poslal oko
Tvrzení Myslivce:
.... " jde o to se v okamžiku zhřešení okamžitě
obrátit na Přímluvce u Otce a nedovolit hříchu aby ovládl náš život a
rychle se ho zbavit.
Vyznávání hříchu ve zpovědní bedně
jsem také jako ty myslel zcela upřímně a obracel se na Boha, jenže
zůstalo jenom u toho jednosměrného obrácení se směrem k Bohu a na cestě
od Boha ke mně byla výhybka, a tak odpuštění a uzdravení od hříšných
sklonů se nikdy nekonalo, neboť namísto toho abych věřil, že mi Bůh
odpouští přímo, jsem přijímal falešné odpuštění od podvodníka ..."....
(J 20,21-23)
Když učedníci uviděli Pána, zaradovali se.
Řekl jim tedy opět: "Pokoj vám! Jako mne poslal Otec,tak i já posílám vás."
Po těch slovech na ně dechl a říká jim: "Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu budou zadrženy."
Mocí Ducha svatého hříchy odpustit, či stejnou mocí hříchy neodpustit, pověřil Pán Ježíš výslovně jen své apoštoly.
A ti pak toto pověření - tuto moc Ducha svatého odpustit či neodpustit hříchy - předávali svým žákům skrze vkládání rukou.
Působení této moci se děje pouze ve vnitřním životě církve, netýká se lidí zvnějšku, netýká se pohanů. Týká se jenom křesťanů v církvi - údů této církve. Nikoho jiného.
Myslivec ve svém mylném vidění světa došel už tak daleko, že tyto pokračovatele služby apoštolů s předanou mocí Ducha svatého nazval "podvodníky"!
..."Vyznávání hříchu ve zpovědní bedně
"...
Toto je zcela zjevná a průhledná dehonestace služby, kterou ustanovil sám Kristus. Nejednou jsem se sám zpovídal při společné procházce lesem se zpovědníkem ...
Není žádné "bedny", kterou by Kristus ustanovil. Žádná "zpovědní bedna" s touto svátostí nesouvisí. Jakékoli místo, kde je zaručeno soukromí, je pro zpověď vhodné.
..."jde o to se v okamžiku zhřešení okamžitě
obrátit na Přímluvce u Otce a nedovolit hříchu aby ovládl náš život a
rychle se ho zbavit."...
A jak se to dělá - se hříchu rychle zbavit?
Myslí snad hříšník na Boha v okamžiku, kdy hřeší? (To by snad asi ani nezhřešil, ne?)
Hříchy odpouští vždycky jedině Bůh - a i když Bůh hřích skutečně odpustí, když z něho hříšník učiní pokání, ani odpuštění hřích zcela nevymaže - nevymaže jeho následky.
Jestliže pohan zhřeší a ve svém nedostatečném poznání Boha stejně učiní pokání a zlého skutku lituje a chce se polepšit - i jemu Bůh hřích okamžitě odpustí. Tomu věříme, protože víme, že Bůh všechny lidi miluje a že chce, aby byli všichni spaseni.
Když zdánlivě stejný hřích spáchá křesťan, je to ve skutečnosti o mnoho horší hřích
- křesťan totiž hřeší už vědomě, dobře je si vědom, že porušuje Boží řád.
(Ř 7,7...)
... hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „ Nepožádáš.“ Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. ...
Pro vysvětlení dám ilustrativní (neosobní) příklad:
Pohan ve slabosti těla spáchá hřích cizoložství. Inspirován a motivován televizními seriály si ani neuvědomuje plný dosah závažnosti takového hříchu. Prožívá to jako "milostné dobrodružství", jako příjemné vytržení ze stereotypu života.
Když podobný hřích spáchá křesťan při plném vědomí, že jedná proti Bohu - ke hříchu cizoložství se přidává další hřích přímé urážky Boha - ignorováním jeho příkazu. A přidává se ještě další hřích - je - li nemocen jeden úd církve, trpí tím celé tělo církve. Křesťan (oproti pohanu) každým svým hříchem poškozuje celou církev, celé společenství!
Věříme, že pro účinnou lítost při pokání Bůh pohanu odpustí jeho hříchy okamžitě - je to mezi Bohem a hříšníkem.
Ale stačí stejná forma odpuštění pro pohana i pro křesťana?
(L 12,47...)
Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.
Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“
Jestliže Myslivec činí pokání jen po způsobu pohanů (mezi ním a Bohem), bude to opravdu stačit k odpuštění jeho hříchů?
V případě okamžiku smrti těla Boží láska překrývá všechny lidské nedostatky a pokud člověk upřímně lituje svých hříchů, Bůh ho určitě zachrání pro věčnost a hříchy mu odpustí.
Ale pokud křesťan pořád žije pozemský život (a už víme, že svými hříchy ublížil také církvi) - má - li s církví mít i nadáíe společenství, třeba se mu s církví usmířit. Aby mu odpustila utrpení, které jí svými hříchy způsobil.
A proto Pán Ježíš pověřil apoštoly touto službou (J 20,21-23). Je určena pouze pro smíření křesťanů s Bohem a s církví. I v této službě svátostného smíření odpouští hříchy zároveň i Bůh a zároveň i církev.
????
