Grano Salis - "Zpověď - V Co věřím"

Pročítám teď knihu "Zpověď - V Co věřím" od L.N. Tolstoje. Vybírám několik citátů, které mě zaujaly:

Mé odpadnutí od víry nastalo právě tak, jako nastávalo a nyní nastává u lidí našeho způsobu vzdělání. Jak se mi zdá, děje se to ve většině případů takto: lidé žijí tak, jako všichni žijí, a všichni žijí podle zásad, které nemají ničeho společného s věřením, ba většinou jsou přímo jeho protivou. Věrouka nemá podílu na životě a ve styku s ostatními lidmi nikdy se nestává, abychom se s ní nějak vyrovnávali. Věrouka takto vyznává se kdesi mimo nás, daleko od života a nezávisle na něm. Setkáváš-li se s ní, je to pak setkání se zjevem vnějším, se životem nesouvisejícím.

Život v Evropě a moje sblížení s předními a učenými lidmi evropskými utvrdilo mne ještě více v onom náboženství sebezdokonalování, ve kterém jsem žil, protože tutéž víru nalezl jsem také u nich. Víra tato nabyla u mne oné obvyklé podoby, kterou má u většiny vzdělaných lidí naší doby. Víra tato vyjadřovala se slovem "pokrok". Tehdy se mně zdálo, že se tímto slovem něco vyjadřuje. Nechápal jsem ještě, jsem-li trápen jako každý živý člověk otázkami, jak mám nejlépe žíti, a odpovídám: žíti jak pokrok žádá, že odpovídám docela totéž, co odpoví člověk, zmítaný v loďce vlnami a větrem, na hlavní jedinou otázku: "Kam plouti"?, jestliže neodpovídá na otázku a řekne: "Někam nás to nese".

A tak, za mého pobytu v Paříži, pohled na popravu mi ukázal, jak vratká jest má pověra pokroku. Když jsem spatřil, jak se hlava oddělila od těla, a jak hlava i tělo každé zvlášť zarachotily v truhle, pochopil jsem nikoliv rozumem, nýbrž celou bytostí, že žádné teorie o rozumnosti toho, co jest a teorie o pokroku nemohou ospravedlniti tohoto skutku, a kdyby všichni lidé na světě podle jakýchkoliv teorií třeba už od počátku světa usoudili, že jest toho potřeba, já vím, že toho není potřeba, že jest to špatné a že tedy soudcem nad tím co je dobré a čeho jest třeba, nejsou řeči a skutky lidí, ani pokrok, nýbrž já svým srdcem.

Uvěřil jsem v učení Kristovo a můj život najednou se přeměnil. Přestal jsem toužiti po tom, po čem dříve jsem toužíval a počal jsem toužiti po tom, po čem jsem dříve netoužíval. Co se mi dříve zdálo dobrým, objevilo se špatným a co se mi dříve zdálo báti špatným, ukázalo se dobrým.

Nechci vykládati učení Kristova, nýbrž chci pouze pověděti, jak jsem pochopil to, co je v učení Kristovu prosté, jasné, pochopitelné a nepochybné, co se týká všech lidí a jak to, co jsem pochopil, změnilo moji duši a dalo mi klid a štěstí.

Nechci vykládati učení Kristova, nýbrž chtěl bych pouze jediné: zakázati, aby bylo vykládáno.

A tak totéž co řekl Kristus všem těm prostým lidem, kteří ještě neměli možnost obraceti se za výkladem jeho učení k Pavlovi, Klimentovi, Zlatoústému a jiným, totéž jsem dříve nechápal, ale nyní jsem to pochopil a totéž chci říci všem.

A tak, když jsem pochopil zákon Kristův jako zákon Kristův a nikoli jako zákon Mojžíšův a Kristův a když jsem pochopil onu větu tohoto zákona, která přímo zavrhuje zákon Mojžíšův, všecka evangelia místo dřívější nejasnosti, splynula mně v jeden nerozlučitelný celek a z nich vynikla podstata celého učení, vyjádřena v prostých, jasných a každému přístupných pěti přikázáních Kristových (Matouš 5:21-48) o nichž jsem doposud ničeho nevěděl.

První přikázání praví: Buď v pokioji s každým, neopovažuj se pokládati jiného člověka za nicotného nebo za blázna. Je-li pokoj porušen, užij všech sil, aby byl obnoven. Sloužiti Bohu jest ničiti nepřátelství. Smiř se při nejmenším rozbroji, abys nepozbyl pravého života. V tomto přikázání jest řečeno všecko, ale Kristus předvídá pohoršení světa, porušující pokoj mezi lidmi a dává druhé přikázání proti svodu pohlavních styků, kterými se porušuje pokoj. Nehleď na krásu tělesnou jako na rozkoš, varuj se předem tohoto svodu. Muž pojmi jednu ženu a žena jednoho muže a neopouštějte se navzájem se žádnou záminkou. Dalším svodem jsou přísahy, přivádějící lidi k hříchu. Věz napřed, že je to zlo a nedávej vůbec takových slibů. Dalším svodem jest msta, nazývající se lidskou spravedlností. Nemsti se a nevymlouvej se, že je ti ubližováno - snášej křivdy a nečiň zlé za zlé. Posledním svodem jest rozdílnost národů - nepřátelství plemen a států. Věz, že všichni lidé jsou bratří a synové jednoho Boha a neporušuj míru s nikým ve jménu národních účelů. Nesplní-li lidé jednoho z těchto přikázání, bude mír porušen. Splní-li lidé všecka přikázání, nastane království pokoje na zemi. Přikázání vylučují všecko zlo ze života lidí.

Budou-li plněna tato přikázání, život lidí bude tím čeho hledá a přeje si každé srdce lidské. Všichni lidé budou bratry a každý bude v pokoji s ostatními těše se blaženostmi světa po onu lhůtu života, která jest mu Bohem udělena. Lidé překují meče na rádla a kopí na srpy. Nastane ono Království Boží, království pokoje, které slibovali všichni proroci a které se blížilo za Jana Křtitele a které Kristus zvěstoval a oznamoval, když mluvil slovy Isaiášovými: " Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati chudým poslal mne, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění a propustiti soužené v svobodu. A zvěstovati léto Páně vzácné."

Přikázání pokoje, Kristem daná, prostá a jasná, předvídající všecky případy rozbroje a předem jim zabraňující, otvírají toto Království Boží na zemi. Jest patrno, že Kristus je skutečně Mesiášem. Splnil, co slíbil. Jenom my neplníme toho, čeho si věčně přáli všichni lidé - zač jsme se modlili a modlíme.

	Hledej
	Je a svátek má Emanuel. Vytvoření registrace