Malověrnost či nevíra v Krista způsobuje absenci pozitivních životních zkušeností, které by jinak ve vztahu boží víry vznikly zcela přirozeně, a bez těchto zkušenosti žel pokání možné není. Neboť právě ve víře nabyté životní zkušenosti křesťany naučí, abychom se ve svých životech nespoléhali na sebe, ale na Boha. Toto je prastarý křesťanský princip, žijeme v Bohu, a pro náš život v Bohu jsme v nepřátelství s tímto světem. 

 Následkem zmatku způsobeného degradací pokání na lítost je, že věřící hříšník svého hříchu sice lituje, ale po celý život páchá ten samý hřích znovu a znovu. Hříšník nabízí lítost své modle a očekává za ni odpuštění, jenže ouha, svůj dlužní úpis si hříšník chce vyrovnat on sám vlastní silou či majetkem. To je stará modlářská praktika. 

 Modlář přináší své modle oběť, a za svoji duchovní obětinu a snahu očekává na oplátku kladné vyřízení své žádosti. Mnoho papírových „křesťanů“ správně řečeno modlářů, se modlo služebně snaží s Kristem handlovat. Nabízejí přitom Kristu podivný handl. Za lítost nad spáchaným hříchem požadují po Kristu odpuštění.

 Podvedení lidé pak často propadnou modlo služebným praktikám ve kterých si hledají další falešné prostředníky, kteří by jim rychleji zprostředkovali handl: za lítost- odpuštění, a kteří by je v nastalém zmatku vodili za ručičku. Důvod proč je zřejmý. Lítost nad hříchem hříchu nikdy nezbavuje, pouze ho emocionálně potlačuje, na čemž se hřích po podvodném odpuštění záhy vrací se všemi následky. 

 Celoživotní boj s hříchem je pak velmi vyčerpávající, a vlastní silou neodstranitelné sklony k hříchu bývají umrtvené až úbytkem sil při stárnutí. 

 Starý modlář nemá již sílu s hříchem bojovat, ale také nemá již ani tělesnou sílu hřešit. Sebe uklidňuje tím, že ON to myslel dobře, a že pánbů JEHO, celoživotní spáso snahu neponechá bez povšimnutí, a v okamžiku smrti se JEHO celoživotní spáso snaha zhodnotí tak, že Bůh k JEHO samo spásné snaze doplní ten větší díl. Na tento tragický omyl doplatí modlář věčným zatracením, neboť kdo jako modlář zemře, do nebe nevejde.

 

 A toto je hrozný výsledek celoživotního marného boje s hříchem v síle vlastní. U nepolepšitelných vyhaslých hříšníků lze pozorovat enormně zlý projev. Lež a zlovůle je patrná v jejich slovním projevu i konání, aneb tak dlouho jim lhali, až začali lhát sobě samým až u nich lež zcela ovládla chrám jejich těla. Toto bývá konec těch, co se v boji s hříchem spoléhají na sílu vlastní, a ne na sílu Krista! Věřili podvodníkům, a nevěřili Bohu. 

 Pokání, pokání je o lítosti pouze okrajově. Lítost přichází vždy pozdě. Lítost nad hříchem je jistým znakem pádu. Lítost zavražděnému život nevrátí. Lítost nevrátí život potracenému dítěti. Lítost nevrátí poškozené zdraví. Lítost nás nepromění, ale lítost může přivést k pokání ve kterém nás Bůh promění natolik abychom se mohli ve svobodě božích dětí radovat, a ne neustále planě litovat jako otroci hříchu. 

 V křesťanském významu je pokání změna smýšlení, obrácení, uhrazení dluhu, vymazání dlužního úpisu. Pokání je radikální lidská proměna, která není v lidských silách. Pokání je změna lidského života k lepšímu. Po pokání již člověk nežije pro sebe, žije pro ty druhé. Neplýtvá zbytečně silami na svou samo spásu, ale své síly užívá při práci na božím díle. 

 To Bůh člověka při pokání proměňuje, a proměňuje ty, kteří se Bohu ve víře zcela odevzdají a nemontují se Bohu do řemesla vlastní pyšnou samo spásnou záslužností. V podstatě jsou dvě největší zábrany pokání u nevěřících/věřících. 

Je to pyšný vzdor božích nepřátel, a modlářské samo spásné handlování (svatokupčení). Kterou zábranu máš? 

 Pro Tebe věřící. 

 Tak už jsi v životě zjistil, že lítost nad spáchaným hříchem nestačí, a že nestačí ani když se k lítosti přidá deset „očenášů“, ani nestačí ujišťování podvodníka, že prý ti bylo odpuštěné? A nepomáhá ti ani předsevzetí s dobrým úmyslem nehřešit? Nestačí ti lidská síla s hříchem bojovat? Tvůj stejný hřích se ti vždy a stále vrací, a znovu roztáčí kolotoč lítostí, předsevzetí, dobrých úmyslů, snahy, falešných odpuštění a všechno jako obvykle vede k pádu do stejné jámy jejíž interier tak dobře znáš, protože si v této jámě strávil celý svůj dosavadní život. 

 Matoucím podvodem je, že slepý náboženští vůdci a podvodníci tento kolotoč označují za tvůj boj s hříchem. To ale není boj s hříchem! Tento kolotoč je tvoje celoživotní neustálá prohra s hříchem, a je to tvůj největší omyl! A prohráváš proto, že ses v pokání nenechal Bohem proměnit, že si nenechal Krista aby za tebe zaplatil, aby tě z otroctví hříchu vykoupil, hříchu ze kterého se snažíš tvou snahou a skutkem vykupovat ty sám! 

 Sám a sám pracuješ na své proměně. Ale v důsledku jsi pohoršením pro lidi před kterými se snažíš vydávat za příklad hodný následování, za cosi lepšího, za to co nejsi, ale chtěl bys být. Až sem došla tvá proměna na které dlouhá léta pracuješ. Stal ses karikaturou samému sobě s bolestným handicapem nenaplněných poslání, potažmo nenaplněného nešťastného života. 

 Stal ses vyhaslým hříšníkem, ve kterém neodpuštěné hříchy postupně vyhnily s tím jak jsi stárnul a tvé síly odcházely. Sílu kterou ti Bůh daroval ke křesťanské službě jsi promrhal v marném boji samého se sebou a nakonec ti zůstali jenom neplněné tužby z nikdy nerealizované boží vůle ve tvém životě. Neb to co po tobě Bůh chtěl jsi neučinil, a činil jsi to, co po tobě nikdo nechtěl sobecky přitom zahleděný do boje samého se sebou. 

 Ještě ale není pozdě. 

 Tvé marné samo spásné životní dílo sice shoří, utrpíš škodu. Pokud se však budeš kát v boží vůli, projdeš si ohněm Ducha svatého, tak budeš zachráněný. 

 V pokání je lidská proměna rychlá a dokonalá, Bůh svou práci nefláká. Kristus vymaže tvůj dlužní úpis hříšníka a zaplatí za Tebe svou vlastní výkupnou cenu. Výmazem dlužního úpisu ihned zaniknou veškeré tvé vazby s hříchem se kterým jsi tak dlouho a marně bojoval. To je ta svoboda božích dětí, kterou okusí jedině ten, kdo byl Kristem vykoupený z otrockých vazeb hříchu. To je produktem Bohem darované víry. V Bohu máme jistotu spásy, a pokud se Bohu ve víře odevzdáme, stane se tato jistota absolutní. Tvých vazeb na hřích, Tě zbaví jedině výkupná oběť Krista! Tvoje marná snaha zbavit se hříšných vazeb vede pouze potlačení vazeb, a nikdy nevede k jejich odstranění! Přiznej si to! Na toto přiznání máš pouze jeden život. 

 K pokání vede jenom jedna cesta, jeden krok, krok víry odevzdání se Bohu. A tak jako se snoubenci v lásce proměňují k obrazu svému, zrovna v lásce promění Bůh Tebe ke svému obrazu, a to jednou, rychle, navždy a nyní. 

 Bůh na Tebe čeká po celý tvůj život. 

 Nenech Boha čekat! 

  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. Jan 1:12,13