Grano Salis - Charakter Boha křesťanů.

poslal oko

Bůh je duch.

Naše lidské představy o něm jsou nedokonalé, nevystihují plně Boží realitu.

Bůh je pro nás skryt v nepřístupném světle. Je to, jako dívat se do slunce.

Žido-křesťanský Bůh se liší od všech pohanských bohů v jedné zásadní věci - je svojí podstatou vztahový.

Toto nemá obdobu v žádném jiném náboženství.

Abychom toto lépe pochopili, podívejme se na člověka, který byl stvořen k obrazu Boha (Gn 1,27): také člověk je vnitřně vztahový; vztahy jsou tím naprosto nejdůležitějším v životě každého člověka.

Adam byl ve svém bytí nešťasten a neúplný, dokud neměl ženu. Vztahovost je úplně základním rysem celého stvoření - vztah mezi mužem a ženou zaručuje přežití lidstva.

Vztahovost je zakotvena dokonce i v mrtvé hmotě.

Jakékoli dvě části makrokosmu i mikrokosmu mají mezi sebou vždycky vztah interakce (vztahu); říkejme jí vědecky třeba "gravitace".

Stvořitel - sám vnitřně vztahový - vložil tak podpis svého charakteru (o svojí vztahovosti) do celého stvoření.

Sám Ježíš explicitně nikdy ve svém učení nepoužil výraz "Trojice".

Trojice je tedy pochopitelně až následným teologickým konstruktem církve - ovšem konstruktem zcela opodstatněným.

Ježíš nám totiž (implicitně) zjevuje svého nebeského Otce z pohledu lásky Syna k Otci - zosobněné lásky Ducha svatého vycházejícího ze Syna a volajícího Abba Otče (Gal 4,6). Zjevuje nám Boha Otce, který na Synovu žádost posílá svého svatého Ducha na stvoření (J 14,26).

Ježíš tedy hovoří o Bohu vnitřně vztahovém, který je sám v sobě společenstvím Lásky mezi Otcem a Synem. Jen takový Bůh může být zdrojem lásky i navenek, být milosrdným a slitovným i vůči lidem.

Výraz "Trojice" je tedy až dílem Ducha svatého, který byl poslán církvi, aby naučil apoštoly věcem, které by oni dříve neunesli.

(J 14,26)

Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

(J 15,26)

Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.

(J 16,12)

Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.

On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.

Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“

(Gn 3,22)

Pak řekl Bůh Jahve: „Hle, člověk se teď stal jakoby jedním z nás, zná totiž dobro a zlo. Jen aby nyní nevztáhl ruku a neutrhl též ovoce ze stromu života, nepojedl z něho, a tak nebyl živ navěky!“

Sám Bůh zde hovoří o sobě jako o společenství.

Vyhnání z ráje byl od Boha akt milosrdenství vůči člověku. Tím dostal člověk naději na záchranu ze hříchu. Kdyby totiž svévolně okusil i ze stromu života, stal by se tím zlým navěky, bez možnosti obrácení - byl by v situaci zatvrzení jako jsou nyní zlí duchové - padlí andělé.

Jak správně naplňovat svůj život ve vztazích, aby byl životem smysluplným?

Rozeznáváme hned tři různé roviny vztahů (obraz Trojice ve stvoření?)

1.) Vztahy s ostatními lidmi, kteří žijí na této zemi - zvláště vztahy s nejbližšími v rodině, s přáteli, vztahy uvnitř církevního společenství, vztahy s jinak smýšlejícími ....

2.) Vztahy s anděly a svatými v nebi - Kristus jako člověk je uprostřed nich (Žd 2,11-16) a skrze něho máme společenství i se všemi, kteří jsou v nebi.

3.) Vztah k Bohu - skrze Kristovo lidství máme přímý přístup k nebeskému Otci.

Analogií těchto našich vztahů je trojrozměrný prostor (stvořený Bohem), ve kterém my žijeme (obraz Trojice ve stvoření?).

Náš životní prostor vyjadřujeme třemi různými osami.

Na jedné vodorovné ose leží všichni lidé dosud žijící na zemi, na druhé vodorovné ose jsou andělé a svatí v nebi.

Třetí svislá osa přináleží našemu vztahu s Bohem (první dvě osy představují vztahy mezi sobě rovnými, osa svislá symbolizuje nerovnost ve vztahu člověka vůči Bohu).

Na průsečíku všech těchto tří os stojí osoba Krista (je i v nebi ve svém lidství i božství - je i s námi v jednotě svého tajemného těla ( církve ) - a je také Bůh (Bůh neuchopitelný lidským rozumem).

Křesťan má žít svůj pozemský život v plnosti tohoto prostoru všech tří os (tedy žít svůj život opravdově - ve 3D!)

Tak nás to učí i apoštol Pavel.

(Ef 3,16 ...)

... aby se ve vás posílil vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni v lásce a v ní měli svůj základ.

Takto obdržíte sílu pochopit spolu se všemi svatými, co to je šíře, délka, výše a hloubka, poznáte Kristovu lásku, která přesahuje veškeré poznání, a vejdete svou plností ve veškerou plnost Boží.

Pokud mám totiž pohár vody pouze ve dvojrozměrném prostoru (nakreslený na papíře), tak s ním žízeň neuhasím! To nestačí!

	Hledej
	Je a svátek má Zora. Vytvoření registrace