K lítosti jsem se tu vyjadřoval mnohokrát a jasně - naposled vedle v diskuzi. A vyjadřoval jsem se nejen k lítosti nad hříchy, která může být užitečná k tomu, že někomu pomůže odpustit či že někomu může ukázat, že je něco v nepořádku.

  Vyjadřoval jsem se i k lítosti obecně.

  Určitě je lítost užitečná nejen jako pocit, ale i jako cit - když je někdo v hrozné situaci, například ho postihne tornádo, záplavy, zemře mu dítě, nebo si třeba jen zničil sobectvím život a je na ulici a fetuje nebo chlastá - pak je namístě lítost, soucit s tím člověkem. Pokud člověk v takové chvíli nemá lítost, ale soud, je to bezcitný člověk - chybí mu to nejdůležitější na lidském životě, a to je cit, soucit.

  A to už píšeš jen sám za sebe, jako svědectví z tvého života. Tvé psaní se netýká ani mně, ani mých příspěvků. Jen jak převracíš, píšeš tvé svědectví ze tvého života ve druhé osobě.

  To by mne nenapadlo se urážet. Pokud místo diskuze začneš urážet, chápu to jako projev tvého charakteru, situace. Spíše je mi tě líto za to, v čem se nacházíš a jak se projevuješ, než že by se mne tvé urážky nějak dotýkaly.

  Samozřejmě, to dělám. Proto ti také věci píšu jasně a narovinu.

  A ty si zase můžeš přečíst, co píšu, zajímat se o život druhých, místo urážek, lží a pomlouvání. Máš-li tedy na to svobodu a nemáš li jen tvou zpropadenou "svobodu" hřešit.

  Toník