Docela jsem rád za Arese, že sem poslal ten článek: "Co nás vlastně vede ke zdejším vášnivým diskusím?". Donutilo mne to zamyslet se, proč se vlastně pouštím do diskuzí s učením ŘKC, o kterých vím, že nemají smysl a vím, že ta odpověď je tak dlouhá, že jí radši posílám jako samostatný článek.

    Přišel jsem na to, že existují spouštěcí mechanismy, které mě "donutí" se do diskuze nebo nějaké akce pustit. V článku některé z nich popíšu.

 

   Tohle je věc, která moji reakci spouští spolehlivě.

 

   Jestli někdo napíše: "Marie je prostřednice všech milostí od boha a to je naše opravdická římskokatolická víra", nechá mě to docela chladným. Klidně řeknu: Ano, tak to je a tak je to správně. Ta slova jsou pravdivá, nijak se mě ta slova netýkají a nemusím na ně reagovat. Můžeme si v klidu podiskutovat, o komu věří katolíci a komu my.

 

   Jestli ale někdo řekne: "Marie je prostřednice všech milostí od boha a to je opravdická křesťanská víra", pak už je to o něčem trochu o něčem jiném. Dlouhý kus svého života jsem věřil tomu klamu, že katolická víra v "milosti", Marii, očistec, Eucharistii, papeže, kněze, růžence, sochy a obrazy a další věci je "opravdová křesťanská víra".

 

   A tohle je ten důvod, který spolehlivě spouští moji reakci - nechci, aby se tak jako já napálili jiní. 

 

 

 

   Tohle je druhá věc, která funguje podobně.

 

 

   Jestli v diskuzi napíšu nějakou svoji zkušenost, kterou jsem v životě prožil, tak si za ní stojím. Když mi někdo napíše: "To, cos prožil není pravda, mýlíš se", tak mě to trochu vytáčí.

   Jestli někdo nevěří druhému zkušenost, kterou prožil, tak nad čím chce vlastně diskutovat? Jestli nemá základní úctu ke slovu, které o sobě někdo píše, jak může mít alespoň úctu k názorům, které má? Pokud někdo píše o mne osobně, můžu dobře vědět, jestli je to pravda, nebo lež. Pokud je to lež, klidně napíšu, že je to lež.

 

 

 

   Pokud už někdo věří v Neposkvrněné početí či Královnu nebes, zasvěcuje některé z těch mocností svoje ruce, rozum, srdce i cokoliv jiného, je to v podstatě jeho věc a mě se to týká jen tak, jak jsem povolán mu pomoci pokud někdy bude chtít hledat Boha (podobně jako mne pomohli křesťané povolaní ve chvíli, kdy jsem byl v rejži a místo růženců začal opravdu hledat Boha).

 

   Jiná situace ale nastane, pokud někdo začne prosazovat stavbu veliké modly uprostřed centrálního náměstí v Praze či se bude pokoušet "zasvěcovat Český národ Neposkvrněnému početí", což má přikázáno od té mocnosti dělat. To je pak něco, co se mě týká a musím na to reagovat, podobně jako kterýkoliv z jiných křesťanů.

 

 

  Stejné je to s politickými zásahy víry do života celého státu. Pokud někdo věří, že první den týdne se musí odpočívat, jinak je to rouhání proti jeho bohu, je to úplně jeho věc. Pokud ale skrze politický lobbing prosadí zákaz činností v tento den (např. obchodu a pod.) a násilím tak donutí všechny ostatní přistoupit na jeho víru, už to není věc jen té víry a je potřeba se ozvat.

 

 

 

 

  Anonymní diskuze mne taky moc nelákají, proto jsem tady na Granosalis. Už jsem to psal víckrát: Nebaví mě číst nadávky o pitomcích, debilech, přímé urážky, snižování lidí a podobně. Jsem docela rád, že většina účastníků tenhle způsob diskuze tady neprojevuje, přesto, že je tu diskuze hodně ostrá a jsem rád, že lidi, kteří to dělali, už tu z velké části nejsou, protože jejich příspěvek k diskuzi byl nulový.

 

  Nevadí mi, když někdo jakkoliv ostře šije do toho, čemu věřím, vždyť od toho jsem také tady. Může vysmívat tomu, co věřím, může se vysmívat mým názorům. Neberu to jako projev nelásky, ale jako projev diskuze a zkoušky. Kdyby to, čemu věřím neobstálo v tak lehké věci, jakou je diskuze na dálku, jak by mohly obstát v čemkoliv jiném?

 

  Pokud už jde o diskuze, jsem tu kvůli názorům lidí. V téhle věci se mi přiznám se lépe diskutuje s křesťany nebo "nevěřícími", protože tu svoje názory píší. S katolíky se diskutuje o kus hůř (vyjímkou je třeba Vassil), protože do diskuze píšou jen to, co se naučili a co vědí, že mají psát, vlastních názorů na nějaké téma je minimum. To pro mne není nijak přínosné - v 95% to jsou věci, které dávno znám, nebo si je můžu zjistit kdekoliv jinde.