poslal Willy
Ef 2:13-18 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť On je náš pokoj; On oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství - Zákon s jeho příkazy a ustanoveními -, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze Něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.
Ef 6:15 ... nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje ...
Ko 3:15
Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni.
Písmo Svaté zjevuje, že věřící v Krista mají Krista nejen jako Syna, tzn. jako život, ale (kromě dalšího) i jako pokoj. Kristus je náš pokoj. Jako Duch oživující, Jímž se Kristus ve vzkříšené stal, přišel, aby nám zvěstoval pokoj - pokoj s Bohem i mezi sebou, pokoj mezi Židy a pohany, mezi nimž bylo v době SZ nepřátelství. Toto nepřátelství - Zákon s jeho příkazy a ustanoveními - bylo skrze kříž zabito. Nepřátelství stálo v opozici proti pokoji; nepřátelství je opakem pokoje.Byli jsme nepřáteli Boha a Kristus nás skrze svou oběť na kříži smířil s Bohem. Prolil svou krev na odpuštění hříchů, ale bylo třeba uspokojit všechny požadavky Boží spravedlnosti, svatosti a slávy, aby obnovil člověka, který by tak zaujal postavení, které měl po svém stvoření, aby měl znovu otevřenou cestu do Božího ráje ke stromu života.
Hřích nebyl jedinou překážkou, tou hlavní a podstatnou překážkou mezi Bohem a člověkem bylo, že člověk v sobě neměl Boží život, který měl získat jedením ovoce stromu života, k němuž ztratil přístup. Skutečností stromu života je Kristus.
Pokoj, který Kristus jako Duch oživující a pokoj zvěstující přišel zvěstovat, je pokoj s Bohem a pokoj s lidmi. Když mluvil apoštol Pavel o svědomí (hlavní část lidského ducha), mluvil o dobrém svědomí před Bohem i před lidmi. Jenom člověk, který má dobré svědomí před Bohem i před lidmi, může mít a má pokoj s Bohem a s lidmi.
Mít nohy obuté v připravenost k službě evangelia pokoje je základ, díky němuž stojíme a chodíme ve službě smíření - viz 2K 5:14-20
Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A On zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž Tomu, Kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní Ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.
Tato slova napsal apoštol Pavel věřícím svatým v Korintu, ne nevěřícím. Mohou být sice při hlásání evangelia pokoje použita i vůči nevěřícím, ale primárně byla určena věřícím v Krista v Korintu, kteří nebyli smířeni s Bohem. Korintští byli tělesní a měli mnoho problémů a nedostatků, ba dokonce hřích, který se nevyskytoval ani mezi pohany, které bylo potřeba vyřešit a odstranit, aby byli smířeni s Bohem, aby mohli mít účast u Pánova stolu s památkou Večeře Páně a těšit se z Krista jako skutečnosti starozákonní pokojné oběti. Proto se Pavel v
1. listu Korintským 11 zmiňuje o nehodném jedení chleba a pití kalicha Páně, které přinášelo odsouzení vedoucí k tomu, že mezi nimi byli mnozí slabí, neduživí a mnozí dokonce usínali, tj. umírali, neboť nerozsuzovali tělo Páně.
Podle Ko 3:15 (v úvodu) jsme byli povoláni k pokoji v jednom Těle, tzn. v Těle Kristově. Mimo Tělo, tj. mimo Krista není pokoj.
Ve světle tohoto Božího Slova nyní může každý zkoumat sám sebe, je-li v Kristu a má-li Krista jako svůj pokoj. Podobně jako v Korintu jsou i zde někteří, kteří pokoj nemají a tudíž potřebují smíření s Bohem a s lidmi - obzvláště s těmi, za které zemřel Kristus. Potřebujeme pokoj nejen kvůli sobě, ale i kvůli službě evangelia pokoje a službě smíření, abychom s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a ve svazku pokoje mohli usilovat a usilovali o
zachovávání jednoty Ducha. O to prosil Pavel Efezské svaté jako vězeň v Pánu, abychom vedli život hodný toho povolání, které jsme obdrželi.
Otázka je, co všechno jsme v Pánu obdrželi skutečně, co z toho, Kým a čím je Pán Ježíš Kristus pro nás, skutečně máme a užíváme. Máme Jej jako náš život a pokoj? V listu Římanům 8:6 je napsáno, že myšlení Ducha je či znamená život a pokoj. Máme myšlení Ducha?