Grano Salis - I vy podobně zahynete...

poslal Frantisek100

Dnes žijeme naštěstí v krásné době. Nemáme válku, je tu celkem klid, docela je i slušná životní úroveň. Když to porovnávám se svým mládím, tak opravdu se v naší zemi máme až moc dobře, až si toho nevážíme. Ale přece jen tu existuje i určitá nejistota a obavy a i strach. Pořád je ten náš život něčím ohrožen. Něčím, kde na konci je smrt. Je fakt, že se nemá a nesmíme pořád na to myslet, to bychom se z toho pomátli. Strach škodí našemu tělesnému i psychickému zdraví. A proto Pán Ježíš právě učedníkům říká toto: · Matouš 6.34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Lehce se to řekne. Nedělejte si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude zítra nevěděl. neměl jistotu. Dnes jsou podpory v nezaměstnanosti, máme důchod, máme určité jistoty, ale přesto s e lide strachují.

Ano, nic se nesmí přehánět a trápení nad tím, co ještě tu není, nám škodí a bere radost z přítomnosti. Dlouhotrvající takový stav se může stát spouštěčem i různých duševních poruch. Dnes ve světě je obrovská spotřeba antidepresiv, které užívají dokonce už i děti. Strach je u mnohých lidí jejich vlastnost. Ale nejde jen o živobytí. Víme, že se bohužel můžeme setkat: s nemocemi, úrazy, haváriemi, přírodní katastrofami, zločiny a další a další. Tohle trápilo lidi ale vždycky. Nikdy nebyla doba, aby byl světový i politický mír. Byly i horší doby. To nejcennější, co nyní máme a co nelze zaplatit ani zlatem, je náš život. Můžeme si ho pomocí léků a správné životosprávy prodloužit a žít i třeba sto roků, ale každý jednou zemřeme. Ovšem něco jiného, když člověk zemře tak je například napsáno na konci Jobovy knihy.

16Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.
17I zemřel Jób stár a sytý dnů.

Ale budiž to Jobovi přáno za to , co vytrpěl. Takový skon života nás moc nepřekvapí. Je nám po zesnulém smutno, ale víme, že je to přirozený jev života. Ale něco jiného je, když zemře mladý člověk a ještě k tomu bolestech, v utrpení, při mučení či jinak. Něco jiného je, když zahynou lidé v letadle, ve vlaku anebo při přírodní katastrově a stejně tak při třeba teroristickém útoku a ve válkách. Pak je tu velká otázka. Proč? A lidí, pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se stejně . proč. Umíte mi to vysvětlit? Proč to Bůh dopustil? A máme uspokojivou odpověď na takovou otázku a pro takové tázající. ?? Vraťme se dva tisíce roků napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane. Učedníci a židé v době Pána Ježíše to nemají lehké. Izrael je okupován Římany a ti někdy se velice a tvrdě chovají vůči židům. A právě tady se stane toto: Písmo to takto popisuje. Cituji: · 1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. Co se stalo? Galilejci přišli do Jerusalema, aby tu uctili Boha a obětovali . To se nelíbilo Pilátovi, který o tom dozvěděl, a neměl jako pohan pro tohle jednání pochopení. Dal rozkaz ke zmasakrování těchto židů. To jistě ještě nebyli křesťané, byli to prostě židé z Galileje. Kdo to jsou galilejci? O nich se nejvíce dozvídáme právě z evangelií. Galilea je provincie v severní Palestině a v době, kdy tuto událost sledujeme, to je nádherná krajina s úrodnými nížinami kolem galilejského jezera. Galilejci jsou převážně zemědělci, pastevci a rybáři . Jsou to lidé tvrdě pracovití a pilní. Bohužel farizejové a přední kněží v Jerusalemě na ně pohlížejí z vrchu. Galilejci mají i odlišný přízvuk. Vzpomeňme a verš z Matouše 26. 73 · 73Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ Takže, vidíte, kdo to byli či odkud pocházeli Ježíšovi učedníci. Byli galilejci, Přestavte si že 11 učedníků byli Galijelci a jen Judas čili Jidáš Iškariostský byl z judské země, kde hlavním městem byl Jeruzalém. Takže učedníci i sám Pán Ježíš pocházeli z Galileje.. Město Nazaret je také tam. A byli to galijští židé, kteří reagovali na Ježíšovu službu velmi přímivě. A ted, vidíte, jejich krajane a vlastně i krajané Pána Ježíše jsou takhle zmasakrováni A tak se nedivme, že přicházejí a na Pánu Ježíši chtějí znát jeho názor, protože je to zneklidňuje, podobně jako nás zneklidňuje to, když se dozvíme něco strašného o našich blízkých. A čekají na odpověď. A ta odpověď je strašně překvapí. · 2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Pán Ježíš jim neodpovídá, ale vidí do jejich mysli.On ví, o čem oni přemýšlí, ale místo odpovědi dává jim dá otázku k přemýšlení. Byli to větší hříšníci nebo nebyli? Dovedu si představit, jak učedníci v duchu se diví. Jak by mohli být větší hříšníci? Vždyť se šli poklonit Bohu. Možná, že v někom mohla být i taková kacířka otázka. Proč je Bůh neochránil, proč zrovna oni. A pán Ježíš pokračuje: · 3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Takže on říká, ne, nebyli větší hříšnici než ostatní, tečka. Ale to, že zahynuli potká i vás, každý někdy nějak zahyne, zemře, a neví a ani jak a proč a kdy. Ale teď ně něco důležitého. Nebudete-li činit pokání Učedníci nechápou A tak Pán ježíš dává další příklad · 4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Silme a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? · 5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Tady zahynuli i zedníci. Nešlo o politickou událost, ale o neštěstí. Zemřít a zahynout můžeme růžným způsobem a každý.Ale jak se tomu vyhnout?A dá se tomu vyhnout? Smrti se těžko vyhneme, ale věčnému zahynutí se lze vyhnout. Protože Pán Ježíš říká, nebudete-li činit pokání. Čili možnost tu existuje. To stojí za přemýšlení. A teď si pomysleme, že bycom takto měli odpovědět na už na začátku uvedené otázky svým tazatelům a bližním a vůbec všem lidem. Ptají se vás, proč tito či tamti lidi potkalo neštěstí a zemřeli a ví jim odpovíte: Nebudete-li činit pokání, také tak zahynete. Nechápali by vás a nemůžeme se tomu divit. Odešli by od vás a považovali vás za duševně pomatené. Nemůžeme se však jim divit. Neví, co znamená pokání a k čemu je to cesta. Ale Pán Ježíš si může dovolit takto mluvit, protože to říká lidem, kteří už něco o pokání vědí a vědí více než my v 21. století. · Matouš 3, 2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Kdo říká? Přece Jan Křtitel, když se vrátil z pouště, 17Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ I Pán Ježíš, když se vrátil po pokoušení Satanem v poušti, říká totéž Čili abychom pochopili, co Pán Ježíš myslel v odpovědi, musíme pochopit pojem pokání. Pokání v hebrejštině znamená změna cesty, návrat proti ní v protisměru, ale i vzdychání a lítost. A v náboženském jazyce pak nové orientování se v našem jednání od toho, co je zlé a navrácení se k Bohu. V Bibli máme mnoho příkladů pokání: Marnotratný syn To je přece nádherné podobenství. Odchází od otce, jako my odcházíme od Boha.Protože chce svoji svobodu a věří ve svoje síly. My děláme totéž. Spoléháme na svoje vlastní síly. On si nese svůj podíl, aby se měl dobře. My neseme s sebou životem naše hřivny, které máme od Boha . Jsou to naše schopnosti, zdraví a síla. Ale on ve světě narazí a přijde o všechno. To se může stát i nám. Ten marnotratný syn jednoho dne procitne. To potřebujeme i my. Cituji: · 11Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. · 12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. · 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. · 14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. · 15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. · 16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. · 17Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! · 18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. · 19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ · 20I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. · 21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘ · 22Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. · 23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, · 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit. Tady vidíte, že opravdu to byla cesta zpět. Úplně jiným směrem než před tím. A tak je to i s námi. I my musíme, nechceme-li zahynout, změnit směr naší životní cesty. A to o 180 stupňů. A jiný příklad. Lukáš 22,54 · 54Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. · 55Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. · 56A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ · 57Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ · 58Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ · 59Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ · 60Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. · 61Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ · 62Vyšel ven a hořce se rozplakal. Petr zapřel svého Pána a Mistra. A když na něj Ježíš pohleděl, spatřil zklamání, bolest, ale i přijetí a odpuštění a Petr si té noci uvědomil, že nejvíc ublížil Pánu Ježíši.V jeho mysli následoval příval vzpomínek na Ježíšovo laskavé přátelství, na vše, co sním prožil. A vzpomněl, si na nedávná jeho slova Cituji: · 31„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. · 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím Tady vidíme, že pokání je také i o lítosti a pláči. O Janu Křtiteli , který zdůrazňuje pokání, je ještě něco důležitého psáno. · 1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v čudské poušti: · 2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ · 3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ A pán Ježíš říká, cituji · 7Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? · 8Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. · 9Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. · 10To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ Připravil cestu. To byl Janův úkol. Pokání je cesta k Pánu Ježíši a tím k věčnému životu. To je ta příprava na jeho přijetí. bez pokání Ježíše nepochopíme a správně nepřijmeme.A Jan na tuto cestu ukazuje. Ale vzpomeňme na to, jak dopadl Jan Křtitel? Přítel Ježíšův a tohle ho potká!! · 3Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, · 4neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ · 5Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka. · 6Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, · 7a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. · 8A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“ · 9Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, · 10a dal Jana v žaláři stít. · 11Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. Strašný konec. A dále je práno toto, co se nám také může zdát nepochopitelné. · 12Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je. Pak šli a oznámili to Ježíšovi. Takže Pán Ježíš se to právě dovídá. A reakce?? Cituji: · 13Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. V tom posledním verši je zpráva o tom, že to uslyšel a odplul na pusté místo, aby tam byl sám Jak bychom se zachovali my, kdybychom se dozvěděli, že náš přítel byl zavražděn. Co bychom dělali? Měli bychom náladu něco mluvit, pronést řeč, kde odsoudíme zlo a poštveme lidi proti králi a vzbudíme emoce a zášť? Pán Ježíš odchází a odplouvá na pusté místo, aby ho nikdo neviděl, aby tam totiž plakal. Bůh pláče. Bůh pláče i dnes v nebi a my to nevidíme. Pán Ježíš nemohl zasáhnout, nemohl Janovi pomoci. My nevíme proč? Nevíme , proč toto utrpení potkalo člověka, který tak sloužil lidem, aby mohli najít cestu k Pánu Ježíši. To je to tajemství, to je to, na co nemáme odpověď, ani dnes, když nám lidí říkají proč , proč, proč? To, že Bůh pláče, neznamená, že je slabý. On s námi cítí a udělá vše proto, abychom přesto nezahynuli. My nevíme, proč připustil zlo. Je to tajemství. A odpověd nemáme. A tak jako Job neznal tajemství svého trápení, ani my dnes ještě nejsme moudřejší. My nemáme na různá utrpení odpověď tak jako to neznal Job. A proto Pán Ježíš učedníkům nedává odpověď, proč se tem masakr jejich krajanům stal, stejně jako proč Jan Křtitel tak zahynul, nemůžeme i my vědět víc. Ale můžeme vědět, jak se vyhnout věčnému zahynutí. K pochopení Pána Ježíše je potřeba pokání. A to se projevuje emocemi i činy. A každý si to musí prožít sám. Tento duchovní proces, kdy přijímáme Pána Ježíše, se nazývá obrácení a nebo také znovuzrození. A není k tomu třeba učených knih. Pak by přece pochopit Pána Ježíše mohli jen ti teologicky vzdělaní. A Jan ve svém evangeliu zachytil slova Pána Ježíše. · 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. · 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. · 18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Nevíme proč a známe k cestu k záchraně. Tak, jak tedy odpovědět těm, kteří se nás ptají proč? Milý příteli. Mně to také bolí, když slyším o utrpení lidí, o tom jak zahynuli a i já mám stejnou otázku jako Ty. A pak si uvědomím, že stejnou otázku položili i učedníci Pánu Ježíši, když jejich krajané byli zmasakrováni I oni čekali , že jim Pán Ježíš dá odpověď, ale on jim odpověděl jinak, než si přestavovali,. Asi takhle. Každý z nás někdy zahyneme čili zemřeme.. Nevíme kdy jak ani proč, Takový je tento svět.Ale Bůh nás má rád a tak to zařídil, že pokud jsme s Bohem usmířeni díky pokání a víře v Pána Ježíše, pak s člověkem zahynulo sice jeho tělo ,ale nikoliv duch a Bůh nás vzkřísí ne k soudu, ale k životu. Takže na jedné straně to bolí, na druhé je naděje. A není důležité jak zemřeme, co budeme muset vytrpět, ale podle Pána Ježíše, je důležité, abychom byli spaseni a spasení je dar pro každého, kdo činí pokání, věří a miluje Ježíše Krista. Já to vnímám takto a přál bych Ti, abys to také tak pochopil a žil nadějí a vírou.

	Hledej
	Je a svátek má Michal. Vytvoření registrace