 |
Právě je 311 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
112122850
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
Historie: Mojžíšova hora Sinaj
|
poslal Mikim Chybí tady téma na výběr Biblická archeologie na toto téma je spousta videí na Youtube
Pěkně zpracované video...
Poznámka: Doplněno téma Biblická archeologie. (pozn. red.)
|
|
Historie: Biblický unitarismus od rané církve přes středověk
|
poslal mikim Biblický unitarismus od rané církve přes středověk Mark M. Mattison
(narazil jsem na tento zajímavý článek, překlad Google):
Termín „biblický unitarismus“, jak je použit v tomto časopise, označuje netrinitářskou teologii, která je v souladu s inspirovaným Božím slovem. Jsme přesvědčeni, že toto chápání Písma není nové, ale bylo propagováno v různých dobách a na různých místech v dějinách církve. Účelem tohoto článku je položit základ pro budoucí diskusi na toto téma.
Nejprve však musíme definovat naše pojmy.
Výraz „psilantropismus“ je nevhodný jako popis naší christologie. Ačkoli některé z teologií, o nichž se zde diskutuje, mohou být vhodně označeny jako „psilantrop“, je třeba poznamenat, že bibličtí unitáři byli vždy obviňováni z toho, že činí Krista „pouhým člověkem“. To je méně než spravedlivé. Člověk, který je od okamžiku svého stvoření jednorozeným nebo jedinečným Synem Božím, který se jediný zázračně narodil z panny, která jediná vedla lidský život bez hříchu a který byl vychován jako nesmrtelný, je sotva "pouhý člověk."
Termín „adopce“ bude používán v nejširším slova smyslu. Technicky tento termín označuje christologii zastávanou některými španělskými biskupy z 8. století, kteří považovali Ježíše za muže „adoptovaného“ Synem. Obecněji se používá v jakékoli christologii, která považuje Ježíše za vznešeného muže. Často se používá v hanlivém smyslu s tím, že Ježíš se stal Synem Božím při svém vzkříšení, proměnění, křtu nebo narození. Věříme spolu s Matoušem (1:16, 20) a Lukášem (1:35), že Ježíš byl stvořen jako Syn Boží při svém početí. Pro účely tohoto článku budeme tento termín používat k popisu jakékoli christologie, která popírá preexistenci Ježíše.
Jak uvidíme, unitarismus a adopcionismus nechyběly v rané křesťanské církvi. Občas se tyto tendence projevily v tom, co bychom charakterizovali jako biblický unitarismus, teologii, která považuje Otce za jediného pravého Boha a Ježíše za jednorozeného Syna Božího, který se narodil z panny a zemřel na kříži za naše hříchy.
ŽIDOVSKÉ KŘESŤANSTVÍ
„Židovské křesťanství“ je notoricky obtížné definovat1 a používá se různými způsoby. Pro účely této studie budeme definovat židovské křesťanství jako nejranější vrstvu křesťanské církve (první křesťané, včetně většiny autorů Nového zákona, byli Židé), stejně jako heterodoxní židovské křesťany 2. mimo.
Církevní otcové, kteří jsou v této oblasti notoricky nedůvěryhodní, souhrnně popisují pět typů heretických židovských křesťanů: Cerinthians, Symmachians, Elkesaites, Nazoraeans, a Ebionites.
Ačkoli je Cerinthus pozdějšími otci charakterizován jako židovský křesťan a miléniar (tradice vysledovatelná ke Caiovi tvrdila, že Cerinthus byl autorem Zjevení), nejstarší a nejspolehlivější zdroje ho popisují jako důkladného gnostika s několika židovskými tendencemi (srov. Irenaeus, Adv. Haer., I.26.1). Můžeme tedy dojít k závěru, že nikdy neexistovala heterodoxní židovská křesťanská skupina známá jako Cerinthians.
Zdá se, že Symmachové také existovali pouze v myslích hereziologů. S největší pravděpodobností byl Symmachus ve skutečnosti Ebionite a odlišná skupina židovských křesťanů známá jako Symmachians nikdy neexistovala, ačkoli skutečnost, že židovští křesťané používali Symmachův překlad Starého zákona, mohla povzbudit rané křesťany, aby toto označení vymysleli.
Synkretističtí Elkesaité měli židovské křesťanské sklony, ale zdá se (navzdory Epiphaniovým spekulacím), že tito židovští apokalyptici byli až později ovlivněni židovskými křesťanskými skupinami na řece Jordán. Je tedy sporné, zda je lze spravedlivě identifikovat jako židovskou křesťanskou sektu.
Nezdá se, že by nazorejská teologie byla pro rané křesťany závadná, ačkoli jejich dodržování Mojžíšových zákonů nebylo samozřejmě „pravověrnou“ církví oceněno. Jeroným dosvědčuje, že „věří v Krista, Syna Božího narozeného z Marie Panny, a říkají o něm, že trpěl a vstal z mrtvých za Pontského Piláta, v něhož věříme i my, ale protože chtějí být Židy i křesťany , nejsou ani židé, ani křesťané.“6 Židovští křesťané byli typicky vyloučeni jak z „ortodoxní“ církve, tak ze synagog, a proto tvořili jakýsi „střední stupeň“.
Ebionité jsou popisováni jako přísní unitáři, kteří popřeli Kristovo božství, zavrhli Pavla a uplatňovali Mojžíšovy zákony. Ačkoli mnoho z nich popíralo zrození z panny, jak Origenes (Contra Celsus V.61), tak Eusebius (Eccl. Hist. III.27.1-6) připouštějí, že někteří z nich tuto doktrínu přijali. Nejspolehlivějšími autoritami na Ebionitech byli Irenaeus (který znal skupinu v Římě), Origenes (který znal skupinu v Egyptě) a Epiphanius (který vlastnil několik ebionitských spisů zpoza Jordánska, včetně Petrových kázání, Nanebevzetí Jakuba a evangelia).7 Zdá se, že mezi těmito různými skupinami Ebionitů byly rozdíly a člověk si klade otázku, zda snad nešlo o homogenní skupinu. Někteří učenci se domnívají, „že ‚Ebionité‘ bylo jen jedno pojmenování (mimo jiné zejména ‚Nazorejci‘) židovských křesťanů a navíc, že židovští křesťané zahrnovali různé skupiny a komunity.
Ebionité jsou popisováni jako přísní unitáři, kteří popřeli Kristovo božství, zavrhli Pavla a uplatňovali Mojžíšovy zákony. ačkoli mnoho z nich popíralo zrození z panny, jak Origenes (Contra Celsus V.61), tak Eusebius (Eccl. Hist. III.27.1-6) připouštějí, že někteří z nich tuto doktrínu přijali. Nejspolehlivějšími autoritami na Ebionitech byli Irenaeus (který znal skupinu v Římě), Origenes (který znal skupinu v Egyptě) a Epiphanius (který vlastnil několik ebionitských spisů zpoza Jordánska, včetně Petrových kázání, Nanebevzetí Jakuba a evangelia).7 Zdá se, že mezi těmito různými skupinami Ebionitů byly rozdíly a člověk si klade otázku, snad nešlo v homogenní skupině. Někteří učenci se domnívají, „že ‚Ebionité‘ bylo jen jedno pojmenování (mimo jiné zejména ‚Nazorejci‘) židovských křesťanů a navíc, že židovští křesťané zahrnovali různé skupiny a komunity.
Ačkoli mnozí z těchto židovských křesťanů zjevně neodrážejí postoje a praktiky apoštolů (mnozí z nich jsou duchem blíže Pavlovým judaizujícím odpůrcům), je třeba jim přiznat uznání za to, že zachovali některé původní novozákonní doktríny tváří v tvář stále více pohanská „ortodoxní“ církev. Tam, kde je židovský křesťanský vliv nejvýraznější, mají křesťané tendenci zdůrazňovat Kristovu lidskost (a často jednotnou povahu Boha) a také doslovnou hermeneutiku Písma. Židovské křesťanství přetrvalo staletí na východě a zvláště silné bylo v Antiochii.
ANTIOCHÉNSKÉ KŘESŤANSTVÍ
Křesťané v Antiochii byli dlouho chváleni za svou doslovnou hermeneutiku v rozporu s alegorizující hermeneutikou alexandrijských křesťanů. Mezi oběma školami byl zaznamenán další zásadní rozdíl: zatímco Alexandrijci zdůrazňovali Kristovo božství, Antiochéné zdůrazňovali jeho lidství. Tyto antiochénské tradice lze vysledovat až do prvního století. Petr, který byl uctíván židovskými křesťany, sám měl „nízkou“ christologii, jak uvádí Lukáš.
Počátkem druhého století kritizoval Ignác z Antiochie židovské křesťany ve svých epištolách Mag n esianům a Filadelfiům, ale zdá se, že vedl prohranou bitvu. Nezdá se, že by Ignácova „vysoká“ christologie byla v Antiochii normou. Theophilus Antiochijský, apologeta konce druhého století, byl hluboce ovlivněn židovským křesťanstvím.13 Krista vykresluje především jako člověka, jehož prostřednictvím se Bůh zjevuje.14
Navzdory jeho vyznamenání, že je prvním křesťanským spisovatelem, o kterém je známo, že používá termín Trinity, je těžké vůbec považovat Theophila za trinitáře. Jeho Bůh je spíše Jednota s nepřesně definovanými odnožemi nebo personifikovanými vlastnostmi.15 Po tři čtvrtě století nacházíme podobné myšlenky, které se objevují a sbírají novou sílu v teologii Pavla ze Samosaty.
PAVEL ZE SAMOSATA
Pavel ze Samosaty, biskup z Antiochie v letech 260 až 272, byl také ovlivněn židovským křesťanským monoteismem.17 Ačkoli je obtížné rekonstruovat Pavlovu teologii z fragmentárních zdrojů, které máme k dispozici, zdá se, že Pavel byl přísným unitářem.18 Zdá se, že schválil doktrínu homo ousia, tvrdil, že Slovo postrádá obživu (tj. nevěřil, že Slovo je hypostáze). Pro Pavla nebylo Slovo osobou, ale atributem Boha, který přebýval v člověku Ježíši. „Pro Pavla jsou Bůh a jeho Slovo jedno (homo ousios) bez rozdílu a potvrzovat preexistenci Syna znamená vyznávat dva Syny, dva Kristy; Ježíš je jedinečně inspirovaný muž.“19 Ačkoli byl samozřejmě obviněn, že z Ježíše udělal „pouhého člověka“, věřil, že Kristus se narodil z panny a že zvítězil nad hříchem. Philip Schaff popisuje Pavlovu doktrínu a přirovnává ji k pozdějším Sociniánům: Popíral osobnost Loga a Ducha svatého a považoval je pouze za síly Boží, jako je rozum a mysl u člověka; ale připustil, že Logos přebýval v Kristu ve větší míře než v kterémkoli dřívějším poslu Božím, a učil, jako Socinané v pozdějších dobách, postupnému povznesení Krista, určovaného jeho vlastním mravním vývojem, k božské důstojnosti. Připustil, že Kristus zůstal bez hříchu, zvítězil nad hříchem našich předků a pak se stal Spasitelem rasy.20 Pavel ze Samosaty byl dynamickým monarchou v tom, že vysvětloval Kristovo synovství jazykem adopce. V tomto pevně stojí v tradici židovských křesťanských monoteistů a lze jej klasifikovat jako biblického unitáře.
MARCELLUS A PHOTINUS
Ačkoli se vědomě snažil vyhýbat filozofickým spekulacím a spoléhat se pouze na Písmo, teologie Marcella z Ancyry nebyla tak biblická jako teologie Pavla ze Samosaty. Marcellus byl mluvčím Nicejské strany v konfliktu hom oousios ve čtvrtém století. Ačkoli věřil, že Bůh je „nedělitelný Monad“ nebo „jediná osoba“ a že Slovo postrádá obživu a nemůže být nazýváno Synem až do Vtělení, jeho teologie byla mnohem blíže „ekonomickému trinitářství“ Ireneje, Hippolyta, a Tertullianus.22 Marcellus věřil, že při stvoření a při vtělení se Monáda „rozšířila“ do Dyády a poté do Triády ve vylití Ducha. Věřil, že po Soudu se Triáda znovu stane Monádem. Chadwick píše: Pro Marcella byla jednota Boha před veškerou pluralitou: Bůh je sám o sobě jeden a je pouze ‚tři‘ v relativním smyslu kvůli své činnosti ve stvoření a vykoupení. … jakýkoli rozdíl mezi Synem a Otcem je pouze dočasný a relativní ke stvořenému řádu.23 Marcelovo popírání existence Slova, ale potvrzení ekonomického rozvoje Trojice ho staví duchem blíže k Sabelliovi než k Pavlovi ze Samosaty.
Marcellův žák Photinus ze Sirmia však tuto nauku o nesubsistenčním Slově pevně zasadil do kontextu biblického unitarismu tím, že s ním spojil formu adopcionismu. Pro Photina bylo popření existence Slova potvrzením pravého Kristova lidství. Sozomen dosvědčuje, že Photinus „přiznal, že je jeden Bůh všemohoucí, jehož vlastním slovem byly všechny věci stvořeny, ale nepřipustil, že generování a existence Syna byla před všemi věky; naopak tvrdil, že Kristus odvozoval svou existenci od Marie“ (Ecc. Hist. IV.6). Sozomen dodává, že jak Nicaejci, tak Ariáni byli stejně proti této doktríně.
Photinovi kritici správně přirovnali jeho učení k učení Pavla ze Samosaty a zařadili ho mezi židovské křesťanské „kacíře“. Jeroným píše, že „Photinus z Gallograecie, žák Marcella a vysvěcený na biskupa Sirmia, se pokusil zavést ebionitskou herezi.“24 Ačkoli Photinus popíral preexistenci a božství Krista, je třeba poznamenat, že zjevně nepopíral Pannu Marii. Narození, navzdory námitce Mariuse Mercatora proti opaku. Vzhledem k tomu, že Epiphanius by jistě zaútočil na Photina, kdyby ten ve skutečnosti popřel Kristovo zázračné početí, mělo by být toto obvinění pravděpodobně považováno za přikrášlování.25 Sedmá kniha Augustinových vyznání dále naznačuje, že Phótiniáni potvrdili narození z panny.
Photinus byl oficiálně čtyřikrát odsouzen, než byl úspěšně sesazen, i když se zdá, že byl vrácen na jeho stolici během Julianovy vlády. Julianus chválil Photina za to, že popřel, že Bůh kdy vstoupil do lůna.26 S nástupem Valentiniana v roce 364 byl však znovu sesazen a o dvanáct let později zemřel v exilu. Ačkoli psal značně, žádné z jeho děl se nedochovalo.
Na podporu doktríny, že Kristus neexistoval před jeho narozením, Phótiňané citovali 1. Korintským 15:45, ve kterém Pavel uvádí, že Krista předcházel Adam (srov. Epiphanius, Panari on, 71,3). Písmo, které se může zdát, že učí Kristův nebeský původ, vysvětlili Phótiniáni, ve skutečnosti odkazují na nebeský původ Kristova učení a moci. Na obranu svého přísného monoteismu citovali Izajáše 44:6: „Toto říká Hospodin – izraelský král a Vykupitel, Hospodin všemohoucí: Já jsem první a poslední; kromě mne není Boha“ (NIV).
ADOPTIONISMUS PROSTŘEDEM STŘEDOVĚKU
Adopcionismus přežil v Arménii a Byzanci ve formě paulicianismu, hnutí, které udržovalo rané syrské křesťanské tradice naživu po několik století. I když byli Pauliciáni tak pojmenováni kvůli své teologické spřízněnosti s Pavlem ze Samosaty, neexistuje žádný přesvědčivý důvod považovat antiochénského hereziarchu za jejich praotce.27 Jejich odmítání autority Říma, závislost na Písmu, praktikování křtu dospělých, ignorování ikon a trvání na tom, že Ježíš byl člověk adoptovaný Bohem, odráží rané křesťanské postoje.28 V devátém století mnozí z nich vyměnili svou adopční doktrínu za oživený gnostický dualismus doplněný doketickým Kristem, ačkoli adopcionismus přežil v některých kruzích Paulicianů ještě další tisíciletí. .29 Ačkoli by pauliciáni pravděpodobně neměli být považováni za přísné biblické unitáře o nic víc než například Theodotos, kožedělník,30 je přesto významné, že konzistentní tradici udržující Ježíšovo lidství lze vysledovat v celých dějinách církve.
Tato tradice přežila i v jiných kruzích. V roce 431 psal Marius Mercator o sardském biskupovi Bonosusovi, který byl s Marcellem a Photinem údajně stoupencem Ebiona, legendárního zakladatele sekty Ebionitů. Jeho následovníci, Bonosiané, se nacházejí ve Španělsku a jižní Galii přinejmenším do sedmého století. Tito adopcionisté (kteří mimochodem praktikovali překřtění) byli svými současníky charakterizováni jako fotiniáni.31 V roce 675 proti nim synod v Toledu zareagoval prohlášením, že Kristus je Syn Boží svou přirozeností, nikoli adopcí.
Toto tvrzení o století později popřeli Elipandus a Felix, dva španělští biskupové, k jejichž doktríně titul „adopcionista“ správně patří. Jejich populární teologie byla blízká nestorianismu, ke kterému jejich odpůrci odvozovali svou herezi. Ve skutečnosti není jasné, zda jejich přeformulování chalcedonské doktríny o „dvoupřirozenosti“ o Kristu záviselo na nestorianismu, antiochénské christologii (jako Theodora z Mopsuestie) nebo na nějakém jiném zdroji. Je pochybné, že jejich adopcionismus byl odvozen od bonosiánů, kteří byli biblickými unitáři.
Elipandus a Felix učili, že věčný Syn Boží, druhá osoba Trojice, přijal muže Ježíše při křtu posledně jmenovaných. Jejich christologie, stejně jako ta Pauliciánů, ji má jen málo co chválit, kromě jejího trvání na pravé lidskosti člověka Ježíše. Nezdá se, že by adopce netrvala dlouho po smrti těchto biskupů, ale stopy jejich christologie lze nalézt po celý zbytek středověku. Peter Abelard a jeho následovníci dočasně oživili adopcionismus ve 12. století a Duns Scotus (1300) a Durandus a S. Porciano (1320) používali termín „adoptovaný syn“ v kvalifikovaném smyslu.32 Tvrzení španělských adopcionistů, že lidský Ježíš byl Syn Boží „ne přirozeností, ale milostí“33 zní pozoruhodně jako výrok Michaela Serveta, že Kristus je Bůh „ne přirozeností, ale milostí“ (O chybách Trojice, str. 12b). Albert Newman o herezi adopcionistů napsal: Tento spor se rozšířil daleko do středověku a mohl v některých sektách přetrvávat až do doby reformace a později. Je pravděpodobné, že christologie antiochénské školy měla přímý nebo nepřímý vliv na adopční christologii.34 Toto tvrzení, i když je vzrušující, je pravděpodobně příliš optimistické. Ačkoli je lákavé nakreslit přímou linii od Nového zákona přes židovské křesťanství, antiochénskou christologii, španělský adopcionismus a unitarismus radikální reformace k biblickým unitářským církvím současnosti, pravděpodobně bychom to neměli ospravedlnit.
ZÁVĚR
I když možná v tomto bodě nejsme připraveni postulovat nepřerušený řetězec biblického unitarismu od dob apoštolů až po současnost, můžeme dojít k závěru, že tato nauka v dějinách církve nechyběla. Různé židovské křesťanské sekty, někteří antiochénští biskupové (jako Pavel ze Samosaty), Photinus ze Sirmia, Bonosus a Bonosové ze Španělska a jižní Galie a další uznali skutečnost, že Bůh je absolutně jeden a že Jeho Syn, Ježíš Kristus , je z panny narozený, vznešený, bezhříšný muž, který se stal naším náhradním usmířením. Nárok Církve Boží abrahámovské víry na historicitu jedné z jejích hlavních doktrín je tedy oprávněný.
|
|
Historie: Generace Ježíše zažije konec světa
|
poslal Nepřihlášený Myslím, že Ježíš Kristus myslel tím, že někteří z jeho generace zažijí konec světa a nezemřou tak, že někteří vybraní lidé lidé z jeho generace stále žijí. Někde v horách. Je jich pár, pár vyvolených. A nikdy nezemřeli. Vypadají asi staře. Třeba na 80let, ale je jim už tisíce let. A oni stále žijí. Ježíš Kristus možná řekl, že to zažijí již brzy, ale z pohledu věčnosti je pár tisíc let brzy. Konec se blíží. A někteří lidi z generace Ježíše Krista stále žijí, někde v Sýrii a v okolí města Petry také. A tají to. Čekají na konec světa.
|
|
Historie: Pohádky na dobrou noc.
|
poslal Nepřihlášený Oko napsal
|
|
Historie: Ukrajina se připojila k Rusku v 17. století zcela dobrovolně
|
poslal Nepřihlášený Když si prostudujete dějiny Ukrajiny, zjistíte, že Ukrajinci byli několik staletí pod nadvládou Litevců a Poláků. Poláci se Ukrajince snažili katolizovat. Ukrajinci byli pravoslavní. V 17. století došlo k několika povstáním Ukrajinců pod vedením Bohdana Chmelnického. Polsko nakonec zvítězilo. Tisíce Ukrajinců začaly houfně utíkat k východním hranicím své země do Moskevské Rusi, kde vznikla tzv. Slobodný Ukrajina, stát rozkládající se na území Charkova a okolí. Bohdan Chmelnický se však znovu sebral a spolu s novým vojskem v roce 1652 porazil Poláky. Aby mělo povstání úspěch, musel se jeho vůdce orientovat na zahraniční pomoc. Diplomatickou cestou si získal podporu krymských Tatarů. Svaz však neměl úspěch, jelikož neřešil problémy ve vztazích mezi Ukrajinou a Polsko-litevskou unií. Chtěl totiž docílit, aby měli ukrajinští kozáci autonomii v rámci Polsko-litevského státu, které by dosáhli pomocí jejich přetransformování na jednotlivé rovnoprávné subjekty Polsko-litevského státu. Ale tvrdohlavost polské šlechty, která nechtěla toto zrovnoprávnění uznat, jim v tom bránila. Bohdan Chmelnický se i přesto, že kandidátů k odstranění polské šlechty z území Ukrajiny bylo více, obrátil na tureckého sultána a stal se jeho vazalem. Nakonec si ho však pod svůj patronát vzal moskevský car Alexej I. a to na základě "pravoslavné víry a svaté církve Boží". Tedy na základě stejné náboženské víry obyvatel Ukrajinské Rusi a Moskevské Rusi.
Bohdan Chmelnický svolal nejvyšší kozáckou radu, na které byl přijat konečný verdikt o osudu Ukrajiny, která přešla pod kompetence ruského cara. Ještě v ten samý den se na místním městském náměstí konaly volby na post potenciálního kandidáta, který by zastupoval Ukrajinu ve věcech politických a společenských. Ze čtyř kandidátů (polského krále, krymského chána, tureckého sultána a ruského cara), hejtman Bohdan Chmelnický vybral ruského cara, s čím jeho lid davově souhlasil. Výběr následně potvrdil společnou přísahou v městském chrámu. Ukrajinci přísahali věrnost carovi a car zase národu a slíbil jim, že je bude před Poláky bránit a vážit si jejich práva a privilegia. S oslavou v ulicích města se mohlo začít. Po celé zemi se šířil carův příkaz přísahat věrnost jemu a jeho následníkům. Všechno toto nadšení lidu shrnul do sebe slavnostní podpis Perejaslavské dohody mezi Ukrajinou a Moskevskou Rusí, která učinila ve svých dějinách gigantický krok vpřed. Ode dne podpisu dohody se Ukrajina v dobrém i ve zlém stala součástí Ruska a její osud s ním byl na následující staletí úzce spojen.
Zdroj wikipedie, dějiny Ukrajiny
Čili Ukrajinci vstoupili do společného státu s Ruskem dobrovolně, odhlasovali si to zástupci ukrajinského lidu a hlavním motivem byla společná pravoslavná víra a snaha se bránit před katolickou polskou nadvládou. Takže všechno, co tu píše ten maniak Rosmano, je lež.
|
|
Historie: Je Tall el-Hammam biblickou Sodomou?
|
poslal JiriBrei V pondělí 3.1. 2022 ve
20:00 hodin běžela na ČT2 epizoda z britského dokumentárního cyklu
Největší apokalypsy dějin (Ancient Apokalypse) věnovaná biblickému příběhu o Sodomě
(Sodom and Gomorrah). Již nejde v archivu
spustit, nicméně nedávno vyšel v časopise NATURE podrobný rozbor. Lze ho
nalézt na https://www.nature.com/articles/s41598-021-97778-3.
Část archeologů si myslí, že v archeologickém nalezišti v Tal el-Hammam
nedaleko Mrtvého moře nalezli biblickou Sodomu. Toto místo, podle některých
archeologů, věkem i způsobem zániku odpovídá biblickému příběhu o Sodomě a
Gomoře. V místě se například nalezly úlomky hornin, které byly vystaveny
velkému žáru. Také nalezené kostry lidí svědčí o náhlé katastrofě. Někteří
vědci se domnívají, že nad Mrtvým mořem došlo k nadzemnímu výbuchu meteoritu,
který vytvořil teploty kolem 4 000 stupňů Celsia a následnou tlakovou
vlnu. Výbuch zároveň způsobil vlnu tsunami z Mrtvého moře, která zalila vodou
celou tuto oblast a způsobila prosolení půdy na celá staletí, takže tam po dlouho
dobu nebylo možné nic pěstovat, což vysvětluje, proč tam v období 700 let
po této katastrofě nenalézají stopy nějakého osídlení. Někteří vědci v tom
spatřují podobnost s Tunguzským meteoritem, nebo s nedávným výbuchem
meteoritu nedaleko Čeljabinsku.
Opět se tedy ukazuje, že pokud
mají tito archeologové (nutno přiznat, že to jsou většinou věřící) pravdu, tak
i ústní podání, které bylo písemně zachyceno až o staletí později (podobně jako
tomu bylo třeba v případě starověké Troje), může docela přesně tradovat jak
popis události, tak její místo.
Osobně nemám problém považovat
Tall al-Hammadi za Sodomu. Stejně tak mi připadá přesvědčivé i vysvětlení s výbuchem
meteoritu.
Znamená to tedy, že je
pravdivý i příběh o Lotovi? Já si myslím, že ne. Proč? K neobvyklým místům
na Zemi i k mnoha historickým událostem se vážou pověsti o jejich vzniku,
nebo o tom, proč se udály. Tyto pověsti vznikaly v době, kdy lidé skoro
vše připisovali bohům. Moře, měla svá božstva, hory, měly svá božstva a
události v dějinách byly božskými činy. Lidé v té době neměli poznání
o světě kolem sebe, a tak sahali po nadpřirozených vysvětleních.
Myslím si však, že i v případě
Sodomy lze vystopovat důvody příběhu o Lotovi. Byl pravděpodobně sepsán v době
babylonského vyhnanství Židů. Národ přišel o svojí zemi i chrám a tehdejší
židovské elity, které přežily, stály před otázkou, jak zachránit alespoň národ,
aby se nerozplynul v babylonském moři. K tomu mělo sloužit i písemné zachycení
jeho „historie“ (podobně jako u nás v době Národního obrození, které
sledovalo podobný cíl a vytvořilo třeba Staré pověsti české a Rukopisy královédvorský
a zelenohorský), příběhů, které se tradovaly, s nimiž židovští učenci
spojili své příběhy. Tak zřejmě vznikl nejen příběh Lota, ale třeba i příběh o
stvoření (variace na babylonský epos o Gilgamešovi). Před prací židovských elit
smekám. Dodnes sjednocuje židovský národ a myslím si, že bez jejich literárního
díla by Židé už dávno neexistovali. |
|
Historie: V čem tedy byla církev svatá?
|
poslal Frantisek100 Ne každý katolický kněz je špatný. Mám rád J.Š. Baara. Byl jedním
z mála duchovních , který měl v cit k lidem
a k jejich bídě a utrpení a klidně
literárně poukázal na chování některých svých kolegů kněží. Krásně to popsal v
jedné z jeho povídek. Jmenuje se Pravdivá
pohádka. Popisuje zde život rodiny, která sloužila u statkáře. Otec rodiny,
který se staral i statkářův dobytek, zemřel na souchotiny. Zůstala žena a
několik dětí. Bydleli na statku v malé
místnosti vedle chlévů. Statkář na ni
uložil ještě více práce. Věděl, že nemá kam odejít.
Přišly vánoce a ona
prosila, aby se statkář a další
páni se přimluvili u nějaké komise, aby
dostala aspoň jedny boty pro děti. Všichni se na někoho vymlouvali a když se naposled obrátila na pána faráře,
tak to dopadlo takto:
Ruku panu faráři hned
políbila a chraptivým hlasem přednáší svoji prosbu:
"S ponížeností
prosím, jemnostpane, kdyby se ráčili smilovat na chudou ubohou vdovou" mate se už Valentka ve své naučené řeči, ale včas se ještě vzpamatuje a dobře končí:
" Vlastně nad
mými dětmi, a ujali se jich ve spolku, aby dostaly botičky"
"Jo - má zlatá -
to tak lehce nejde- nejsem sám. To musíte k panu starostovi"
"Tam už jsem
byla"
"K panu školními
dozorci"
"Tam jsem už
byla"
"K panu řídícímu"
"Tam už jsme také
byla - i u mého statkáře Krůty jsem už prosila"
"Tak u všech jste
byla, všem jste přede mnou dala přednost " mračil se pan farář " a až
po všechněch naposled, aby se neřeklo, také na
mne jste si vzpomněla, to už jste také nemusela chodit"
Jasný příklad, jak se chovala církev a stavěla se vždy na
strany boháčů.
J.Š.Baar nebyl komunista a asi by ho někteří fanatici zde
tak nazvali, protože popisuje pravdu.
V čem tedy byla církev dobrá
a svatá?? A myslím, že evangelíci by se nechovali líp.
|
|
Historie: Bůh může měnit fyzikální zákony jak chce
|
poslal Nepřihlášený Dobrý den, už nějakou dobu čtu zdejší příspěvky militantních ateistů a nechápu, jak mohou pochybovat o božské síle. Když mohl Bůh stvořit celý vesmír, proč by nemohl při potopě světa vytvořit trochu vody navíc? Nebo nechal vybublat podzemní vodu, které je dost, aby sahala až po Ararat!!!!! Prostě mohl změnit dočasně fyzikální veličiny!!!! Třeba!!!! A Sodoma a Gomora už byla potvrzená, že jí zničil Bůh z vesmíru!!!!
"Opravdová Sodoma a Gomora? Starověké město zničil zásah shůry, odhalili vědci "
https://cnn.iprima.cz/opravdova-sodoma-a-gomora-staroveke-mesto-znicil-zasah-z-vesmiru-odhalili-vedci-34601
|
|
Historie: Palestina, kde se vzalo její označení?
|
poslal karels Název Palestina poprvé použil pro jednu část Sýrie Hérodotos v pátém století před n.l. Římané tuto provincii pojmenovali Judaea podle názvu jižní části dnešního Izraele (a hlavního židovského kmene). Konečně po potlačení druhé židovské války roku 135 n. l. nahradili Římané název Judaea starým jménem Palaestina, aby dali najevo, že toto území už nepokládají za území Židů.
|
|
Historie: Okaté lži. Lháři musí mít dobrou paměť, aby sebe samé nechytali do vlastních lží
|
poslal Nepřihlášený 20 července 2019 Oko:
|
|
Historie: Od Konstantina Velikého...
|
poslal Lenkam
Dnes se považuje za jisté, že Konstantin nebyl ani tak křesťanem jako spíš synkretistou, to znamená, že chtěl vytvořit syntézu mezi křesťanstvím a nejvznešenějšími ideály pohanství...
Než se někteří z vás rozčílí, co se to opovažuji,pouze cituji Oscara Cullmanna, významného protestantského teologa, osobního přítele Pavla VI. , který byl oficiálně pozván jako pozorovatel 2. vatikánského koncilu. Je také držitelem Mezinárodní ceny Pavla VI. pro ekumenizmus. Nevím, co autor myslel pojmem nejvznešenější ideály pohanství, ale jsem přesvědčená, že Konstantinovo přání se naplnilo. Některé pohanské praktiky odstranil, ale... cituji dál Cullmanna: Ovšem po celý svůj život podněcoval kult Slunce, nechal se sám znázornit na dvou sochách jako bůh Slunce v zářící nádheře a nechal na podstavec napsat: ,, Konstantinovi, jako Slunce zářícímu." Konstantinovým záměrem bylo spojit kult Slunce a Krista na základě symboliky Krista- Slunce. Cullmann také zmiňuje důvod, který vedl Konstantina zavést Den Páně, tedy neděli jako den odpočinku. Nevedlo ho k tomu to, že se chtěl odlišit od židů, ani to, že třetího dne stal Kristus z mrtvých, jak zde někdo naznačil, ale cituji dál: Když uvážíme Konstantinovu sympatii pro kult slunce, pochopíme také, že jedno z nejdůležitějších nařízení ve prospěch křesťanství- povýšení neděle na zákonný svátek- bylo současně zacílené na to, aby byl do křesťanství oficiálně zahrnut i pohanský den slunce. Myslím si, že jako pragmatický vůdce jednal velice promyšleně, protože křesťanů přibývalo, byli poslušní autoritám, nekonfliktní, prošli si pronásledováním a byli ochotni a vděčni za jeho postoj k nim. Začala doba kompromisů. Kult slunce nezanikl. Připomenu Berniniho Náměstí svatého Petra v jehož středu je obelisk (falickým symbol používaný k uctívání slunce),dovezený Caligulou z Heliopolisu, centra egyptského pohanství a do středu náměstí přenesený na přání papeže Sixta V. Katolíci mi snad prominou. Možná pro to mají jiné vysvětlení, se kterým se ráda seznámím. Také uvítám vysvětlení symboliky tohoto náměstí tvaru osmidílného kruhu. Že kult slunce není minulostí dokládá okultní město Astana s ohromnou pyramidou, která je zasvěcena vzdání se násilí a spojení všech náboženství. Podle britského architekta Lorda Normana Foresta nemá budova žádný náboženský symbol. Opak je však pravdou. Schází se zde čelní náboženští a političtí představitelé a tady jsou opravdu sjednoceni. Naše pozornost je záměrně odváděna jinam. Toto město Astana prý sehraje velkou roli v blízké budoucnosti, dle jednoho dokumentu je náznakem moci, která přijde. Možná je to ona účinná moc, která bude všemi uznávaná a bude mít respekt, kterou zmiňuje Benedikt XVI. Kdo ví, odkud zazní slova o míru a bezpečí? Mohlo by to být z podobného města?
|
|
Historie: Nový mariánký sloup nese pečeť pohrdání a bezohlednosti
|
poslal Nepřihlášený
Taková je realita a jakékoliv zpochybňování, vyvracení a zlehčování ze stany falešných křesťanů je jasným projevem pohrdání, bezohlednosti a cynismu vůči opravdovým křesťanům a popraveným mučedníkům, které před smrtí krutě nutili zříci se své víry.
|
|
Historie: Bible kralická je dodnes živá. První knihtisk bible v latině je dodnes mrtvý.
|
poslal Nepřihlášený První knihtisk Bible v národním jazyce byl katolicismem zakázaný!
Proč čeští katolíci nečtou bibli v jejich oblíbené latině?
Oko: Náboženský pomatenče, píšeš úplně o čemsi jiném.
Jaké máš vzdělání, máš alespoň základní školu?
První knihtisk Bible kralické nebyl církví zakázán snad proto, že to byl knihtisk, ale proto*, že tento překlad neměl církevní schválení - katolická církev ani dnes nedoporučuje účelové překlady od různých nekatolických náboženských skupin heretiků, protože prostě nezaručují věrnost původních textů.
* ale proto (byl zakázán)
Wikipedie:
Wikipedie:
Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli zprostředkovaně z latinské Vulgáty.
|
|
Historie: Taková chorvatská Osvětim: Jasenovac dodnes budí hrůzu
|
poslal mikim Taková chorvatská Osvětim: Jasenovac dodnes budí hrůzu, zdejší tresty byly nad lidské chápání:
Připomeňme si římskokatolická zvěrstva 20 století (jen pro silné nátury):
a další zajímavé čtení: Vatikánský holocaust Senzační odhalení nejstrašnějšího náboženského masakru 20. století, Avro Manhattan
|
|
Historie: První knihtisk Bible v národním jazyce byl katolicismem zakázaný!
|
poslal Nepřihlášený Oko: První knihu, kterou vynálezce knihtisku vytiskl, byl katolický latinský překlad Bible. To je historický fakt. Což jaksi nekoliduje s údajným "zpátečnictvím" katolické církve, jak o něm učili komunisté.
Wikipedie:
Bratři kladli od počátku své činnosti velký důraz na literární činnost svých členů, a proto ocenili význam knihtisku velmi záhy. Jejich tisky vynikají vysokou typografickou úrovní. Protože Jednota bratrská byla zakázaným náboženským uskupením, také jejich tiskárna působila tajně. Z důvodu utajení se ve vydaných knihách nepoužívalo označení místa tisku, jen krycí označení in insula hortensi pro své umístění v zahradách. Tajná bratrská tiskárna byla nejprve (od r. 1503) v Litomyšli, od roku 1518 v Mladé Boleslavi. Ve druhé polovině století (od r. 1562) pak v Ivančicích u Brna a od roku 1578 na tvrzi v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti. Ve dvou posledních místech působil významný bratrský tiskař Zachariáš Šolín. |
|
Historie: Nepoškvrnené Počatie Panny Márie
|
poslal Nepřihlášený Dnešný sviatok pre niektorých nie je ľahké pochopiť. Pravdu povediac, z duše ho odmietajú. „Čo to je za habaďúru, Mária, bez poškvrny počatá?“ povedia i mnohí katolíci. A protestanti majú naň tiež svoj názor. Mária je pre niektorých kresťanov nie cestou k Ježišovi, ale naopak, prekážkou k nemu. A neodmietajú nielen jej nepoškvrnené počatie, ale i jej trvalé panenstvo. „Načo by to všetko bolo bývalo dobré?“ pýtajú sa. A aj my sa dnes opýtajme podobne: „Načo je dobré Nepoškvrnené počatie Panny Márie?“ Nezaobišla by sa naša dogmatika bez tejto dogmy? Či by sa dogmatika zaobišla bez tejto dogmy, neviem.
|
|
Historie: Deň narodenia P.J.Krista.
|
poslal rudinec Pan J.Kristus sa narodil Prvého dňa prvého židovského mesiaca v roku.Ten sa volá Nísan a pripadá na náš marec apríl.Je v slove Božom aj dôkaz,že to musel byť tento deň.
Exodus 40:1 A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:
2 "Prvého dňa, prvého mesiaca postavíš príbytok, stán shromaždenia."
Vtedy Boh vo forme oblaku zostupil do stánu zhromaždenia.Z tohto sa dá usudzovať,že Židia vyrábali stan zhromaždenia deväť mesiacov.Bol vyrobený tak,že jednotlivé části príbytku presne do seba zpadali ,tak že v jednom dni ho pri putovaní po púšti dokázali Leviti poskladať a taktiež v jednom dni i rozobrať.
V podstate je to predobrazná udalosť zostúpenia Boha medzi ľudí P.J.Krista.To,že Mesiáša môžeme stotožňovať so stanom zhromaždenia je Jeho vlastný výrok:Ján 2:19 A Ježiš odpovedal a riekol im: Zborte tento chrám, a vo troch dňoch ho postavím.
Dá sa to potvrdiť ešte aj tým ,že židovský rok a prvý deň prvého mesiaca musel byť mesiac vo fáze NOV. To znamená,že sa začína NOVÝ ROK.Narodením Krista sa začala nová éra v celom svete.
Oslavovať narodenie Krista 25.decembra je vlastne uctievanie boha slnka Bála pretože v tom čase sa v histórii robila niekoľko- dňova oslava zimného slnovratu. Ešte jeden fakt na záver.V ev.Lukáša sa píše,že pastieri boli na poli:Lukáš 2:8 A pastieri boli v tom istom kraji nocujúc na poli a zamieňajúc sa po strážach strážili vnoci nad svojím stádom.
9 A hľa, razom sa postavil anjel Pánov vedľa nich, a sláva Pánova ich osvietila, a báli sa veľkou bázňou.
10 Ale anjel im povedal: Nebojte sa, lebo hľa, zvestujem vám velikú radosť, ktorá bude všetkému ľudu,
11 lebo narodil sa vám dnes Spasiteľ, ktorý je Kristus, Pán, v meste Dávidovom.
Nechápal som prečo pastieri boli v noci pri ovciach.Až neskôr som zistil,že to bolo obdobie rodenia oviec a pastieri pomáhali novonarodeným baránkom na svet a presne v tom čase sa narodil i ten skutočný baránok Boží, Kristus. Baránky ktoré sa narodili v okolí Betlehema boli dávané bokom a po dovŕšení jedného roku odosielané do chrámu v Jeruzaléme na rannú a večernú obeť.
|
|
Historie: Proč se liší závěry archeologického výzkumu se svědectvími zaznamenými v Bibli?
|
poslal karels Zpracoval jsem za pomocí internetových zdrojů a také z knihy Náboženské dějiny starověkého Izraele Angeliky Berlejung tady to téma. V článku se snažím vysvětlit „proč“. Některé názory, které uvádím v článku, mi nejsou blízké. Uvádím je jenom jako vysvětlení onoho „proč“.
|
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 28. listopad 2019 @ 15:59:25 CET (689 čtenářů)
Více... | 6944 bytů | 9 komentáře | Skóre: 0
|
|
Historie: Vznik křesťanské církve a její vývoj do roku 56 po Kristu
|
poslal Nepřihlášený na této adrese se nachází zazipovaná tato studie: http://www.rozcesti.org/files/SJ-Materialy-pro-SJ-ke-studiu-32-PDF.zip Vznik-křesťanské-církve-a-její-vývoj-do-roku-56-nl.pdf
Pokud se nechcete obtěžovat se stahováním a odzipováním, dá se přečíst na této adrese, ale nemůžete z něj kopírovat a špatně se v něm posouvá, manipuluje s obrazovkou..:
V tomto díle je výborně popsán vývoj první jeruzalemské církve(zdroje: Písmo a kronikáři) od Ukřižování Krista do stětí Jakuba mečem. (pozor - byli asi 3 Jakubové..) A velmi zajímavě je v ní popsán spor farizeové(ve skutečnosti "synagoga propuštěnců") - Štěpán. Kdo si v Písmu všimne noticky, že v Jeruzalemu bylo hned několik skupin křesťanů z farizeú .. Asi jen tento autor.
Ale lidi, co se nechtějí namáhat se čtením - prostě jen mávnou rukou - "napsal to Jehovista" - a toto zaznívá i od "více ideologizujích" katolíků.. Prostě "práce a myšlení vždy bolí" - "jak prosté milý Watsone" a "Jehovista" a "bývalý Jehovista" prostě "ideologům" splývá. Prostě zatím mě s tím "každej poslal do *****le" :-) - ale ta kniha je v něčem geniální, zvláště v pasáži o ukamenování Štěpána. Takže Ivane chop se jí...
Navíc může být přínosná i pro Votu.. - kdo z Izraelitů dnes ví, že Apoštol Jakub (aspoň doufám, že to byl onen Jakub, 1.jeruzaleský biskup..) byl zároveň respektovanou židovskou autoritou a celý život - i po Letnicích.. chodil a modlil se v Chrámu.. - to je zase téma pro Votu.. ("Bože, jak se to židovství změnilo od té doby ..")
Přeji mnoho zajímavého čtení ..
|
|
Historie: Simcha Jacobovici - The Nail To The Cross
|
poslal MilanH o hřebech nalezených v (údajné) Kaifášově osuáriu a jež mohly být oněmi hřeby, jimiž byl ukřižován Pán .. (s českými titulky jsem to již viděl.. - ale nyní nenalezeno, tedy jen jako inspirace ..).
Tedy: Jinak dost kontroverzní autor, ale tohle mě zaujalo: Našli jsme hřeby, kterými byl ukřižován Ježíš Kristus, tvrdí filmař https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/nasli-jsme-hreby-kterymi-byl-ukrizovan-jezis-kristus-tvrdi-filmar-86204 Vlastní dokument se mi nepodařilo dohledat, jen "upoutávku" Filmmaker claims to have found Christ Crucifixion nails https://www.youtube.com/watch?v=k_-MlesCk0E Crucifixion Nails Taken to the Grave https://www.youtube.com/watch?v=V_rPNko2CFE
a dokument o těchto hřebech: Biblical Nails of The Cross https://www.youtube.com/watch?v=zh7V_7hMly8
Simcha se obhajuje: https://www.simchajtv.com/the-nails-of-the-cross-a-response-to-the-criticisms-of-the-film/
ad 1. To my first point i.e., that the tomb in question belonged to the High Priest Caiaphas, there are objections, but there is no real controversy. It’s true that some people say that the tomb may not have been associated with the notorious High Priest. Of course, no one can say with absolute certainty that it is his tomb. There is rarely, if ever, absolute certainty in archaeology. Nonetheless, there is general agreement amongst the experts that the tomb in question did belong to the High Priest mentioned in the Gospels.
For example, Israel Museum curator David Mevorach says on camera that he believes that the “Caiaphas” who was buried in the tomb, and whose ossuary is marked with the inscription “Joseph son of Caiaphas,” is the High Priest of Christian Bible infamy.
Mevorach gives several reasons. First, out of some 3,000 ossuaries thus far excavated in Israel, the name “Caiaphas” appears only in this tomb. In other words, it is a very, very rare name. Second, there was a very elaborate ossuary found in the tomb. That ossuary is now on display at the Israel Museum where it is presented as Caiaphas’ ossuary. It is very ornate, and this is befitting a High Priest. Third, a coin found in the tomb is dated to 42/43 C.E., the reign of Herod Agrippa I, so the tomb is right for both date and location.
The recently published Corpus Inscriptionum Iudaeae/Palaestinae by Hannah Cotton et. al. (De Gruyter, 2010) sums up the discussion this way: “… the present ossuary and the entire tomb could be associated with Joseph Caiaphas, the High Priest 18-36 C.E. known from Josephus and the New Testament” (p. 483, italics in the original).
o Simchovi Jacobovici: https://en.wikipedia.org/wiki/Simcha_Jacobovici
|
Vložil: Tomas v Pátek, 30. srpen 2019 @ 10:10:53 CEST (470 čtenářů)
komentáře? | Skóre: 0
|
|
|
