Pán Ježíš Kristus se svými zázraky nechodil chlubit. Často dokonce říkal těm které uzdravil aby o tom s nikým nemluvili. nesdtál o lacinou senzaci a překroucené pověsti. Kromě toho spousta očtých svědků zůstala slepá a hluchá, přestože viděli ty největší zázraky. Když slepí viděli, hluší slyšeli, chromí chodili a když byli četní zástupové nasyceni z malého množství potravy. V lepším ? případě si mysleli že je bude Boží syn zadarmo živit a v horším ? se ho pokoušeli zesměšnit nebo zavraždit. Říkali s odpuštěním že uzdravuje z moci ďábla a ještě k tomu v sobotu.

Totéž říkají od těch dob Boží nepřátelé o tom když uzdravuje církev. Pokud už to nejde ignorovat. O nespočetných zázracích na přímluvu Panny Marie nebo třeba blahoslaveného Jana Pavla II. Který měl moc uzdravovat i v době dokud byl naživu. Svatý Don Bosco zas například jednou rozdával z malého množství jídla a také se z něho nasytili mnozí.

Zázraky stejně nemohou dát člověku víru. Mohou jí pouze posílit nebo pomoct přijmout.

Zatím jsem také neslyšel že by někoho uzdravil nějaký odpůrce církví.

Protože nejsi  fanatik, tak se sebereš a půjdeš k doktorovy a/nebo Tě tam odvezou ti, kdo Tě najdou. Pravdou současně je to, že kdyby nebylo hříchu v Ráji, tak nebudou ani choroby. Jak přesně to měl Bůh nastavené v oblasti pádů, úrazů apod. nevíme, ale teprve vykonáním  tohoto hříchu přišla na svět smrt. Bůh nás nestvořil tak, abychom podléhali smrti. Adamovským hříchem napochodovala na svět smrt duchovní a později první lidé prošli ( a my procházíme také) smrtí fyzickou . Člověk po vykonání tohoto hříchu byl vyhnán z Ráje. Jde o opatření Boží lásky, aby mohl být lidský rod spasen , protože tam byl i strom života, ze kterého mohli jíst ( zákaz se  týkal jen stromu poznání dobrého a zlého ) . Kdyby z něho v hříšném a nevyřešeném vztahu s Bohem jedli, žili by věčně pod mocí hříchu. Jinak takovýto úraz není důsledkem Adamovského hříchu, ale nevykonáním opatření, které by uklouznutí na schodech zabránily. Nechme slovíčkaření, mohl by si dát jiný příklad.

 

Jsem zastánce vítězného postoje v Kristu bez náboženského fanatismu. Nemusíme vědět proč, ale víme, že nemusíme  trpně snášet nepříznivou situaci vzniklou díky úrazu nebo nemoci do chvíle, dokud je naděje. Otec jednoho našeho bratra měl velmi vážný úraz, kdy hrozila amputace nohy. Rodina i další věřící se modlili, aby Bůh zasáhl a nohu mu lékaři zachránili. Stalo se díky Boží milosti, která má moc  a nohy jsou zachráněny. Jestli by se to podařilo i bez modliteb nevím, ale já v tom vidím vyslyšení modliteb . Spekulovat o tom co a jak by se stalo bez víry na uzdravení a vyhlašování Božího slova do té situace nevím a ani mě to nezajímá. Pokud nenastanou konečné následky úrazu nebo přijde i smrt, tak nepřestanu s vyhlašováním a modlením za tu věc. Teprve až když nastanou konečné důsledky úrazu nebo nemoci , přijmu ji  s tím, že Bůh je a pořád bude Svrchovaný. Jak jsem již řekl : Nemusíme všemu rozumět. Ale to neznamená, že to nebudu příště dělat zase !   

 

Příkladem pro nás může být David, který se modlil za uzdravení dítěte, které měl s Bat - šebou . Sedm dní zápasil na modlitbách a postil se ( hledal Boha). V textu není přesně řečeno, zda bojoval duchovní zápas sedm dní nebo jeden den . Podle kontextu to vypadá, že zápasil celou dobu.Dítě nakonec přes všechno pokání, půst a hledání Boha zemřelo. A tady se mi libí Davidova reakce , cit.      "  Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: "Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: »Dítě zemřelo«? Provedl by něco zlého."  Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: "Dítě zemřelo?" Odvětili: "Zemřelo." A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl "  ( 2 Sam.12:18 - 20 )

 

Odmítám výklad Pavlovi neuzdravené nemoci oním proslulým lidoveckým " 3 x a dost " . Není to to universální model pro to, jak se modlit v případě nemocí resp. jak se po třech modlitbách už dál nemodlit a trpně snášet chorobu. V případě ap. Pavla  "mu Bůh řekl" , že je to konečná. A to, že máme "dosti milosti"  je skutečností v Kristu i bez choroby 

 

 

 

To je vítězný postoj?

Ahoj

Nevím v čem se liší od tvého, výkladu? Výklad  jen kopíruje Boží slovo, není v ničem nebiblický, nemluví nic o tom, že nemáme mít víru na zázrak, o tom není  přece téma článku: Ale hovoří o tom, co se stalo ap. Pavlovi, a co se stává běžně i v našich životech. 

Ani nikde v článku jsem se nedočetla, že by se tam psalo "třikrát a dost". :(( ale dokáži si představit, některé vykladače, kteří mají zálibu vytrhávat biblický text z kontextu, a mohli by pak vnucovat modlitební postoj 3x a dost. Ale tuhle nebibličnost ve výkladu nevidím. 

Proč polemizuji?  Protože to možná bude o tom, teda já si to myslím. Že ty budeš ten, kdo vyhlašuje zdraví, povzbuzuje k víře, modlíš se za zázraky u svých přátel (například u nás  v našich společenstvích je to třeba při těžkých diagnozách i dva tři roky- modlitební provázení s vírou na zázrak, plné zdraví) a já se zase hodně setkávám s těmi, kdo potřebují právě slyšet slova povzbuzení, když plné zdraví nepřichází. Modlitby, vyhlašování zázraku slyšely od nás roky, slova o uzdravení je provázela dlouhé období, to bude dobré, tolik lidí se za to modlí, ale pomalu přichází situace udělat krok víry a nemoc, situaci přijmout. Vyhlašovat zázraky je jednoduché, ale jak hovořit s těmi, kde zdraví nepřichází, jak hovořit s těmi, když je jasné, že zázrak se nekoná.  Nevím???  Myslím si, že zmínka o ap. Pavlovi, že "zdraví není modla"= to Pavlovo pomyslné 3x a dost, je dobré připomenutí, povzbuzení - obrácení pohledu od nemoci k Bohu, to je kvalitnímu životu s Boží milosti, ke kvalitnímu životu i s nemocí. 

Příklad s Davidem je trochu o něčem jiném- "dítě zemřelo", je to zcela evidentní,  zázrak se nekoná.

rive

Začnu zezadu. David zápasil až do chvíle, kdy dítě zemřelo. Pak vstal, " utřel si ústa " a neměl hořkost vůči Bohu, který ho nevyslyšel. To je důležité . Nesesypat se , když se nestane. Vždycky víme, že Bůh je svrchovaný. Zrovna tak vždycky víme o tom, že máme "dosti milosti".

V tom článku Ota Vožeh cituje verš, který nesmíme vytrhnout z kontextu ( přesně jak to říkáš). Ke konci článku píše, že Pavlovi bylo řečeno k neuzdravenému ostnu v jeho těle, že "Stačí, když máš mou milost". Já znám výklady bratří z prostředí ve kterém je Br.Vožeh a proto jsem psal svůj komentář. Tam se neučí vytrvalá víra, ale klade se důraz na milost. Je to takový únik z prostoru víry na zázraky. V kontextu uvedeného verše  v článku je řeč o tom, že se Pavel třikrát modlil a nebyl zbaven onoho ostnu ( uzdraven) a dostalo se mu odpovědi od Boha , cit.  " Stačí, když máš mou milost " . Tady je celý úsek o kterém je řeč

2 Kor. 12: 7 - 10 "  A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný "

Jinak souhlasím s tím, že pokud uzdravení nepřichází je potřeba mít pro nemocné slovo povzbuzení .  Ale zase to neznamená, že budu rezignovat na modlitebný zápas. To by mělo jít ruku v ruce. Zralý křesťan musí umět jednat citlivě a v Boží moudrosti. Neslibovat, ale věřit , že Bůh se může smilovat ( my můžeme vyhlašovat do aleluja, ale Bůh musí k tomu říci své ano ) . Nepoužívat příklad ap.Pavla, který je individuální záležitostí mezi Bohem a apoštolem tam, kde Bůh čeká  na zápas víry a projevy lásky vůči trpícímu .  Smyslem mých komentářů je povzbudit křesťany, aby si nebrali příklad z tohoto místa Božího slova jak se stavět k nemocem, které do našeho života někdy vstoupí , protože jde o individuální záležitost. Pavel taky v textu neříká, že je rád " slabý", aby se pak stal "silným". Mluví o svém životě, který byl plný urážek, napadání, útrap nejen při cestování, ale i při zvěstování evangelia a zakládání sborů. Dostalo se mnu pronásledování od věřících Židů z Jeruzalémského sboru atp. Ve všech těch situacích se projevila Boží moc, která ho ochránila a dávala sílu jít dál a dál. Právě v těchto situacích se projevuje Boží moc

Věda a technika dokáže mnohé, zvlášť když jí používá dobrý a zbožný člověk.  Až na to že nemá moc odpouštět hříchy a nebere v potaz potřebu obrácení a pokání.  Nehlásá Evangelium. Což je dost podstatný rozdíl. Psychiatrie se dokonce snaží léčit duši na kterou oficiálně vůbec nevěří.

Pán Ježíš nejdřív odpouštěl hříchy a dával konkrétní rady a pokyny v čem se má ten který konkrétní člověk změnit. Neuzdravil všechny nemocné a zázračné nasycení  nedělal příliš často. Přestože to většina lidí očekávala, v dobrém i ve zlém. V rámci světského království. Těm které uzdravoval často říkal ať o tom pomlčí a když se sešel moc velký zástup dychtivý senzace tak odcházel do ústraní. Ti kteří ho nenáviděli tvrdili že uzdravuje s pomocí zlého ducha.

Podobná situace je v katolické církvi. O tom kdo uzdravuje ani o tom kdo je uzdraven se veřejně téměř nemluví, zvlášť v době kdy se to děje. K uzdravením dochází na nejrůznějších místech na přímluvu Panny Marie.  Což také někteří lidé nemohou snést a prohlašují to za dílo zlého ducha. K nejvíce uzdravením dochází pravděpodobně v Medugorje, k těm o které lidé prosí i k těm které dostanou aniž by o uzdravení vůbec uvažovali. Na přechodnou dobu i na trvalo. Neduhy velké i malé. Známý tam jel s malým synem kterému léta marně léčili exém, bez jakéhokoliv výsledku. Tam se najednou ztratil a už se neobjevil. Moje příbuzná se zbavila natrvalo záduchy.  Vím nejméně o jednom případu kdy se nemocný vrátil a doktor mu doma diagnostikoval nemoc což se předtím 6 let nedařilo. Jsou tam dvě hory na které se chodíme modlit, v podstatě hromady mramorových balvanů s ostrými hranami, místy do hloubky ohlazenými nohami poutníků a zatím jsem neviděl že by tam někdo nedošel. Ze starých, slabých a nemocných lidí, s poruchami chůze. Každému se chůze výrazně zlepší přinejmenším během pobytu.Vozíčkáře nosí na zádech vyléčení narkomani.  Je tam pravidelně uzdravováno i veliké množství posedlých.

Jak je to v jiných církvích nedokážu posoudit ale jestli někde dochází k něčemu podobnému tak z toho pravděpodobně také nedělají show a přijde tam ten komu je to od Boha dáno. To co dělal Pán Ježíš  a apoštolové se do veřejného povědomí tehdejšího světa také příliš nedostalo. Věděl a věřil jen ten kdo chtěl.

Kdysi jsem mluvil s jedním, zřejmě fundamentalistou, kterému vadilo, jak se dnes dělá z Bible trhací kalednář. Jako většina fundamentalistů ovšem nesnášel modlitbu v jazycích, a tak prohlsil, že Mk 16 kapitola do Kánonu nepatří. Asi netušil, že využil výdobytků "textové kritiky", kterou samozřejmě neuznával. Inu, napasovat Ducha svatého do svého schematismu máme asi sklon všichni.