poslal oko
(Ez 36,25 ...)
Pokropím vás čistou vodou a budete čistí; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.
Občas se tu u některých z vás setkávám s představou chybného (doslovného) pochopení tohoto Ezechielova textu v tomto smyslu:
"Dříve jsem žil jako hříšník.
V jedné zásadní chvíli v mém životě ke mě pak přišel Bůh a vyměnil mi mé hříšné srdce. Já za to ani nemohu a nijak jsem se o to nezasloužil. Ale od té doby mojí výměny srdce jsem miláčkem Boha - chodím v Duchu svatém a konám dobro. S novým srdcem z masa už totiž ani jinak jednat nejde...
A toto všechno pak ústí do přesvědčení, že vlastně všechno, co už dneska udělám či řeknu, koná skrze mě sám Duch svatý. Vždyť mi Bůh přece vyměnil srdce, tak tomu logicky ani nemůže být jinak!
Nic není vzdálenější skutečnosti!
Je chybou vytrhávat si texty Písma a stavět na nich!
Písmo třeba vždycky vnímat v jeho celku - v celém jeho kontextu všech knih. Výrazové prostředky v Písmu najdeme různé: je zde poezie i próza, popisy dějepisných událostí, zeměpisné popisy krajiny, "suché" seznamy zákazů a příkazů, jakož i oslavné písně ...
Božímu slovu třeba vždycky rozumět právě v tom smyslu, jak to zamýšlel Bůh a jednotliví svatopisci. Výklad a porozumění žádného místa se tak nesmí dostat do rozporu se smyslem jiných míst v Písmu.
V srdci člověka se rozhoduje, co člověk chce či nechce, co člověk učiní a co neučiní.
Je to tedy vždycky člověk, který o sobě rozhoduje - rozhoduje rozumem a srdcem.
Člověk není žádná bezmocná loutka, kterému by Bůh "vyměnil software", vložil do člověka jiný nový program a člověk by pak už podle tohoto nového programu jednal!
Každý z nás je Božím miláčkem už od svého početí bez ohledu na to, jak kdo dneska žije. Už tehdy každého z nás Bůh volal našim jménem.
A volá nás nepřetržitě i dneska - chce s námi společně sdílet naše životy.
Takto jsme byli Bohem stvořeni - ke společnému životu s ním.
„ Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu. “ (Mk 1,15)
Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. (Žd 12,12 ...)
Proto nás Bůh ve svém slovu vybízí: "Smiřte se s Bohem!" (2 Kor 5,20)
Změňte své hříšné smýšlení, obraťte se, ze svých špatných skutků učiňte pokání. Napravte, čiňte, usilujte!
Sám člověk nedokáže nijak změnit své hříšné srdce. Apoštol Pavel píše: "Chtít dobro dokážu, ale konat už ne!" (Ř 7,18).
Však ani Bůh bez toho, že by se člověk sám změnit chtěl, lidské srdce také nijak nepromění. To sám člověk musí dát nejprve svůj souhlas této své touze po Bohu ve svém srdci - otevřít se změně. Až potom Bůh už na nic dál nečeká a koná ...
A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (2 Kor 3,18)
Člověk má vždycky rozhodující hlas při změně svého srdce.
Může si k tomu pozvat na pomoc samotného Boha a ten bude postupně ve společném životě proměňovat jeho srdce do podoby srdce Kristova. Lidské srdce se nezmění jedním rázem. Ve vztahu rosteme společným životem s Bohem a kamenná hříšná krusta se z našich srdcí odlupuje zpravidla postupně.
Člověk si ale také může pozvat na pomoc zlého ducha a svoje srdce měnit směrem ke zlému. I tato možnost je součástí svobodné lidské volby.
(Za 7,12)
Svá srdce proměnili v křemen, aby
neslyšeli zákon a slova, která poslal Hospodin zástupů svým Duchem
prostřednictvím dřívějších proroků, a tak na ně od Hospodina zástupů
dopadlo velké rozhořčení.
V obou případech za změnu svého srdce nese odpovědnost sám člověk - proto může pak za své jednání očekávat od Boha buď odměnu, nebo trest.
