Toto je zamyšlení nad tím, jaký život nebo jakým způsobem života žijeme (či spíše měli bychom žít) ve smyslu, kdo vlastně žije.

Apoštol Pavel napsal Galatským, kteří začali správně, tj. Duchem, ale pokračovali tělem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

Když psal Korintským o své usilovné práci ve srovnání s apoštoly, napsal: „Boží milostí jsem to, co jsem. A Jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní - nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou.“

Když chodil Pán Ježíš po zemi, říkal, že skutky, které koná, jsou Otcovy a život, který žije, žije skrze Otce.

V Janovi 14:10 to k Filipovi vyjádřil těmito slovy: „Nevěříš, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve Mně přebývá, činí své skutky.“

Dále je napsáno v listu Efeským 2:10 - Vždyť jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

Takže, kdo žije? Já nebo Kristus ve mně? Kdo koná "mé" skutky? Já nebo Boží milost = Kristus, který je se mnou?

Jestliže ani sám Pán Ježíš Kristus, Syn Boží a zároveň Syn člověka, tj. Trojjediný Bůh zjevený v těle, nežil svým přirozeným lidským životem, nýbrž skrze Otce ukřižovaným ještě před křížem, kdo jsme my, abychom se odvážili žít naším přirozeným, tj. padlým životem a dokonce se ve vlastní síle, vlastními schopnostmi snažili konat Boží vůli a dobré skutky, když sami v sobě k tomu nejsme a nikdy nebudeme způsobilí?

Ale v Kristu k tomu způsobilí jsme (!) díky tomu, že Kristus se stal naším životem (Ko 3:4) a vším, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti.

Poslechněme si (vedle Pavla a Jana) třetího Pánova svědka - Petra (2P 1:2-3) „Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista, našeho Pána.Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání Toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí.“

Jak tedy máme žít? Pánova rada všem zní: „Chce-li kdo jít za Mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje Mne.“

To znamená, nechme žít Pána Ježíše v nás a skrze nás. Dovolme Pánu, aby žil místo nás. Berme Jej (nejen) za svůj život (ale) i za svou osobu. Poznávejme Jej jako ukřižovaného i vzkříšeného a nanebevstoupivšího; posilujme se v moci Jeho síly, nechme vládnout Jeho milost a rozhodovat Jeho pokoj v našich srdcích. Amen.