Grano Salis - Ábel

Římanům 5,21

,,aby tak jako skrze smrt zavládl hřích, i milost zavládla skrze spravedlnost k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista."

Nyní následuje otázka, jak se říká, "za všechny peníze"

Jak zavládla milost skrze spravedlnost?

Milost Boží zavládla skrze spravedlnost tak, že již nemusíme vykonávat skutky popsané Božím Zákonem.

Boží spravedlnost totiž nevyžaduje splnění Zákona Božího po lidech, protože Bůh ví, že toho lidé nejsou schopni, alespoň ne podle jeho představ. To Bůh ukázal na celé historii Izraelského národa.

Boží Zákon mohl splnit a naplnit pouze jediný člověk, Syn Boží Ježíš Nazaretský Otcem pomazaný Duchem svatým a mocí.

On to udělal za nás, místo nás a pro nás.

Kdo tomu věří, je před Bohem spravedlivý tak, jakoby vykonal celý Boží Zákon sám. A jestliže ho již vykonal vírou v Ježíše, tak již se nemusí sebeméně snažit cokoliv ze Zákona splnit.

A když se již žádným způsobem nesnaží splnit ani čárečku ze Zákona, tak v jeho životě vládne milost Boží.

A jak vládne tato milost?

Ta milost Boží vládne tak, že aniž se člověk snaží a zápasí cokoliv učinit ze Zákona Božího, tak ty skutky popsané tímto zákonem vykonává, protože jsou napsané v jeho srdci Bohem.

Tak jako předtím, než byl člověk ospravedlněn vírou, chtěl krást smilnit, cizoložit, vraždit a podobně, tak nyní, když je ospravedlněn vírou v Ježíše, touží ve svém srdci milovat Boha celým srdcem a miluje ho tím, že se mu smilstvo, cizoložství, krádeže, opilství a podobné věci z hloubi duše hnusí, protože zároveň touží a miluje bližního svého, jako sebe samého.

Milost Boží skrze Spravedlnost Boží se uskutečňuje v lidském srdci po té, co si člověk plně uvědomí, že nemusí milovat Boha svého nadevšecko a přesto ho takto miluje, a nemusí milovat bližního svého jako sebe samého, a přesto ho takto miluje.

Když se někdo bude snažit milovat Boha svého nade všecko a myslí to vážně, tak se musí zabít, protože již letmý chtivý pohled na cizí ženu je nemilováním Boha svého nadevšecko, a nic méně něž smrt toho, kdo to učinil, není dostačujícím důkazem jeho lásky nadevšecko.

Když se někdo snaží milovat Boha svého nadevšecko a přitom se na malinkou chviličku hněvá na svého bratra, tak je to nemilováním Boha svého nadevšecko, a nic méně než smrt toho, kdo to učinil, není dostačujícím důkazem jeho lásky nadevšecko.

Žádný srdcervoucí boj s hříchem a neustále prohry s ním nejsou důkazem lásky člověka k Bohu nadevšecko. Naopak důkazem lásky člověka k Bohu nadevšecko je touha raději zemřít, než žít v sebemenším hříchu, i když bojujíc proti němu.

Člověk, který miluje Boha nadevšecko, nechce raději žít, než aby svým životem Bohu kazil jeho svatost.

A to je láska Boha, že tu naší smrt položil na svého Syna Ježíše.

On zemřel místo nás a místo nás miluje Boha svého nadevšecko.

Kdo v něho věří a věří mu, ten má tu jeho smrt, jakoby zemřel sám, a má také i tu jeho lásku k Bohu, jakoby miloval sám.

Kdo Ježíše nepotřebuje a touží milovat Boha svého nadevšecko, tak se bez Ježíše musí zabít sám, aby tak nehřešil.

Kdo tvrdí, že je zodpovědný před Bohem za své skutky a pak zhřeší i jenom jedinou myšlenkou a nezabije se k vůli té jediné hříšné myšlence, ten nemiluje Boha svého nadevšecko, ale miluje boha svého nadevšecko, to je sám sebe více než Boha.

Ábel byl první člověk, který přinesl Bohu tu správnou oběť.

Přinesl mu totiž zabitého beránka.

A to je jediná oběť každého člověka, kterou Bůh přijímá.

Kdo přináší Bohu zabitého beránka jako obětní dar za své hříchy, toho Bůh přijímá a činí ho spravedlivým tak, jakoby nikdy žádný hřích nespáchal.

A ne jenom to, ale dává mu všechno to, co ten zabitý beránek vlastnil, všechno co činil a veškerou jeho lásku k Bohu svému nadevšecko a lásku k bližnímu svému jako sebe samému.

A tím se naplňuje celý Boží zákon, který je shrnut v těchto dvou největších přikázáních:

,,Budeš milovat Boha svého nadevšecko a budeš milovat bližního svého, jako sebe samého."

Takový člověk se již nebude ani v nejmenším snažit milovat Boha svého nadevšecko a bližního svého jako sebe samého, protože Ježíšova láska k Bohu a k bližnímu je již v něm. Nepotřebuje se usilovat o lásku, ani zápasit s hříchem, protože již přinesl Bohu jako svůj obětní dar BERÁNKA, který to udělal za něho.

Kain přinesl Bohu jiný obětní dar.

Kain přinesl Bohu jako obětní dar dílo svých rukou, dílo svého srdce podle své vůle.

Beránek je obětní dar podle Boží vůle, podle Božího srdce.

Slovo kristus není české slovo a není to slovo žádného jazyka, je to lidský výmysl.

Řecké slovo psané latinkou "Kristós" je doslovně přeložené do češtiny jako "pomazaný".

Apoštol Pavel by z dnešní církve vůbec neměl radost, když téměř všechny denominace stále používají prázdná slova, která převzali od nevěstky-řeckořímské "církve", což je také prázdné slovo, protože řecky "EKLÉSIA TOY KIRIOY", česky "shromáždění Pánovo".

Boží Duch je Duch silný, Duch mocný, mocně oddělený od hříchu.

A tak Bůh všechny lidi vychovává k Pomazanému Ježíši Duchem silným a mocí.

Ta výchova spočívá v tom, že všichni lidé jsou do určené doby Bohem uzavřeni pod moc hříchu skrze písmo, viz. list Galatským 3,22-25.

Až Bůh uzná, že je ten určitý člověk vychován, tak mu zjeví pravdu o Ježíši z Ježíšových slov, viz. Jan 8,31-32 a Jan 6,44.

Až po tomto zjevení pravdy je člověk dokonale svobodný od hříchu, protože se již nesnaží a neusiluje činit svými skutky literu písma.

Po dobu výchovy Boží je na tom každý tak, jak to Pavel popsal v listu Římanům 7,18-21.

Když Bůh ukončí u jednotlivého člověka svou výchovu, kdy on sám chce, tak člověk uvěří slovům s Jana 14,13-14, slovům z Židům 10,1-14, slovům z Efeským 2,8-10 kontra Zjevení Janovo 20,12, a tak dále, tak jak Duch Boží člověka v milosti Boží, skrze víru v ospravedlnění bez jeho skutků, vede.

Podle slov písma se hříchy člověkem páchají jen za první smlouvy Boha s člověkem, viz. Židům 9,15.26. Kdo žije s Bohem pod novou smlouvou, ten již nehřeší, protože nemá jak, protože se zřekl sám sebe pro Ježíše (Matouš 16,24) a jeho konání Božích skutků (Jan 14,13-14).

Člověk pod novou smlouvou se zřekl ,,chtění vykonávat dobro popsané božím slovem,(Římanům 7,21.19) při čemž věří, že toto dobro může vykonat pouze slovo Boží v něm samo, viz. Izaiáš 55,10-11 a Jan 14,13-14.

Díky Bohu je to všechno na Bohu, výchova lidí i život po jeho výchově.

Kainovy skutky byly zlé, podle Jana z jeho prvního listu 3,12.

Skutky Kainovy byly podle Genesis 4,7 až důsledkem jeho ne dobrého činění. Co bylo tím Kainovým ne dobrým činěním?

Kain přinesl Bohu jako obětní dar dílo svých rukou, vykonané podle svého rozhodnutí, a očekával od Boha za to pochvalu a odměnu.

To však nazval Bůh ne dobrým činěním, což Ježíš potvrdil v podobenství, viz. Matouš 7,21-23.

Jan ve svém prvním listu 3,12 také napsal, že Ábelovy skutky byly spravedlivé.

Jediná spravedlnost, kterou Bůh uznává a každému člověku bez lidských skutků (Zj.20,12 a Ef.2,8-10) připisuje, je víra v Ježíše a víra v to, co on učinil na svém kříži-zemřel místo nás.

A tak Ábel musel mít od Boha zjevení obětovaného Beránka, jinak by Bohu tuto oběť, která ho učinila spravedlivým, nepřinesl.

A tak dodnes se lidé věřící v Boha dělí na dvě skupiny, na Ábelovce a na Kainovce.

Ábelovci přinášejí Bohu jako svou oběť za své hříchy zabitého beránka.

Kainovci přidávají ke své oběti Bohu své skutky, vykonané podle svých svobodných rozhodnutí.

Ábelovci se dobrovolně, ze své svobodné vůle, tohoto přidávání ke své oběti Bohu zřekli, a tak Bohu ve víře, že to je plně dostačující, přinášejí Bohu jako svou jedinou oběť VÍRU V ZABITÉHO BERÁNKA ZA JEJÍCH HŘÍCHY.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace