 |
Právě je 326 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 112123506 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
poslal Myslivec Při četbě Písma je patrná velmi ostrá apoštolská segregace mezi božím lidem a nevěřícími (pohany, modláři, svévolníky, zločinci, atd). Prostě lid boží versus ti co z Boha nejsou.
Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů ‘.
|
Život víry: Jak v praktickém životě rozpoznávat, co je skutečně Boží vůlí?
|
poslal oko Křesťan, jako dítě Boží by měl žít způsobem, aby se líbil Bohu, aby konal skutky, které pro něho nebeský otec připravil.(Ef 2,10). Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
|
Život víry: Autosugesce odpuštění hříchů
|
poslal oko Tvrzení Myslivce:
.... " jde o to se v okamžiku zhřešení okamžitě
obrátit na Přímluvce u Otce a nedovolit hříchu aby ovládl náš život a
rychle se ho zbavit. Vyznávání hříchu ve zpovědní bedně
jsem také jako ty myslel zcela upřímně a obracel se na Boha, jenže
zůstalo jenom u toho jednosměrného obrácení se směrem k Bohu a na cestě
od Boha ke mně byla výhybka, a tak odpuštění a uzdravení od hříšných
sklonů se nikdy nekonalo, neboť namísto toho abych věřil, že mi Bůh
odpouští přímo, jsem přijímal falešné odpuštění od podvodníka ..."....
|
Život víry: Ježíš o konci světa
|
poslal brusle7 „Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci! “Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný hluk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby to nebylo v zimě. S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. A tehdy, řekne-li vám někdo:‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam,‘ nevěřte! Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.“ Bible, Marek 13,3-23
Poslední doba je tady od Ježíše!??„Drazí, je tu poslední hodina. Slyšeli jste, že přijde Antikrist? Teď se objevila spousta antikristů, a tak víme, že je poslední hodina.“ Bible, 1.Jan 2,18 „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.“ Bible, Židům 1,1-2 „Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny předem vybrán už před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám.“ Bible, 1.Petr 1,19-20 Jak bude vypadat konec světa (příchod Ježíše)?Všichni lidé, kteří odmítali evangelium, budou zabiti. „Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.“ Bible, Zjevení 19,11-16
|
Život víry: Ježíšova slova k nám
|
poslal brusle7 Evangelium podle Lukáše:
Potom Pán určil dalších 70 učedníků a po dvou je vyslal před sebou do každého města a místa, kam se sám chystal jít. Řekl jim: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň. Jděte. Posílám vás jako beránky mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu s jídlem ani sandály a s nikým se po cestě nezdravte. Když vejdete do nějakého domu, nejdřív řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ Pokud je tam přítel pokoje, váš pokoj zůstane na něm. Ale pokud tam není, váš pokoj se vrátí k vám. Zůstaňte v tom domě a jezte a pijte, co vám dají protože dělník si zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu. Když vejdete do nějakého města a přijmou vás tam, jezte, co vám nabídnou, uzdravujte v něm nemocné a říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ Ale když vejdete do nějakého města a nepřijmou vás tam, vyjděte na jeho hlavní ulice a řekněte: Stíráme proti vám i prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Ale vězte, že se přiblížilo Boží království.‘ Říkám vám, že pro Sodomu to bude v ten den snesitelnější než pro to město.
K rozjímání... Radujme se...
|
Život víry: Duchovní jaro a pravda v menšině
|
poslal brusle7 Jaro kalendářní a duchovní
Březen - měsíc tání ledů, sněhu, rozpuku jara. Na zahrádce kvetou cibuloviny, začínají pučet dřeviny. Každoroční cyklická obnova. Čím více jsem starší, tím více to vnímám a obdivuji, těším se na nový přírodní rok a obnovu vegetace.
Přemýšlela jsem, do jaké míry je u člověka také nějaký duchovní kalendář, v němž my lidé dozráváme? Je to postní kalendář s postními předsevzetími s předsevzetími pokání a obrácení? Nebo jde o věkový kalendář? Funguje nějaké zrání ve víře i našimi "zásluhami", nebo zrání je plně v rukou Božích?
Pokud bych si troufla odpovědět, tak duchovní zrání je odpověď člověka na Boží volání, na Boží výzvy. Je to život ve spolupráci s Bohem, které láme naše "já" ve smyslu "já odpovídám Bohu a chci jednat jak slyším od Boha". Může jít o postupné zrání a odpovídání Bohu, nebo o dozrání "mžikem" vlivem okolností, událostí, Božího volání...
Boží hlas je silný pro ty, kdo ho jej slyší. Silně ho slyšeli a odpovídali slovy i životem již lidé před námi. Dozvídáme se a čteme o jejich hrdinství v historii. Podobní lidé jsou jistě i živí kolem nás.
Jde neposlechnout Boží hlas a poslouchat lidi u těch, kdož Boha milují?
Já si myslím, že Boží hlas je stále velmi slyšet v našich srdcích, ale jeho "nezapření" často vyžaduje mnoho statečnosti a nestandartní/odlišné role mezi druhými. Pravda často bývá podupávána a v menšině, nebývá zpravidla v řevu davu či v lidských soudech a hodnoceních.
(I Kristus, oslavován lidem a učedníky, byl pak na Křížové cestě téměř sám, tváří v tvář lidské bezmocnosti a smrti z rukou zla, které nakonec porazil láskou.)
|
Život víry: Měl Jidáš svobodu se zachránit??
|
poslal Frantisek100 14Tehdy šel
jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
· 15a řekl: „Co
mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
· 16Od té
chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
Nikdo ho k takovému jednání nenutil. Co ho k tomu
vedlo? Můžeme zvažovat motiv finanční, ale i politický či obyčejný strach o
sebe, až by Pán Ježíš zemřel. Podobně by klidně mohli uvažovat i ostatní
učedníci. Rozhodně si je neidealizujme! Brali Pána Ježíše vážně? Přece
s ním zažili tolik zázraků. A mají schopnost empatie s Pánem Ježíšem?
·
7přišla za ním
žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho
hlavu, jak seděl u stolu.
· 8Když to viděli
učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?
· 9Mohlo se to
prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
Věděli, co Pána Ježíše čeká a že za krátkou dobu bude trpět a
jim je líto, že jedna žena mu z drahé masti udělá příjemnou masáž. Vůbec nic nechápali. Přece Pán Ježíš bude jim dá věčný
život. Vůbec si to neuvědomují. Nejsou na tom podobně jako Jidáš?
Proč ho tedy nezradil někdo jiný z učedníků?
·
3Tu vstoupil
satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
· 4Odešel, aby se
domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
· 5Oni se
zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
Jidáše si vybral satan. Mohl si vybrat i jiného, ale vybral
Jidáše. Jak to probíhalo dál, víme. Jidíš už zradil a klidně se zúčastní poslední večeře s Ježíšem.
A Pán Ježíš to dobře ví. Ostatně nikdo z učedníků si nebyl jistý, zda by Ježíše
nezradil. Proto ta odpověděli.
·
20Navečer
usedl s Dvanácti ke stolu,
·
21a
když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
·
22Velice
je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
Zatím, co se Pán Ježíš celou moc modlí, všichni učedníci klidně
spí. Spali bychom, kdybychom věděli, že někdo, koho milujeme, zítra zemře? Oni spí.
Proč?
Pak k ránu přivádí Jidáš zbrojnoše. Klidně a bez výčitek
svědomí.
·
48Jeho
zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
·
49A
hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
Taková podlost!
·
50Ježíš
mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli
na něho ruce a zmocnili se ho.
Jedině Petr byl ochoten Pána Ježíše bránit. Pán Ježíš však toto
bránění odmítnul
. 3Když
Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil
třicet stříbrných velekněžím a starším
·
4a řekl:
„Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po
tom? To je tvoje věc!“
·
5A on
odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
Mohl se Jidáš ještě zachránit? To, co se stalo s Pánem
Ježíšem bylo předpovězeno, osud Jidáše nebyl.
Tady měl Jidáš svobodu. Překonat sám sebe, jít za Ježíšem (ostatně
mohl třeba jít i na Golgotu), tam padnout na kolena, vyznat svůj hřích, plakat a prosit… Pán Ježíš by mu odpustil jako jednomu z lotrů na kříži. Neudělal a nezachránil se.
|
Život víry: K zamyšlení: Lítost, vztek na sebe, obrácení?
|
poslal brusle7
Téma lítosti je téma, které mne na Granosalis v posledních dnech nejvíce zaujalo a dalo podnět k zamyšlení. Ocituji tu pár výňatků s diskuse Cizince s Bruslí:
Cizinec: "K lítosti - já znám spíše lítost z ŘKC prostředí tak, že člověk chodí s lítostí do zpovědnice, málem se ulituje k smrti, ale platné mu to moc není, protože změna života lítostí nepřijde a lítost k ní nijak nepomůže. A čím déle to trvá, tím horší je situace člověka. A i tady jsou ŘK, kteří hodně píší o lítosti, ale ještě v sedmdesáti bojují těžký a statečný boj sama se sebou - a nevypadá to, že by je lítost a psaní o lítosti a prolitovaný život vysvobodily z toho, co je trápí. A klidně napíší, že je z jejich situace vysvobodí až Smrt. A z reality znám dost lidí, co mají lítosti na rozdávání a změna žádná - třeba v Sherwoodu před Hlavním nádražím v Praze jsou lidi, co litují celý život, ale pořád jsou v tom Sherwoodu, už léta..."
Brusle:
Cituji z Wikipedie: "Lítost je pocit (ve zvláštních případech afekt) nespokojenosti, hnusu, bolesti a politování nad vlastními nebo cizími špatnými činy nebo opominutími jednat, ve kterém se neprojevuje empatie (na rozdíl od soucitu). Rovněž lze lítost cítit ve vztahu k ostatním lidem a jejich situaci jako pozorovatelský subjekt. Je spojena s vědomím (nebo pocitem) nesprávnosti nebo nespravedlivosti vlastního jednání a s předsevzetím napravit škodu a polepšit se. Pojem lítosti se uplatňuje a je specificky vykládán v mnoha oblastech, jako je psychologie, právo, filozofie a teologie."
Cizinec: "Zažil jsem obrovský vztek na sebe, stud, spoustu a spoustu předsevzetí, padnutí na dno a litování, ale nic z toho nevedlo ke změně srdce. To udělal až Bůh a až tehdy, když se ke mně dostala jeho moc.
O tématu lítosti a obrácení nyní hodně přemýšlím a těším se na Vaše příspěvky, zkušenosti a svědectví Vás ostatních. Velmi zajímavé křesťanské téma. A máme vzory z Bible (apoštolové, Máří Magdalena, sv. Pavel) nebo od mnohých světců (Augustin, František s Assii apod.)...
|
Život víry: Vyznání / Bohu / Modlitba
|
poslal brusle7
"Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct, každá chvíle je krátká a já nemám víc,
já nemám nic než tebe, můj dech jenom tvůj zná,
nech mě jít vedle sebe ... Pojď, lásko má!"
(Krutá válka - úryvek z písně...)
JAKO MODLITBA ... VYZNÁNÍ ...
|
Vložil: Tomas v Pátek, 03. únor 2023 @ 09:52:31 CET (114 čtenářů)
komentáře? | Skóre: 0
|
Život víry: Proč? Proč? Proč?
|
poslal Frantisek100 Ještě nedávno jsme žili
v krásné době. Byl tu celkem klid, docela i slušná životní úroveň. Když to porovnávám se
svým mládím, tak opravdu jsme se měli v naší zemi moc dobře, až si toho
nevážíme. Ale nyní panuje nejistota, obavy a i strach. Pořád je ten náš život
něčím ohrožen. Něčím, kde na konci je smrt. Je fakt, že se nemá a nesmíme pořád
na to myslet, to bychom se z toho pomátli. Strach škodí našemu tělesnému i
psychickému zdraví. A proto Pán Ježíš
právě učedníkům říká toto:
·
Nedělejte
si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost
vlastního trápení.
Lehce se to řekne. Nedělejte
si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude
zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude
zítra nevěděl. Neměl jistotu. Dnes jsou podpory v nezaměstnanosti, máme důchod,
máme určité jistoty, ale přesto se lide strachují.
Ano, nic se nesmí přehánět a
trápení nad tím, co ještě tu není, nám škodí a bere radost z přítomnosti. Dlouhotrvající
takový stav se může stát spouštěčem i různých duševních poruch. Dnes ve světě je obrovská spotřeba antidepresiv,
které užívají dokonce už i děti.
Strach je u mnohých lidí
jejich vlastnost. Ale nejde jen o živobytí.
Víme, že se bohužel můžeme setkat: s
nemocemi, úrazy, haváriemi, přírodní katastrofami, zločiny a další a
další. Tohle trápilo lidi ale vždycky. Nikdy nebyla doba, aby byl světový i politický
mír. Byly i horší doby. To nejcennější, co nyní máme a co nelze zaplatit ani
zlatem, je náš život. Můžeme si ho pomocí léků a správné životosprávy prodloužit a žít i
třeba sto roků, ale každý jednou zemřeme. Ovšem něco jiného, když člověk zemře
tak je například napsáno na konci Jobovy
knihy.
- 16Jób potom
žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého
pokolení.
- 17I zemřel Jób
stár a sytý dnů.
Ale budiž to Jobovi přáno za
to , co vytrpěl.
Takový skon života nás moc
nepřekvapí. Je nám po zesnulém smutno, ale víme, že je to přirozený jev života.
Ale něco jiného je, když
zemře mladý člověk a ještě k tomu bolestech, v utrpení, při mučení či jinak.
Něco jiného je, když zahynou lidé v letadle, ve vlaku anebo při přírodní
katastrově a stejně tak při třeba teroristickém útoku a ve válkách.
Pak je tu velká otázka. Proč?
A lidí, pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se stejně. Proč? Proč, jsme ve válce? Proč není
mír? Umíte to vysvětlit? Proč to Bůh
dopustil? A máme uspokojivou odpověď na takovou otázku a pro takové tázající.
??
Vraťme se dva tisíce roků
napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane.
|
Život víry: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém.
|
poslal Myslivec Oko: Hříšné sklony má občas každý člověk bez výjimky.
Myslivec: Hříšný sklon není jenom občas Oko, hříšný sklon je otroctvím hříchu a buď je máš stále a musíš s ním marně bojovat a občasné selhání se projeví spácháním hříchu, anebo žádný hříšný sklon nemáš, nehřešíš není s čím bojovat. Kupříkladu hříšný sklon lhát a pomlouvat. Máš jej stále, ale hříchem se tento sklon projeví občas projeví ve formě spáchaného hříchu. Pokud tě ovšem Kristus od hříšného sklonu vysvobodí, tedy vysvobodí z otroctví hříchu lhát a sprostě pomlouvat, již lhát a sprostě pomlouvat nebudeš. A ani ti to nepřijde na mysl. Bude to navždy pryč. Dušička čistá a uklizená v hájemství božím a pod ochranou Krista, které se ten zlý ani nedotkne. To je ta svoboda nás božích dětí. Žádné hříšné sklony nás nezotročují.
|
Život víry: Nevíra v Boha a lidi, to je správný název článku Oka + koment.
|
poslal Myslivec
Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?
Křesťan si nepotřebuje pokládat takové otázky, neb život v Bohu a pravdě je úplnou samozřejmostí. Takové otázky si pokládá někdo kdo pochybuje a Bohu a lidem nevěří.
Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?
Divná otázka? Autor pokládá otázku zda žít s Bohem. Otázka je položená tak, že evokuje proti otázku zda s Bohem nežít a blá, blá..
Někteří z vás se tu odvolávali na Kristův výrok: "Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).
Velmi dobře užitý pojem "odvolávali". Někomu kdo božímu slovu NEVĚŘÍ, někomu kdo nevěří, že jho Krista netíží a Jeho břemeno netlačí připadá argumentace božím slovem jako odvolávání se. Křesťané žijící v Kristu se mezi sebou nikdy nemusí ODVOLÁVAT na zmiňovaný výrok Krista, a to proto, že je to jejich běžná životní zkušenost.
Že oni prý chodí v Kristu, mají jeho Ducha a kráčejí životem lehce, plníce jeho vůli. Protože oni dostali dar Ducha svatého.
Autor výroků Oko zde z křesťanů udělal "oně ondoně". A zase se hloupě vyjadřuje o "chodění", namísto o křesťanském životě v Kristu dle kterého vznikl prastarý dovětek při loučení se "a zůstávajte v Kristu našem Pánu". Věta dehonestuje křesťany podávající zde životní svědectví na pouhé "oně", a jejich životní svědectví zpochybňuje slovem "PRÝ".
Kde v tomto najít realitu, co z toho je opravdové? Podle čeho se orientovat a podle čeho rozlišit prázdné řeči?
Výborně položení otázka Oko? Otázka která odhaluje tvou vnitřní bezbožeckou prázdnotu. Kde máš v tomto najít pravdivou realitu? Je to snadné Oko, citoval jsi zde tato slova Krista.
"Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).
Jsou to slova Boha, a v těch slovech máš tu pravdivou realitu kterou hledáš, v těch božích slovech máš tu pravdu která tě osvobodí. A stačí těm slovům Krista UVĚŘIT! To že tvůj život s tím tvým bohem není snadný, a že jeho jho tíží a břemeno tlačí ukazuje na to, že je ve tvém životě něco moc a moc v nepořádku. A je to skutečně Bůh komu nasloucháš Oko? Jak je možné, že ten tvůj bůh dělá pravý opak toho co o jhu a břemeni říká Kristus? Kristus snad lže?
Zásadou je, že člověk by měl žít svůj život vědomě - tedy mít jistou představu jak žít a stanovit si řád a pravidla, podle kterých pak žije. ('to je můj názor.)
Cože?! Zásadou je... měl žít.....život vědomě??? U těchto výroků žasnu nad tím, že někdo něco tak neuvěřitelně hloupého dokáže vůbec dát dohromady. Nic takového není zásadou, a žít svůj život nevědomě je velká hloupost, a ještě větší hloupost je z přirozeně vědomého žití dělat zásadu. My křesťané nežijeme dle nějakých představ jak žít, ale žijeme svůj život v Bohu a pravdě. A žijeme svůj život ne podle samo pravidel a samo řádu, ale žijeme ho ve vůli Boží ze kterého teprve až pravidla a řád vychází. Pravidla a řády jsou nutné hlavně pro život společenský a u normálního jedince je dodržování pravidel naprostou samozřejmostí, jako například chovat se slušně a nevyjadřovat se jako hulvát Oko, který zde cosi o pravidlech píše, ale dle jeho vyjadřování etické pravidla do jeho života nepatří. Společensky běžné etické pravidla jsi zřejmě asi nestanovil, respektive nehodlá se jim podřídit.
Pokud člověk žije bez záměru ze dne na den a čeká, co mu každý nový den přinese - žije svůj život bezděčně. A známe dobře, že pokud člověk na něco trvale nemyslí, časem se mu to vykouří z hlavy a přestane žít podle toho, jak se kdysi v minulosti rozhodl. A to bychom asi nechtěli.
Dobrý popis toho jak do svého života bez záměru vnesl Oko záměr, který žel na jeho život s tím komu mylně říká bůh klade nemalé nároky v podobě samospásných skutků a marného boje se hříchem. Života pod jhem těžkým a břemenem tlačícím.
Život s Bohem klade na člověka nemalé nároky.
Tak to není Bůh Oko! Život v Bohu je jistota, radost a nároky které jistě také jsou a jsou vysoké, nejsou vůbec ale vůbec břemen těžkým a jhem nesnesitelným.
Je sice krásný a bohatý, ale snadný není ani trochu. (Ono taky vybrat si cestu strmou a úzkou o tomto vypovídá).
Dobře popsaná zkušenost bezbožníka který následuje falešného boha, který mu neříká jako Bůh Mé jho netíží a břemeno netlačí, jeho bůh mu říká život se mnou není snadný a mé jho tě bude tlačit a břemeno tížit.
Hmmm. Když ti to tak vyhovuje Oko, měj si to tak.
|
Život víry: Je těžké následovat Boha?
|
poslal oko
Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?
Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?
|
Život víry: Svoboda podle Boha
|
poslal Willy 2K 3:17-18 Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
O jaké svobodě tu Pavel mluví?
|
Život víry: Druhému příchodu Pána Ježíše nic nezabrání!
|
poslal Frantisek100 36O onom dni
a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
· 37Až přijde
Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho:
·
38Jako tehdy
před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do
korábu,
39a nic
nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna
člověka.
Proč je datum druhého příchodu Pána Ježíše takovým
tajemstvím?
Možná z toho
důvodu, že Bůh zná dobře psychiku člověka. Když víme přesný čas a ještě
k tomu je od nás moc daleko, nemusíme bdít a můžeme si užívat. Je to přece
tak daleko a pak je tu i pochybnost, zda je to vůbec pravda. Pokud chybí bdění,
pak následuje bezstarostnost a lidí si užívají vše, co je možné. Takový stav
byl před potopou a dokonce i pak, když vešli do korábu a ještě potopa nezačala.
Příchod Pána Ježíše bude také nečekaný a neuvěřitelný.
·
40Tehdy budou
dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
· 41Dvě budou
mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
· 42Bděte tedy,
protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Co tím asi chtěl Pán Ježíš sdělit? Bdít se dá i při naší
běžné práci. Máme kolem plno lidí, ale do jejich vědomí nevidíme. Ti lidé si
neužívali, pracovali někteří i při té práci bděli a uvědomovali si, že Pán
Ježíš může kdykoliv přijít. Možná tím Pán Ježíš naznačuje, že bude určité
množství věřících, kteří budou stále bdít a to bude dobře pro jejich záchranu.
·
43Uvažte
přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a
zabránil by mu vloupat se do domu.
· 44Proto i vy
buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Kdo je tím hospodářem a
co je tím domem? Nejsme to každý sám a domem je naše tělo, kde je sídlo
vědomí? Kdo se může do nás vloupat? Těch zlodějů, kteří nám chtějí ukrást víru
v Pána Ježíše je mnoho a stále více. Není to jen světské působení, ale i
působení falešných křestanských učení, které napadají naši víru. Toto bdění je
tedy důležité právě před těmito zloději víry.
4 5Když pán
ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který
služebník je věrný a rozumný?
· 46Blaze tomu
služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Když někdo spravuje nějaké panství, stanovuje určité lidi,
aby se starali o ostatní žijící v tom panství a zajišťovali jim to, co
potřebují k životu. Jaké podobenství chtěl Pán Ježíš vyjádřit?
Tím panstvím je celý
svět, který patří Bohu a On ustanovil
různé lidi k tomu, aby dávali pokrm všem lidem. Co je tím pokrmem? Poznání
Boha a Pána Ježíše, které zajišťuje věčný život. A těmito lidmi jsou lidé,
kteří dokážou s pomocí Boží lidem dát
duchovní pokrm, víru v Pána Ježíše. A nejsou to jen kazatele, ale třeba
rodiče a jiní lidé obdaření schopností sdělit evangelium, ale pozor na podvodníky.
·
47Amen,
pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
·
48Když si
však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘
· 49a začne bít
své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
· 50tu pán toho
služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
· 51vyžene ho a
vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Pán Ježíš bohužel ví, že budou i falešní služebníci, kteří
budou zpochybňovat druhý Ježíšův příchod a celé evangelium. Použijí i násilí
proti těm, co šíří pravdu. Pozor!
Tito služebníci nejsou bezvěrci, ale služebníci. Bohužel falešní To nebezpečí
věřícímu lidu přichází zevnitř věřících, z církve. Hrozné dějiny křesťanství to již prokázaly.
Nejsou to radostné informace, ale druhému příchod Pána Ježíše nezabrání. Co Bůh
slíbil, se stane a my máme bdít. Bdění
vede k tomu, že se modlíme, studuje Boží Slovo a žijeme tak, jak si přeje
Bůh i Pán a Ježíš.
|
Život víry: Narození Pána Ježíše podle Lukáše
|
poslal Frantisek100 1Stalo se v
oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě
proveden soupis lidu.
· 2Tento první
majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
· 3Všichni se šli
dát zapsat, každý do svého města.
· 4Také Josef se
vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se
nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
· 5aby se dal
zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Údaj o správci Sýrie je velice důležitý. Datuje dobu narození Ježíše.
Publius Sulpicius Quirinius
( asi 51 př. n. l. – 21) byl římský aristokrat
, úředník a místodržitel Sýrie. Augustinovo nařízení přivedlo Josefa a Marii do
Betléma ve správný čas, aby se tam narodil Mesiáš podle proroctví.
Micheáš 5.2
· 1A ty, Betléme
efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž
bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
· 2 I když je
Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí
zpět k synům Izraele.
Jak dlouhá byla cesta z Nazareta do
Betléma? Betlem se nachází 8 km jižně od Jeruzaléma a údajně se v něm
narodil také král David, asi roku 1039 před naším letopočtem. Josef pocházel z rodu Davida a proto měl
být zapsán v Davidově městě, jak také Betlem nazývali. Z Nazareta je
to vzdálenost značná. Dnes bychom to autem jeli skoro 2 hodiny, asi 150 km,
tehdy vedla cesta možná jinudy, ale i tak to bylo hodně přes 100 km. I když se to nikde neuvádí, možná
putovali minimálně dva dny a Marie
musela být velice vyčerpána, i když celou cestu seděla na oslíku.
·
6Když tam byli,
naplnily se dny a přišla její hodina.
· 7I porodila
svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se
pro ně nenašlo místo pod střechou.
Dorazili po úmorné cestě asi večer a Marie
začala mít porodní bolesti. A protož už Betlemě bylo vše pro přenocování
obsazeno, našli střechu nad hlavou aspoň
ve chlévě. V místnosti, která je z části vytesána do skály, kde je
chladno a nepříjemné, kde je dobytek a možná i zápach. Kam může položit
narozené miminko? Kam? A tak asi vyčistili žlab, kam se dává krmivo pro zvířata,
tam do plénkách položili malého Ježíše., Velmi nedůstojné prostředí pro
narození Spasitele. Málokteré dítě se kdy narodilo v takovém prostředí.
·
8A v té krajině
byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
· 9Náhle při nich
stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká
bázeň. 1 0Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
· 11Dnes se vám
narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
· 12Toto vám
bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
· 13A hned tu
bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
· 14„Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
· 15Jakmile
andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
· 16Spěchali tam
a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
· 17Když je
spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
· 18Všichni, kdo
to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.
· 19Ale Maria to
všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
· 20Pastýři se
pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak
jim to bylo řečeno.
Narození
Ježíše mělo význam nejen pro Zemi, ale i pro nebesa. Proto nastal zvláštní jev,
že se na chvíli rozzářila nebesa, V daleké Persii zaregistrovali
novou hvězdu na nebi novou. O tom nepíše
Lukáš, ale ostatní evangelisté. Venku v této
noční době byli pastýři, kteří tam hlídali stáda. Lekli se, protože nic
takového nikdy neviděli. A dokonce se před nimi objevil anděl a promluvil. Vysvětlil, proč taková radost u andělů andělů. Bůh miluje lidi, a proto se stal
tento zázrak, děťátko v jeslích je Spasitel a to díky tomu, že Bůh lid
miluje.
Jak to krásně ladí s tím, co
vyjádřil evangelista Jan. Jan 3,16
·
16Neboť Bůh
tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný.
Tento zvláštní
nebeský úkaz skončil a pastýři byli jak omámeni. A řekli si, tak se podíváme,
zda se to pravdu stalo a půjdeme do Betlema.
Čteme, že spěchali. Hnala je zvědavost a touha zjistit, zda je pravda
to, co zažili s anděly. Našli, co hledali. Možná se Josef s Marií podivili,
kde a jak se pastýři o narození dozvěděli
a proč sem přišli. Zpráva od nich byla překvapením. Maria se uvědomila,
že tady něco velkého začíná a že se plní, co jí anděl Gabriel oznámil. Nevěděla,
co bude dál, ale uvědomila se začátek děje, k němuž i na ona položila základ
tím, že porodila syna.
·
21Když
uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal
od anděla dříve, než jej matka počala.
· 22Když
uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
· 23jak je psáno
v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno
Hospodinu‘ –
· 24a aby podle
ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Kdo prováděl obřízku nevíme.
Dokonce ji mohl provádět i otec anebo někdo jiný, třeba i kněz a směli se
používat je kamenné nože. Byl to rituál, u kterého nesměla být matka, protože
byla v té době ještě nečistou. Obřízka se musela provést osmý den a to bez
ohledu na to, zda byla sobota. Osmý den je v těle novorozeněte největší
koncentrace látek, které mají vliv na srážlivost, takže dítě tolik nekrvácelo.
Právě při obřízce, pokud se děla za přítomnosti kněze, se chlapci dalo jeho
jméno. Stalo se tak podle pokynu Marie, jak si sdělil anděl, a dostal jméno
Ježíš
Očisťování Marie jako rodičky
trvalo 40 dní a pak měli rodiče přijít do chrámu obětovat na zápalnou oběť. Bohatí přinášeli
beránka a holoubě obětoval za hřích, chudí pak jen pár hrdliček či holoubat.
Tak se stalo v případě rodičů Ježíše.
To, že tímto způsobem obětovali,
svědčí o tom, že byli chudí a pravděpodobně ještě neměli dary od poslů z východu, o kterých se Lukáš nezmiňuje.
Lukáš nepíše ani nic o exilu do Egypta a vraždění dětí v Betlémě
·
25V Jeruzalémě
žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním.
· 26Jemu bylo
Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova
Mesiáše. 27A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili,
co o dítěti předpisoval Zákon,
· 28vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha:
· 29„Nyní
propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
· 30neboť mé oči
viděly tvé spasení,
· 31které jsi připravil
přede všemi národy –
· 32světlo, jež
bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
· 33Ježíšův otec
a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
· 34A Simeon jim
požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých
v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
· 35– i tvou
vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Rodiče Ježíše byli chrámu a plnili povinnosti, které jim náležely podle
Zákona. V té době přišel zrovna do
chrámu Simeon. Byl to zbožný Žid a čekal na příchod Mesiáše. Duch Boží mu
zjevil, že neumře, dokud ho neuzří. Vstoupl do chrámu a rodiče zrovna představovali
své dítě Bohu. Simeon dostal od Boha pokyn, že toto dítě je slíbený Mesiáš. Vzal
ho do náruče.
Jeho slova vyjadřují, že Mesiáš
přinese spasení všem národům. A slávu Izraeli. V čem slávu? Žádný národ neměl
takové dějiny, aby jejich obsah znal celý svět. S křesťanstvím se lidé
seznamovali i s dějinami Židů.
Předpověděl, že Izrael padne právě i vlivem Ježíše,
kterého oni ho budou stále odmítat. To vše se vyplnilo. Když se obrátil
k matce, předpověděl i její trápení, až uvidí svého syna na kříži. A právě
tady na tom, jak se lidé budou dívat na toto ukřižování, se zjeví myšlení lidí
a jejich emoce.
·
36Žila tu i
prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku;
když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
· 37a pak byla
vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i
nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
· 38A v tu
chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří
očekávali vykoupení Jeruzaléma.
I tato žena jako Simeon očekávala Mesiáše, byla velice zbožná, po ovdovění
žila desítky let v chrámu, kde neustále modlila a postila. I ona poznala
v malém miminku Vykupitele. Oba Simeon i Anna chválí Boha.
·
39Když Josef a
Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého
města Nazareta.
· 40Dítě rostlo
v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Zdá se, že Lukáš asi nemá informace o pobytu v Egyptě.
V Nazarete Ježíši nic nehrozilo a
události v chrámu byly známy jen rodičům.
|
Život víry: Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je třeba láska.
|
poslal Frantisek100
Vánoce 1967. Budou to první vánoce, kdy budu
úplně sám. Není to ani měsíc, co zemřel tatínek. Vloni jsem byl aspoň s
tatínkem a byly to moc smutné vánoce.
Tatínek, také vážně nemocný jako bývala maminka, plakal. Ale vždycky se najdou
hodní lidé. Paní K. byla již starší paní, chodívala pravidelně do kostela a mne
půjčovala velice zajímavé knihy. Měla skříň a v ní docela vzácné knihy. Jedna z
nich se jmenovala “Dětství obecného P e p í č k a“. Její autor v ní popsal svůj
život. Miloval jsem tuhle knihu a obdivoval Pepíka, který neměl lehký život.
Nakonec se stal spisovatelem a profesorem. Nevím ani, jak jsem se starou paní
seznámil. Nějak sama projevila o nás
zájem. A právě paní K. nám vloni na vánoce dala smažený řízek a bramborový
salát. A nějací jiní dobří lidé nám zase na práh bytu položili krabičku s
cukrovím. Ani nevím, kdo to byl. Lidé dokážou být tak hodní. Cítili s námi a já
byl rád, že nejsme úplně sami.
Letos však budu sám. Něco si koupím a hlavně to chci zaspat a probudit
se až druhý den. Jenže můj příbuzný bratranec, politický funkcionář a vysoce
postavený člověk, mi nabídl, abych strávil vánoce u nich doma. Co mám dělat? Moc se mi tam nechce, protože
jsme se s nimi nikdy nestýkaly a kdoví, čím je pozvání motivováno. Ale tak jsem nakonec šel. Možná
měl můj příbuzný dobrý úmysl, ale měl jsem raději zůstat doma. Všechno mne tam
připadalo takové studené. Ani ten řízek se salátem mi nechutnal. Vždyť jsme ani
neseděli u jednoho stolu a já jedl někde stranou... Stromeček bez dárků, i když
ne že bych po nějakém toužil. Chvíli jsem si něco povídali a pak jsem
poděkoval, rozloučil se a vrátil se do své studené místnosti. Měl jsem tam
pocit, že nějak překážím....
Naštěstí jsem si doma před tím
ozdobil svůj stromeček. Zapálil jsem svíčky, zatopil v kamnech a vzpomínal. Jaké bývali naše
vánoce. Chudé ale krásné. A maminka vždy
před štědrovečerní večeří vyslovila malou modlitbičku. Tehdy jsem ji ani nechápal. Voněl mi pod nosem smažený vepřový řízek,
který jsme měli jen jednou do roka. Ale nesmím být smutný. Honem jsem si pustil
rozhlas po drátě a zaposlouchal se do veselejších melodií. Teplo z kamínek mne
nakonec přemohlo ke spánku. Další dny jsem se učil na maturitu a zpracovával si
otázky. Večer kino, na které jsem se vždycky moc těšil, a žádné představení
nevynechal. Jo, tak rád bych točil filmy. Po každém filmu jsem doma dlouho o
něm přemýšlel a představoval si, jak bych to natočil já sám. Snění je krásná
věc. Ano, možná právě to snění často vyplňovalo můj volný čas. Konečně přišel
silvestrovský den.
Koupím si salám, kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a
budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl,
pochutnal si na čokoládě.
Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.
Kdo to asi je ? Ve
dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna
naproti přes chodbu.
„ Františku, pojď mezi nás“ a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě
neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.
A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty...
Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako
bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v
rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si
popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám.
A do toho všeho mne mámovsky objala paní Štaidlová a dala
krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak
upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho
nebyla schopná.
Byl jsem příjemně
překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil
ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je
třeba láska.
Krásná to náplast za nevydařený štědrý večer. Začal nový rok 1968. Co přinese
??
|
Život víry: Řeholní sestřička jako anděl.
|
poslal Frantisek100 Když jsem nastoupil
do svého druhého zaměstnání po ročním působení v pohraničí, netušil jsem,
co všechno prožiji. Jde o speciální zařízení, snad proto nám krajský zřizovatel
zařídil poznávací zájezd po různých speciálních zařízeních. Psal se rok 1973.
Právě
přijíždíme do sociálního ústavu, který je určen pro slabomyslné chlapce,
vlastně muže, protože mnozí už překročili věk dospělosti. Pan ředitel nám
vysvětlil, že tady jsme na Moravě a
každý si rád vypije nějakou tu skleničku vína nebo i něco silnějšího. A
pokud žena otěhotní právě v době, kdy jsou oba v alkoholickém opojení, může se stát, že se narodí postižené
dítě. V zahradě starý pán sekal zrovna
kosou trávu. "To je náš nejstarší chovanec" vysvětlil pan
ředitel.
Procházíme oddělením,
kde chlapci jsou sice postižení, ale dá se s nimi pracovat i komunikovat.
Vykonávají drobné ruční práce a smějí se na nás.
"Tak tenhle hoch je náš ministr zahraničí, protože zná
jménem všechny politiky", usmívá se
ředitel a ještě blaženěji se tváří
chlapec, na kterém však podle vzezření je poznat určitý defekt.
"A nyní vás zavedeme
na oddělení těžce postižených jedinců. Pokud je
některá z vás těhotná, doporučuji
s námi nechodit."
Naše vychovatelka má
však kuráž a neodmítne příležitost vidět to, co třeba už neuvidí. Přicházíme na
oddělení takzvaných ležáků. Na pokoji stojí jen šest postelí a na nich
bezvládná těla, která občas sebou mrskají. Proto jsou doslova přifačovaná k
posteli bílými obvazy. Cítíme i určitý
zápach, protože potřebu vykonávají na místě, kde leží. Strašný pohled. Pečuje o
ně jedna civilní zdravotní sestra. Do dalších pokojů už ani nenahlédneme.
" A ještě vám ukážu jedno oddělení, které má na
starosti řádová sestřička. Jsme rádi, že ji tady máme, protože zde je práce nejobtížnější".
Na ředitelovi vidím, že hovoří vážně.
Vcházíme do
místnosti, kde mne zaujme čisťounká podlaha. Dveřmi pak nahlížíme do ložnice
asi s dvaceti postýlkami. Připadají mně nějak malé a jako v pohádce o
Sněhurce a sedmi trpaslicích, jenže je jich
aspoň třikrát víc. Všude ustláno a čisto. Žádný zápach jako na minulém
oddělení. Mladá sestřička oblečená
do řadového obleku má krásný a milý obličej a zve nás dál. A tady už poznáváme osazenstvo. U
dlouhého stolu na malých židličkách s otvorem pro nočník sedí dvacítka malých bytostí. Nepřipomínají
vzhledem děti, protože jejich tváře jsou nepěkně zdeformované. Jsou jak
zvláštní trpaslíčci. Někteří vydávají divné skřeky. Houpají se na židličkách
a když se k ním přiblížíme, otírají se o
nás a možná chtějí jak malé děti
pochovat. Na stole před nimi leží krajíc s paštikou. Žasnu nad tím, jak tohle
může jedna drobná sestřička sama obstarat. A ke všemu v další místnosti
spatřuji asi čtyři klecová lůžka. Ptám se sestřičky, k čemu slouží.
"No, když některý dostane záchvat a mohl by sebe i ostatní poranit, tak ho tam
musím dát." "Vy sama?
Sestřička pokrčí
rameny a s klidným úsměvem ještě doplní.
" Oni mně někdy někteří z nich i pomohou" a dívá
se milé na tato lidská stvoření.
Co je to za duchovní sílu, která umožňuje takové
obětování? Sněhurka s dvaceti
postiženými trpaslíčky? Kdepak. Anděl s trpícími lidmi, kteří možná díky péči
tohoto anděla si svoje utrpení ani neuvědomují.
Když odcházíme z
oddělení, tak pan ředitel opět si pochvaluje práci řeholních sestřiček.
"Nevím, kdo by tohle dělal, nebýt jich" dodává.
Poslední
překvapení nás čeká v místnosti, která připomíná bývalou kapli. Před nás v ústavních uniformách se znakem ústavu na
rukávu nastupuje asi šest chlapců či mužů. Věk totiž nepoznáme. Mají bicí
nástroje, vozembouch a jiné a podle pana ředitele nám zahraji a zazpívají
několik lidových písniček. Všichni se usmívají a je na nich vidět, že hrají a
zpívají s nadšením. Podle přízvuku je
sice znát, že barva hlasu není stejná jako u zdravých lidí, výslovnost jak u
cizinců, ale ta jejich obrovská radost
vše zamaskuje. Vždyť je to od srdce. Jeden z chovanců, který má asi větší
volnost, drží v ruce fotoaparát a fotí a fotí. Ptám se na něho
pana ředitele a divím se tomu.
"Ale on tam
stejně nemá film a dělá mu to radost" prohodí s úsměvem pan
ředitel.
Když se loučíme,
přitulí se k němu jeden z chovanců a do jeho pláště si snad utírá nos. Pan
ředitel ho neodhání a směje se.
" To víte, jsem jejich táta, táta sto tří dětí. Mně to
nevadí, od toho mám přece plášť"
Vstupujeme do
autobusu a venku před ústavem stojí pan ředitel a s ním hlouček chovanců.
Mávají na nás a usmívají se. Ten chovanec, který nemá ve fotoaparátu film, vše
s radostí fotí. Rozjíždíme se, také máváme
a jsme dojati až k slzám.
A já mám také radost. Asi jsem uviděl anděla. Ta sestřička
byla anděl.
|
Život víry: Důsledky nepochopeného přístupu k výrokům z Bible
|
poslal Frantisek100 33Bůh
není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
·
34ženy
nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat,
jak to říká i Zákon.
·
35Chtějí-li
se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve
shromáždění.
Proč chtěl Pavel, aby ženy v
korintském shromáždění mlčely, mělo to své konkrétní
důvody. Sbor byl velmi mladý a mnohé ženy byly původně
pohanského původu. V Korintu se mezi pohanskými ženami šířilo učeni
a kult bohyně Afrodity, což byl i kult prostitutek. Dále se zde šířil kult
zasvěcený Backovi, což byl bůh tance a vína. Od toho se v řecké mytologii
odvozovaly bakchantky. Byly to třeštící ženy, které v tanci upadaly až do stavu
blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. Při Bakchantkových slavnostech
tropily výtržnosti a i ve starém Římě proti nim musela zasahovat státní moc.
Teď si představme, že některé z žen dříve toto poznaly a zažily i na sobě.
Proto pro ně nebylo lehké být najednou v křesťanském
shromáždění klidné a potichu. A Pavel o tomto nešvaru
věděl. A věděl, jak to může uškodit klidu a pořádku ve shromáždění. A
právě o tento klid , řád a pořádek Pavlovi hlavně šlo. Aby tam nebyl
žádný rušivý prvek, kterým možná bývaly právě tyhle první křesťanky pohanského
původu. Pavel tedy uvažuje o ženách a dané konkrétní
situaci a nevyslovuje obecné pravidlo vůči všem ženám. Vždyť jinde
hovoří o ženách, které prorokují, a jiné ženy byly i správkyněmi
sboru . Myslím, že si žen vážil. Bohužel na základě těchto veršů církev ovládli
muži ve všem a šli tak daleko, že žena přisoudili jen podřadné role ( opravuji
nižší role a někdy ponižující role ) a to nejen ve církvi, ale i ve společnosti
a v rodině. Kristova láska zůstala jen frází. A tento vztah nadřazenosti mužů
přešel ze světa náboženského i do společenského a politického. Až konec
19. a 20. století toto měnilo a ženy mohly konečně i
studovat na vysoké škole a dostaly i volební právo. U nás směly ženy
volit od roku1919, ale jinde v evropských státech až v
sedmdesátých 20. století. Bible se dá strašně zneužívat a toto je
toho příkladem. A nejhorší jsou lidé, kteří fanaticky lpí na každé větě Bible a
pak z toho se stalo to, co se stalo ženám a ovlivnilo jejich postavení tisíce
let.
Poznámka:
Zažili jsme to i
praxi. Ženám nedovoleno kázat, první se vždy měli modlit muži, muž prokazatelně
v rodině diktátorem, kterého se všichni bojí, ženy často v roli služky a úcta
k nim minimální atd. Manželství spíše peklo pro ženy.
|
|
|