Svatba - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 20. červenec 2010 @ 21:05:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Moje svoboda není odmítáním Boha, ale je jedinou možností, jak Boha opravdu milovat. Svobodně a dobrovolně.
V tomhle se asi lišíme, jsem výrazně jiného založení. Svoboda či autonomie, kterou stále dokola popisuješ, mi nic neříká, není pro mne zajímavá, nestojím o ní, nevím, k čemu by byla užitečná. Pro mne je důležitější život ve vztahu a jistotě, tak, že se lidé mezi sebou zavážou a dodržují, co si slíbili. Proto také žiju v manželství a ne na hromádce - hledal jsem si manželku a ne partnerku. Smlouva a jistota, která v ní je, mne uvolňuje k tomu, abych mohl beze strachu dělat to, co je potřeba.
Smlouva mi v lásce nebrání nijak, to, že se člověk zaváže že druhému věnuje svůj život a v té smlouvě žije a bere na ní ohled (Nemá "svobodu odejít" či "svobodu dělat si co chce"), není žádnou překážkou pro to, aby člověk mohl druhého milovat. Mne to spíše připadá naopak: Pokud by mi manželka pořád dokola říkala, že vlastně neví, jestli si vybrala dobře, jestli to se mnou vydrží až do konce, jestli by někde nebyl nějaký lepší, asi by to pro mne byl problém v tom, abych jí měl rád tak jako mám teď.
Tvojí logika okolo tohoto tématu je mi cizí. Nejistota je něco, co mi bytostně vadí. Když tak nad tím přemýšlím, tak ta nejistota, která je základem všech těch skutků v ŘKC byla určitě jeden z prvků, který mě dovedl k tomu, abych hledal Boha a tu jistotu v něm, kterou mají křesťané.
|
| NadřazenýSvatba - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 21. červenec 2010 @ 08:40:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."to, že se člověk zaváže že druhému věnuje svůj život a v té smlouvě
žije a bere na ní ohled (Nemá "svobodu odejít" či "svobodu dělat si co
chce"),"...
Sám si tímto lžeš do vlastní kapsy.
Ty máš svobodu odejít a realita života mně dává za pravdu. Vždyť polovina z uzavřených manželství se u nás beznadějně rozpadá! Není to tedy moje logika, ale obraz skutečného života kolem nás.
A zeptej se takových, zda když se brali, tak si už plánovali rozvod! Když se rozmohl hřích, láska vychladne... Říkají: "Už k sobě nic necítíme!"
To, že ze smlouvy neodcházíš není proto, že bys nemohl odejít, ale že nechceš.
Je to z tvého svobodného rozhodnutí vytrvat (vytrvat v dobrém až do konce - svoboda Božího dítěte).
A o tom to celé je.
Ve svobodě se rozhodnout a nést následky takového rozhodnutí. Dobrého, či špatného.
Odpovědnost za své jednání může mít jen člověk svobodný. Jen ten může být odměněn, či potrestán za to, co udělá.
Jednání otroka není dobré či špatné, otrok nemá svou vůli, vykonává příkazy. Za takové příkazy nese odpovědnost jeho pán.
Boží dítě se rozhoduje ve svobodě. Nese za svůj život vlastní odpovědnost.
(Ř 8,19-21)
Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů
(stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale
kvůli tomu, který je poddal)
v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do
slavné svobody Božích dětí. Tobě pořád uniká, že smlouva má dvě strany. Tu jistou, o kterou se můžeš opřít, na kterou se můžeš spolehnout, ale také tu naši, nejistou. A tato nejistota v nás bude každého z nás nutně provázet po celý život. Protože nejsme otroci, nebyla nám sebrána možnost volit, nebyla nám ani sebrána možnost zvolit špatně.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. červenec 2010 @ 09:21:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty máš svobodu odejít a realita života mně dává za pravdu.
Je zajímavé, s jakou jistotou jsi schopen mluvit o druhých. Znovu, oko: Nemůžeš podle sebe soudit ostatní okolo. Měl bys lidem trochu věřit, když ti něco o sobě píšou. Pokud nemáš alespoň základní úctu ke slovu druhého, jak můžeš brát cokoliv vážně? Chápu, že mi nevěříš, když ti napíšu něco z historie. Ale nevěřit mi, když ti napíšu něco o sobě? Jak vlastně žiješ život, když nevěříš slovu a lidem, co ti o sobě píšou?
To nevidíš, že lidé, kteří ti tu něco píšou, jsou zjevně v jiné situaci, než ty?
Psal jsem ti tu hodně o té krevní smlouvě, kterou máme s Bohem uzavřenou, jak se projevuje v našem životě, proč si můžeme být některými věcmi jistí. Psal jsem ti, proč se uzavírá krevní smlouva: Že se neuzavírá kvůli lidské síle a dokonalosti, ale právě kvůli slabosti. Pro toho, kdo vytrvá v dobrém až do konce a je sám spravedlivý zemřel Kristus zbytečně: Nepotřebuje ho. Ježíše potřebují právě ti slabí a nepotřebují tu smlouvu s ním na období namachrovanosti a "když jim to jde v dobrém", ale právě na období, kdy mají slabost ve svém životě.
Pokud bys měl pravdu ve svých řečech, tak by se na tu smlouvu ani na Boží slovo nemohl nikdo spolehnout, tak by byl Bůh lhář. Jenže tak to není. Bůh není lhář a svoje slovo i svoji smlouvu naplní. A protože on je dokonalý a všemocný, my se na něj můžeme spolehnout a nejistotu života klidně přenechat jiným, těm, co je v nejistotě dobře a Krista nepotřebují, protože to vydrží v dobrém až do konce.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 21. červenec 2010 @ 10:38:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Někdy jsi jako kůň s klapkami na očích.
Nejsi v jiné situaci, než já, jen ji vnímáš nereálně. Neodcházíš nikoli proto, že bys nemohl odejít, ale že sám nechceš.
Že ses rozhodl vytrvat v dobrém až do konce.
V dobrém až do konce to můžeš vydržet jedině spolu s Kristem. Jinak to nejde (Má milost ti stačí). Ta nejistota pramení z lidské nestálosti. Milost, sílu zůstávat v dobrém, nedostáváme automaticky, ale plyne z našeho živého vztahu s Kristem. Když se rozmůže hřích, láska vychladne... Vztah s Kristem zevšední, člověk přestane prosit - a nedostane milost dále vytrvat v dobrém, přestane o ni stát. A naděje spásy mizí...
Tedy znovu: Kdykoli máme svobodu odejít a zvolit ke své vlastní škodě zlo. To je realita, daň za to, aby alespoň někteří z nás mohli ve svobodě milovat Boha.
Kdyby nám Bůh tuto svobodu vzal, nebyli bychom už schopni ho svobodně, z vlastního popudu milovat. Mít možnost zvolit zlo, ale stejně zvolit dobro, to je ten pravý výraz skutečné nefalšované a opravdové lásky.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. červenec 2010 @ 12:13:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko.
Někdy jsi jako kůň s klapkami na očích.
Kdykoli máme svobodu odejít a zvolit ke své vlastní škodě zlo. To je
realita, daň za to, aby alespoň někteří z nás mohli ve svobodě milovat
Boha.
Ano, takhle to funguje u vás, když nejste vázáni smlouvou. Je to jako když lidi žijí na hromádce nebo lidi, pro které je manželská smlouva jen "kus papíru": Když zamilovanost a prvotní nadšení vychladne, rozcházejí se. Mají naprostou svobodu a rozhodně se o ní nechtějí nechat připravit.
Ale u toho, kdo je vázán smlouvou, je to jiné. I když zamilovanost vychladne, nemá svobodu odejít, protože je vázán smlouvou. Ta smlouva ho drží. A všichni víme, jak to vypadá: Zatímco lidé "ve svobodě" prožívají "lásku" za "láskou", zpívají o tom písničky a umírají na depresi, tak lidé, kteří se rozhodli svázat se smlouvou projdou mnohem, mnohem větší těžkosti a nakonej je jejich vztah silnější a šťastnější, než lidí žijících "ve svobodě".
A to je celý ten rozdíl mezi námi, který se ti snažím vysvětlit. Ty jsi svobodný, můžeš kdykoliv odejít. My jsme se zavázali Bohu smlouvou, že mu dáváme celý svůj život. Nejen minulost, ale celý život. Ježíš je nejen "spasitel" ale i "pán" našeho života. Nemůžem si jen tak dělat co chceme a jít kam chceme, ale jsme tou smlouvou, kterou jsme svázání, povinni Ježíše poslouchat.
To je totiž smlouva, která je v Kristu Ježíši, není jiná. Pokud si vymýšlíš nějakou jinou smlouvu a budeš na ní trvat, je možné, že na ní Bůh přistoupí. Ale taky je možné, že budeš žít život v iluzi že máš něco, co nemáš.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 21. červenec 2010 @ 21:17:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ano, takhle to funguje u vás, když nejste vázáni smlouvou."...
Já snad někde tvrdil, že nejsme vázáni smlouvou? Mluvíme každý pořád o čemsi jiném. Všechny mé komentáře platí pro život ve smlouvě!
Jsou totiž lidé, kteří žili ve smlouvě a stejně ji porušují. " Když zamilovanost a prvotní nadšení vychladne, rozcházejí se."
Přesně o tomto mluvím. smlouva samotná ti ještě nic nezajistí, pokud ji sám dobrovolně nectíš. Kde se rozmůže nepravost, láska vychládá...
Každý z nás (i ty) může odejít, odstoupit od smlouvy - nemělo by se to dělat, ale mnoho lidí to už udělalo.
Že jiní vydrželi, neodstoupili od smlouvy, je také důsledek jejich svobodného rozhodnutí.
I když jsme se dostali do krize a zamilovanost vychladla, zůstaneme spolu a znovu najdeme k sobě cestu. I taková rozhodnutí jsou udělána ve svobodě. Do něčeho takového nejde nijak nutit. Člověk se pro toho druhého (či bez něho) rozhoduje ve svobodě, smlouva nesmlouva. Taková je realita života.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. červenec 2010 @ 05:59:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, pokud by to bylo tak, jak píšeš ve svém příspěvku ty, tak by vlastně smlouva vůbec nebyla potřeba. Tvůj příspěvek je přesný v argumentaci, kterou používají lidé odmítající manželství a žijící na hromádce. Na co je tedy vlastně smlouva, když všechno závisí jen na svobodě? To je pak smlouva zbytečná, jaksi navíc, ne? Jen "kus papíru"?
No, snad už pochopíš, že ne. Snad už jsme se dostali k tomu, že když člověk uzavře nějakou smlouvu, tak není naprosto svobodný, ale je vázán tou smlouvou k tomu, k čemu se ve smlouvě zavázal. Pokud nějaký člověk uzavře smlouvu a je i potom naprosto svobodný od podmínek té smlouvy, je potřeba, aby mu jeho příbuzní co nejdříve sebrali občanský průkaz a dali u soudu návrh na stanovení opatrovníka.
A s krevní smlouvou v Kristu Ježíši je to tak, že se člověk zavázal a svěřil Bohu skrze Krista celý svůj život, vydal ho Bohu do rukou. A ne dočasně, částečně a podmínečně, jako v některých smlouvách, ale plně a navždy, jako v krevní smlouvě.
Zkus se nad tím zamyslet než sem zase vyplivneš nějakou poučku, kterou tě naučili. To je věc, o které si povídáme delší dobu: V ŘKC se sice učí, co je krev a není krev, ale nikdy se tam nemůže učit, co to je krevní smlouva. Pokud se tam něco neučí, tak tomu lidé nerozumí. A pokud tomu nerozumí a neučí se to tam a chtěli by tomu porozumět, musí si to nechat vysvětlit od někoho jiného.
Když se člověk zajímá o jistotu spasení a chce jí pochopit, tak je lepší, když člověk pochopí tu jistotu spasení tak, že přijme spasení v Kristu Ježíši. Pokud jí nemá a nechce svůj život z nějakých důvodů plně vydat Bohu do rukou, může jistotu spasení pochopit alespoň z těchto základních principů smlouvy a speciálně krevní smlouvy.
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 23. červenec 2010 @ 12:00:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Že ti ale ta ŘKC pořádně leží v žaludku!
Opravdu když řeknu svůj názor, tak jen "plivu poučky?"
Je realita života taková, že lidé ve smlouvě smlouvu porušují, nebo není?
I přes veškerou tebou proklamovanou nesvobodu lidí ve smlouvě jim stále zůstává svoboda v rozhodování?
No a o tom je celá řeč!
Spasení v Kristu jsem rád přijal a jsem ve smlouvě. Přestože denně odevzdávám svůj život do Božích rukou, on mě ho nechává řídit stále dál. Snažím se poznávat jeho vůli, ale ne vždycky se to daří, protože "hrouda nohy víže..."
A pak jednám v rozporu s jeho vůlí.
Proto je na místě u každého z nás neustálý postoj pokání a jen vědomí naší slabosti v nás udržuje potřebnou ostražitost. Máme se spoléhat na Boha, ale nikoli opovážlivě!
Věci, které jsme schopni udělat sami, ty za nás Bůh neudělá!
|
]
Víra slovu - Re: Paul Washer - O jistotě spasení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 24. červenec 2010 @ 01:53:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, zrovna teď mi leží v žaludku půlka melouna. Ani spát se mi nechce.
Jinak jsi to napsal moc hezky. Věci, které jsme schopni udělat sami, za nás Bůh neudělá. Ty, které sami schopni udělat nejsme, za nás musí udělat Bůh. Jinak by to nedávalo logiku, nebyla by v tom spravedlnost. Bůh nás nemůže odsoudit že jsme neudělali něco, co jsme nebyli schopni udělat - to by byl cynik a ne Bůh.
A tohle je také důvod, proč když se Bůh stane člověku spravedlností a spasením, proč si může být člověk jistý tím spasením. Kdyby to šlo, aby se mohl člověk zachránit sám, kdyby toho byl schopen, nikdy by si nemohl být jistý, že se to povede.
|
]
|
|
