poslal vendaor 7/ LUPUS napsal: "... víra v Nejsvětější Trojici (je) odvěká víra křesťanů, kterou věřili od počátku..."
Toto není pravda: posuďte sami;
„S učením, že Duch je Kristus, se setkáváme všude tam, kde se důkladně zabývali Starým zákonem“, čteme Dějinách dogmatu od Harnacka, str.35;
“Rozhodně je zřejmé, že u apoštola Pavla netvoří Bůh, Kristus a Duch svatý trojici božských osob ve smyslu pozdějšího dogmatu o Bohu ve třech osobách“, napsal F.Kovář v Základech novozákonní teologie, str.37;
„Nejstarší církev žila vírou, že Ježíš Kristus sám neviditelně řídí církev svou, neboť řekl: Já jsem s vámi až do konce světa.“ My se pevně držíme původního pojetí církve jako těla Kristova, kde je sám Spasitel hlavou a řídí ji prostřednictvím biskupů a kněží“, napsal církevní historik Pavel Aleš v knize Církevní dějiny, Prešov,1978;
„Lze doložit, že trojné rozdělení pozdějších vyznání / Otec, Syn, Duch/ bylo nejstarším formulacím, shrnující víru prvních křesťanů, ještě neznámé. Jejich zaměření je výlučně kristologické. Podobně lze doložit, že všechny výpovědi, které jsou v pozdějších vyznáních ve třetím článku sdruženy s Duchem svatým, zmiňují nejstarší kristologické formule jako přímé funkce Kristovy. Prvokřesťanská teologie byla skoro výlučně kristologická“, napsal O.Cullmann, v časopise Kerygma und Dogma, I.1955;
Zmíněný historik Harnack:“Dogma je ve své koncepci i vybudování dílem řeckého ducha na půdě evangelia.“ R.Říčan dodává:“Zesvětštění křesťanství začalo již ve 3.století.“ – Říčan,Základy křesťanského učení, str.174;
Podle Tertuliána je Duch od Boha i Syna zástupná moc Synova.“; „Výraz trojice se u Irenea nevyskytuje.“; „Na synodu v Alexandrii zůstaly prázdnými slovy pokusy rozlišit působení Ducha od působení Syna.“- Harnack,Dějiny dogmatu,str.94-5,182;
„Řehoř bohoslovec chtěl prosadit na II.Všeobecném sněmu v Cařihradě tézi, že Duch svatý je Bůh. Sněm to však neschválil. Bazil Velký řekl:“O Duchu pravdy jsme vyučeni, že vychází od Otce, nazývá se Duchem Kristovým neboť je sjednocený s Kristem. Bez Syna si Ducha svatého ani neumíme představit.“-Š.Pružinský,Patrologia,II.,str.130;
„Duch svatý je nová forma Kristovy existence“,píše A.Jankowski v knize Duch dokonawce, str.61.71;
„Podle některých komentátorů je Duch ve Zjevení Jana Pán Ježíš“, tamtéž, str.120;
Ducha svatého ztotožňovali s Ježíšem Kristem také E.Schweitzer a I.Herrman; „Překvapivě často se připisuje v Bibli identické dílo Ducha svatého Pánu Ježíši Kristu“, napsal zmíněný A.Jankowski v jiné své knize, Zarys pneumatologii nowego testamentu, str.63-65;
„Kristus je Duchem Božím“, míní F.Žilka v knize Pavel z Tarsu, str.191;
„Podle teologické školy CČSH je Duch svatý totožný s Duchem Kristovým“,čteme v Trojiční teologii od Z.Kučery, „V Hermově Pastýři je Logos stejný s Duchem svatým: praexistentního Ducha svatého, který vše stvořil, nechal Bůh sestoupit do těla, jež vyvolil; Duch svatý přijal člověčenství, přebýval v těle, aby nás vykoupil“, tamtéž;
„Spojení křesťanství s řeckou filosofií ochromilo křesťanství v jeho nejhlubších základech“, napsal Z.Trtík v knize Vztah já a ty a křesťanství, str.10;
„V učení o trojici přetváří Atanasius neoplatonské motivy“, míní Š.Pružinský v Patrologii II.,str.107;
„Neoplatonismus užívali Origenes, Bazil Velký i Řehoř z Nisy“, potvrdil P.Aleš v Církevních dějinách,str.126;
„Když se ve 2.století přeneslo těžiště křesťanské církve z oblasti judské do řecké, sáhli apologetové k helénistickým pojmům a kategoriím. Teologie se jim stala druhem křesťanské filosofie“, napsal Z.Kučera, Trojiční teologie, str.48.64;
„Z Filona a neoplatonismu převzala teologie nejen obecnou ideu Boha, ale i učení o trojjedinosti božstva“, můžeme číst v Dějinách náboženství od Kryveljova, 1981;
„Eusebius z Cezareje zastupoval v Nicei vyznání Jeruzaléma a za ním stála palestinská tradice. Mohlo poskytnout jednotnou základnu, avšak koncil je odmítl a uvrhl do klatby. Niceum není psáno v biblických pojmech, nýbrž v řeckých“, čteme opět v Trojiční teologii,I.,str.85, 87,89;
„V křesťanském starověku a středověku čerpali teologové plnou měrou z řecké filosofie“, míní autor knížky Třikrát o Bibli.;
„Vyznání z roku 381 odmítá nauku Marcella z Ancyry, podle níž měl Syn na konci věku předat plně a zcela vládu nad zemí Otci.“ –Trojiční teologie I., str.93;
„Sněmy nebyly výsledkem pilného studia poctivých bratří. Někdy přikázal věřit ve vyznání císař,např.Theodosius I., který nařídil přijmout Niceské vyznání jako závaznou formu náboženského vyznání“ potvrdil P.Aleš v Církevních dějinách, str.173;
Závěrem: Apoštol Pavel si bere za svědky celé nebe, ale nikde se nezmiňuje o „třetí osobě“. Komu pak budete bratři více věřit, teologii nebo Božímu slovu?
I.Tim.5,21:“Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, a před vyvolenými anděly….“;
I.Tim.6,13:“Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem………“;
II.Tim,4,1 :“Před Bohem a Kristem Ježíšem…………tě zapřísahám… „;
Pokoj vám
