Grano Salis - VĚČNÁ SPÁSA NENÍ ZÁVISLÁ NA PŘIJATÉM UČENÍ

V poslední době je zde často slyšet slova, že ti, kteří zde varují před bludy katolicismu to dělají z toho důvodu, aby "nebyla ohrožena spása římských katolíků", že prý jde o jejich spásu.

Biblickým faktem ale je, že věčná spása je závislá pouze na víře v Syna Božího, v Pána Ježíše Krista. A ten nikdy neřekl, že ti, kteří v Něj věří a jsou znovuzrozeni, by mohli být skrze přijetí falešného učení znovu zatraceni. Ano, pokud věřící přijme falešné učení, ztratí svoji ODMĚNU (2Jan 7-9), ale nikoliv svoji věčnou spásu. Nevejde do Království Kristova (1000 let na zemi), a ve své duši bude nakažen bludným duchem cizího učení a neponese tedy Bohu ovoce, protože ve své duši většinou nebude mít Ducha svatého (má ho jen ve svém duchu), ale o věčnou spásu nepřijde.

Jestliže tedy nějaký katolík skutečně uvěřil v Syna Božího, pak má ve svém duchu věčný život a přijetí falešného učení katolicismu na to nemůže mít žádný vliv. Není to otázka věčné spásy. Je sice faktem, že v ŘKC je skutečně znovuzrozených věřících jen pomálu, většina jsou neznovuzrození náboženští lidé širokého spektra, počínaje upřímnými katolíky až po formálně věřící, kteří navštíví kostel jednou, dvakrát za rok. Ale ani to neznamená automaticky jejich věčné zatracení. Jako příklad uvedu nábožného římského setníka Kornélia (Sk 10,1-2), který byl "nábožný a bohabojný a činil almužny mnohé lidu (Židům)" a je o něm psáno, že byl Bohu příjemný (Sk 10,35). Přesně v tomto stavu je mnoho katolíků a pravoslavných, jsou to nábožní lidé, mají Boží bázeň, činí dobré skutky a jsou to slušní lidé, ale NEJSOU ZNOVUZROZENI. I přesto se však mohou líbit Bohu a být v Jeho očích spravedlivými. Oni totiž patří do skupiny, které nebylo dáno znovuzrození, protože nebyli Bohem předzřízeni k věčnému životu (Sk 13,48), nebyli vyvoleni před ustanovením světa (Ef 1,4) za syny Boží. Proto, i kdyby jim někdo kázal Evangelium horem dolem, stejně by nikdy nedošlo k jejich znovuzrození. Rozumově však Evangelium přijímají a ústy vyznávají, že věří v Ježíše Krista. Tito lidé budou Bohem souzeni podle svého svědomí, podle zákona Božího a podle svých skutků (Ř 2,13-16). Mnozí z nich třeba na soudu svým ctnostným životem potupí i znovuzrozené věřící nebo Židy (Ř 2,27). Důkazem toho je i soud nad pohanskými neznovuzrozenými národy před trůnem velebnosti Kristovy v Mt 25,31-46. Mnozí z těchto národů vstoupí do Tisíciletého Království Krista na zemi (Zj 20,7-9), zatímco mnozí znovuzrození věřící (a bude jich většina), tam nevstoupí (Mt 7,21-23). Bůh a Pán Ježíš zná tyto věřící pouze jako jejich Otec a Spasitel, ale už je NEZNÁ jako jejich PÁN a KRÁL. Pán je zná v tomto smyslu pouze jako činitele nepravosti. Proto do Království nevstoupí, přestože jejich věčná spása jim nebude odňata. Do Království je však předejdou třeba i některé milosrdné prostitutky a jiní hříšníci, kteří i přes své neznovuzrození projevovali svým přirozeným životem Kristův charakter. Proto je také o nich řečeno, že jsou požehnaní Pánova Otce, a že se mají dědičně ujmout Království, které je pro ně připraveno od ustanovení světa (Mt 25,34).

Samozřejmě, klasický protestant mi hned namítne, že není spravedlivého ani jednoho a že v všichni zhřešili a že naše vlastní lidská spravedlnost je jako ohyzdné roucho. A to je pravda. Zároveň však také platí, že i mnozí neznovuzrození lidé, jsou v Bibli nazváni spravedlivými ( např. Noé, Job, Kornelius a mnoho jiných). A také platí, že i neznovuzrození lidé mohou žít ctnostnější život, než mnozí znovuzrození, kteří měli být pod vlivem a mocí Ducha svatého, a tak měli možnost žít kvalitativně mnohem vyšším Božím životem. Dělo se tak z toho důvodu, že jim byla Bohem dána velká míra tzv. všeobecné milosti, protože i toto je milost a je to dar z milosti.

Jinak řečeno, Bůh bude každého soudit podle světla, které mu bylo dáno a podle jejich skutků. A každopádně také platí, že když neznovuzrozený přirozený člověk činil ve svém životě milosrdenství a jednal skrze lásku (i když přirozenou - žádnou jinou neměl), tak toto milosrdenství nakonec zvítězí nad soudem (Jak 2,13). Neboť Bůh se má k milosrdným milosrdně a k upřímným upřímně. On je spravedlivý.

Proto ohledně katolíků platí, že pokud jsou někteří z nich znovuzrozeni, mají věčný život, o který nepřijdou ani kvůli přijetí falešného učení. Kdyby tato možnost existovala, byly by zatraceny i desítky miliónů pravých Božích dětí, které naivně naletěly falešným učitelům a prorokům současnosti (např. některé větve charismatiků, Hnutí víry apod.). Pán Ježíš neřekl, že věčná spása je závislá na kvalitě učení. Ta závisí pouze na víře v Krista, která byla vlita do ducha člověka s Božím Slovem, které znovuzrodilo jeho ducha. A ti neznovuzrození katolíci, pokud nebudou ještě znovuzrozeni později (do konce života), se líbí Bohu, pokud jsou zbožní a bohabojní a pokud činí skutky lásky a milosrdenství.

Uvědomme si, že podle Bible půjdou do věčného zatracení pouze ďábel, jeho andělé, démoni a synové Zlostníka (Mt 13,37-43), tedy ti, kteří jsou zrozeni z ďábla - krátce řečeno - bude to pouze satanova rodina - on a ti, co jsou jeho. Ne všichni nevěřící jsou synové Zlostníka. Jsou lidé, kteří jsou z Boha, pak lidé, kteří jsou z ďábla a pak jsou lidé, kteří nepatří ani do jedné ze dvou jmenovaných skupin. To jsou národy, které "přijdou ke spasení". Ty nebudou znovuzrozeny, budou pouze obnoveny do původního Adamova postavení (Zj 21,24 // Zj 22,2). Nebudou mít věčný život v sobě (v kvalitativním smyslu), ale přesto budou v časovém smyslu žít navěky. A Boží synové jim budou s Kristem spravedlivě vládnout (Zj 2,26-27). A to jak v Království, tak i na Věčnosti.

	Hledej
	Je a svátek má Alexej. Vytvoření registrace