Vem si pacienta s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD). A právě OCD je porucha, která velmi pěkně ukazuje náš problém s hříchem. Apoštol Pavel to vyjádřil až s lékařskou přesností:" Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím...Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá." Jakkoli je naprosto skvělé a žádoucí eliminovat ty špatné projevy OCD (a hříchu ve mně), bylo by mnohem lepší dokázat tu poruchu vyléčit, což neumíme, takže se je nutné omezit na terapeutické prostředky, které tomu klukovi dají způsob, jak to vše zvládat, aniž by ublížil sobě či druhým. Někdy to selhává a pak dojde k sebeublížení či zranění druhých. Nechci a nemohu zajít do detailů, protože jde o celkem exktrémní případ a někdo by tu mohl poznat, o kom mluvím. I mnozí zdraví lidé se setkávají se slabým odvarem obsesí. Je to třeba situace, kdy odejdeš z domu a nemůžeš se zbavit obavy, že jsi nevypnul sporák či nepustil alarm. To je podobné obsesi, které se asi nejsnadněji zbavíš tím, že se vrátíš a vše zkontroluješ (u alarmu třeba odešleš smsku). Pokud se ale někdo vrací skoro každý den, už je potřeba zvolit nějaký prostředek, který mu pomůže. Dobrým je třeba rituál, kdy si u jinak bezmyšlenkovitě a automaticky prováděných činností před odchodem nahlas řekneš, co děláš. Tj. třeba "teď pouštím alarm (zamykám ...)". Stane se to rituálem. Podobné stavy se dají vyvolat i uměle - postačí, když něčí žena odjela na služební cestu a někdo mu řekne:"teď nemysli na to, že se žena vybourala a bojuje o život v nemocnici." Na základě té věty o tom většina z nás teprve začne přemýšlet a mnozí zvednou mobil a zavolají ji. Některé projevy OCD jsou vesměs neškodné (třeba mytí rukou každých půl hodiny), jiné jsou velký problém (třeba nutkání hodit po někom kámen).

Spása nespočívá v tom, že se nám s pomocí Boží podaří odolat nutkání hřešit, ale v tom, že se toho nutkání naprosto zbavíme. Umrtvování těla, sebebičování či dokonce kastrace, o které jsme už mluvili, mohou pomoci snížit četnost nutkání a dokonce i s odoláváním, ale nemají vůbec vliv na jádro problému. I kdybych se nikdy nedopustil žádného hříchu, ale měl v sobě to nutkání (hřích, jak píše Pavel), stejně bych potřeboval Spasitele. Pokud bych ale měl neposkvrněné lidství, už bych Spasitele nepotřeboval, pokud bych si tu přirozenost uchoval. Takže "vaše" Marie je v pozici člověka, který má čas od času nutkání vrátit se zpátky domů a zkontrolovat sporák, my všichni ostatní jsme v pozici toho kluka s vážnou OCD. Navíc si všimni, že označovat Ježíše za Spasitele Marie je možné jen díky vaší teologické konstrukci - Bůh ji uchránil od hříšnosti (OCD) předem díky svému Synu.

Já nevím, jestli je to tak i na Slovensku, ale v Česku se setkáš s tím, že na hrobech bývá napsáno "Spi sladce". A to je odpověď na tvoji otázku. Pokud se kdekoli mluví o tom, že Marie "usnula", pak se tím jen eufemisticky říká, že zemřela. To katolické dogma o nanebevzetí není vůbec řešením problému, který vyvstal po vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí. Katolíci věří, že i Ježíš byl počat neposkvrněně (v úplně stejném smyslu jako Marie) a přesto věří, že umřel, byl pohřben a že jeho hrob byl prázdný. Oni totiž katolíci věří, že byla vzata k Bohu celá, tj. včetně těla. A papežové opakovaně prohlašovali, že umřela.

Pokud ty tedy věříš, že Ježíš zemřel a přesto byl jeho hrob třetí den prázdný, pak si uvědom, že pro katolíky není vůbec problém věřit, že i Marie zemřela a její hrob byl záhy prázdný.

Já jsem se studiem Ratzingerových spisů vůbec nijak nezabýval. Jedinou publikaci, kterou jsem zběžně prohlédl byl jeho Úvod do křesťanství, který napsal coby profesor teologie v Tübingen v r. 1968 a u nás vyšlo teprve až po převratu v r. 1991. Určitě bych ho sám ze svého zájmu nečetl, nebýt té skutečnosti, že mě k němu přivedl můj katolický soused, který jako reakci na knížku Pavla Steigera Zápas o duši, kterou ač katolík, který nemá dovoleno číst knihy neoznačené Imprimatur, ji přečetl a výsledkem byl jeho elaborát Víra duchovní dospělosti- Teologie pro 21. století, v níž se odvolával právě na Ratzingera - zcela liberální a nebiblické koncepty. Jelikož jsem se v té době trochu více zabýval fenoménem New Age, objevil jsem některé podobné myšlenky s Ratzingerovými, které si on samozřejmě ještě nedovolil vyslovovat explicitně, ale byly zabaleny do jeho filozofických spekulací, které vypreparoval z jeho knížky můj soused a ten je stručně a explicitně uvedl. Ratzinger vycházel na př. z jezuitského evolucionisty Teilharda de Chardin, který v podstatě tvrdí, že lidstvo se samo spasí evolucí ducha v bodě omega a že k tomu má čas ještě pět miliard let. A právě o tuto myšlenku se opírá hnutí New Age - akceptování darwinismu nejen pro vysvětlení vzniku života ale i pro duchovní vývoj lidstva - vznik nového druhu člověka -homo noeticus, něco podobného s čím přišel už Hitler a jeho duchovní otec Nietsche. Ostatně katolická doktrína je sama o sobě evoluční, tím, že tradice, t.j. nekanonická dogmata jsou stavěna na stejnou úroveň s Písmem. V době, kdy jsem se zbežně setkal s jeho knihou, byl už hlavním teologem KC. 

A dovršením mého názoru, že katolíci směřují  k náboženství Nového věku, tedy nějakého "Eintopfu" ze všech náboženství jsou aktivity Wojtyly v Assisi r. 1986 a 2002 a pokračování v této činnosti Ratzingerem, k čemuž byly položeny základy už po II. vatikánském koncilu za Pavla VI v jeho deklaraci Nostra aetate, která připouští, že všichni lidé na zemi věří ve stejného boha, což je opět předpoklad vzniku univerzálního náboženství, kde si může věřit každý čemu chce, jen když to bere upřímně. 

Mně připadá nepřípustné, aby člověk, který si říká Kristův náměstek, mohl vůbec takovéto liberální myšlenky vyslovit. Já jsem se však od vedoucího katedry teologie na UK Wolfa dozvěděl, že Ratzinger je ten nejlepší teolog, co v KC existuje. Ratzinger možná v poslední době hodil zpátečku směrem k ortodoxii. Nemám chuť ale jeho spisy studovat a nevím o tom, že by se za svůj liberalismus nějak omlouval. Jistě netušil, že z něho jednou bude papež. Ale to něco vypovídá o tom, jakým směrem se KC ubírá, byl-li Ratzinger to nejleší, co tam existuje.