poslal karels Při počátcích svého křesťanského života jsem si myslel, že v biblickém
textu můžu různě zaměňovat slova a vlastně se nic tak hrozného nestane.
Jednoduše – pravdu v nějakém biblickém textu zaměním za lásku, nebo za
spravedlnost.
Moje představa o Bibli respektive o slovech v Bibli
byla podobná představě puzzle, které mají všude stejné strany, a tak
jdou vlastně dosadit na jakékoliv místo při vytvářeném konečného obrazu.To
je však omyl, s kterým jsem se rozloučil vlastně až docela nedávno.
Máme totiž vytvořenou zběžnou představu, že Bible je jako dokonalý
hodinový stroj a jednotlivá ozubená kolečka do sebe přesně zapadají. A
pak si navíc ještě domýšlíme, že můžeme nahradit beztrestně jedno
ozubené kolečko za jiné jemu podobné. Pravdu za lásku nebo za
spravedlnost, víru za naději atd. Pokud to uděláme, dokonalý hodinový
stroj už nebude nadále přesně odpočívat čas a pravděpodobně se po určité
chvíli sám zastaví.Podle starozákonních odborníků se autoři
biblických knih inspirovali v mudroslovné literatuře starého Egypta.
Existuje celá řada paralel mezi egyptskými příslovími a biblickou
mudroslovnou literaturou. Jednou z nich je i pasáž z biblické knihy
Přísloví. „Autoři biblických spisů zřejmě znali staroegyptskou
moudrostní literaturu. V knize Přísloví nejde jen o inspiraci, ale na
některých místech dokonce nacházíme téměř doslovné překlady z textu
tohoto staroegyptského autora.“[1]Kontakt mezi Starověkým Egyptem a Izraelem se tak prokázal. Ústřední myšlenkou v egyptském nábožensko-filozofickém myšlení je maat,
totiž idea božského řádu věcí. Samotné slovo maat je pro svou
komplexnost jen obtížně přeložitelné a spojuje v sobě pojmy jako
„pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“.
Reprezentuje všechno to, co je správné a nutné pro správný běh věcí. Je
to univerzální neměnný kosmický řád zahrnující svět lidí i svět bohů a
jejich vzájemné nejen propojení, ale i závislost.Prapůvodně byla
Maat antropomorfní bohyně spravedlnosti, která postupně prošla proměnou v
abstraktní pojem. Tento pojem byl jedním ze základních kamenů
nábožensko-filozofického myšlení starověkých Egypťanů – jeho dodržování
mělo zajistit stabilitu světa a jeho řádný chod. O jeho důležitosti
vypovídá i fakt, že i faraonovi, který byl v jistém smyslu sám chápán
jako božská bytost, byl nejpozději od konce Staré říše tento princip
nadřazen a hlavním úkolem panovníka bylo nést zodpovědnost a veškerým
jednáním přispívat k dodržování maat.V hebrejské starozákonní tradici Bible, protože ta nás zajímá nejvíce, stejnou obdobu nalezneme ve slově spravedlnost. Spravedlnost
hebrejsky צדקה צדק [cedaka, cedek] by odpovídala tomu, čemu rozuměli
Egypťané jakožto kosmickému řádu nazvanému v jejich uvažování maat.
Předpokládal to i Max Weber, spoluzakladatel sociologie, který ve své
již klasické práci Das antike Judentum dává do souvislosti vliv konceptu
maat na myšlení ve starověkém judaismu.I kdybych se mýlil a až
doposud jsem stavěl svůj článek na „hliněných nohách“, tak mě tohle v
každém případě přivádí k uvažování o boží spravedlnosti. Jaké místo má
boží spravedlnost v předivu biblických slov a jednotlivých biblických
vztahů?Slovo spravedlnost si obyčejně spojíme s morální bezúhonností. Wikipedie vysvětluje:
Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských
vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro
právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se
vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.[2] Ale v případě
uvažování o biblické spravednosti půjde o nepřesnost, pokud ji chceme
pochopit pouze prostřednictvím lidské spravedlnosti.Spravedlnost
má spíše význam správného uspořádání věcí, řádu, v kterém je garantem
samotný Pán Bůh. Jako důkaz právě řečeného uvedu text:„Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.“ Bible, Žalm 97,6Těžko
v tomto textu můžeme chápat spravedlnost jako jakési „dobré uspořádání
lidských vztahů“, k tomu má boží spravedlnost daleko. Spíše bych chápal
na základě tohoto textu a jemu podobných (Žalm 50,6; Izaiáš 51,6)
spravedlnost צדקה צדק [cedaka, cedek] jako správný chod stvořeného světa
s garantem stvořeného řádu, jímž je Pán Bůh samotný.Pokud totiž
začneme biblickému pojmosloví přiřazovat atributy, které máme
vypozorovány, nebo prožity vlastní zkušeností, můžeme se dopustit omylu
při chápání jednotlivých biblických slov a pojmů. Je to, jako bychom do
hodinového stroje začali sypat písek, hodiny sice půjdou, ale čím dál
tím pomaleji, až se zcela zastaví. Tak stejné je, jako bychom chtěli
pochopit boží spravedlnost pouze prostřednictvím naší lidské
spravedlnosti. (bez návaznosti boží spravedlnosti na její konkrétní
místo v biblickém textu)Zajisté je obsahem boží spravedlnosti i morální etický rozměr, ale myslím, že to není hlavním tématem boží spravedlnosti.Můj
článek nás může přivést k zamyšlení na mnohdy těžko zodpověditelné
námitky. Například proč je Pán Bůh v době Starého zákona tak krutý
oproti jednání Pána Boha v době Nového zákona. Jak je možné, že je David
počítán mezi spravedlivé, když se dopustil cizoložství a ještě před tím
zorganizoval úkladnou vraždu, aby se k ženě tímto způsobem dostal? Jak
je možné, že Noe dostal pozvánku mezi spravedlivé (Ez 14,14), když jedna
z prvních věci, kterou udělal v obnovené zemi po potoě, byla, že se
opil. Podobně i Mojžíš, který zabil Egypťana.Čím si zasložili tito lidé, o kterých čteme v Bibli, „jmenovku“ - spravedliví lidé? Nepochybně je to víra v Pána Boha, kterou se prokázali navzdory nepříznivým okolnostem. A to jsou otázky, které občas jako křesťané slýcháme.Viz například i tato:„Znám
celou řadu nevěřících, kteří se chovají lépe než vy křesťané a podle
vás na konci věků před Pánem Bohem neobstojí, jakpak je to možné?“Moje odpověď:
třeba proto, že nespravedlivý či svévolník se nemusí chovat jako
bezcharakterní lump. Pokud je někdo nespravedlivý, potom si ho
automaticky spojujeme s nějakým morálním prohřeškem. Biblický text nám
pomůže pochopit čast z Božího myšlení:Viz biblický text: „Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ Žalm 1,6Cesta
svévolníků vede do záhuby, byť by se ti chovali jako nejlepší lidé, a
to jenom z jednoho prostého důvodu: české slovo „svévolník“ má
jednoduchou etymologii – takový člověk se řídí vlastní vůlí, nikoliv tou
Boží. Svévolníkova jediná a hlavní vina spočívá v tom, že se neřídil
boží vůlí nýbrž svou vlastní.A naopak Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost. Abraham byl shledán spravedlivý, protože uvěřil Hospodinovi.Viz biblický text: „Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.“ Genesis 15,6 (jak tohle hodnocení Abrahama souvisí s morálními kategoriemi, nebo s právem ve společnosti?)Pokud
je někdo spravedlivý nebo nespravedlivý, nespadají tyto dvě kategorie
lidí do morálních kategorií, alespoň ne apriori. Nespravedlivý,
svévolník ještě nemusí být vyloženě bezcharakterní jedinec, zloděj a
lump. (alespoň ne podle biblických měřítek, ke kterým mě vedou Svaté
texty Bible)Na závěr několik slov od našeho milého bratra apoštola Pavla, který píše: „Když
jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána
Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této
milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.“ Bible, list Římanům 5,1-2
Poznámky:1. Flossman Karel, Moudrost ve Starém Zákoně, Česká katolická charita, Praha 1989, s. 93
2. https://cs.wikipedia.org/wiki/Spravedlnost
