Jsem protestant, tedy protestuji. Otevřeně říkám, že hodnoty pana prezidenta nejsou hodnoty mé. Jsem osobně přesvědčen, že např. plná varolizace důchodů podle inflace není "nezodpovědností předchozích vlád," ale morální povinností prvoradé priority každé civilizované společnosti. Neříkejte mi, že v rozpočtu není dost peněz, to, jak využíváme své peníze je vždy obrazem postoje srdce. Raději přiznejme, že nemáme dost zájmu, úcty ke stáří a k životu poctivé práce.

Protestuji proti julínkovnému a skrytému zavádění školného na veřejných vysokých školách či dokonce proti snahám o  likvidaci těchto škol. Bezplatné zdravotnictví a školství, rovný přístup ke zdravotní péči a k možnosti vzdělání je jedinou obranou před kultem peněz, ve kterém je stav účtu jediným měřítkem úspěšnosti a prospěšnosti člověka, ve kterém cena člověka spočívá v obsahu jeho peněženky. To je degradace člověka jako obrazu Božího, který v Božích očích má takovou cenu, že Kristus za něj položil život.

Protestuji proti politickému systému, ve kterém dochází k opakovanému přepisování výsledků voleb. Ne, naši politici se zatím nesnížili k tomu, aby manipulovali přímo s volebními urnami, přesto se volební výsledky nakrásně přepisují. Přepsali se v roce 1996 panem Teplíkem a Vágnerem, přepsali se v roce 2006 "pozitivní a negativní motivací," přepisují se i v současné době, kdy je za podezřelých okolností držen ve vazbě opozoční poslanec.

Politický systém, ve kterém není právně vymahatelné, aby poslanec hlasoval v souladu s volebním programem, za který byl zvolen, v souladu se svými vlastními veřejnými předvolebními sliby a proklamacemi, výroků v televizi či na předvolebních plakátech, kde se měsíce, týdny ba i dny před volbami zveřejňují podivné - nepřezkoumatelné a nikomu nezodpovídající se -  předvolební průzkumy, které říkají, kdo se kam s nejvyšší pravděpodobností dostane a kdo ne,  takovýto politický systém se nedá nazvat demokracií.

Jsem protestant, tedy protestuji. Ale osobně jsem přesvědčen, že protesty v  ulicích, stávky, petice nejsou k ničemu. Ti, kteří drží moc, se jim vysmívají a mávají nad nimi rukou. Za komunismu se veřejně protestovat nesmělo, dnes se význam stávek a shromáždění snižuje tím, že každý "má právo vyjádřit svůj názor."

Naši politici se nebojí Boha a z lidí si nic nedělají. Mají jedinou obavu: Z našeho hlasu ve volbách, z našeho hlasu ve volební obálce, ve volební urně. Ne v hosdpodě, ne na ulici, ale za volební plentou je jediné místo, kde stojí za to protestovat. A to né neplatnými lístky, ty jen pomáhají, ne. Ale hlasovat bez nějakých obav, že se ten či onen se tam či onde dostane či nedostane, z manipulativních řečí strašením strašáky z doby dávných i nedávných. Prostě přijít a řící svým volebním hlasem: Tudy cesta nevede.