Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Konečným cílem ekumenického hnutí je obnovení plné viditelné jednoty UT UNUM SINT Encyklika Jana Pavla II. O EKUMENICKÉM ÚSILÍ z 25. května 1995   Quanta est nobis via? Pokračování a prohlubování dialogu 77.       Nyní se můžeme zeptat, jak daleko ještě máme putovat, nežli přijde onen požehnaný den, kdy bude dosaženo úplné jednoty ve víře a budeme moci společně v pokoji slavit Nejsvětější eucharistii Páně. Mezi námi již dosažené větší vzájemné porozumění a shody v nauce, které vyústily v afektivní i efektivní růst společenství, nemohou postačit svědomí křesťanů, kteří vyznávají, že církev je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. Konečným cílem ekumenického hnutí je obnovení plné viditelné jednoty mezi všemi pokřtěnými.

S vyhlídkou na tento cíl jsou všechny výsledky doposud dosažené pouze jedním stádiem cesty, byť stádiem slibným a pozitivním. 78.       V ekumenickém hnutí to nejsou jen katolická a pravoslavná církev, které se přidržují tohoto náročného pojetí jednoty vyžadované Bohem. Orientaci k takovéto jednotě vyjadřují i jiní. Ekumenismus v sobě zahrnuje také to, že křesťanská společenství by si měla navzájem pomáhat, aby v nich byl skutečně přítomen plný obsah a všechny požadavky "dědictví předaného od apoštolů". Bez toho nikdy nebude možné plné společenství. Tato vzájemná pomoc při hledání pravdy je vznešenou formou evangelijní lásky. Dokumenty mnoha mezinárodních smíšených komisí pro dialog vyjadřují toto odhodlání hledat jednotu. Na základě určité zásadní jednoty v nauce pojednávají tyto texty křest, eucharistii, službu a autoritu. Od této základní, avšak jen částečné jednoty je nyní třeba postoupit k nezbytné jednotě dostatečně viditelné, která se projeví skutečným a konkrétním způsobem, aby se tak církve mohly vpravdě stát znamením tohoto plného společenství v jedné, svaté, všeobecné a apoštolské církvi, jež bude vyjádřeno společným slavením eucharistie. Tato cesta k nezbytné a dostatečné viditelné jednotě ve společenství jediné církve, kterou si Kristus přál, si dále žádá trpělivé a odvážné úsilí. V tomto procesu nesmí nikdo ukládat žádná další břemena kromě těch nezbytně nutných (srov. Sk 15,28). 79.       Než bude možné dospět ke skutečnému konsensu, lze také vymezit oblasti, které vyžadují hlubší studium: 1)      vztah mezi Písmem svatým jako nejvyšší autoritou ve věcech víry a posvátnou tradicí jako nezbytnou k interpretaci Božího slova; 2)      eucharistie jako svátost těla a krve Kristovy, oběť chvály Otci, zpřítomnění oběti a Kristova reálná přítomnost, posvěcující vylévání Ducha svatého; 3)      kněžské svěcení jako svátost k trojí službě biskupa, kněze a jáhna; 4)      učitelský úřad církve, svěřený papeži a biskupům ve společenství s ním, chápaný jako zodpovědnost a autorita vykonávaná ve jménu Krista k vyučování a ochraně víry; 5)      Panna Maria jako Matka Boží a obraz církve, duchovní matka, která se přimlouvá za Kristovy učedníky a všechno lidstvo. Na této odvážné cestě k jednotě nás jasnost a rozvážnost víry žádá, abychom se vyhnuli falešnému irenismu a lhostejnosti vůči zákonům církve. Naopak nás potom stejná jasnost a rozvaha nutí k tomu, abychom odmítali polovičatou snahu o jednotu či dokonce předpojatou opozici či poraženectví, které chce vidět všechno pouze negativně. Vytyčit vizi jednoty, která bere v úvahu všechny požadavky zjevené pravdy, neznamená ekumenické hnutí brzdit. Znamená to naopak bránit mu v tom, aby vytvářelo zdánlivé závěry, jež by nevedly k trvalým a spolehlivým výsledkům. Závazek respektovat pravdu je absolutní. Což to není zákon evangelia?   Církevní schváleni České biskupské konference
č. j. 410/95 ze dne 28. června 1995