Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

  Marek žil docela spokojený život, vlastně už odmala. Narodil se do prima spokojené a slušně zabezpečené rodiny. Když mu bylo asi patnáct, začal vexlovat se známkami a hodinkami od Vietnamců, takže někdy v osmnácti měl celkem slušný základ do života. O nějaký rok později si vzal za ženu slečnu, se kterou léta chodil, ze stejné vesnice a za uspořené peníze si koupili vlastní domek.
 
  Na zahrádce pěstovali králíky, Marek si tam postavil s tátou, který žil hned vedle, pěknou dílnu na svojí práci a taky se jim nějakou dobu po svatbě narodila krásná dcera. Žili slušný a spokojený vesnický život, tak jako mnozí okolo nich a nic moc jim nescházelo. Proč taky: Nikomu neubližovali, pracovali jak mohli a nikdo neubližoval jim, takže se jim dobře vedlo.



****
 
  Jednoho večera k nim dorazila nečekaná návštěva - sestřenice, která bydlela poblíž Prahy. A přišli za jednoznačným účelem - v Praze se potkali s nějakou sektou a měli vymyté mozky, tak to hned museli předat dál. Marek nemusel dlouho čekat a už se z nich linulo:
 
  "Marku, tomu nebudeš věřit! Bůh je a je živý! My jsme ho potkali! A je v Praze! Na Maninách! Tam teď taky chodíme. Když Bohu uvěříš, odpustí ti všechny hříchy!"
   
  "Jaký hříchy?" Divil se Marek. Proč by mu měl Bůh něco odpouštět? A co vlastně? Nechápal.
   
  "No, všechny. Cokoliv si udělal. Každý člověk žije v hříchu bez Boha. To že žije bez Boha je ten hřích! A Bůh poslal svého syna, Ježíše, aby za tebe zemřel a mohl jsi žít bez hříchu, zpátky v nebi, rozumíš??!"
 
  "Ne"
 
  "Víš, Marku, to je tak. Nám Bůh zachránil manželství. Představ si: Měli jsem už podanou žádost o rozvod, rozdělený majetek, ale Bůh nás zachránil! Smířili jsme se s ním a tím taky mezi sebou a teď žijeme spolu a jsme šťastnější než kdy předtím!"
 
  Marek se koukal na dvojitý široký charismatický úsměv a připomnělo mu to Toma, který se dívá na Jerryho. Nechápal vůbec nic. Na co Bůh? K čemu je něco takového potřeba? Kdyby si tak nezavařili život, vůbec ho nepotřebovali.  
 
****

  Návštěvy sestřenice a jejího muže nepřestávaly a byly častější než předtím. Po několikáté návštěvě měl Marek jasno: Věřit Bohu bude tak někdy až mu bude tak šedesát, sedmdesát a pak už bude taky chodit do kostela. I když, do toho kostela tak možná - to už by po něm chtěli moc.
 
  O těch návštěvách si povídali s manželkou a bylo jim oběma jasno - zjevně se jejich příbuzní zbláznili. Vlastně o ničem jiném než o tom Ježíši nedokázali povídat, Ježíš byl středem každé té návštěvy. Jako by tam byl navíc: Čtyři dospělí lidé, dvě děti a jeden Ježíš.
 
****

  Přeci jen to Markovi nedalo, nad slovy o Bohu přemýšlel a jeden večer si teda kleknul vedle postele a jen tak to zkusil. Někam do luftu, kousek nad postel, řekl: "Tak teda jo, Bože, jestli seš a jestli's poslat toho Ježíše, tak se mi teda ukaž".
 
  Pak už zůstal jen v (skoro) němém úžasu.
 
  "Bože, ty fakt seš?" uvědomil si neslyšně.
 
  A Bůh se v nebi jen smál.
 
  "A ty mě máš fakt rád?"
 
  A Bůh se v nebi dál smál.

  A Marek tomu stejně nevěřil .
 
****

  Druhý den ráno, na snídani, opatrně řekl svojí ženě:
 
  "Ty, Martino, ten Bůh fakt je!"
 
  "Já vím!" řekla na to Martina a dál už si o tom nechtěla povídat.
 
****

  Druhý večer seděl Marek v hospodě, jako docela často, u pivka, s kamarády a sousedy z okolí. Ten zážitek si nemohl nechat pro sebe. Ostatně, o těch zblázněných příbuzných už se zmínil, tak teď opatrně spustil svému kamarádovi:
 
  "Ty, Mirku, já jsem včera večer něco řekl Bohu a von fakt přišel"
 
  Mirek měl v sobě už sedmé pivo, takže mu byl nějakej bůh docela šumafuk.
 
  "No, víš, jak jsem ti říkal vo tom bratránkovi a vo tom Ježíši. Vona je to fakt asi pravda, víš? Včera jsem řek', že jestli je, tak ať přijde a von fakt přišel!" pokračoval Marek.
 
  "Jakej bůh ty vole? Co to tu plácáš? Ses' taky zbláznil nebo co?"
 
  "No, jak mi Petr furt říkal vo tamtom Ježíši jak odpouští ty hříchy a jak zachránil to jejich manželství. Von fakt asi je, protože když jsem se včera modlil, tak ten Bůh přišel!"  
 
  "Nekecej! Ty ses modlil??!!"
 
  A Marek se nedal a vykecal to Mirkovi všechno, od začátku do konce.
 
****

  Druhý den, v sobotu ráno, potkal Mirek Marka na rybníce a spustil:

  "Ty vole! Ten Bůh fakt je!"
 
  "Cože, tys to taky zkusil?"

****
 
  Bratránek přemluvil Marka, aby s ním v neděli vyrazil "do církve" a tak vzal Marek taky Mirka. Doba byla rychlá, tak když v církvi zjistili, co se stalo, potopili je oba dva do vody v tom vzácném jménu, které nám všem bylo dané k záchraně.
 
  A v pondělí odjel Mirek do Ameriky, nejdřív studovat, a pak napořád.
 
****

  Od té doby uplynulo devatenáct roků. Marek s Mirkem se viděli párkrát na chvilku, když Mirek přijede z USA na návštěvu.
 
  Marek žije u nás v církvi a poslouchám rád jeho kázání. Mirek žije od té doby v Americe a občas si rád poslechnu jeho kázání na internetu.
 
  Zvláštní. Až na to, že Mirek některá slova nezná česky a vytvořil si jejich čecho-amerikanismy (česky se vlastně naučil jenom docela neslušná slova), věří Marek i Mirek stejnému Bohu skrz docela stejného Ježíše ta jejich kázání jsou jakoby podle kopíráku.
 
  Nemají žádného společného lidského vůdce, žádnou lidskou autoritu, celý svůj křesťanský život prožili každý v jiné církvi a každý v jiné zemi, jiné kultuře.
 
  A přitom je jejich víra, která vyrostla z malého semínka na počátku, docela stejná.