Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Mikuláš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16272, komentáře < 7 dní: 612, komentářů celkem: 404382, adminů: 60, uživatelů: 5118  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 158 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110247741
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Vzpomínání
Vloženo Sobota, 04. prosinec 2021 @ 13:31:34 CET Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Frantisek100

   Je září roku 1968. Přijel jsem do velkého města studovat na pedagogickou  fakultu. Měl jsem štěstí, že jsem se na ni dostal. Přijímali jen každého třetího.   Já měl výhodu. Jako sirotek jsem byl sociální případ a moji rodiče bývali jen obyčejní dělníci bez politické příslušnosti. Dostal jsem i stipendium. Nevím proč mne děkan  vybral hned za studijního vedoucího. Můj dělnický původ byl často uváděn, když mne přesvědčovali, abych vstoupil do strany,  hlavně pak později v práci. Nikdy jsem to neudělal  a vymlouval jsem se na to, že už pracuji u ochránců přírody jako jejich předseda. Kolej jsem jako většina studentů prvního ročníků všech vysokých škol  dostal až několik kilometrů za městem  ve vesnici. 

Starý zámek na kopci sloužil jako koleje. Prostředí nebylo moc příjemné. Malý pokojík se velikým oknem a po stranách dvě vojenské poschoďové palandy. Velká skříň pro nás čtyři a u každé postele židle, abychom mohli vylézt na horní lůžko. Vedle na pokoji ubytováno dokonce šest studentů. Ke studiu sloužil velký sál se stoly  a lavicemi. Jídelna neexistovala. Obědy  a večeře byly k dispozici ve městě. Autobusové spojení sice skoro každou hodinu, ale o víkendu jen třikrát denně.  V pátek všichni s radostí odjeli domů.  Je neděle. Do města odjíždí autobus už ráno. 

Moji věřící přátele mi oznámili, že se tuto neděli ve městě koná krajské shromáždění jejich sboru. Mám se tam jít podívat. Obcházím dům. Je kolem desáté. Jsem nějak nerozhodný. Neznám ty lidi, nevím, jací jsou. Pokud jsou jako ti mojí hodní přátele, tak bych to měl zkusit. Rozhodl jsem se. Beru za kliku velkých dveří  a ocitám se v chodbě, kde vše voní stářím. U zdi stojí staré a nefunkční harmonium. Vstupuji do dveří, odkud je slyšet hlasy. Tady vnímám jinou vůni. Asi ohřívají párky  a vaří guláš k obědu. Pozdravím a představuji se . Nevím ani, zda vnímají, kdo jsem.  Pro ně určitě  stydlivý mladíček.  Dostávám talířek s teplou dobrotou a mám si pochutnat. Nemám sice chuť, ale netroufnu si odporovat. Za chvíli mám párek v sobě a mohu pokračovat do další místnosti. Je to velká místnost asi jako školní třída. 

Několik řad židlí. Skoro všechny jsou obsazeny. V předu stojí starší muž důstojného vzhledu  s brýlemi. Má silný hlas, plný emocí. Mluví zpaměti a jde o plamennou řeč, která nenechává posluchače lhostejné.  Někteří hlasitě vzdychají a snad i pláčou. Mluví o Golgotě a Pánu Ježíši. Ještě jsem v té době ani nevěděl, co je to Golgota, ale jen něco o Pánu Ježíši.  Sledují a  ta atmosféra je pro mne spíš něco až děsivého. Pak zazní písně, které ji smutně dokreslí. Rozhlížím se kolem. Sedí zde převážně starší lidé,  já jsem spíše výjimkou. Všichni mají sváteční šaty. Nějak se tu necítím dobře. To není to prostředí a atmosféra, co jsem znal u mých věřících přátel. Připadám si cizí. Sem spíše nepatřím.  

    Raději se zvedám ze židle, sedím na štěstí  hned u dveří, a prchám. Loučím se slovy  děkuji a nashledanou se ženami předsíni. 
 "Zase někdy přijďte", slyším ve dveřích. 
 Je skoro poledne a spěchám do menzy, než ji zavřou.  Vracím  pak autobusem zpět na kolej   do nevlídného  pokoje. Je mi divně. Tenhle náboženský svět asi není pro mne, nerozumím mu. K večeru se vrací spolužáci. Jsou veselí, odpočatí, tašky dobrot od rodičů,  sdělují svoje radosti a i zkušenosti  s děvčaty . 

 "A jak jsi si měl ty Františku? " 
  Co jim mám vyprávět? 
 " Normálně.!" 
  Krátká odpověď, která vyjadřuje, že netoužím být nějak sdílný. 

  Asi bystě mi ani nevěřili anebo mne prohlásili za pitomce, kdybych vám vypověděl, co jsem zažil. Řekli byste, že jsem si měl ulovit nějakou kočku, cha cha.... Ale to já nechci. Co vlastně chci? Normálně žít, mít domov a svoji hodnou dívku, nebýt tak sám.. sám…Tam v té místnosti mne bohužel nic neoslovilo.  To bylo něco jiného, než jsme znal u mých věřících přátel. Mám v sobě tolik neklidu. Ještě, že nenávidím alkohol. To bych si pomohl, kdybych se dal na chlast. Sice bych na chvíli zapomněl, ale pak ta daň za to. 

Alkohol je u mně spojen s bolestivou zkušeností. U mých rodičů se často stavěla na návštěvu paní, která byla alkoholička. U nás vždy střízlivá. Pila hlavně laciné jablečné víno, kdy láhev stála kolem deseti korun, pila víno někde jinde. U nás doma nikdy nepila, ale přinesla  prázdné lahve , abych je prodal  a měl tak nějakou korunu na sladkost. A já nosil lahve do obchodu a nevěděl, co tím způsobím. Když maminka zemřela, zaslechl jsem za několik dní  skupinu žen: ¨

"Víte ona se ta ženská uchlastala, vždyť ten její kluk nosil každou chvíli  lahve od vína do krámu" 
    
 Bylo mi hrozně. Taková lež. Doma jsme nikdy nic alkoholického nepili  a vše jsem zavinil já. Bohužel nálepku, kterou jsme dostali neprávem, už těžko odlepím.  Když jsme po stánicích na fakultě měli na koleji oslavit zkoušky, každý jsme měli přinést láhev vína. Vešel jsem v cizím velkoměstě, kde mne přece nikdo neznal, do samoobsluhy, vybral nějakou láhev a přistoupil  k pokladně. Díval se ulekaně kolem s jakýmsi podmíněným reflexem, zda se po mně nedívají lidé a nemyslí si o mně něco špatného , aby pak potvrdili onu nespravedlivou nálepku. Tak silně jsem měl zakořeněn odpor k alkoholu, že jsem se uchránil od jeho vlivu. Na koleji konzumovali vino skoro všichni, aby oslavili zkoušky. Já se ho ani nedotknul.  

 Ale vracím se zpět.   

 Jo, kluci, kdybyste tohle  a jiné věci věděli, uvažoval jsem onoho zářijového dne 1968.   Za sedm roků jsem se šťastně oženil v kostelíčku v Klokotech a Bůh mne vedl a  neopustil. To by byla zajímavá kniha. Ta cesta k Bohu byla klikatá a někdy i s chybami, kdy člověk snadno mohl naletět fanatikům, ale byla to moje cesta poznávání, cesta i bolestí, když manželce dvakrát diagnostikovali rakovinu, ale vše dobře dopadlo a děkuji za to Bohu.    Je dobré si zavzpomínat.

"Vzpomínání" | Přihlásit/Vytvořit účet | 10 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Vzpomínání (Skóre: 1)
Vložil: Magdalena07 v Sobota, 04. prosinec 2021 @ 17:19:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezké vzpomínky.

Cesta životem je těžká, ale podle Boží vůle a podle hlasu svědomí  a s Boží láskou a ochranou ji zvládáváme každý den:-)

Čekání na Něho , na Jeho druhý příchod  je dlouhé, ale buďme trpěliví, co slíbil, to také splní
Magdalena



Re: Vzpomínání (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 04. prosinec 2021 @ 17:32:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Díky za příběh, Františku. Měl jsi v něčem těžké mládí, nebyla snadná doba. A je dobře, že ses vyhýbal jak alkoholu, tak promiskuitě, která tehdy panovala a máš ženu, která tě má ráda a je s tebou, přes těžkosti, které jste zažili.

  A jestli víš, jakou moc mají lživé a zlé pomluvy, buď opatrný na to, co vše zlého a lživého si vymýšlíš ty o druhých lidech a radši toho zanech. Ne všichni lidi mají stejné smýšlení, ne všichni uvažují jako ty, žijí to co ty. 

  Toník



Re: Vzpomínání (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 04. prosinec 2021 @ 22:51:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tomu levnému vínu se říkalo "čučo". No jo, no. Když mladý chlapec vracel pravidelně flašky od čuča tak si toho místní drbny všimnuly a pomluva byla na světě. 
Je na tom zajímavé že někdo kdo chlastá nejlevnější drek někomu věnuje láhve. Co si pamatuji "čučaře" tak vymlasknuli čučo před obchodem a láhev utíkali ihned vrátit. 
Proč vlastně ta alkoholička k vám chodila Františku? To by mne docela zajímalo. Je zvláštní, že někdo kdo pro nedostatek financi pije takový humus daruje někomu láhve, za které si sám může lehce pořídit další levný alkohol. Co za tím bylo? Od alkoholika je to velmi vstřícné gesto. Máš nějakou povědomost proč to dělala? Podle Murphyho zákona byl "dobrý skutek po zásluze potrestán", takže když už vznikla ta hnusná křivá pomluva vůči mamince, možná za tím mohlo být něco moc dobrého.



Stránka vygenerována za: 0.17 sekundy