Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Bohumír.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16858, komentáře < 7 dní: 590, komentářů celkem: 444696, adminů: 60, uživatelů: 5271  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 306 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Willy
rosmano
Akuzativ
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
122831204
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život?
Vloženo Středa, 14. srpen 2024 @ 11:25:19 CEST Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

   Proč jsi tu neudělal? Psal jsi tu, že život nevlastníš, jen aktuální okamžik - to jsou podle mne je výmluvy na to, abys Bohu život nevydal.

Takto se mne zeptal Cizinec.


Moje odpověď je přímá a popisuje víru tak, jak jsem ji prožíval a jak ji stále prožívám já osobně.


Můj život vydali Bohu za mne už dávno moji rodičové, když mě nechali pokřtít brzy po narození. Jak jsem rostl a sílil na těle i na duchu, věděl jsem už, že patřím Bohu, že jsem dítě Boží. v dětství to bylo pro mě normální - neměl jsem potřebu odevzdávat nějak slavnostně Bohu svůj život, protože jsem si byl vědom, že mu dávno patřím se vším všudy. Že patřím do Boží rodiny.

Až později, v době dospívání, jsem pochopil, že na dar Božího dětství ve křtu je třeba, aby člověk také adekvátně ve svobodě odpověděl. Aby k tomu přitakal, ztotožnil se s tímto darem. Aby svojí vůlí, svým svobodným rozhodnutím, stvrdil již existující stav Božího dítěte a přihlásil se celou svou osobností, že chce právě takto žít svůj život.

Takže vydat Bohu svůj život svobodně a z vlastní vůle, z vlastního rozhodnutí,  je důležité jak v případě konvertity ke křesťanství  v dospělosti, stejně tak i v případě křesťana od kolébky. Tento druhý to však udělá až v době, kdy je takového souhlasu už sám schopen - kdy  bere svůj život zcela do vlastních rukou a přestává být závislý na rodičích. Je dospělý....

Co je tu důležité, to nejsou lidská slova, která odeznějí, ale ta napsaná - napsaná reálným životem člověka.



Vydat Bohu svůj život svobodně a z vlastní vůle, z vlastního rozhodnutí je tedy nezbytně nutné pro každého křesťana, který chce žít svůj život s Bohem - protože takové vydání života je úplným základem živého vztahu křesťana s Bohem. Zvláště je to markantní při životním přelomu - při zásadní změně způsobu života. Nejdřív totiž život podle světa - pak život podle Boha.


Na druhé straně já už vyrůstal při tomto vědomí, že jsem součástí Boží rodiny - že do ní patřím. A když do ní patřím, nemám přece potřebu se do ní přihlašovat! Vydávat Bohu to, co už je dávno jeho? Je ale třeba hlavně podle toho žít! Vyznání slovy posiluje, upevňuje lidské odhodlání - není v žádném případě zbytečné. Ale samo o sobě nestačí.

Kolikrát je to třeba udělat, aby to "vydání svého života Bohu"  už bylo dokonalé i ze strany člověka, aby to nebyla jenom částečná pravda, nebo aby to dokonce nebyly jenom prázdné nabubřelé řeči?

Ze strany člověka bude takové "vydání svého života Bohu"  vždycky jenom nedokonalé, poplatné duchovní vyspělosti a vytrvalosti toho konkrétního lidského srdce. Boží slovo nám potvrzuje, že naše sliby "navěky" mohou mít někdy i docela  jepičí život; Jen Bůh je věrný, my, lidé, býváme nevěrní (např. 2 Tim 2,3)....



Cizinec to své "odevzdání svého života Bohu" přirovnal docela přiléhavě k manželskému slibu.

"Když jsem měl pak svatbu, rozhodoval jsem se, zda si vezmu manželku. Ne tak dlouho, to jsem se rozhodoval asi pět minut, nebo deset. Už jsem znal svobodu Božího dítěte a moc rozhodnutí, nebylo to rozhodnutí tedy moc o tom zda ano či ne, to jsem moc neřešil, spíše se pak rozhodovalo kdy a jak. 
No a to rozhodnutí manželství děláme na úplně celý život. Ne jen na aktuální okamžik, jako to dělají lidi ve světě a když to nejde, pak jdou od sebe. Nebo jak to máš ty "jen pro aktuální okamžik". Rozhodnutí o manželství je "vytrváme spolu až do smrti". ....."



Jak se tedy dá doopravdy zjistit, že tento lidský slib "na úplně celý život" je opravdový, nebo zda má jen jepičí život?  
Jedině tak, že ho potvrdím odžitým životem, stvrdím ho realitou vlastního žití. Nijak jinak to nejde!
Lidská slova - jakkoli vznešená - jsou jako pápěří ...

Až když spolu vytrváme až do smrti - až potom se tento náš lidský slib stane skutečně stoprocentně pravdivým! Do té doby je každý lidský slib  PODMÍNĚNÝ  vytrváním člověka v tomto slibu.



Toto platí úplně stejně i v případě vydání svého života Bohu.
Jsou lidé, kteří už vydali svůj život Bohu opakovaně třeba i desetkrát - a vždycky nakonec tento slib porušili. Pak se třeba v pokání vrátili a usilují o to samé znovu.
Tohle je také ryze lidské jednání - jsme lidé slabí a náchylní ke hříchu, nejsme žádní bezchybní duchovní "supermani". 

Takže podařilo - li se tu někomu "vydat svůj život Bohu"  jen jednou někdy v minulosti a už to stačilo - už vytrval napořád - dá se takovému jenom blahopřát. (Ale moc takových lidí tady asi nebude).

Spíš je třeba se vytrvání v dobrém učit a i když člověk selže,  v pokání se vrátit  a usilovat znovu o dokonalost.

Někdy mi připadá, že Cizinec schválně rozumět nechce a snaží se mi vnutit postoje, které mi on ve svojí mysli přisoudil.
Napsal jsem mu: "
Jistěže je normální brát na sebe dlouhodobé závazky - o tom není sporu.
Ale každý závazek naplňuješ postupně, bod po bodu - a to v řadě následujících přítomných okamžiků - Dnes. Nijak jinak
Když si např. vezmeš půjčku (závazek), splácíš ji každý měsíc pravidelně bez výjimky dohodnutou částkou. Pokud třeba i po létech řádného splácení porušíš pravidla splácení - máš zaděláno na problém.

Nejinak je tomu třeba i s manželstvím.
Léta můžeš žít jako řádný manžel a pak se třeba zblázníš a porušíš, co jsi kdysi slíbil. Protože stále platí i u toho  "ženatého navěky", že:  
 "... každý je zkoušen svou vlastní žádostivostí, která ho přitahuje a vábí.  Když žádostivost počne a nato porodí hřích a hřích, když je dokonán, zrodí smrt.  " - (Jk 1,14).


Na co tedy já doopravdy poukazuji?
Nikoli na lehkovážné žití ze dne na den jako zvířátko, jak jsi si ty mylně vydedukoval - ale na prostou skutečnost, že svůj život jsme schopni naplňovat vždycky  jenom v přítomném okamžiku - nijak jinak to nejde.


A i Boží slovo říká i tobě to samé - jen mu správně rozumět:

(Žd 3,7...)
Proto, jak praví Duch Svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,  nezatvrzujte svá srdce  ....

(Žd 3,13)
... proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
"


Jsou manželé, kteří svůj manželský slib berou vážně a nikdy ho neporušili. Ale opravdu neporušili? Ani myšlenkou? 
Takovým se jejich věrnost vrací kvalitou jejich manželského života. . 
Jsou i takoví, kteří jej opakovaně porušují a nic si z toho nedělají. 
A jsou i takoví, kteří jej ve chvíli pokušení třeba i porušili - však uvědomili si svoji chybu a v pokání se obrátili. 
Dneska je díky zkušenosti jejich hříchu a následného Božího odpuštění jejich věrnost větší a trvalejší, než na začátku. Podobně jako zkušenost Petrova selhání, ve kterém zapřel Krista. I takováto selhání se mohou stát součástí Pánovy výchovy! Bůh dokáže zužitkovat pro dobro člověka i zlo jeho hříchu - když se člověk obrátí.


Až v okamžiku smrti bude konec, bude účtování za celý prožitý život. Bůh hledí na stav lidského srdce - nepočítá nám viny a selhání - pokud si je sami neneseme neodpuštěné na hřbetě až do smrti.







"Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 535 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 15. srpen 2024 @ 08:22:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bohu ano, ale ne organizaci, která se mylně považuje za svatou a zcela degradovala svatost na války a spáchání zla. Ta je udržovaná je díky tradici.



Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 15. srpen 2024 @ 10:12:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Stando, nemusel jsi odpovídat článkem, stačilo by, kdybys sobě upřímně odpověděl, proč jsi doteď nemohl vydat život Ježíši a proč jsi tu oponoval proti takovému rozhodnutí a psal, že takové rozhodnutí neexistuje."

Toto je Cizincovo vyjádření k tématu článku.

Ale právě tímto článkem vysvětluji, proč s Cizincovým viděním světa nemohu souhlasit, proč se mi příčí a spatřuji jej jako absurdní.

V článku vysvětluji, že jakékoliv lidské "odevzdání svého života Bohu"  není odevzdáním dokonalým a navěky, ale vždycky je charakterizováno lidskou nestálostí, nevěrností, nedokonalostí. Je poznamenáváno tím směrem, kterým se člověk v životě právě ubírá. Proto člověk, jak duchovně roste, tak toto své "odevzdání života Bohu" častěji obnovuje, opakuje - a tím se učí hlouběji poznávat jeho smysl, učí se věrnosti a vytrvalosti tomuto danému lidskému slibu. Anebo na svůj slib Bohu pozapomene a žije si zase podle sebe samého. Ano, každý člověk má i tuto i onu svobodu volby.



Teď budu trochu ironickým, aby lépe vynikla ta absurdita Cizincova "svědectví", které je mi tak moc proti zdravému rozumu.

Podle Cizince on kdysi dávno "vydal svůj život Ježíši". A na druhý den ráno zjistil, že je znovuzrozený. (Taky u mne občas bývala taková rána, kdy jsem se cítil jako znovuzrozený - jindy mě ale zase "bolí celý člověk").


Takže Ježíšek- kouzelníček - Cizince uslyšel, přišel a zamával kouzelnou hůlkou - a vyměnil prý Cizincovi jeho srdce kamenné za srdce z masa ....
(protože Cizinec si cosi takového přečetl u proroka Ezechiela a nebylo nic snadnějšího, než toto vztáhnout na sebe. Přímo se to nabízelo!).


A od té doby je Cizinec prý "uzdraven ze hříchu" - hříchy, které se u něho do té doby pravidelně opakovaly navzdory všem vykonaným (a prý docela neúčinným) římsko-katolickým zpovědím, byly rázem pryč a už je nepáchal....
Dneska si už třeba ani neutrhne  hrách z cizího pole a ani už nestřílí ptáčky.
A tak už (pochopitelně) není prý hříšníkem....
Když toto všechno  já posuzuji s odstupem nezávislého pozorovatele svým západním způsobem myšlení, tak se mi to jeví jako typický výsledek Cizincovy vlastní autosugesce, kdy západním způsobem myšlení uchopil slova proroka s východním způsobem myšlení a vyjadřování.....



Jistěže bývají v lidském životě i zvraty zásadního významu, u kterých člověk pak vytrvá a svým dalším životem je potvrdí jako trvalé. Příklad apoštola Pavla, když byl sražen s koně, nebo obrácení celníka Zachea. 

Ale podle mé zkušenosti změna s člověkem se nestane náhle přes noc, ale vyžaduje si vždycky svůj čas duchovního zrání. U Pavla to byly hned další tři roky pobytu v ústraní v Arábii, kdy se připravoval na svoji činnost apoštola.
Zlaté jablko vám uzraje přes noc jenom v pohádce
Ve skutečnosti i jablko potřebuje svůj čas zrání - čím je delší, tím je pak výsledek kvalitnější.


(L 19,2 ...)
A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý.  Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět. Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí ho přijal. Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: „Vešel jako host k hříšnému muži!“ 
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“ ....


Jak tomuto správně rozumět?
Z pohledu našeho racionálního západního myšlení je tento slib přece naprosto nereálný - neuskutečnitelný! 
Jestliže Zacheus někdy před pěti, deseti léty někoho jako celník okradl. kde toho člověka dneska bude hledat? A pamatuje si vůbec všechny ty okradené? (Nehledě na to, že ty peníze už třeba dávno utratil). A matematicky je nemožné, jestliže nakradl třeba milion - kde vezme další tři miliony, aby mohl vrátit čtyřnásobně?


Velice často také tady, na Granu, opakujete pořád tuto stejnou chybu; uchopíte slova Písma, která vás zaujmou,  doslova - bez toho, abyste hleděli na toho, kdo to říká a jak to myslí a aplikujete je na sebe svým způsobem "západního myšlení".
A divíte se, že jste vedle, že jiní s vámi nesouhlasí.



Západní způsob myšlení je uvažování hlavou, mozkem, je přísně racionální.
 
Východní myšlení je naopak "myšlení srdcem" , které vyjadřuje cosi úplně jiného - postoj lidského srdce, zásadní postoj srdce. 

Toto nemá s matematickou realitou co dělat - je to vnitřní postoj člověka. A Zacheus je typickým příkladem právě tohoto východního myšlení a způsobu vyjadřování.

Ve skutečnosti (podle západního myšlení)  Zacheus tím, že rozdával majetek chudým a vracel okradeným (alespoň některým), tak se tím sám zbavoval svojí nezdravé závislosti na majetku - dozrával časem jako dobré ovoce. Ani jeho reálná proměna nebyla tedy okamžitá ("přes noc"), ale také  postupná v čase.





Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 15. srpen 2024 @ 17:45:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

Někdy mi připadá, že Cizinec schválně rozumět nechce a snaží se mi vnutit postoje, které mi on ve svojí mysli přisoudil.

  V čem konkrétně, Stando?

  Toník



Podobenství o jediné pravé golfové církvi (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 16. srpen 2024 @ 12:56:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/




  Ahoj Stando.

  Napíšu ti to podobenství ještě jednou, ať si ho přečteš. A bez problémů, co si tak jindy řešíte. Snad.


  Ptal ses mně:
  
Na každé mši se čte evangelium - byl jsi tehdy snad hluchý, že se k tobě nedostalo? 


  Tak jsem ti psal odpověď:

  Evangelium, Stando, evangelium, to se nečte. 

  To se žije. 

  Je potřeba ho zažít. Zakusit na vlastní kůži. Je potřeba, aby se to Slovo člověku stalo.


  Zkusím ti dát podobenství, jak mi znějí tvé otázky ve stylu "Na každé mši se čte evangelium - byl jsi tehdy snad hluchý, že se k tobě nedostalo?"



  Podobenství o jediné pravé golfové církvi

  Byla jednou jedna docela jediná a to jediná úplně pravá golfová církev.

  Ctila přesně a precizně tradici golfu. Scházela se vždy v neděli a na každé golfové mši si četli kousek z golfových pravidel, jedno čtení měli z pravidel golfu a dvě čtení z historie golfu. 

  Vepředu, vepředu měli pod zámkem jeden velký, kulatý golfový míček. Schovaný, zamčený v krabičce. A ten míček občas dali na tyčku se zlatým okolo a chodili s ním v průvodech. 

  A na stěnách, na stěnách golfového kostela měli obrázky a sochy všech slavných golfových figur. Od počátku golfu až dodnes. Měli tam i prvního golfistu, na čestném místě. Měli tam i obrázek a sochu Matky prvního golfisty.


  A tak tam v té golfové církvi seděli celý, celičký život a poslouchapi pravidla golfu a historii golfu, pořád dokola, celý, docela celý život.


  A když jim bylo skoro pětasedmdesát, potkali jednou nějakého člověka, co u nich dlouho v golfové církvi nebyl, ale už léta hrál golf. Venku, s přáteli, na mnoha golfových hřištích po celém světě hráli golf. A i jeho děti hrály golf různě po světě. 

  Vyprávěl jim o tom, že v golfové církvi se s golfem nikdy nesetkal, neměl příležitost. Že golf potkal až na hřišti, mezi jamkami, při odpalu, s přáteli, s dětmi, když si golf zahráli.


  Ale to ten chlápek, co seděl v golfové církvi zavřený celý život a proseděl tam sedmdesát let, co si četl pravidla golfu i doma povečerech a měl pravidla golfu a historii golfu doma v šestnácti různých výtiscích, nemohl vůbec, ale vůbec pochopit.


  "Na každé mši se u nás čtou pravidla golfu a dokonce i kompletní historie golfu - byl jsi tehdy snad hluchý, že se k tobě golf vůbec nedostal?"


  Toník



Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 17. srpen 2024 @ 09:31:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Stando, po těch osobních zlých útocích, co jsi tu zase předvedl v diskuzi, nevím, zda má smysl ptát, ale zkusím to.

Až později, v době dospívání, jsem pochopil, že na dar Božího dětství ve křtu je třeba, aby člověk také adekvátně ve svobodě odpověděl. Aby k tomu přitakal, ztotožnil se s tímto darem. Aby svojí vůlí, svým svobodným rozhodnutím, stvrdil již existující stav Božího dítěte a přihlásil se celou svou osobností, že chce právě takto žít svůj život.

  A tohle jsi tedy ty udělal, že ses k tomu přihlásil celou svou osobností?

  Kdy to bylo? Pomatuješ si to? 

  A jaké to přihlášení mělo výsledky ve tvém životě, jak se projevilo?

  Toník



Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Danny42 v Čtvrtek, 29. srpen 2024 @ 09:14:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je už klasickou záležitostí ,že mnozí náboženští lidé ,mají své zcela utkvělé předsudky i o tom ,kde by ostatní měli být ( tedy dle nich často ,jen tzv u "nich" ) . Viz Svědci Jehovovi - ....Ano , věřící ,ale jen u nás ,protože my jsme ti praví , .....viz adventisté - CASD- ...Ano ,buď křesťanem ,ale hlavně jen u nás ,protože nám se dostalo od Boha pravého zjevení o mnohých věcech , .....viz ŘKC ,a mnozí "hard" řk ....Ano , věřící ,ale nejlépe jen u nás ,protože my jsme jediná pravá církev ( C) , a mohl bych pokračovat s dalšími společnostmi a církvemi . 



Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 30. srpen 2024 @ 08:26:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Stando, na otázky k té lži a projekci, co jsi o mne psal v článku jsi neodpověděl, tak teď k tématu.

  Vezmu to popořadě.

Až později, v době dospívání, jsem pochopil, že na dar Božího dětství ve křtu je třeba, aby člověk také adekvátně ve svobodě odpověděl. Aby k tomu přitakal, ztotožnil se s tímto darem. Aby svojí vůlí, svým svobodným rozhodnutím, stvrdil již existující stav Božího dítěte a přihlásil se celou svou osobností, že chce právě takto žít svůj život.

  A ty jsi adekvátně odpověděl?

  Pokud ano, kdy a jak se to stalo, kdy jsi tohle pochopil a z čeho?

  Toník



Re: Co tobě brání, abys Bohu ty vydal celý svůj život? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 05. září 2024 @ 09:14:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

Takže podařilo - li se tu někomu "vydat svůj život Bohu"  jen jednou někdy v minulosti a už to stačilo - už vytrval napořád - dá se takovému jenom blahopřát. (Ale moc takových lidí tady asi nebude).

  Stando, k těm tvým neustálým výmluvám, proč nemůžeš vydat celý život Bohu. Psal jsi tu i v minulosti, že máš "svobodu" hřešit, "Svobodu" odejít od Boha, že "jen ve svobodě se dá milovat" a podobné nesmysly.

  Proč to tak s Bohem máš? Proč k Bohu přistupuješ tak nesmyslně, hloupě, zvráceně, zle?


  Když jde o manželství, píšeš v diskuzi hezky, například [granosalis.cz]:

  To je přesné.

  Proč tedy stejně nepřistupuješ k Bohu? S vědomím ne že to rozhodnutí bude až do smrti, ale že bude navěky?


  nebo píšeš [granosalis.cz]:

Čtyřicet sedm let žiji v manželství pořád se stejnou ženou - máme čtyři děti a deset vnoučat. Takto já řeším svůj život. ...

Když si člověk vybírá životního partnera, má to dělat uvážlivě a odpovědně. 

  To je rozumný postoj. A správný.

  Proč takhle normálně nepřistupuješ k Bohu? 

  Je ti k něčemu to nesmyslné náboženství, hřešení, "svoboda" hřešit, "svoboda" odejít od Boha a další zvrácenosti, co jsi tu psal?

  Jen na zamyšlení pro tebe. Jestli by nestálo zato změnit postoje, když ty dobré postoje máš - alespoň v manželství.

  Toník
  



Stránka vygenerována za: 2.83 sekundy