 |
Zaznamenali jsme 115648555 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
Kontrasty: S Ekumenickou radou církví k lepším katolickým zítřkům
Vloženo Středa, 06. březen 2013 @ 16:11:20 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený S Ekumenickou radou církví k
lepším katolickým zítřkům
V probíhající diskusi o odchodu Bratrské jednoty baptistů z Ekumenické rady
církví jistě budou užitečné informace, jak na ekumenické hnutí nahlíží
Římskokatolická církev. V poskytování informací na toto téma je velmi skoupá a
většinou se omezuje na oficiální dokumenty, které jsou psány diplomatickým
jazykem. Přesto se tu a tam najdou informace takříkajíc přímo od pramene. V
našem případě jsou od samotného kardinála Waltra Kaspera, prefekta papežské rady
pro jednotu křesťanů ve svodce ze zasedání této rady před sedmi lety:
Kardinál Walter Kasper, prefekt Papežské rady pro jednotu křesťanů, přednesl na
plenárním zasedání zmíněné Rady dne 14. 11. 2006 důležitý projev. Řekl v něm, že
ten, kdo hovoří bez rozlišování o „ústupu zpět, o stagnaci, nebo dokonce o
ekumenické době ledové, prozrazuje hlubokou neznalost situace“.
Nicméně
kardinálovy poznámky ukazují, že si je dobře vědom zklamání v některých
oblastech. Jeho projev, mapující nepředvídatelnou a proměnlivou povahu současné
ekumenické situace, je příznačný. Jako teolog, který se ekumenismem dlouho
zabývá, nezná kardinál Kasper pouze příslušný jazyk, ale též vedoucí
představitele, a nazývá je jmény, což je v římských dokumentech neobvyklé.
Kardinál zahájil svůj projev shrnutím povzbudivého nedávného vývoje: vyřešení
některých christologických rozdílů vůči východním ortodoxním církvím (koptské,
syrské a arménské); zlepšení vztahů s pravoslavnými a obnovení dialogu
přerušeného roku 2000; přijetí ze strany Světové metodistické rady Společného
luteránsko-římskokatolického prohlášení k učení o ospravedlnění, dokumentu
z roku 1999, který se týkal otázky rozdělující církve od 16. století;
skutečnosti, že téměř všechny církve vyslaly důležité představitele na pohřeb
papeže Jana Pavla II. a na inauguraci papeže Benedikta XVI., což je v církevních
dějinách bezprecedentní. Je jasné, že od Druhého vatikánského koncilu oživuje
všechny církve nový duch.
Nicméně větší část projevu kardinála Kaspera se týkala posunů „v ekumenické
krajině a ekumenické konstelaci“, které se obě rychle mění. Specificky se zmínil
o následujících pěti změnách.
Denominační identita
Otázka identity denominace se objevila jako nový prvek, který přinesl sám pokrok
ekumenického hnutí. Někteří protestanti se obávají pokatoličtění svých církví a
někteří katolíci se bojí opačného jevu. To přineslo znatelnou změnu ekumenického
klimatu. Na všech stranách se vyskytují lidé, kteří ekumenismus kritizují nebo
jej rovnou zavrhují — z obavy, že vede k doktrinálnímu relativismu, synkretismu a
indiferentismu nebo k vytvoření globalizující církve.
Katolická obava o identitu církve je zřejmá z dokumentu Kongregace pro nauku
víry z roku 1992 Některé aspekty
církve chápané jako communio a
z kontroverzní deklarace Dominus
Iesus z roku 2000. Podobně se v
Evropě objevily i protestantské dokumenty ostrého tónu. Jeden z nich kritizuje Společné
luteránsko-římskokatolické prohlášení k nauce o ospravedlnění a
dokument Dominus Iesus.
Další, o službě a ordinaci, je podle slov kardinála Kaspera „krokem zpět
vzhledem k ekumenickému porozumění, jehož bylo předtím dosaženo“, protože
jednostranně vytyčuje demarkační linie beze zmínky toho, co je společně sdíleno.
Je rovněž politováníhodné, že se evangelická církev v Německu odřekla spolupráce
na „společném překladu Bible“. (Vatikánský dekret Liturgiam
authenticam torpédoval roku 2001
ekumenické snahy o společné liturgické texty, které probíhaly od roku 1967.) V
tomto obtížnějším ekumenickém klimatu je otázkou, jak dovolit své církevní
identitě, aby byla obohacována dialogem a setkáváním s druhými, aniž by se
obětovala vlastní identita nebo vytvářely nové bariéry.
Spory o základech a cílech
Zásadnějším problémem je nedostatek souhlasu o základech a cílech ekumenismu.
Jak katolická církev, tak Světová rada církví založily své ekumenické snahy na
společném vyznání Ježíše Krista a trojjediného Boha. Zatímco Světová rada církví
to potvrdila ve studii z roku 1991 Vyznávaje
jednu víru, dá se stěží říci, že by tato studie byla „přijata“ od všech
členů této rady. Zatímco historické církve potvrzují tradiční víru ve svých
konfesních dokumentech, ptá se kardinál Kasper, do jaké míry je to dnes
uznáváno. Poukázal na nahrazování trojičních formulí křtu „inkluzivními“
formulemi některých reformovaných církví; na nové rozdíly v otázkách práva na
život, rodiny, sexuální morálky, bioetiky a svěcení žen; na renesanci
individualistického a kulturního protestantismu, který vedle sebe staví
individualističtější protestantskou teologii a katolický důraz na roli církve
při zprostředkování spásy; na rozdíly ohledně vztahu Božího slova a církve (tj. Učitelského úřadu), což je fundamentálním problémem pro kardinála Kaspera a
papeže Benedikta; na neochotu přijmout nedávnou ekumenickou práci o Marii a
svatých.
Nejvážnější nesouhlas je v cílech ekumenismu. Katolická církev a Světová rada
církví definovaly jako cíl „viditelnou jednotu“, neexistuje však společné
chápání toho, co se míní jednotou, ani co je viditelná jednota — kromě toho, že
se nemíní uniformita. Zatímco katolická a ortodoxní církve vidí jednotu v jedné
víře, stejných svátostech a apoštolsky založeném úřadu biskupů, mnozí
protestanti i nadále považují souhlas ve vyučování evangelia a udílení svátostí
podle něho za dostatečné pro jednotu. Kardinál Kasper poznamenává, že to
umožnilo luteránským a reformovaným církvím přijmout společenství oltáře a
kazatelny včetně interkomunia, zatímco pro katolickou a ortodoxní církve není
takové přijetí možné bez souhlasu o povaze církve a úřadu. K těmto otázkám
vydala Světová rada církví dva velmi významné dokumenty: stanovisko o viditelné
jednotě z roku 2006 Povoláni být
jednou církví a stanovisko její
Komise pro víru a řád o povaze a poslání církve, které se dosud připravuje.
Zůstává otázkou, jak bude vykonáván Petrův úřad.
Ekumenická fragmentace a Nové sítě
Kardinál Kasper poznamenává, že „relativně volné“ protestantské chápání církevní
jednoty a vznik nových evangelikálních a charizmatických skupin vedly k drobení
ekumenické krajiny, což činí situaci nepředvídatelnou. Existují však
protestantské kláštery, komunity a bratrstva zdůrazňující větší katolickou
zkušenost církve. Ekumenicky orientované kláštery jako Taizé, Bose a Chevetogne
a hnutí jako Focolare, Sant´Egidio nebo Chemin Neuf, která zahrnují ekumenické
komunity, jsou znamením naděje.
Zpět k budoucnosti
Pro budoucnost zdůrazňuje kardinál Kasper potřebu dialogu pravdy, založeného na
lásce, a návrat k pramenům v Písmu a liturgii. Klade do středu hnutí
spirituálního ekumenismu a ptá se, jak můžeme odpovědět na fenomén pentekostalismu
a nových sekt. Vyzývá k praktické kooperaci a společnému svědectví.
I když teologický dialog je i dále důležitý, naznačuje kardinálův projev, že
spirituální ekumenismus, stavba mostů, vydávání společného svědectví v sociální
a kulturní oblasti a práce pro mír v ekumenismu všedního dne budou stále
důležitější. V listopadové přednášce řekl kardinál Kasper doslova, že
„ekumenismus budoucnosti bude buď ekumenismem spirituálním, nebo jím přestane
být vůbec“. V reálném smyslu tento důraz na angažovanost jednotlivců,
kongregací, společností a ekumenických sítí přivádí ekumenismus zpátky na místní
úroveň, kde musí být zakořeněn.
Katolíci a protestanti budou pokračovat ve společné práci, avšak
plné
společenství se sdílením svátostí zůstává vzdálenějším cílem. Ekleziologické
rozdíly jsou stále výrazné. Mnozí protestanti zdůrazňují odlišnost nejen ve
služebném a teologickém vyjadřování, ale i v povaze církve. V Německu označuje
výraz „ekumenismus profilů“ juxtapozici různých, i protikladných forem církve, v
nichž se nevidí překážka jednoty, nýbrž důležitý pramen náboženské identity.
Kardinál Kasper to však označuje za „příliš málo“.
Papež Benedikt XVI. stále zdůrazňoval apoštolskou posloupnost jako základní
podobu totožnosti církve, přičemž spojoval výklad Písma s biskupským učitelským
úřadem (viz jeho Principy
katolické teologie: stavební kameny fundamentální teologie,1987). Toto
pouto bylo dle jeho názoru odmítnuto reformací.
V červnu 2006 kardinál Kasper jasně prohlásil, že biskupské svěcení žen v
anglikánské církvi zničí jakoukoli naději na plnou jednotu katolické a
anglikánské církve, a dodal, že katolická církev nevyhnutelně odmítne uznat
platnost anglikánských svěcení. Neexistuje však žádný náznak, že by anglikánská
církev a protestanti změnili svůj postoj v této věci.
Závěr
Katolická církev může s užitkem hlouběji reflektovat svůj nárok
katolicity, což znamená víc než prostou univerzalitu.
Katolicita znamená
obejmout celek (kat´holú), zahrnout do církevního komunia všechny
legitimní výrazy života v Kristu, i když z její vlastní perspektivy některé
zůstávají méně plné nebo kompletní. I v měnící se ekumenické krajině se může
katolická církev ptát, jak by mohla lépe obejmout jiné církve a církevní
společenství.
America, 14/2007.
Thomas P. Rausch - Překlad: Miloš
Voplakal - Číslo: 2008/1 (Ekumena)
|
Podobná témata
 |
|
Re: S Ekumenickou radou církví k lepším katolickým zítřkům (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Středa, 06. březen 2013 @ 16:33:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zamyslete se nad slovy papeže Pavla VI.: „Povinností každého nově evangelizovaného je konkretní důkaz změny tím, že vstoupí do církve - naší viditelné svátosti spásy...“ Říkám s radostí tato slova „naše viditelná svátost spásy“ - a pokliže to je to, čím církrev je, potom musíme evangelizovat do církve. Ne, vy nezvete kohokoliv, aby se stal Křesťanem - zvete je, aby se stali Katolíky. Proč by to mělo být tak důležité? Za prvé, existuje sedm svátostí, a Katolíci mají všech sedm. .... Na našich oltářích máme tělo Krista, pijeme Kristovu krev. Ježíš je na naších oltářích živý, jako oběť. A to, (obětování Ježíše), otevírá bránu do Ráje..... Jako Katolíci, máme Marii. A tato naše Matka, Královna Ráje, se za nás modlí, dokud nás neuvidí na slávě. .... Jako Katolíci máme papeže od Petra po Jana Pavla II. ... skálu, na které Kristus postavil svou Církev. .... Jako Katolíci - a tohle se mi velmi líbí - máme očistec! Jsem jeden z těch, kteří by se nikdy nedostali do požehnané vise bez toho. Je to ta jediná cesta, jak jít.... A tak jako Katolíci, naším úkolem je evangelizovat každého koho můžeme, do katolické církve, do Kristova těla a do třetího tisíciletí katolické historie...“ (Roman Catholic Double-Talk at Indianapolis ´96, in Foundation, July-August 1990)...
vložil ivanp
|
|
|
Re: S Ekumenickou radou církví k lepším katolickým zítřkům (Skóre: 1) Vložil: svata_tradicia (svatatradicia@jesuits.tv) v Středa, 06. březen 2013 @ 20:34:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.jezuiti.sk/ | to se mi vůbec nelíbí na protestantech, že bratříčkovat se s námi to jo, brát skrze nás peníze za restituce také ano, ale nikdo z nich se nás nezatane, když útočí na naši jedinou pravou církev, že jsme pedofilové. To jsou všichni pěkne sticha. Proč nevyjde Ruml se svého pelechu a neřekne, jak nás pekelné brány nepremohou ? A proč nerekne tem obetem do tváře, že katolický kněz, pouze on ví proměnit oplátku na krista pána a že proto máme být jednotni? At jsou radeji sticha ..To je smutné na té ekumene. ale nevadí, hlavní že protestanti konečně pochodují do Říma, k nohám svaté Panny. Ať je žehná Její syn z oplatky. Amen. |
Re: Re: S Ekumenickou radou církví k lepším katolickým zítřkům (Skóre: 1) Vložil: MartyR v Čtvrtek, 07. březen 2013 @ 23:51:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Raději mlč a nech si ty hloupé bláboly trolle! |
]
|
|
|
|