Slovo církev v originálním jazyce znamenalo "shromáždění svolané ke konkrétnímu účelu". Samotné slovo církev je tedy v původních jazycích slovo relativní, (podobně jako fráze "na počátku") potřebuje k sobě přívlastek, který udává, kým bylo dané shromáždění lidu svolané. Přívlastek, který mu křesťané přidali, dodává právě tento význam. Bible tedy uvádí ke slovu církev přívlastky jako "Pánovo shromáždění", "Boží shromáždění" a "Kristovo shromáždění".

 

    V jiných jazycích - i češtině - a v různých systémech se už slovo církev často uvažuje jako absolutní, nesoucí jednoznačnou informaci samo o sobě. Dané slovo se už nepoužívá v jiném významu, než "shromáždění svolané Bohem". Nejčastěji se slovo církev používá jako synonymum ke slovu denominace. Charakteristickým příkladem je použití slova církev v ŘKC, kdy se toto slovo používá téměř výhradně v jediném významu a to jako ekvivalent samotné ŘKC.

 

 

    Slovo církev najdete i ve wikipedii a různých výkladových slovnících, na Wikipedii je uvedeno hned několik významů slova církev, ve kterých se dnes používá, můžete si přečíst pojmy Církev nebo Ekleziologie.

 

 

 

 

Na tomto místě jsou další zajímavé atributy církve

 

 

    To není pro nás žádná novinka. Zajímavé je už to, že Ježíš počítá s tím, že lidé v církvi budou hřešit. Jestli tedy někde někdo hřeší, není to rozlišení pro to, zda dané společenství je nebo není církev. Rozlišení není ani v tom, jestli lidé poslouchají, nebo ne. To rozlišení je jinde.

 

 

    Toto je velmi důležitá charakteristika a časté rozlišení. Pokud se stane v církvi nějaký hřích a křivda, Boží církev se nezastává těch, kteří hřeší, ale zastává se těch, kteří byli poškozeni a ty které hřeší, napomíná.

 

 

Skutky, 5. kapitola

Příběh, který je demonstrací Boží moci, končí:

 

 

    Do jiných organizací uvádí Boží jednání zmatek, vypočítavost, podezřívavost, snahu o kontrolu, útoky proti danému jednání a další podobné věci. Nejvýraznější bývá právě snaha dostat Boží jednání pod kontrolu.

 

 

 

 

 

 

 

To, že je v nějaké církvi "pár lidí", kteří se vejdou do jednoho domu, ještě neznamená, že to není církev ale nějaká minisektička. Velikost není to, co by rozlišovalo mezi "církví" a "necírkví".

 

 

 

 

    Toto se stává velmi často - v církvi je jeden člověk, který se o celou církev stará a na kterém je církev do značné míry závislá. Jestli to tak je nebo není, opět nemusí být rozlišení mezi "církví" a "necírkví".

 

 

 

 

    To, že jsou v nějaké církvi různé služby neznamená, že "je to církev" nebo že "to není církev". Hodně záleží na tom, jaké služby to jsou. Pokud je v některé "církvi" instalován pastor a ustanoveni vedoucí chval a nědělní služby dětem a tím "církev" končí, tak už mi to připadá docela podezřelé vůči výše zmíněnému slovu.

 

   Stejně tak pokud je v některé církvi ustanoven jeden člověk apoštolem, ten samý prorokem, učitelem, pak je ten samý člověk taky evangelista, uklízeč židlí a účetní, tak by to ve mne budilo zdání podezření cože je to za společenství.

 

    Kdysi jsem byl v jedné církvi a v té byl prorok, který velmi dobře a trefně prorokoval a přinášel slova poznání do situace lidí. A starší té církve řekli: ty nejsi žádný prorok, o tom, kdo je nebo není prorok, rozhodujeme my. Tenkrát jsem byl křesťanské nemluvně, bylo mi to divné, tak jsem to jen přešel. Dnes bych si dal dost pozor, kdo a jaké funkce ustanovuje.

 

 

 

A tohle se mi na církvi líbí nejvíc :-)

 

 

    Z duchovních darů je dar mluvení v jazycích (modlitby v jazycích) určen k prospěchu jednotlivce. Ale ostatní dary - proroctví, moc, zázraky, uzdravení, slovo poznání, dar výkladu jazyků, rozeznání duchů a mnoho dalších duchovních darů je určených pro církev. Většina těchto darů funguje výrazně více, pokud mají možnost se rozvinout v církvi a o kus méně, pokud jednotlivec zůstává sám. To je také myslím podstatný důvod proč se mocnosti snaží slovo církev všemocně zdiskreditovat a izolovat křesťany s duchovními dary od sebe.

 

 

 

 

    Tento verš Timoteovi je jeden z veršů ekvivalence, kdy je o církvi přímo řečeno, co "je". Je to dobrý verš na rozsouzení co je a není církev. Pokud je nějaké shromáždění lidí Boží dům, pilíř a základna pravdy, mohla by to být církev. Pokud nějaké shromáždění lidí dlouhodobě a trvale pravdu podrývá a základy pravdy vyvrací, nejspíše to církev nebude. To souvisí i s dalším bodem:

 

 

 

 

    Známý verš, který ale může velmi dobře sloužit k rozpoznání toho, co je nebo není církev. Když je hlavou nějakého shromáždění lidí někdo jiný, než Ježíš, vyjde to najevo dost rychle. Často samotným veřejným vyznáním dotyčné hlavy.

 

 

 

 

    Zajímavý verš, pro mnohé lidi asi není žádná novinka :-). Už Jidáš okrádal společnou pokladnu a Ježíš to věděl. Ale v tomto verši Pavel mluví o tom, že bral materiální prostředky z jedné církve a na úkor této církve sloužil v jiné. Z těchto veršů vyplývá i další věc:

 

 

    Jestli církev má nebo nemá majetek není rozlišení pro to, zda je to církev nebo ne. Bývá běžné, že církev vlastní majetek a spíš vyjímečné, pokud ne.

 

 

Teď trošku větší várka veršů, protože charakteristika v nich vyjádřená je dost důležitá.

 

 

 

 

    Tohle bylo jedno z velkých překvapení, když jsem jako římský katolík začal v bibli číst to, co je tam napsané a přestal číst to, co tam bylo potřeba domyslet. V bibli je popsané velké množství církví - desítky církví. Z historických záznamů je zřejmé, že v průběbu prvního století byly ve východním středomoří tisíce církví, které spolu čile komunikovaly. Mezi nimi měla výsadní postavení církev v Jeruzalémě jako první založená, církev v Babylóně se označuje jako "spoluvyvolená".

 

    Když posílá Ježíš na konci prvního století svůj dopis, posílá ho bez nějakého pozastavení "sedmi církvím", mluví o tom, že "všechny církve" poznají a posílá anděla, který svědčí v "církvích". Ani náznak toho, že by množství církví té doby byl pro Ježíše nějaký problém vzhledem ke slovům v Mat 6,18.

 

    Pavel zakládal církve kudy chodil. Z jedné vyšel, do druhé přišel, v církvích sloužil. Bez jakýchkoliv problémů používá slovo církev v množném čísle a mluví o "všech církvích", "každé církvi", "jiných církvích", "judských církvích", "církvích v Galacii" a podobně.

 

 

 

 

    Toto slovo jsem poznal také jako docela dobré rozlišení toho, co je nebo není církev. Boží církev je shromáždění svolané Bohem a jako takové má tendenci příkazy od Boha poslouchat a nemá tendenci se o nich hádat. Pokud narazím na "církev", kde se diskutuje a dohaduje o jasných příkazech od Boha, nebo se tyto příkazy různě odvysvětlují, třeba mezi staršími, dal bych si docela pozor na to, co to vlastně je za shromáždění.

 

 

 

 

    To, že některá církev stojí a padá s několika málo lidmi uvnitř církve není nijaké rozlišení k tomu, zda to je či není církev. Zvláště pokud se sejdou lidé hodně zralí a hodně nezralí, vzhlížejí ti druzí k těm prvním jako k někomu pevnému.

 

 

 

 

    Z vlastní zkušenosti bych neřekl, že tohle je nějaké jasné rozpoznávací znamení církve. Pokud se nějakému Božímu shromáždění dobře a léta dobře daří a nezakusí žádné pronásledování, je to ve světě s vládou mocností v povětří asi divné. Je-li někdo pronásledován stále, může to být i kvůli jeho blbosti.

 

 

 

 

    Pokud se v církvi objeví papež, je to pro Pavla ještě stále církev. Rozdíl od jiných než Božích shromáždění bude v tom, že zatímco Boží církev papeže napomene, jiné organizace ho "vstřebají" a podrží.

 

    Zažil jsem, kdy jsme omylem do správy církve uvedli člověka, který měl špatnou pověst mimo církev a velmi brzo upadl do ďáblovy pasti. Opět bych to, že je na některém místě špatný člověk nepovažoval za znak "necírkve". Rozdíl mezí Boží církví a jinými shromážděními je v tom, jak daný člověk skončí.

 

 

 

 

    Na rozdíl od jiných služebností, které v církvi ustanovuje Bůh (apoštolové, proroci), jsou v církvích starší často vybráni lidmi a to různým způsobem. Pokud v církvi nejsou starší, nemusí to ještě nutně znamenat, že církev není církev. U církví starých pár let nebývá zvykem, že by v nich byli starší a starší jsou vybráni později. Pokud je ale církev stará desítky nebo stovky let a nejsou v ní starší, je to nějaké zvláštní.

 

 

 

 

    Bible kromě označení Boží církev (t.j. kdo shromáždění svolal) používá pro rozlišení církví místo, kde se nachází, nebo lidi, kteří byli svoláni, docela logicky.

 

 

 

 

    Podobně jako slovo "veverka" může znamenat podle použití jednu konkrétní veverku, na kterou se koukám a pozoruji její vzhled a chování, nebo druh označený slovem "veverka obecná", používá bible stejně slovo "církev".

 

 

    Tohle je myslím dost důležité rozlišení. Pokud je někde shromáždění lidí, kteří se vší svojí silou snaží, aby byli zapsáni v nebesích, ale nejsou, nejspíš to nebude Boží církev.

 

 

 

 

    Církev je povolaná ke konkrétnímu účelu (což už je sám původní význam toho slova) a není to "aby nám spolu bylo dobře". Pokud tenhle účel nějaké shromáždění míjí, bývá to často spíše "spolek přátel křesťanství", než církev.

 

 

 

 

Církev dělá Bohu slávu, ne ostudu. Pokud to tak trvale není, je dost dost divné, a dal bych pozor na to, co je dané shromáždění zač.

 

 

 

 

    .. jsme Boží dům, základna pravdy (myšleno naše učení), postaveni na skále (myšlen často člověk nebo různá zjevení), nás ďábel nepřemůže když zaútočí (v podtitulu "s námi jsi ochráněn před branami pekla", což je často pravda, ale člověk pak třeba zjistí, že na ty brány pekla kouká ze špatné strany ;-) atd. Často je tento pohled dotažen do formy "Já jsem církev a kdo není se mnou, je proti nám".

 

    Logika věci je otočená - místo toho, aby byly věci ve shromáždění posuzovány pravdou, je pravda posuzována samotným shromážděním lidí. Důsledky jsou pak různé podle toho, jaké shromáždění se sejde a jaké mocnosti z povětří se toho shromáždění ujmou.

 

    Tohle je celkem časté zmatení, které potkáte jak mezi křesťany, tak v jiných náboženstvích. Výhoda tohoto zmatení je jednoduchá - lze ho snadno poznat. Než se stanete jeho součástí.