poslal Seraphim Veřejný nepřítel islámu číslo
1 - koptský kněz
Zakaria Butrus potírá oheň ohněm.
Hlavní důvod Butrusova úspěchu je jeho prvořadý zájem o spásu duší. V
tom se liší od svých protějšků ze Západu, kteří kritizují islám z politického hlediska. Koptský
kněz Zakaria Butrus – arabskými novinami (al-Insan al-Jadid) nazývaný veřejným
nepřítelem islámu číslo 1 – je na
západě téměř neznámý, avšak v islámském světě vzbuzuje velký rozruch.
Spolu se svými misionářskými spolupracovníky – většinou muslimskými
konvertity – se často objevuje na
arabském televizním kanálu al-Hayat (Život).
Věnuje se sporným,
teologicky důležitým otázkám a to nezávisle na cenzuře ze strany
islámských úřadů. Neobává se ani fanatického davu, který metá kletby
proti skandálním karikaturám Mohameda. To, že se zabývá málo známými, ale kontroverzními aspekty islámského
zákona a tradice, způsobilo, že se stal trnem v oku pro islámské vůdce na
celém Středním Východě. „Neslýchaný evangelizační útok“ na muslimský
svět Butrus působí na obrazovce neobvykle: sedí oděn v rouchu, na
krku s obrovským křížem a po ruce má Korán i Bibli. Egyptští koptové
– členové jednoho z nejstarších křesťanských společenství na Středním
Východě – se stali v mnoha směrech zosobněním islámské instituce
dhimma (která podle Koránu 9: 29 vyžaduje podřízenost od těch, kteří nejsou
muslimy). Ale zapálený Butrus se nepodřizuje a vyjadřuje své mínění bez
obalu. Vytvořil z islámu „deset požadavků“ a jejich radikálnost používá, aby
upozornil, jak i islám sám klade požadavky na ty, kteří nejsou muslimy. Výsledek?
Masové konverze ke křesťanství – i když tajné. Veřejná konverze italského
žurnalisty Magdi Allama, který byl pokřtěn papežem Benediktem v Římě,
je jen špičkou ledovce. Islámský klerik Ahmad al-Qatani vskutku před nějakou
dobou konstatoval v televizi al- Jazeera, že asi šest miliónů muslimů konvertuje každý rok ke křesťanství a mnozí z
nich na základě Butrusova působení. Nedávno zaznamenala islámská
televize al-Jazeera „neslýchaný evangelizační útok“ na muslimský
svět. Několik faktorů poukazuje na Butruse. Zaprvé, nové sdělovací
prostředky – zvláště satelitní televize a internet (hlavní zdroj
informací pro televizi) – umožnily, že se otázky týkající se islámu
zveřejňují bez obav před represáliemi. Je neslýchané poslouchat
muslimy z celého islámského světa – dokonce ze Saudské Arabie, kde se
dovážené Bible konfiskují a pálí –, jak se zúčastňují debat a diskutují s
Butrusem a jeho kolegy a někdy přijmou Krista. Za druhé, Butrusova vysílání jsou v arabštině, v
jazyce, kterým mluví asi 200 miliónů lidí, většinou muslimů. Někteří
západní spisovatelé sice zveřejnili přesvědčivé kritiky islámu, ale jejich argumenty
zůstávají většinou v islámském světě nepovšimnuty. Butrus ovládá klasickou
arabštinu a to mu umožňuje nejen oslovovat širší publikum, ale i
ponořovat se hlouběji do obsáhlé arabské literatury – spisovatelé na
Západě se spoléhají většinou jen na překlady – a upozorňovat tak na
rozpory, které se v ní nacházejí a jsou urážkou pro zdravý lidský
rozum.
Butrusova polemika je
nevyvratitelná.
Třetí důvod jeho úspěchu je, že
jeho polemika je nevyvratitelná. Každá z jeho epizod má nějaký námět,
od aktuálních k esoterickým, a ten je často vyjádřen otázkou (např.
„Je džihád povinností pro všechny muslimy?“, „Mají ženy v islámu nižší
postavení než muži?“, „Řekl Mohamed, že cizoložné opice by měly být
kamenovány?“, „Je pití moče proroků podle
šaríje zdraví prospěšné?“). Když Butrus na tyto otázky odpovídá, cituje pečlivě a vždy s odkazem na prameny směrodatné
islámské texty. Začíná Koránem, pak cituje kanonické výroky proroků,
hadísy, a nakonec slova prominentních muslimských teologů, minulých i
současných – proslulých ulamá. Butrus to vše předkládá dostatečně podrobně
a sporné téma se tak ukáže jako nepopiratelný aspekt islámu. Ať jsou
však jeho důkazy jakkoli přesvědčivé, nejsou jeho závěry jednostranné: netvrdí
např., že džihád nebo podřízenost žen jsou hlavní myšlenkou islámu. Otázku
ponechává otevřenou a pokorně si zve ulamu, váženého vykladače zákona šaríja,
aby odpověděl, a ukazuje na chybu v jeho metodě. Vyžaduje však, aby se
jeho odpověď zakládala na al- dalil we al-burhan – „svědectví a
důkazu“, což je jeden z jeho často opakovaných výroků, ne na překřikování
nebo klamné sofistice. Často se
stává, že odpovědí ze strany znalců Koránu je naprosté ticho – čímž se Butrus
a televize Život stávají pro muslimské diváky lákavější. Znalci Koránu, kteří
veřejně reagují na Butrusovy závěry, jsou často nuceni s ním souhlasit, a
to vede někdy k zábavným (a zarážejícím) okamžikům.
Skandální islámské výroky
Butrus se tři roky snažil
upozornit širokou veřejnost na skandální – a skutečný – hadís, který tvrdí, že ženy by měly „kojit“
cizí muže, se kterými musí strávit určitou dobu. Jeden z vůdčích
znalců hadísů, Abd al-Muhdi, byl s touto otázkou konfrontován v živém
televizním pořadu. Al-Muhdi chtěl mluvit pravdu a potvrdil, že kojení
dospělých mužů je podle šaríje legitimní způsob, jak učinit vdané
ženy „zapovězenými“ pro muže, s nimiž jsou nuceny být v kontaktu. Vysvětlením
je, že „kojením“ se muži stávají jakoby jejich „syny“ a proto od nich
nemohou požadovat pohlavní styk. Situace se zhoršila ještě tím, že Ezzat Atiyya,
vedoucí oddělení hadísů na univerzitě al-Azhar (nejsměrodatnější islámská
instituce), dokonce vydal fatwu legalizující Rida al-Kibir (označení,
které šaríja používá pro „kojení dospělého“), což vzbudilo v
islámském světě takové pobouření, že byla následně odvolána. Butrus
hrál v této nejasné a zahanbující otázce klíčovou roli tím, že přinutil znalce Koránu k odpovědi.
Jiný host pořadu, Abd al-Fatah, zlomyslně naznačil, že iniciátorem celého
sporu byl Butrus: „Vím, že vy všichni (účastníci diskuse) sledujete tento
televizní kanál a toho kněze a že nikdo z vás (ukázal na Abd al-Muhdu) mu
nemůže nikdy dát odpověď, protože on
vždy své prameny dokládá!“ Představitelé islámu nejsou schopni
dát jasné odpovědi Znalci Koránu nejsou schopni vyvrátit Butrusovy
důkazy a jediná strategie, která
jim zbývá (kromě pětimilionové odměny na jeho hlavu), je ignorovat ho. Když
se jeho jméno zmíní, odmítnou ho jako lháře, který vyvolává nepokoje a je podporován
– kým jiným? – „mezinárodním židovstvem“. Snadno by mohli jeho otázky
vyvrátit, říkají, ale k tomu se nesníží. Takové jednání může některé muslimy
uspokojit, ale ostatní požadují od znalců Koránu jasné odpovědi. Nejdramatičtěji
se to projevilo při jiném známém pořadu na mezinárodní televizní
stanici Iqra. Konferenciérem pořadu byla konzervativní muslimská žena
Basma, která požádala dva významné znalce Koránu, včetně šejka Gamal
Qutba, kdysi velkého muftího na univerzitě al-Azhar, aby vysvětlili legálnost
verše z Koránu (4:24), který dovoluje mužům svobodně obcovat se zajatými
ženami. Opakovaně se ptala: „Je podle šaríje pohlavní styk s otroky ještě
možný?“ Ti dva učenci jí nedali žádnou jasnou odpověď – přecházeli to mlčením
nebo odbíhali od tématu. Basma však trvala na svém: Muslimská mládež v
tom nemá jasno a potřebuje odpověď, jelikož „existuje jistý televizní
kanál a jistý člověk, který tuto otázku probíral už více než
dvacetkrát a nedostal od vás žádnou odpověď“. Zmatený šejk zahřímal,
že „takoví podřadní lidé musí být zcela ignorováni!“ a odešel.
Později se vrátil, ale místo aby
přiznal, že islám opravdu povoluje pohlavní zneužívání otroků, slovně Butruse
napadal. Když Basma řekla, že „90 % Muslimů, včetně mne, nerozumí otázce
konkubinátu v islámu a je pro ně těžké to pochopit“, odpověděl šejk: „Není
potřeba tomu rozumět.“ Ohledně muslimů, kteří sledují, co říká Butrus a
jsou jím ovlivněni, odsekl: „Mají smůlu! Jestliže je můj syn nemocný a
rozhodne se jít k automechanikovi a ne k doktorovi – je to jeho
problém!“
Prvořadý zájem o spásu duší
Hlavní důvod Butrusova úspěchu je však
jeho prvořadý zájem o spásu duší. V tom se liší od svých protějšků ze
Západu, kteří kritizují islám z politického hlediska. Často začíná a končí své programy prohlášením,
že miluje všechny muslimy jako přátele a chce je odvést od falše k
Pravdě. S tímto úmyslem neodhaluje jen problematické aspekty islámu.
Před ukončením každého programu cituje příslušné
biblické verše a vyzývá všechny diváky, aby přišli ke Kristu. Butrus
nechce podněcovat Západ proti islámu, prosazovat „zájmy Izraele“ nebo
„dělat z muslimů démony“, ale chce odvrátit muslimy od neživého zdůrazňování
vnějšího dodržování příkazů šaríje ke křesťanské spiritualitě. Mnozí západní kritikové si neuvědomují, že
pro odzbrojení radikálního islámu musí být nabídnuto něco, co má ve svém středu
Boha a co duchovně uspokojuje – a ne sekularismus, demokracie, kapitalismus, materialismus,
feminismus atd. Pravdy nějaké víry mohou být zpochybněny a nahrazeny
jedině pravdou jiné víry. A tak otec Zakaria Butrus bojuje s ohněm
pomocí ohně. Raymond Ibrahim převzato z týdeníku National Review z
angličtiny přeložila Krista Blažková (mezititulky redakce) Monitor č.7,
17.4.2008
