Představitelem tohoto systému je v prvé řadě Sergej Miháľ a v jeho orbitalu se pohybující kazatelé, jako Stanislav Štrunc, Pavel Bubik a další. Ačkoliv astrologický prvek zřetelně hlásá Miháľ, tvoří tito kazatelé jakési volné uskupení, jejichž videa sledují tisíce křesťanů.Tito kazatelé vycházejí z pretribulačního progresivního dispenzacionalismu, umožňujícího zároveň zastávat kontinualismus, s určitými obměnami, kam patří například chápání zvířat z proroka Daniele nikoliv jako Babylon, Medo-Persie, Řecko a Řím, ale jako Anglie, Rusko a USA. Není zcela jasné, zda všichni sdílejí Miháľovu dataci vytržení do roku 2024, ale nevymezují se proti ní.Problémem tohoto systému je jeho astrologický původ, což je předmětem jiného článku. Tento systém ovšem nutně povede k frustraci posluchačů nejpozději v prosinci 2023, pokud se neposune do prosince 2024. Systém zároveň poskytuje klamné doufání, že posluchači uniknou důsledkům současné celosvětové krize, která je na počátku kulminace. V případě zjevení se obecně sdílených a očekávaných eschatologických událostí, jako je třeba příchod Antikrista, tito stoupenci v jeho osobě zřejmě nerozpoznají Nepřítele, protože to neodpovídá jejich teologickému systému. Před jeho příchodem budou totiž podle nich již ze Země evakuováni. Minimálně však mnohé bude čekat rozčarování, až zjistí, že eskalovanou krizí (případně velkým soužením) budou muset projít a hrozí, že se jim rozpadne svět jejich víry nebo se stanou součástí toho, co někteří ze zastánců této eschatologie popisují jako nastupující ekumenický systém odpadlé církve. Vyloženou záludností v některých případech je, že kdo jsou tímto systémem pohlceni, věří, že si nemohou dovolit pochybnost, jinak by jim hrozilo, že budou zanecháni.

Tento systém zastává řada kultivovaných teologů a v našem prostředí se k němu hlásí například Křesťanské sbory, donedávna většinově Apoštolská církev nebo původně i vnitrocírkevní misijní svaz Křesťanská společenství při SCEAV. Dnes jej aktivně hlásají macarthuriánští novokalvinisté, seskupeni pod názvem Evangelikální baptisté. Zřejmě nejviditelnějším kazatelem, zabývajícím se eschatologií, je Ludvík Tvrdý. Jejich učitel, John MacArthur, vychází z progresivního pretribulačního dispenzacionalismu. Tito kazatelé nedatují ovšem vytržení a často se vymezují první skupině a jejím „neortodoxním pohledům“. Dokážou přitom velmi trefně vykládat historické pozadí a naplnění Danielových proroctví v souladu s historickou ortodoxií. Problémem je, že často barvitě až naturalisticky akcentují hrůzy doby soužení, aby ukázali na nutnost vyhnout se mu formou vytržení. Ačkoliv tito kazatelé nemají kultické pozadí jako první skupina, i zde existuje problém s případným příchodem Antikrista a eskalace doby soužení, kterou dle jiných systémů církev bude nucena projít. Protože neposkytují ve svém výkladu alternativu, hrozí jejich posluchačům podobné, i když mnohem nižší riziko, jako posluchačům první skupiny. Pokud by ovšem tito kazatelé netrvali na svém exkluzivismu, nutně by přestali být pro své posluchače atraktivními a svůj systém by oslabili.

Tato eschatologie je ve své podstatě kultovně apokalyptická, vycházející ze zjevení Ellen Whiteové a Hirama Edsona. Tento sytém má svoji klasickou podobu, která vždy tendovala ke konspiračním výkladům. Ve skutečnosti se jedná o antitezi pretribulačního dispenzacionalismu, ovšem s mnoha neortodoxními obměnami. Ačkoliv není možné na tak krátkém úseku tento systém představit, základní ideou je pronásledování pravých křesťanů světících sobotu ze strany koalice USA a Říma, dvou šelem ze Zjevení, které uzákoní nedělní zákon a zakážou světit sobotu. Společná idea je závěrečné sedmileté soužení, jímž sobotu světící křesťané mučednicky projdou. Asi neznámějšími kazateli, jejichž videa jsou překládána, jsou například Doug Batchelor nebo profesor Walter Veith, kteří se oficiálně příliš netěší přízni mainstreamových liberálních adventistů, nicméně jejich sledovanost je obdivuhodná. Sem lze zařadit v podstatě i nezávislého českého youtubera, odmítajícího Trojici, Zbyňka Čepa, dočasně spolupracujícího s Miháľem. Tento systém se nebojí kriticky reflektovat témata jako Covid-19, globální oteplování nebo Velký reset, a dokáže pokládat řadu znepokojivých dotazů, na které pak nalézá jednoduché, univerzální vysvětlení. Je jím jezuitská infiltrace, podepřená politickou mocí USA. Ačkoliv systém nabízí svým stoupencům rezistenci a ostražitost, zcela jinak definuje eschatologické fenomény jako Antikrist a Šelma a vtěluje je do adventistické věrouky nutnosti světit sobotu a zachovávat Starý zákon. Nebezpečí pro posluchače spočívá v tom, že přání je zde otcem myšlenky a že sobota, pokud vůbec, je na samém okraji zájmu světového dění a ani v Novém zákoně není reflektována jako podstatná. Je popsána jako věc maximálně individuálního přesvědčení, což samozřejmě adventista nikdy nepřipustí, jinak by pozbyl své identity.

Zatímco předcházející systémy můžeme nazvat dystopickými, alespoň v závěrečné fázi před druhým příchodem Krista, tento sytém je v podstatě utopií. Je u nás propagován zejména charismatickými kruhy, v čisté podobě například uskupením Církve bez hranic.Nejvlivnějším kazatelem je zde zřejmě Stanislav Bubik. Jde o ideu Nové apoštolské reformace, že církev bude sjednocena na základě soudobého apoštolského úřadu, doroste do postavy Krista, přemůže vliv ďábla ve světě a ustanoví na Zemi království bez fyzické přítomnosti Krista. Nepříjemnou stránkou, zastávanou především v USA, pak je, že tato církev musí přemoci a odstranit nespolupracující křesťany. Hnací silou k tomuto převzetí moci pak budou finance, získané od sekulárních apoštolů, pracujících v podnikatelské oblasti. Tato globalistická vize není nepodobná například socialistickým utopiím. Tento systém je přitažlivý pro určitý typ mládeže nebo pro křesťanské podnikatele, kterým zároveň slibuje požehnání pro jejich donátorskou činnost. Podporu nachází i v různých paracírkevních organizacích, které zastávají ideu církevního růstu a probuzení poslední doby. Kritici poukazují, že tento systém často ignoruje eschatologickou epochu přicházejícího zla a pronásledování a je proto v přímém rozporu s předchozími systémy. Z jejich kruhů se mu dostává kritiky, že může být cíleným podporovatelem přicházejícího Antikrista a být součástí padlého náboženského systému, který bude akcentovat falešné divy a zázraky. Systém ovšem není teologicky rigidní jako ty předchozí a rozvíjí bezpočet variant, které zdědil z charismatického hnutí, ze kterého se vyvinul.

Tento systém je pro protestanty značně nesrozumitelný a rekrutuje se částečně z katolických tradicionalistů, spjatých s latinskou mší, vymezujících se 2. Vatikánskému koncilu a paradoxně i současnému jezuitskému papeži. Systém je velmi konzervativní a sdílí podstatnou část hodnot i s konzervativními evangelikály. Duchovně vychází například z mariánských zjevení, konkrétně třetího Fatimského zjevení, kolem kterého, přes jeho zveřejnění, existuje mnoho dohadů. Například, že ke konci času přijde antipapež, který změní mešní liturgii a zavede (podobně jako se o to snažil Luther) reformu církve, která ji sekularizuje. V tomto papeži je spatřován současný papež František. Řešením je tedy obrat k tridentskému katolicismu, včetně návratu protestantů do lůna římskokatolické církve. Protagonisty tohoto proudu je například Petr Hájek a časopis Protiproud nebo časopis Te Deum a Duše a hvězdy. Vliv na evangelikální křesťany je zde minimální, ovšem lidé jako Michal Semín a Petr Hájek jsou politicky konzervativní a často dokážou až ostře vidět a popsat sociální inženýrství a politické směřování neoliberálů, jejichž kritika je společná konzervativním evangelikálům. Dochází zde však k zajímavému paradoxu. Zatímco konzervativní evangelikálové vyčítají svým církvím šíření katolicismu skrze ekumenismus, tito konzervativní katolíci naopak vidí v ekumenismu protestantizaci římských katolíků. Jakákoliv spolupráce je zde tedy více než diskutabilní. Tito lidé však mají velký vliv na politické spektrum odmítající například levicovou orientaci Evropské unie, LBGT+ hnutí nebo různé sociální experimenty, jako Velký reset. Rovněž kritizují zneužívání pandemie Covid-19 k různým globalistickým cílům. Je zde sympatické, že tito představitelé otevřeně poukazují na neslučitelnost katolicismu a protestantismu. Jejich historik, Radomír Malý, například otevřeně obviňuje Luthera z cizoložství a morální degradace. Konkrétním duchovním projevem je například velká inklinace Protiproudu k alternativní medicíně, specielně k homeopatii. K ní ovšem inklinoval i evangelikály respektovaný kalvinista Martyn Lloyd Jones.

Je jistě dobré, že existuje pluralita názorů a považuji za chybné ve veřejném prostoru nedovolit možnost vyjádření. I zde ovšem platí, že je třeba vše zkoumat, dobrého se držet a zlého se chránit v každé podobě. Skutečnost, že někdo dokáže pozvednout téma, kterému se církve vyhýbají, nechtějí je řešit nebo mu nedávají sluchu, ještě neznamená, že i navrhované řešení je správné. Já osobně bych každému, kdo se vážněji zabývá eschatologií, nabídl k prozkoumání učení, které zastávali již učenci jako byli Cyprian, Ireneus, Tertullian, Hippolitus, trochu nejednoznačný Justin Mučedník nebo spis Didache (kap. XVI). Ti všichni očekávali Kristův příchod po době velkého soužení, kterým si církev musí projít i pro své očištění v době odpadlictví. Všem zájemcům bych pak doporučil velmi poučný Hippolitův spis O Kristu a Antikristu, který je možné si přečíst, abychom věděli, jak církev původně (zřejmě i většinově) chápala Kristův příchod. Na druhé straně je dobré uvést, že pretribilacionismus někteří nacházejí v díle Efréma Syrského.

Střízlivý a přesto biblický pohled na dobu konce, který odráží i stanoviska první církve, zastával například britský biblický exegeta David Pawson. Varování před pretribulacionismem zasvětila svojí službu i holandská reformovaná spisovatelka Corrie ten Boom, která jej nazvala nebezpečným bludem.