Když se setkávám s lidmi, nevím jak s nimi mluvit, když naříkají nad dnešní dobou. Spíš se snažím obraz zmírnit tím, že vzpomínám na mládí, kdy byl nedostatek potravin a žilo se hůř. Když jsem si našetřil korunky, šel jsem si koupit kus salámu. Nejraději česnekový či sekanou. Deset deka stálo korunu šedesát. Dnes jsou stále plné obchody. Ani důchodci nemohou naříkat. Ta hrozná doba teprve asi přijde. Kdo přežije atomové výbuchy, bude závidět mrtvým. Ale proč tohle je či má být? Naše planeta je stále krásná, akorát se v ní nechováme moudře. Na jedné straně vybuchují pumy,  hoří a vzduch je zamořen a na druhé straně se prý zemědělcům kteří chovají více krav, bude se  předpisovat daň ze střevních plynů  dobytka.  To už není k úsměvu, ale znak hrozné lidské omezenosti. Tak zakažte kouření cigaret?   

 Ale vážně. 

   Vzpomněl jsem si na apoštola Jana. Dožil se tak, jak mu slíbil Pán Ježíš, přes osmdesát let. Nyní už se vrátil z vyhnanství a sepisuje asi evangelium a píše knihu Zjevení. Má radost? Vidí ten svět asi stejně smutně jako my dnes? Sbory jsou z větší části špatné, o čemž světci jeho dopisy sedmi sborům. Jeho bratří ve víře byli umučeni a zprávy z Říma jsou asi stejně  smutné. Jana to trápí a rád by znal Boží odpověď.

   A odpověď?   ·  

10A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko. ·  

11Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. ·  

12Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.   

 Co můžeme říci lidem?  

 Tehdy učedníci také nechápali zlo  a proč jejich krajané zahynuli.   ·  

2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? 

3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.   ·  

5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“