Na jiných místech zase popisuješ, že jsi se (asi ve dvaceti) nechal pokřtít v jezeře (pokud mě paměť neklame, někde u Pardubic). A odvoláváš se přitom na (Sk 2,38)!
Je zajímavé sledovat, jak nevíš, neznáš fakta, ani tě základní fakta nezajímají, ale o to více si vymýšlíš, bájíš, projektuješ, pomlouváš, lžeš, útočíš, ....
Tak fakta, Stando: Asi ve dvaceti letech jsem byl ještě docela popletený herezemi, uprostřed slzavého údolí Královny nebes, pohlcený službě temnoty a prázdnoty, kterou do mého života přineslo zjevení s názvem "Neposkvrněné početí". V popletení herezemi jsem klekal před kdejakým kouskem hmoty v dlouhohohodinových adoracích u Salvátora, zpíval stále dokola texty písní z Taize a doufal, že se dostaví nějaký ten Pocit, co by do té temnoty přinesl alespoň kousek světla.
Obcházel co týden či čtrnáct dnů kdejakou zpovědnici a doufal, že se mi dostane "duchovní" pomoci - zatímco mi bylo jen uloženo "pokání", které se dalo "udělat" hned vedle na klekátku.
Jako náboženský turista jsem stále ještě jezdil na Svatou Horu a chodil v průvodu s umytou, nalakovanou a vyzdobenou dřevěnou soškou obléknutou do sněhobílých šatů. Tu jsem ale ve dvaceti letech už nenosil, ani jsem tam už nelíbal igelit jiné sošky, kterou byly přikryté její šatičky, aby se při líbání lidmi neumazaly.
Jako pomocník jsem jezdil opravovat všelijaké fary a kostely v na Vysočině či v Polabí a na Žatecku.
Ve dvaceti jsme ale už měli přípravu na teologii a studovali různé věci, ať už se Saleziány, nebo s p. Zvěřinou a s dalšími lidmi z "podzemní" církve.
Už ve dvaceti letech jsem tedy věděl, co v písmu svatém znamená slovo "křest".
Při přípravě na teologii někdy kolem toho dvacátého roku nám také řekli, jak vypadal křest v písmu, že první křesťané se nechávali pokřtít ve vodě. A také to, že jsou církve, kde se lidé křtí ve vodě - to bylo první setkání s tímto základním faktem pro mne, do té doby jsem nic takového netušil.
Toník |
