35Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. ·  

36Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 

   Pán Ježíš ví, že Ho následovat správně mohou jen lidé, kteří umí zapřít sami sebe a vzít svůj kříž. Co to znamená zapřít sám sebe? Umíme to?  Každý se snažíme nějak se seberealizovat a myslíme hlavně na sebe. Je to pro nás příjemný pocit, že něco dobrého po nás zůstane. Je to i přirozené.  A také toužíme po pochvale, uznání, chceme, aby si nás lidé vážili či nás prostě měli rádi.  Vlastně seberealizace a potřeba uznání patří mezi jedny ze základních lidských psychických potřeb. Někdy to však přeháníme, že se stáváme pyšní a rádi se chlubíme tím, co jsme dokázali. Věřící mají sklon chlubit se tím, jak dodržují zákony a příkazy a že patří k té či jiné církvi či ostatku církve, která má už zaručené spasení. A někdy to vlastně děláme pro onu  záchranu či nesmrtelnost.    

Ale Pán Ježíš chce, abychom zapřeli sami sebe. Aby tyhle naše přirozené potřeby nebyly na prvním místě. Abychom uměli zkrotit svoji pýchu, své touhy po uznání  a pochvale, po slávě a jiných požitcích. Dokážeme toto naše já zapřít? Netoužit po ničem jiném než po tom, aby byl naopak oslaven, chválen  a ctěn On? Náš Pán?  

 A co znamená ten kříž, který si máme vzít sebou? Je to přece popravčí nástroj, na kterém má být  vykonán trest smrti. Proč ho Pán Ježíš zmiňuje a doporučuje do výbavy , když chceme následovat Pána Ježíše? Takový popravčí nástroj nesl i Pán Ježíš na Golgotu. Co nám má symbolizovat? Nejen popravčí nástroj, ale i náš hřích. Pán Ježí ale nesl i naše  a moje  hříchy, hříchy všech lidí.   

 Jaký hřích?

 Co to pořád ti věřící mají  s hříchem? Já přece jsem nikomu tolik neublížil, abych měl být za to popraven. Co je to stále za sebeobviňování? Dejte s ním pokoj!   

 To je problém lidí dnes i v minulosti. Pokání. Uvědomit si svůj stav.   Učedníci už pokání zažili a uvědomili si to před křtem. Stav, který dnes většinou lidé nejsou schopni vnímat. Pán Ježíš si uvědomuje, že ti, kteří ho budou následovat potřebují právě také zapření sama sebe a dále si uvědomit, že na tento popravčí nástroj je On položen místo nich.

 Pán Ježíš. 

On se obětoval.  On se stal obětním Beránkem, čemuž oni učedníci jako Židé velice dobře rozuměli. Obětí, která je zbavuje v očích Boha viny a hříchu  a dělá Božími dětmi.   

 A veškerá snaha zachránit si život a získat věčný život tak, že věříme jen svým lidským výkonům, naopak k životu věčnému nevede a je  marností.

 Pán Ježíš ví, že učedníky čekají velká utrpení, když budou svědomitě a poctivě hlásat Krista a evangelium  a že je bohužel  čeká první smrt. Ale to nebude jejich konec, protože On nad smrtí zvítězí tím, že bude Bohem vzkříšen. Bůh to Pánu Ježíši  ukázal už na Lazarovi, který byl dokonce několik dní v hrobu. Svědků   bylo tehdy mnoho. Pár dnů před jeho popravou.  

 Nyní ještě čas nenadešel a učedníky je třeba poučit, A nejen je, ale všechny, kteří v budoucnu se ujmou stejného úkolu. Proto tak Pán Ježíš takto k učedníkům hovoří. 

 Co z toho plyne pro nás, obyčejné věřící? 

Ne každý dokážeme být učedníky, ale naší prioritou ze všech hodnot v životě by měl být Pán Ježíš. Uvědomit si, že bychom mu měli být vděčni, že   smíme oslovovat  Boha  titulem Otče a že nás neopustí ani ve smrti, která nemusí být definitivním koncem. Neznáme všechna tajemství dobra a zla, ale nejdůležitější je slovy Pavla: Víra, naděje, láska, ale největší je láska. Tu největší oběť lásky nám ukázal Pán Ježíš. Boží Syn.   Hezky se to píše a hezky se to poslouchá. Nejdůležitější je to přijmout. Kéž by to uměl i přijímat?!