Rabínský výrok:

"Kdo má dnes co jíst, ale stará se, co bude jíst zítra, je malověrný (mající malou víru, přesněji malou jistotu)."

Rabínský výrok:

"Kdo má dnes co jíst, ale stará se, co bude jíst zítra, je malověrný (mající malou víru, přesněji malou jistotu)."

11. "Dej nám dnes náš vezdejší (denní, každodenní) chléb,
12. a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům."

Také se v modlitbě Páně modlíte takto (nebo podobně)? Bohužel jde o nesprávný překlad, lépe řečeno o nesprávný výklad. Vždyť proč by nám Pán ukládal, abychom si vypřávali vezdejší, tj. každodenní, obyčejný, dočasný chléb, když o několik veršů dále stojí:

25. "Proto vám říkám: 'Nemějte starost o svůj život, co byste jedli a co pili, ani o své tělo, co byste si oblékali. Není snad život víc než pokrm a tělo víc než oděv?'

A dále:

31. "Nemějte tedy starosti. Neříkejte: 'Co budeme jíst?' nebo 'Co budeme pít?' anebo 'Co si oblečeme?'
32. Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno." (Mt 6)

  Řecké slovo "epiúsios" v žádném případě neznamená denní, či každodenní (vezdejší). Je odvozené od slova "epiúsa", nadcházející den, zítřek. Například ve starých koptských překladech je jednak "přicházející", jednak "zítřejší" (M. Hájek, Evangelium podle Matouše, str. 147). Je zde tedy použito zcela jednoznačně ve smyslu eschatologickém.

 Novozákoník Souček o této možnosti píše ve svém slovníku k NZ:

  "Jiné možné odvození je od hé epiúsa = následující den, zítřek, popř. přímo od epiénai, tedy "zítřejší", ať už ve smyslu prostém, nebo eschatologickém; toto pojetí, známé některým starocírkevním otcům, se může opírat také o Hieronymovu zprávu, že evangelium Hebrejců v syrském znění mělo v modlitbě Páně machar = zítřek, zítřejší."

Dále píše, že Hieronymus sám odvozoval od hé úsia - podstata, a překládal supersubstantialis - nadpodstatný (Mt 6,11), ale že jazykově je toto odvození od epi + úsia velmi násilné, což podle něho platí i pro jiné pochopení téže etymologické konstrukce, jež také zastávali někteří církevní otcové - potřebný k úsia, t. j. k pozemskému bytí. U Lukáše má Hieronymus v modlitbě Páně kupodivu "quotidianus", každodenní. Zvláštní nedůslednost, která ukazuje jeho tápání. V cyrilo-metodějském překladu je verze "chléb náš 'nastavšajego' dne". V knize D. J. Harringtona "Evangelium podle Matouše" stojí "náš chléb pro nadcházející den". Jan Podmolík, který se pokusil o doslovný pokus NZ (místy je to ovšem doslova hrůza) má "ten chleba náš, ten příští, dej nám dnes". Verzi "zítřejší" plně akceptoval profesor (filologie, filosofie) Milan Machovec (Ježíš pro moderního člověka). Miloslav Hájek (Evangelium podle Matouše, 1995) má k "zítřejší" výhrady, nicméně píše:

"Nejprostší se zdá být odvození adjektiva z pojmu hé epiúsa (tj. hémera) - zítřek (Sk 7,2; 16,11; 21,18). Nepřímo to potvrzuje i zpráva Jeronýmova, podle níž tzv. Hebrejské evangelium četlo machar (zítřek)."

Kde se tedy vzalo ono denní, každodenní (vezdejší)? Pochází ze starých latinských překladů a Vulgaty. Kraličtí ve svých výkladových poznámkách píší o chlebu vezdejším (denním) toto:

 "Je to chléb nám od Tebe z milosti Tvé připravený. Chlebem míní se pak to všechno, čehož k zachování duše i těla potřebujeme, jako jest slovo Boží čisté, kazatelé věrní, svátosti podlé nařízení Kristova nařízené, pokrm, nápoj, oděv, domové a příbytkové, vrchnost dobrá, křesťanská, čeládky věrné a poslušné, časové pohodlní, úrody mírné a povětří zdravé."

Podle mne je však tento výklad v rozporu s Ježíšovým slovem o neusilování ohledně věcí časných. Hebrejské (i aramejské) slovo pro chléb, lechem (lachma) je odvozené od stejného kořene, jako slovo pro moudrost - chochma. Opravdu potřebujeme naší budoucí moudrost už dnes.

  6,30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a zjistotili ti? Co dokážeš?
6,31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z Nebe'."
6,32 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z Nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z Nebe vám dává můj Otec.
6,33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z Nebe a dává život světu."
6,34 Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
6,35 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."

 Pán říká jasně, že o vezdejší chléb usilovat nemáme:

 Jan 6,27
"Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."

6,47 "Amen, amen, pravím vám, kdo jistotí, má život věčný .
6,48 Já jsem chléb života.
6,49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
6,50 Toto je chléb, který sestupuje z Nebe: kdo z něho jí, nezemře.
6,51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."

Sám Pán je ten náš chléb, náš budoucí úděl. Na Jeho příchod s důvěrou čekáme. A přítomnost, slávu i moc budoucího věku můžeme zažívat už dnes:

20. Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: "Boží království nepřijde viditelně.
21. Neřeknou: 'Hle, je zde' anebo 'Hle, je tam.' Neboť hle, Boží království je mezi vámi." (Evangelium podle Lukáše)

 Nebuďme malověrní (malojistotní)! On přece ví, co potřebujeme v tomto věku, a dá nám to i bez prošení, budeme-li vskutku dělat Jeho vůli. Zkuste se modlit takhle:

Otče náš, který jsi v Nebesích, posvěť se Tvé Jméno!
 Přijď Tvé Království. Staň se Tvá Vůle [jako] v Nebi, tak i na Zemi.
 Náš zítřejší chléb nám dej dnes.
 I odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.
 A neuveď nás do zkoušky, ale uchovej nás od špatného. [Neboť Tvé je Království, i Moc, i Sláva, do věků.]

 Amen.