A k tomu dochází jedině tehdy, když se člověk nechá pokřtít (ve smyslu Mt 28,19 - pokřtít vodou křtu a Duchem svatým) a když dál pak usiluje žít s Bohem a podle jeho řádu. Tehdy si určitě Bůh činí v člověku svůj příbytek.
Určitě, Stando.
1.) Ty hovoříš o křtu podle Mt 28,19 - údajně bez vody křtu - že jsi takto pokřtil svoje děti už před narozením...
Ale to "údajně" je podle tebe, viď. Jak převracíš a přehazuješ tvé nápady na druhé a ignoruješ, co lidi píší. Já jsem jasně psal, že jsem byl pokřtěn ve vodě a že křest ve vodě je nedílnou součástí křtu ve smyslu příkazu Ježíše.
2.) Ty dále hovoříš, že ti byla udělena "svátost křtu" - která prý ale nemá se skutečným křtem prý nic společného...
To určitě, Stando. To mi byla udělena, když jsem byl miminko. To si pomatuješ dobře. Normálně mi pan farář polil hlavičku vodou a řekl u toho správnou formuli. Mám z toho fotky, táta hodně fotil, když jsme byli malí.
3.) Ty dále hovoříš o dalším jiném svém "křtu ve vodě" ... - nejdříve jen coby pohřbu - později jsi doplnil, že nejenom pohřbu).
A to už si zase vymýšlíš nesmysly. Nikdy jsem nepsal, že křest ve vodě je jen pohřeb. To sis vymyslel ty, jak převracíš a přehazuješ tvoje nápady na druhé a nediskutuješ k tématu. Stejně tak je křest ve vodě odpověď dobrého svědomí Bohu, vyznání víry Bohu, záchrana od světa.
Vždyť jsme se o tom bavili - čteš vůbec příspěvky?
Jestliže tedy každý z nás vychází pro slovo "křest" z úplně jiných axiomů, je jasné, že si nikdy v tomto tématu nemůžeme porozumět, co tím ten druhý vlastně myslí.
Určitě, Stando.
Já jednoznačně vycházím z křesťanských pojmů - psal jsem ti, co znamená slovo "křest", ten význam je jednoznačný. Máš to i ve vašem katechismu, co znamená "křest" - křest je ponoření. V písmu například ponoření ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, ponoření ve vodě, ponoření v Duchu svatém...
Na otázku k jednání tvých bohů odpovíš?
Toník
|
