CHATRČ - názor na knihu

Chtěl bych zde též vyjádřit svůj postoj k  mnohými zdejšími diskutéry vychvalované knize CHATRČ, poslednímu bestselleru, do níž jsem ze zvědavosti zběžně nahlédl.

Už to, že našla kladnou odezvu u sekulárně humanistického tisku New York Times je výmluvné a svědčí o tom, že její obsah je v mnohém v rozporu s Písmem. Jsou to jenom lidské spekulace motivované nasládlým sentimentem - láskou, ale bez pravdy. Havlovský pojem pravdoláska je dnes u většiny lidí zprofanovaným, a právem, neboť nehledá zdroj skutečné lásky a pravdy, kterým pro opravdového křesťana může být pouze  Ježíš Kristus  zjevený v Písmu a Písmo samé. Je to však v souladu se současným trendem, který se žel plíživě vkrádá i do církví -především do těch početně největších, ale jak vidno i dalších.  Nezáleží na tom, čemu a komu věříme, stačí, jen když se budeme mít rádi a budeme u druhých tolerovat či blahosklonně přehlížet všechno, tedy i to, co Bible považuje za hřích. Vane z toho přímo duch New Age  i postoje posledních papežů (Assisi) a jistě by to potěšilo kdys zdejšího čilého diskutéra Poutnicka. Zde je malá ukázka ze str. 182 : 

Došli ke dveřím dílny. Ježíš se znovu zastavil. „Ti,

(Zapoměl ještě na šamany, čaroděje, animisty, hinduisty a další duchovní elity).

Autor má pravdu v tom, že  pojem "křesťan" je zprofanovaný  a to již od r. 313.  Za křesťana se považuje i ten, kdo byl jen  pokropený jako nemluvně. 

Nelze však ignorovat Ježíšovo konstatování :  Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne (Jan 14,6)

Většina knihy nemá s realitou nic společného. Jsou to fabulace ve stylu Alenky v říši divů - jako mávnutím kouzelného proutku se hlavní postava octne namísto v zamrzlé chýši v rozkvetlé zahradě a pěkně stavěném dřevěném srubu.  Pokud by šlo o několikadenní  sny hlavní postavy po nějakém úrazu hlavy, není možné, aby si  je mohl takhle detailně pamatovat a převyprávět autorovi knihy. Jde tedy o fabulace.   Autor - prý snad pastor křesťanské církve - si dovoluje spekulovat o  boží Trojici - Otce reprezentuje korpulentní černoška , Syna hebrejský mladík a Ducha asiatka mongoloidního typu . Už takhle fabulovat a spekulovat o Bohu mi připadá nemístně troufalé až urážlivé.  

Nikde zmínka o tom, co se vlastně stalo s otcem hlavní postavy, kterému tento aktér přimíchal jako puberťák do jeho pití jed na krysy a jak sám se s tímto svým činem vypořádal, zda činil pokání. Zdá se, že byl dosud přesvědčen, že jeho otec je dosud naživu a měl strach se  setkání s ním v chatrči, když dostal pozvánku od "otce". 

Je to teologie pro 21. století, teologie "Duchovní dospělosti", jak je nastíněna po II. Vatikánském koncilu a aplikovaná posledními papeži - teologie ve smyslu hnutí New Age - resignace na evangelizaci pohanů a ignorování Ježíšova díla vykoupení - smíření s Otcem  skrze jeho zástupnou oběť na kříži.