Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Radoslav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16656, komentáře < 7 dní: 224, komentářů celkem: 430124, adminů: 60, uživatelů: 5253  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 554 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Syntezator
Nemohouci1
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116905331
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
Vloženo Úterý, 01. březen 2005 @ 19:50:27 CET Vložil: Bolek

Úvod do křesťanství poslal Lutrik

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?   Především si musíme uvědomit, že Ježíš nebyl tím sladkým romantickým snílkem barvotiskových obrázků, jak je nám někdy interpretován. Ježíši o něco šlo,- a každý, komu o něco jde, se nutně dostává do konfliktů. A tak i Ježíšovo poměrně krátké vy­stoupení bylo plné konfliktů. Přičemž velice často to byl právě on, který si začínal. A nejčastěji si začínal s těmi, kdo byli mocní. To znamená s politiky, s kněžími a s bo­háči. Palestina Ježíšovy doby byla římskou kolonií. Kolonií neklidnou, s opakovanými revoltami a náboženskými i politickými bouřemi. Vládl jí římský protektor,- v Ježí­šově době známý Pilát. Pak měli dosazeného loutkového krále,- za Ježíšova života to byli dva Herodesové. Samosprávným nábožensko- politickým orgánem byla kněžská rada. Veliký náboženský a současné občanský vliv měly pak dvě strany: Farizeové a zákoníci. Byly mezi nimi rozdíly po stránce politické i teologické,- ale vpodstatě byly obě konservativně reformní. Obě usilovaly o návrat ke starozákonním tradicím.

Pak existovaly v Palestině silné náboženské sekty (slyšeli jste třeba o Nazorej­ských a četli o nálezech u Mrtvého moře). A konečně existovaly i skupiny radikálů, kteří se nevyhýbali násilným akcím a připomínali tedy dnešní teroristy. Někteří se domnívají, že k takovým patřil i Jidáš,- ten který Ježíše zradil. A že to „iškariotský“, tedy „iskarios“, ve skutečnosti znělo „sikarios“ = „dýkař“ - tedy atentátník - terorista. Takovými povstalci byli asi i oba lotři ukřižovaní s Ježíšem po jeho pravici a levici (Mat.27/38). Mezi těmi všemi se Ježíš zaměřil především na farizeje a zákoníky. Nemluvil tedy proti císaři, proti protektorovi, ani proti Herodesovi. Jen jednou se o Herodesovi vyjá­dřil neuctivě jako o „lišce“ (Luk.13/32), ale jinak nic. A nemluvil ani proti politic­kému zřízení, ani proti okupaci, ani proti státu. Naopak, možná že znáte ten příběh, kdy se jej pokoušeli nachytat na otázku placení daní a on se vysmekl šikovnou odpo­vědí (Mat. 22/17). Že v jeho střetech s farizeji a zákoníky nešlo jen o nahodilé kon­flikty, to dosvědčuje i rozsáhlý manifest, obsažený v evangeliích. (Mat.23/1-36). Z něho jen příkladem: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte: Neboť oni mluví a ne­činí.... těžká břemena nakládají lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli... mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky, ale nedbáte na právo, milosrdenství a věrnost.  Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?  Stejně vystupoval i proti bohatým. Nenapadal tedy jen jakousi anonymní sociální nespravedlnost, ale jasně a otevřeně volal své běda těm, kdo jí byli vinni:  Běda vám, bohatým, běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. (Lukáš 6/24-25) Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Lukáš 16/13-14) Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království. (Lukáš 18/24-25 ) Představíme-li si, že takto hovořil proti mocným tehdejšího palestinského světa, nemůžeme se divit, že ho neměli rádi a vystupovali proti němu, a co víc, opakovaně se pokoušeli se jej zbavit, lapit jej, usvědčit a zbavit se ho. Proti kněžím Ježíš tak útočně nevystupoval. Ale konflikty s nimi měl.. Vezmeme-li třeba jen příhodu v chrámu kde našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězo­měnce, jak sedí za stoly.Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ov­cemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům ho­lubů poručil „Pryč s tím odtud, (.Jan 2:14). Takže ani u kněží nemohl být zrovna ob­líben. A nakonec to byla právě velekněžská rada, která jej poslala na smrt. Ne zcela jasný, ale zřejmě určující pro Ježíšovo vystoupení je vztah mezi Ježíšem a LIDEM. Lid vůbec hraje v evangeliích velikou úlohu. My na to často zapomínáme pro daleko okatější spory mezi Ježíšem a farizei. Ale vztah mezi Ježíšem a lidem byl roz­hodující. Ježíšova vlivu na lid se báli mocní nejvíce, a především pro svůj strach z bouří a sociálních nepokojů se jej potřebovali zbavit. Ježíš chodil mezi lidi, a lidé přicházeli za ním. Přicházeli především pro jeho učení.. Protože, jak čteme v evangeliu „ Učil jako moc maje, ne jen jako zákoníci“ (Mt 7:29). A tento zájem o slovo přerůstal někdy až v lidová shromáždění, na která přichá­zely celé zástupy.(Mat.4/25) Takže někdy Ježíš musel řešit i technickou otázku kde a odkud k lidem mluvit (Mat.5/4, Mat.13,/2). Lidé však přicházeli i ze zvědavosti a kvůli zázrakům. Ať již si o těch zázracích myslíme cokoliv, hrály ve veřejném vystoupení Ježíšově velikou úlohu. Nakonec i král Herodes si dal obviněného Ježíše předvolat v naději, že mu Ježíš předvede nějaké pěkné kousky (Luk.23/8). Tento obecný zájem o zázraky Ježíše však zřejmě netěšil. Naopak, často pak před lidmi utíkal a hledal klid a samotu. Mnozí lidé však měli proti Ježíši i vážné výhrady. Některým vadila společnost, se kterou se stýkal. Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků, říkali o něm (Mat 11/9). A někteří dodávali, že i nevěstek. A farizeové se nad jeho společností na­třásali : Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"(Jan 7/48-49) Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. (Jan 12/42-43). Rozpaky však měli někteří i nad jeho učením: Bylo o něm mezi lidmi mnoho do­hadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid (Jan 7/12) V zá­stupu došlo kvůli němu k roztržce.(Jan 7/43) píše se jinde. A opět jinde, že „Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.(Jan 10/19)  A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?(Jan 10:20) Lidé mu také nadávali: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?" říkají u Jana (Jan 8/48) A může z Nazaréta co dobrého býti? (Jan 1/47) A někteří pravili: Zdaliž od Galileje přijde Kristus? (Jan 7/41)  A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní.(Jan 10:20) A mnozí se styků s Ježíšem báli: Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemlu­vil veřejně. (Jan 7/13) A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. (Lukáš 8/37) Byli konečně tací, kteří jej udávali Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. (Jan 11/45) A konečně jsou zaznamenány dva možná tři případy, kdy lidé začali Ježíše kame­novat (Jan 8/59, Jan 10/31). A lid to také byl, který, přemluven velekněžími a staršími odmítl milost kterou Pilát Ježíši nabídl a vyžádal si jeho smrt (Matouš 27/20) Ve­lekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Přesto zájem lidu Ježíše dlouho chránil. Farizeové i kněží by se byli rádi Ježíše už dávno zbavili, ale báli se, aby se tím lid nepobouřil (Mk 11/18). Nakonec i úloha Ji­dášova spočívala v tom, aby biřicům ukázal vhodné místo a čas, kdy Ježíš bude stra­nou a sám (Mk 14/1-2). Závažné je, že mnozí političtí nespokojenci spojovali vystoupení Ježíšovo s poli­tickými ambicemi. S představou, že Ježíš je onen mystický král, který nastoupí na trůn a obnoví staroslavnou říši Davidovu. Svědčí o tom jednak slavnostní příjezd do Jeru­zaléma právě na Květnou neděli, kdy zástupy kladly Ježíši ratolesti na cestu a volaly „Hosannah Synu Davidovu“ (Mat.21/1-6). Ale svědčí o tom i citát, ze kterého je zřejmé, že takovým králem být nechtěl. Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.(Jan 6/14-15). A tyto lidi pak sužovala nejistota: ( Jan 10/24) Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" O královských představách svědčí pak i žaloba kněží na Ježíše a následná otázka Pilátova: "Ty jsi král židovský?" (Jan 18/34) Svědčí o tom i pokřik lidu proti Pilátovi "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti cí­saři."(Jan 19/12). A dokazuje to i tabulka přibitá v hlavě kříže: Ježíš Nazaretský, král židovský. (Jan 19/19) Odtud zřejmě rostl i strach farizejský a kněžský: Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."(Jan 12/16) A proto velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení Když proti němu ne­zakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i ná­rod." Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; ne­chápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý ná­rod." Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.(Jan 14/47n) *** Začal jsem svůj výklad slovy, že Ježíšovo vystoupení v Palestině bylo plné kon­fliktů. Přičemž zpravidla to byl on, který si začínal. A nejčastěji s těmi, kdo byli mocní. A oni mu to odpláceli. Pročítáme-li evangelia pozorně, a čteme je pomalu a vnímáme realisticky význam slov i krátkých vět, rozprostře se před námi s Ježíšem tvrdý a nelítostný život nábožensko- politického psance.   "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.(Matouš 8:20 ).  Jeho vystoupení provází rub ustavičných sporů a hádek. Z nichž mnohé jsou jen záludnou provokací. Jeho družina je trvale sledována. Činy lásky a porozumění jsou zkreslovány a odsuzovány. Nadávají mu. Pronásledují jej. Je na něj vydán zatykač. Musí se skrývat a odcházet z kraje do kraje. Lidé se bojí k němu přihlásit. I jeho ro­dina se mu vzdaluje. Je provázen zrádci a udavači. Nejméně dvakrát jen o vlas unikne kamenování. Nakonec je jedním ze své skupiny prodán a zrazen. Dokonce polibkem. Je zatčen. Přátelé jej opouštějí. Je falešně obviněn křivými svědky. Je tupen, mučen, posmíván a nakonec popraven jedním z nejhnusnějších a nejkrutějších způsobů, který kdy lidé vymysleli. A zbožní lidé se mu smějí a dělají si legraci z Boha. Ti pak, kdo měli být národu vzorem spravedlnosti, pravdy a zbožnosti,- kněží a zbožní církevníci,- jej křivě obvinili: -král, který měl representovat národ, se zachoval jako šašek, -protektor, symbol práva a moci, se nechal pro strach ukřičet davem, -a lid, pro který se Ježíš nasadil, řval své „ukřižuj ho“. Nesnadné je porozumět chování Ježíšovu před soudními instancemi. Dnes bychom je označili jako pohrdání soudem. A poukazují na to všechna evangelia. K obviněním mlčí, na otázky neodpovídá nebo odpovídá otázkou svou, je drzý. Na žaloby velekněží a starších Ježíš nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. (Mat27/12) Ptali se ho "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, také neodpovíte.(Luk22/67)  Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" (Jan.18/34). Soud byl ve všech instancích zmanipulovaný a žaloby zfalšované: Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodo­vala. Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udě­laný." Ale ani jejich svědectví se neshodovala. (Mk14/55 ) A když se Pilát zdráhal Ježíše odsoudit, vyhrožovali mu: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři." (Jan 19/12 ) A ve­lekněží, jejich služebníci a přemluvený zástup do toho skandovali "Ukřižovat, ukřižo­vat!" (Jan.18/6) Nakonec byl odsouzen, že řekl „Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vysta­vět."(Mat.26/61), že se prohlašoval za Mesiáše, Krále Židů, Syna Božího a Syna člo­věka sedícího po pravici Boží (Mat.26/63, 27/11), a že pobuřoval svým učením lid, (Luk.23/5) rozvracel národ, a bránil odvádět císaři daně.(Luk.23/2). O Pilátovi je zřejmé, že se zdráhal Ježíše odsoudit. Je to opakovaně uváděno ve všech evangeliích:  Pilát svolal velekněze, členy rady i lid (!) a řekl jim: "Přivedli jste přede mne to­hoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím." Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Propusť nám Bara­báše!" Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím." Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli. (Luk.23/13-25)). Významnou, ale nedořešenou otázkou je, jak Ježíš chápal sám sebe. Narážek na to uvádějí evangelia téměř 40. Ale k plnému pochopení Ježíšova myšlení to nestačí. Je zřejmé, že Ježíš chápal své působení jako poslání. Poslání, které si sám nevybral, ale které mu bylo určeno a snad i předurčeno. Zdá se přitom, že ke konečnému pochopení svého poslání se postupně propracovával. Evangelia opakovaně zmiňují jak často setr­vával o samotě na modlitbách. I když obsah těchto modlitebních zápasů evangelia ne­uvádějí. S jedinou výjimkou poslední modlitby v zahradě Getsemanské "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš... ale není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." (Matouš 26/39) Toto své chápání sebe sama pak Ježíš postupně odíval do slov, která nám nejsou dostatečně jasná. Někdy o sobě hovoří jako o Synu Božím, někdy Synu člověka, ně­kdy Mesiáši neboli Kristu. Při výslechu u Heroda i u Piláta padá i slovo Král,- a jindy zmínka, že bude jednou sedět na Boží pravici. Vcelku se zdá, že Ježíš sám tyto tituly volně zaměňuje - i když je možné, že k tomuto prolínání sáhli až pisatelé a redaktoři evangelií. Nejjasněji ukazuje na volné prolínání titulů verš z Mat.16/13, kde se Ježíš ptá: Za koho pokládají lidé Syna člověka? A na to Petr odpovídá: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.Všechny tituly se zde prolínají. Přičemž Ježíšovy představy pronikaly pozvolna i do myšlení jeho současníků. K myšlence o vlastním poslání přistupuje brzy i myšlenka na utrpení a smrt. Ježíš si ji ovšem ujasňuje ne jako důsledek svých světských konfliktů, ale opět jako součást svého poslání. U Matouše čteme, že „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učední­kům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“. A tyto myšlenka se opakovaně objevuje ve všech čty­řech evangeliích. Když proti tomu učedníci protestují, zde například Petr slovy „ "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!", Ježíš je odbývá ne zrovna laskavě "Jdi mi z cesty, satane! " (Mat.16/21). Navíc tuto svou smrt nechápe Ježíš jako prohru. Naopak. Spojuje ji s nadcházející proměnou světa,- a to s proměnou brzkou, která na sebe nenechá dlouho čekat. On Je­žíš bude přitom vzkříšen - a vstane z mrtvých - a bude oslaven. Hle, Syn Člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu po­smívali, zbičovali a ukřižovali,- ale třetího dne bude vzkříšen!“...(Mat.20/18)... a přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mat 16/27) Tento čas si pak představoval Ježíš velice blízko. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím" (Mat.16/28) pokračuje předchozí text, a jeho paralely nacházíme na ně­kolika dalších místech. Svou důvěřivou víru a naději ztrácí Ježíš zřejmě až na kříži, kdy volá ona známá slova, která jsou citátem 22. Žalmu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Otcové naši doufali v tebe, a nebyli zahanbeni. Já však jsem potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Neodcházej, Hospodine, pospěš mi na pomoc! Nechci dnes a na tomto místě hovořit o vzkříšení. Až snad někdy jindy, pokud byste o to stáli. Zůstává významnou skutečností, že evangelia sama hovoří o vzkříšení velmi skromně, opatrně a s neskrývanými pochybnostmi, které toto svědectví provázejí od dob evangelijních až po naši současnost. Téma našeho zamyšlení ukřižováním končí. Se svou otázkou, proč byl ukřižován Ježíš, se však musím obrátit i na apoštola Pavla. Pavel se o drama Ježíšova života a smrti nezajímal,- možná, že o nich ani nic nevě­děl. Pro něj se stala Ježíšova smrt otázkou čistě teologickou. Ježíš byl zabit jako oběť za lidské viny. Bůh to tak rozhodl,- a historické detaily jsou vedlejší a nezajímavé. Pavel věci rozuměl tak, že Ježíšovou obětí byla naplněna dávná zaslíbení, a současně vyřešena i otázka Boží spravedlnosti kolidující s Božím milosrdenstvím. Přičemž ná­sledným Kristovým vzkříšením (které apoštolu Pavlovi nečinilo potíže, protože byl výchovou farizeus a všichni farizeové věřili ve vzkříšení), tedy následným Kristovým vzkříšením byla jednak otevřena cesta lidstvu k novému životu,- a současně vymazána nespravedlnost, které se Bůh na Ježíši sám dopustil. *** Když jsem hledal téma pro své dnešní vystoupení, představoval jsem si, že budu hovořit především teologicky a filosoficky. Co je to spasení, co je to oběť, kdo je to Kristus, kdo Syn Boží a kdo Mesiáš. Ale látka sama mne odvedla jinam, a já jsem svůj i Váš čas věnoval historizujícímu pohledu na člověka Ježíše. Ale nelituji, protože pro mne především byl čas strávený přípravou časem obohacujícím. Myslím, že teprve Je­žíš zasazený do konkrétnosti života je skutečně zvěstný a teprve ve svých pozemských zápasech má nám co říci. Ježíš Kristus jako člověk,- ne jen jako teologická kategorie. Proto čtěte evangelia. Čtěte je pomalu a vcelku. Čtěte je tak jako byste četli jaký­koliv román. Nečtěte je jako svatou knihu, čtěte je jako román. Se soustředěním na postavy, na jejich jednání, i na jejich slova. Netvařte se přitom zbožně,- ale nesnažte se ani hned polemizovat. Nepodkládejte evangelijním postavám své vlastní myšlení, snažte se pochopit jejich jednání i jejich slova z jejich vlastní situace. Čtěte evangelia. Ježíš stojí za zamyšlení. A zcela na závěr chci jen připomenout Ježíšovu závěť:(Jan 17). Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,......aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: ŽIVOT VĚČNÝ. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista..... Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul,.... Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé rado­sti..... Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého..... Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." (03/04/04)   Obsah: 1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
    ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005 Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail i.herold@quick.cz >.


"MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS? (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pátek, 29. duben 2016 @ 11:38:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Kdyby nebyl Ježíš ukřižován nikdo by nemohl přijmout svatého ducha.



Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy