Nezměrná pýcha, arogance a vzpoura se staví proti přikázání Pána.

 
„Jedním z předpokladů pořádku ve sboru je tichá účast žen při pobožnostech a jejich celková podřízenost. Nechť ženy ve sborech mlčí, neboť jim není dovoleno mluvit, ať jsou však podřízené, jak i Zákon praví (1Kor 14,34)…

 
Verš 34 neodporuje 1Kor 11,5 (pozn. Greg – o modlitbách a prorokování žen), Pokyny v první polovině 11.kap. Jsou všeobecného rázu. Není tam zmínka o shromáždění Církve. Zřejmě je to spojeno s takovými příležitostmi jako Tit 2,4 , kde zřejmě šlo o sejití žen k modlitbám. Při těchto příležitostech starší ženy poskytovaly pokyny a rady mladším ženám. Také 1Tim 2,11-14 je v plném souladu s 1Kor 14,34. Ti, kdo v pýše a v duchu vzpoury se odvolávají na to, že šlo o Korintský zvyk nebo o „Pavlův názor“ nebo o dočasné zřízení s ohledem na tehdejší „kulturní prostředí“ apod., vůbec neví, o čem mluví!

V 1Kor 14,34 se Pavel odvolává na Zákon. V 1Tim 2,11-14 Pavel argumentuje s pořadím stvoření a s pádem! Žena se stala příčinou přestoupení! Co se na těchto skutečnostech změnilo během tisíciletí? Z těchto skutečností Bůh odvodil trvalé důsledky pro lidstvo! Z toho není úniku. Proto Pavel užívá tyto odvěké, neměnné a trvající skutečnosti za základ pro své autoritativní apoštolské pokyny! …

Ve v. 14 nejde o zákaz povídání nebo bavení se mezi ženami, kterým by vyrušovaly během shromáždění. Slovo lalein – mluviti, nedovoluje význam povídání nebo bavení se jak ve 14. kap. (14, 2.6.11.19.29), tak na všech jiných místech. Právě tak slova „ať mlčí“ neznamenala „přestat povídat“ nebo „přestat se bavit“, ale zdržet se veřejných výroků a služby Božím Slovem. Vždyť tentýž příkaz je dán muži, který by chtěl mluvit jazykem bez přítomnosti vykladače (14,28). 

Tento příkaz také není výtvorem starého, zatrpklého mládence Pavla,neboť kromě jeho odvolání na Zákon (Gn 3,16), apoštol dále zdůrazňuje, že všechna předešlá nařízení a pokyny jsou (plurál) přikázáním (singulár) Páně (14,37)! Konečně důkazem, že tyto příkazy se netýkaly pouze sboru v Korintu je, že ve verších 33. a 34. Pavel mluví o sborech v množném čísle. Také musí být brán zřetel na oslovení, kterým je tato epištola uvedena: „Církvi Boží,která je v Korintu… spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista na každém místě jejich i našem.“ (1,2).
Ap. Pavel uvedl teologické důvody pro zákaz jakékoli hlasité účasti žen při shromáždění sboru a pro příkaz jejich podřízeného postavení. Dnes vidíme, že ve sborech je konáno bez skutečného poznání Písem, bez soudnosti a rozumnosti, bez ohledu na apoštolské příkazy. Neslouží to ani k Boží poctě ani k budování církve, protože vše je konáno proti jasným příkazům samotného Pána (1Kor14,37).

 
V závěrečných verších 14. kap. Pavel nenechává nikoho na pochybách, že uplatňuje autoritu apoštola svého Pána, Ježíše Krista. Ovšem věřící ve sboru v Korintu, vytvořili podmínky a jednali s s takovou arogancí, jakoby opravdu od nich vyšlo Boží Slovo, nebo jen k nim samotným přišlo!...
...Pozoruhodné je, že nejautoritativnější slova apoštol pronesl právě po tom, co projednal postavení žen v církvi. Co by dnes tento apoštol musel prohlásit lidem, kteří s ostudnou arogancí zavrhují uvedené směrnice ohledně žen v církvi, když je ordinují na farářky a kazatelky, dokonce i biskupky a své počínání omlouvají, tak jakoby „od nich vyšlo Boží Slovo“, jako by oni byli trezory Boží pravdy?

 
Co se Boží pravdy týká, apoštol je nesmlouvavý. Každý duchovně smýšlející křesťan pozná, že co Pavel napsal, „jsou přikázání Páně“. Nikdo si nemůže beztrestně dovolit přizpůsobovat Boží pravdu svým choutkám, libůstkám, místní situaci nebo ji „sladit se soudobou kulturou.“!

 
Čelíme tu jednotné, nezměnitelné a svrchované Boží autoritě. Jeho přikázání je nevyhnutelné a pro nás závazné, jako byl Zákon pro Izraele!"