Písmu jde porozumět nejlépe tak, že se to písmo stane v životě člověka, že ho člověk zakusí, že se to slovo "stane tělem" v životě člověka. 

  Je to jako když by nějaký člověk miloval cestování, každý den se koukal vlogy z dalekých krajin, četl cestopisy různých lidí, prohlížel fotky vodopádů a vysokých hor a snažil se pochopit, co je to cestování.

  Je to jako když si Ivan koupil novou pilu a po týdnu jí jde reklamovat "Řekli jste mi, že se dá pilou nařezat patnáct kubíků za den, ale ať dělám co dělám, nedostanu se přes deset". Prodavač pilu nahodí a Ivan se zeptá: Co to tu vrčí?

 

  Tak je to s politými miminky, která se celý život snaží pochopit to, co osobně neznají, co nezažili, s čím nemají zkušenost a ani se s tím v životě nesetkali, dokonce a ani nevěří, že to existuje, když se pak setkají s Ježíšem Kristem, jsou ponořeni do toho jména, zažijí tu proměnu, která je v Něm (zájmeno osobní), kterou neznali a pohřbí spolu s Ježíšem tu mrtvolu.

  Toník