To je citace z Izaiáše  - proroctví o Mesiáši.

Nic z toho nevylučuje, že onen Duch svatý působí v Ježíši nepřetržitě, že dokonce sám z Ježíše vychází.

Cožpak někdo z lidí dokáže poručit větru a bouři a ony ho poslechnou?

..."Začal jim vysvětlovat: " D N E S  se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.""...

Každý přítomný okamžik je "DNES" - a je třeba ho v životě využít správně.

Posluchači právě v tomto okamžiku měli uvěřit Mesiáši a přijmout ho srdcem.

J 17:22:   Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno —



Už jsi měl Stando slávu Ježíše u Boha před založením světa.  Byl jsi tam u toho ?

Ano, skrze slovo Boha, skrze Boží tvůrčí Logos.  Bůh naplánoval, řekl - a stalo se.

Ne skrze Ježíše, jak si do toho textu vymýšlejí a domýšlejí někteří lidé.

Jan 3:13 Nikdo nikdy nešel do nebe kromě toho, který přišel z nebe – Syna člověka. (NIV) Židé by Janova slova nebrali tak, že by se Kristus „vtělil“. Bylo běžné, že říkali, že něco „přišlo z nebe“, pokud byl jejím zdrojem Bůh. Například Jakub 1:17 říká, že každý dobrý dar je „shůry“ a „sestupuje“ od Boha. Co tím James myslí, je jasné. Bůh je Autorem a zdrojem dobrých věcí v našem životě. Bůh pracuje v zákulisí, aby poskytl to, co potřebujeme. Tento verš neznamená, že dobré věci v našich životech přicházejí přímo z nebe. Většina křesťanů zažívá, že jim Pán žehná prostřednictvím jiných lidí nebo událostí, ale uvědomují si, že konečným zdrojem požehnání byl Pán. Měli bychom aplikovat Janova slova stejným způsobem, jakým rozumíme Jakubovým slovům – že Bůh je zdrojem Ježíše Krista, kterým byl. Kristus byl Boží plán a Bůh pak přímo zplodil Ježíše. Existují také verše, které říkají, že Ježíš byl „poslán od Boha“, což je fráze, která ukazuje Boha jako konečný zdroj toho, co je posláno. Jan Křtitel byl muž „poslaný od Boha“ (Jan 1:6) a byl to on, kdo řekl, že Ježíš „přichází shůry“ a „přichází z nebe“ (Jan 3:31). Když chtěl Bůh lidem říci, že jim požehná, když budou dávat desátky, řekl jim, že otevře okna „nebe“ a vylije požehnání (Mal. 3:10 – KJV). Všichni samozřejmě rozuměli použitému idiomu a nikdo nevěřil, že Bůh doslova sesype věci z nebe. Věděli, že tato fráze znamená, že původem požehnání, která obdrželi, je Bůh. Dalším příkladem je, když Kristus mluvil a řekl: „Janův křest – odkud se vzal? Bylo to z nebe nebo od lidí?" (Matouš 21:25). Samozřejmě, že Janův křest by byl „z nebe“, kdyby byl zdrojem zjevení Bůh. John ten nápad nedostal sám od sebe, přišel „z nebe“. Tento verš objasňuje idiom: věci mohou být „z nebe“, tj. od Boha, nebo mohou být „od lidí“. Tento idiom je stejný, když se používá o Ježíši. Ježíš je „z Boha“, „z nebe“ nebo „shůry“ v tom smyslu, že Bůh je jeho Otec, a tedy jeho původ. Myšlenka přijít od Boha nebo být Bohem poslána je také objasněna Ježíšovými slovy v Janovi 17. Řekl: „Jako ty jsi mne poslal do světa, já jsem je poslal do světa“ (Jan 17:18). Dokonale rozumíme tomu, co měl Kristus na mysli, když řekl: "Poslal jsem je do světa." Myslel tím, že nás pověřil nebo jmenoval. Nikdo si nemyslí, že jsme byli v nebi s Kristem a inkarnovali jsme se do těla. Kristus řekl: "Jak jste poslali mě, poslal jsem já je." Ať už tedy vezmeme frázi, kterou nám Kristus poslal, jakkoli, tak bychom měli chápat frázi, že Bůh poslal Krista.