Píšu tu svědectví ze svého života.

  Narodil jsem se do prostředí, kde jsme neznali Boha, nežili s ním. O Bohu jsme věřili že existuje, modlili jsme se k němu, ale nepřijali jsme Pána Ježíše. Sloužili jsme náboženství, modlám, pobíhali po posvátných návrších, sloužili všelijakým svátkům, slavnostem, příkazům, lidským nápadům, nařízením, věřili různým pověrám. K Bohu jsem se modlil, ale neznal jsem ho, neznal jsem jeho hlas, nevěděl jsem, jestli Bůh je nebo není, jen jsem věřil, že asi je a že odpovídá těm, kdo se modlí. Ale jeho odpověď jsem samořejmě slyšet nemohl: Dělil mne od Boha můj hřích. Život s Bohem jsem začal poznávat až asi v jednadvaceti letech.

  Nepotřebuju nic tvrdit ani dokazovat, jako ty. Je to svědectví: Buď věříš, nebo ne.

  Kdyby se Stando nevymezoval proti křesťanskému učení a nehodnitil, co z něj je ještě pravda a co už ne, měl bys vůbec co napsat? 

  Já samozřejmě věřím, že Ježíšova smrt byla za mou smrt, že Ježíš zemřel za mne, za můj hřích. Věřím, že slova Pavla jsou pravdivá. Na rozdíl od tebe.

  To, to hodnotí ten pravý. Na psychologickou manipulaci sekty, ve které jsem léta žil, mne fakt nechytneš.  

  Stando, kdyby ses nezabalil do obecných frází, byl bys vůbec schopen něco psát? Chápu po tvých slovech proč nám omylem přisuzuješ "virtuální světě", jak druhým přičítáš tvůj život.

  Tak znova, jednoduché otázky: 

  Ty jsi zemřel s Kristem? A zemřel jsi s Kristem skutečně, nebo jen virtuálně?

  Byl jsi ponořen do Krista? A byl jsi ponořen do Krista skutečně, nebo jen virtuálně?

  To se ptám jako na tebe osobně, ne na nějaké obecné poučky.

Toník