Konečně přišel silvestrovský den 1967.

 
     Koupím si salám,  kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl, pochutnal si na čokoládě.   Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.

  Kdo to asi je ? Ve dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna naproti přes chodbu.   „ Františku, pojď mezi nás“  a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.   A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty... Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám. A do toho všeho mne mámovsky objala paní Š, a dala krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho nebyla schopná.

 Byl jsem příjemně překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je třeba láska.

 
V mnohých lidech je láska a přitom neznají Pána Ježíše. Mají však v sobě lásku a netuší, že pochází od Boha, neví, o tom, ale chovají se často líp, než ti, kteří jsou pobožní.

No, to také tedy nevím...

Máme dvojí spravedlnost. Ta první je PŘIPOČÍTANÁ, spravedlnost "de iure", je to cizí spravedlnost, ne naše, ale Kristova. Ta je na základě právního úkonu, právního prohlášení. To je OSPRAVEDLNĚNÍ.

A pak máme spravedlnost UDĚLENOU, "de facto", která je změnou, to je POSVĚCENÍ. Je to změna, která se v nás děje, když v nás pracuje Kristus. Je to proces, nestane se to v okamžiku, A nejsme to my, kdo se opět stáváme hvězdou, je to Kristus v nás, který působí tuto změnu. 

Jak připočítaná, tak udělená spravedlnost jsou DAREM od Boha.