Druhé čtení: Matouš 4,1 - 11: „Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´" Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: `Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´" Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“

 
Kázání:

Milé sestry a drazí bratři, dnešní neděle je první postní nedělí. Máme celkem šest postních nedělí, a to včetně Květné neděle zvané Palmarum. Šest postních nedělí má tradiční latinské názvy podle slov obsažených v Žalmu, který se příslušnou neděli četl jakožto vstupní antifona (introit). První postní neděle tak nese název Invocavit podle latinské antifony „Invocavit me et ego exaudiam eum“, což česky znamená „Bude ke mně volat a já mu odpovím“ (Ž 91,15, B 21). Postní období předchází Velikonocům. Jde celkem o čtyřicet dní při vynechání postních nedělí. V tomto období se zdržujeme zbytečného veselí a zábav na památku toho, že se Ježíš v těchto dnech připravoval na své utrpení. Liturgickou barvou postního období je barva fialová. Vyjadřuje smutek mírněný nadějí. Vykládá se také jako barva popela, tedy jako symbol kajícnosti a přípravy. Proto se fialová barva užívá v obdobích kajících, v adventním období a postním období. Na počátku postního období stojí Popeleční středa. Popel zde není jen připomínkou konce lidského života v duchu biblické výpovědi „Prach jsi a v prach se navrátíš” (Gn 3,19), ale také připomínkou křesťanské naděje na povstání k novému životu při vzkříšení. K postní době patří modlitby, dávání almužen, pokání a zejména půst, který dal název celému tomuto období. Půst se definuje především jako jednání jednotlivce nebo společenské skupiny dané zřeknutím se potravy, jejím omezením na minimum nebo omezením se na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jenž má či měl by mít pro postící se osobní pozitivní přínos. Motivem půstu může být zdraví, duchovní či tělesné očistění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody. Obecněji postit se může ale znamenat zdržet se smyslových věcí. Postit se lze pak jak na těle, tak na duši. V tomto případě půjde o to zdržet se zbytečného mluvení, svárů a hádek (půst jazyka), varovat se neslušných pohledů (půst zraku), poslouchání hanebných řečí (půst sluchu). Smyslové věci a všechny naše duševní síl nám naopak mají dopomáhat ke ctnostem. Rozum náš by měl rozjímat o Boží lásce k nám hříšným, naše pamět má nám připomínat Boží příkázání a vůle má nás vést k opuštění křivých cest a táhnout ke ctnostem. V křesťanství navíc u půstu nejde jen o odepření si jídla či smyslových podnětů, nýbrž také o zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející a brzdící duchovní rozvoj, přestože to není vysloveně hříšné. Půst byl pravidelnou součástí již židovského kultu. Sebeponižování bylo například součástí slavnosti očištění neboli smíření (Lv 16,29 či Nu 29,7). V době Ježíšově bylo již až 28 postních dní. Ze Starého zákona známe i dobrovolné nepředepsané posty (Ez 8,21 či Ne 9,1), které byly doprovodem úpěnlivé prosby anebo zármutku. Tyto posty byly někdy vyhlášeny veřejně v době něštěstí a pohrom na podporu modliteb, kdy lid se cítil být obtížen vinou. V Novém zákoně sice nemáme žádné zprávy o tom, že by se Ježíš kulticky postil, ale je příznačné, že jeho odpůrci mu nevytýkali, že by nezachovával obvykle postní předpisy. Ježíš ale dává postu jiný význam než zaslužnického skutku, jimž by se člověk mohl chlubit. Takto pojímali půst zákoníci a farizeové. Podle Ježíše je půst znamením, obrazem návratu člověka k Bohu, jenž se odehrává ve skrytosti. Půst jakožto výraz tohoto návratu není tak není určen veřejnosti. A jelikož návrat k Bohu je v podstatě něco radostného, nemá proto nabýt smutečního rázu jako při pohřbu. Proto v Matoušově evangeliu čteme tato Ježíšova slova: „A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,16 - 18) Apoštolská církev používala postu jako prostředku k duchovnímu soustředění při důležitém rozhodování. Při takovém modlitebním soustředení, podepřeném postem, docházelo ke zjevení Boží vůle, jak jsme slyšeli v našem dnešním čtení ke kázání ze Skutků apoštolských (Sk 13,1 - 4). V epištolách čili v listech ale chybí jakákoliv zmínka o předepsaných postech. A tak se zdá, že alespoň v pavlovských sborech otázka postu neměla velký význam. Později však začala nabývat důležitějšího významu, zejména u křesťanů ze Židů. Křesťané se začali postit ve středu a v pátek, aby se odlišili od Židů, kteří se postili v úterý a ve čtvrtek. V neděli byl pak půst zakázán. Časem se prosadil půst na velikonoční pátek. Stalo se také zvykem, že před křtem se postili jak katechumen, tak jeho přátelé a i ten, kdo vykonával křest. Někteří křesťané se začali postit i před Večeři Páně. Zpočátku půst bývá spojen s nepříjemnými pocity, nicméně půst dlouhodobě prospívá všem složkách člověka - tělu, duši i duchu. Půst přispívá k očistě (detoxu) těla a tak prodlužuje nám život. Svědčí o tom životy svatých poustevníků, otců pouště. Svatí poustevníci jedli jen kořínky a zeleninu a pili pouze čerstvou vodu a přesto či spíše proto dosáhli vysokého stáří. Svatý Antonín žil 100 let, taktéž svatý Jarolim, který byl nejpřísnější v postu. Svatý Pachomius se dožil 110. let a svatý Romuald až 120. let. Indiané než vytáhli na valečnou stezku drželi půst, respektive hladověli. A hlad zvyšoval jejich bdělost a bystřil jejich smysl, což zvyšovalo jejich šance na vítězství v boji. Půst prospívá i naši duši. Posiluje naši vůli, očisťuje naše city a emoce a projasňuje naši mysl. Dále nás cvičí ve zdrženlivosti. Zdrženlivost požadoval Bůh i po prvních lidech, když jim zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a zlého (Gn 2,16 - 17). A jejich nezdrženlivost, neposlušnost a přestoupení tohoto zákazu uškodilo nejen jim, ale všem jejím potomkům, tedy i nám. Prostředkem proti nezdravé nezdrženlivosti je pak zdrženlivost, která nás může ochránit od mnoha hříchů. Již zde vidíme, že půst má vždy i duchovní rovinu. Půst zesiluje modlitbu, uvolňuje struktury nitra a vynáší na světlo myšlenky, které by jinak zůstaly skryty. Místo jejich potlačení je vhodné je ventilovat, poznávat je a případně řešit jejich kořen a tak napravovat vztah k Bohu. Potom můžeme lépe vnímat, co nám říká Bůh, co po nás požaduje a jaké nás chce mít. Půst je rovněž nejlepším prostředkem k pokání. Právě k takovému půstu v našem dnešním prvním čtení vyzývá Izraelce prorok Jóel (Jl 2,12 - 18). A pokání otevírá cestu k Božímu odpuštění. Vidíme to na příkladu obyvatel města Ninive, k nimž byl poslán prorok Jonáš: „I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme." I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak.“ (Jon 3,5 - 10) Půst tím, že nás učí zdrženlivosti pomáhá nám také odolávat různým pokušením. Ježíš se postil 40 dní a 40 nocí a tak byl schopen na poušti odolat všem ďáblovým pokušením, jak jsme slyšeli v našem dnešním druhém čtení (Mt 4,1 - 11). Půst je též nástrojem duchovního boje. Spolu s modlitbami může půst posloužit k vymýtání démonů: „Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."“ (Mk 9,25 - 29) Nebojme se tedy, bratři a sestry, se postit a to nejen v postní době. Prospěje to nejen našemu tělu a naši duši, ale hlavně našemu duchovnímu růstu a tím se posuneme alespoň trochu blíže k cíli naši víry, kterým je „spasení našich duší” (1 P 1,9). Amen.

Modlitba po kázání:

Náš nebeský Otče,

 
děkujeme Ti za vše, co konáš pro své stvoření, pro spásu a posvěcení člověka. Děkujeme, že ve Tvé Synu, Ježíši Kristu, máme odpuštění hříchů a přístup k trůnu Tvé milosti. Děkuje Ti i za dílo Ducha svatého, který nás uvádí do všeliké pravdy a připomíná nám vše, co Ježíš konal. Odpusť nám, nebeský Otče, že často žijeme z laciné milosti a nekonáme to, co konat máme. Proto daruj nám dostatek milosti, moudrosti a síly, abychom byli ochotni se včas napravit, činit pokání ze svých hříchů a vstupovat do skutků, které jsi pro nás ve své milosti připravil. Dej, abychom postní dobu využili k návratu k Tobě, k duchovní obnově a k našemu dalšímu duchovnímu růstu. Ať nezapomínáme na patřičné modlitby, dávání almužen a zejména na půst. Byť půst se zpočátku zdá být nepříjemným, dlouhodobě ovšem prospívá našemu tělu, naši duši i našemu duchu. A hlavně nám umožňuje lépe vnímat, co nám říkáš, co po nás požaduješ a jaké nás chceš mít. Díky tomu pak můžeme opravdu žít ke Tvé slávě a chvále a k užitku našich bližních. Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

 
                                               Stanislav Heczko