Grano Salis - Jak se učím nechávat si své názory pro sebe.

poslal oko

Umění tichosti je ctnost vhodná pro moderního křesťana.

Je načase přestat udílet nevyžádané rady a chrlit ze sebe názory.

Čím méně mých názorů bude po světě kolovat, tím lepším místem bude.

Uvědomil jsem si, že vždycky mám na všechno názor, místo abych si ho utvářel.

Lidé nežádají můj moudrý úsudek, aby konečně pochopili, jak mají žít. Mohu to nechat být a svět se nepřestane točit.

Často se mýlím.

Naslouchat komukoli jinému je o umění trpělivosti.

Rychle si udělám názor a mám sklon zastávat mylnou představu, že můj způsob je jediný správný. Když se však ohlédnu na roky za sebou, všímám si, že se mnohé z mých pevně zastávaných názorů z minulosti výrazně změnily.

Proč? Protože jsem se mýlil.

Tehdy bych to však nikdy nepřiznal, a tak jsem léta promarnil tím, že jsem se mýlil dál.

Často jsem ani neměl všechny podstatné informace, abych si mohl utvořit názor, natož ho sdílet. Přinejmenším se ukázalo, že existuje víc způsobů,jak žít a jak se rozhodovat - a všechny jsou v pořádku. Nikdy nestálo za to zbrkle vyjadřovat svůj názor a tak pevně se ho držet.

Ani když mám pravdu, lidé o tom nepotřebují slyšet.

Na nevyžádaných radách je něco odpudivého - zvlášť pokud je s pocitem nadřazenosti udílí někdo, kdo si nezasloužil požadovanou důvěru.

Když se mi někdo z přátel svěřil s nějakou obtížnou situací, mým prvním instinktem bylo rychle zareagovat a snažit se jeho situaci napravit tím, že mu řeknu, co má dělat nebo jak by měl uvažovat. Teď vím, že šlo o nepříjemný rys mé osobnosti.

Většina z nás nekomunikuje s přáteli proto, že bychom chtěli, aby nám říkali, co máme dělat. Sdílíme se, protože hledáme empatii a podporu.

(Domnívám se, že právě z této potřeby empatie, sdílet se, se také zde, na Granu, vytvořila ona uzavřená skupina s podobnými názory. - pozn.).

Praktikuji odstup od svých názorů.

Držím je zlehka a rychle je upravuji, když se objeví nové informace.

Pokud jsem dřív svou identitu stavěl na představě, že jsem člověk, který se vždycky může podělit o nějaký správný názor, nebylo to dobře.

Mnohem raději bych svou identitu budoval na tom, že budu laskavým přítelem, který umí druhé podepřít.

Je na čase opustit své ego.

Položil jsem si otázku, proč přesně mi jsou moje osobní názory tak drahé.. Jediné možné vysvětlení vůbec není lichotivé; protože posilují mé ego.

Ten, kdo radí, má domněle větší vhled. Chtěl jsem být tím, kdo radí, protože mi to pomáhalo vyhýbat se mým vlastním nedostatkům a udržovat si pocit nadvlády. Vkládal jsem se do záležitostí druhých lidí a dělalo mi to dobře. Dodávalo mi to pocit, že stojím u kormidla.

Všechno tohle umíněné poskytování rad ale samozřejmě pomalu ruinuje vztahy a vytváří neustálý pocit osobní nespokojenosti. Představuje způsob, jak svalovat vinu na všechny ostatní.

Na světě je mnoho důležitějších ctností, než přesné názory: umění působit pokoj, přijetí, schopnost ustoupit, , pokora, rozvaha a především láska.

Porozuměl jsem tomuto tajemství: Když méně mluvím, víc naslouchám. Čím víc naslouchám, tím víc se dozvídám a tím přesnější názory si vytvářím. Myslím. Ještě se musím hodně učit a hodně naslouchat.

(Zpracováno podle Michael Rennier - konvertoval z anglikánství i se svou rodinou, nyní je katolickým knězem.)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace