, ale nás všech.
Například řád Církve bratrské zcela otevřeně píše o tom, že každý věřící
je osobně zodpovědný za duchovní stav sboru. Ti Saulovi vojácí možná
tak v klidu spali i proto, že věřili, že strážci jsou na stráží. Ale i
strážci tam spali. I naši kazatelé, pastoři, reverendi, starší,
biskupové, arcibiskupové, si mohou zchrupnout. A kdo pak zastaví
falečného ducha a bude chtít po něm heslo, než my dva, vážení čtenáři,
já a Vy?
A jak střežíme naše srdce? Ta samá
otázka. Jak střežíme Hospodinova pomazaného v naši duši? Necháme také
každého nečistého ducha vejít a zmocnit se kopí a džbánku na vodu? Aby
to byl satan, kdo nás vede v denodenních životech, aby to byl satan, kdo
nám udílí požehnání a svátosti? Každou myšlenku, která klepe na dveře
našeho srdce a duše, musíme zastavit a ptát se, jaké je heslo.
A je jedinné heslo pro křesťana, pro
jeho srdce a pro jeho sbor. A tím heslem je jméno: Ježíš Kristus.
Každého
ducha, který nenese jméno Ježíše Krista, jsme povinni vyhodit ze dveří
církve či sboru pryč a pohrozit mu, ať ho tu už příště nevidíme. Ještě
jednou zdůrazňuji: hovořím o nečistých a falešných duchů.
Neboť v historii se již (například) stalo, že se
falešný, nečistý, antikristův satanský duch zmocnil skrze středověký
papežský úřad Saulova kopí a džbánku na vodu. A stalo se tak proto, že
Saulův tábor spal, podřimoval, topil se v temnotě noci. Výsledkem bylo
mrtvé společenství, kde jen a jen z Milosti Boží se tu a tam rozhořel
nějaký ten slaboučký plamínek života, který byl žel bohu často udusován
dříve, než vznikl pořádný Plamen a Oheň Ducha Svatého
Vezměme si toto varování z minulosti
vážně. To není problémem pouze středovéké církve. Před tímto nebezpečím
není imunní žádné církevní a sborové shromážděni. Mějme napaměti, že
když nestřežíme "Hospodinova pomazaného" věrně, stáváme se "syny smrti."
Ne "Božími syny a dětmi", ale dnešní text nás varuje, že se v takovémto
případě stáváme "synové smrti," t.j. hříchu, zla, Satana, nečistého
ducha, který se v našem životě či v naší církvi chopil kopí a džbánku
Pomazaného Hospodinova Mesiáše.
Boží Milost a Milosrdenství s Námi, se Všemi!