 |
Právě je 181 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: ivanp Willy oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 114760978 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svoboda nebo otroctví (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 30. duben 2011 @ 20:30:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Pokud neustále budeš spojovat slovo "svoboda" a "vybírat si dobro nebo zlo" tak pleteš dohromady věci, které k sobě nepatří,"...
..."Lidská volba musí probíhat ve vnitřní svobodě"...
Toníku prosím tě, prohlédni si tyto své věty, jak ses do toho zaplantal. Nevidíš, jak si protiřečíš?
..." jak jsem věci poznal, tak k této svobodě člověka uschopňuje milost v Ježíši Kristu"...
Tato svoboda člověka v Kristu je už stavem člověka, výsledkem jeho svobodné volby. Ve stejné svobodě volby Démas naopak zvolil stav otroctví hříchu.
..."Tam, kde je výběr zla, končí skutečná svoboda. Tak jednoduchou věc neokecáš"...
Opravdu nemám potřebu něco okecávat. Kde je výběr zla (svobodným rozhodnutím!), tam končí svoboda v Kristu (stav ve svobodě dítěte Božího).
Nekončí však svoboda si dál vybírat mezi dobrem a zlem. I člověk, který žije v otroctví hříchu má dál svobodu výběru mezi dobrem a zlem. Důkazem tohoto je každý kající hříšník.
Proto nemůže být lidský život už o jistotě, ale jen o naději. Protože na každé další křižovatce nás čeká zase další volba, kde buď znovu potvrdíme svou původní volbu cíle a směr, nebo můžeme cíl změnit a třeba i zabloudit.
..."Vybíral jsem si ve svobodě místo, kde pracuji, mnohokrát v životě a Bůh moji volbu potvrdil a požehnal mi."...
Pořád jsi nepochopil rozdíl mezi svobodou volby (která zůstává každému, i hříšníku) od stavu života ve svobodě, v přátelství s Kristem?
Co když se hříšník v otroctví hříchu najednou svobodně rozhodne pro Krista a kaje se? Myslíš, že Bůh bude váhat jeho volbu potvrdit a požehnat mu?
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svoboda nebo otroctví (Skóre: 1) Vložil: ssns v Sobota, 30. duben 2011 @ 21:00:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdá se mi, že se v této otázce my dva naprosto shodneme. Snad jen bych řekl, že svoboda v Kristu nekonči tam, kde je svoboda výběru zla (to by ta svoboda končila při každém pokušení). Svoboda v Kristu podle mě končí tam, kde je uskutečněna svobodná volba zla.
Pokud ale ta tvoje věta "proto nemůže být lidský život už o jistotě, ale jen o naději" má něco společného se spásou, pak se, což tě asi nepřekvapí, neshodneme. Tím, že jsem Krista přijal, stal jsem se jeho ovcí. A on mě ujistil, že je dobrý pastýř, který jakkoli zatoulanou ovci neopustí. Ale o tom jsme už bavili mockrát a bezvýsledně. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svoboda nebo otroctví (Skóre: 1) Vložil: ssns v Sobota, 30. duben 2011 @ 20:53:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | No, mně jsi se neptal, ale já jsem takovej vtěrka vlezlej:-) Moje odpovědi:
1) Ne. Satan je jako ostatní andělé pouze poslušný nástroj Boha.
2) Ano. Něco málo o rozhodovacích a volních procesech jsem ti už napsal. Ale mohu se podělit s dnešním zážitkem. Kopal jsem přípojku na plyn a když jsem se tak blížil k antoníčkovi (pro neznalé - tak se říká krabici na hranici pozemku, kde jsou rozvody na plyn a elektřinu), povídám mu:"Antoníčku, nechceš popojít kousek blíž?" A pak si říkám:"Kdyby mě tak teď slyšel Toník, ten by mi dal, že se tu modlím ke svatým.":-) Když bylo hotovo, jel jsem na Prahu. Přijel jsem k železničnímu přejezdu a blikala tam dvě červená světla. zastavil jsem a čekal. Za chvilku se za mnou vytvořila kolona šesti aut. Najednou jedno z nich začala zběsile troubit, vyjelo z řady, předjelo nás a přejelo přejezd. Stejná situace se opakovala třikrát. Čtvrté auto za chvilku následovalo ty předešlé tři, ale řidič zastavil vedle mě a stáhl okénko. Nastal první rozhodovací proces. Mám ho také stáhnout, nebo dotyčného ignorovat? Stáhl jsem ho. On se zeptal, proč tam pořád stojím. Nastal druhý rozhodovací proces: mám mu říct, že nejsem cvok, abych jezdil přes přejezd, když to bliká červeně? Řekl jsem si, že takhle by Pán nereagoval a rozhodl jsem se pro slušnou a přátelskou odpověď, že asi brzy pojede vlak. On mi řekl, že ten přejezd často blbne a že bych na vlak čekal do pondělka a odjel. Nastal třetí rozhodovací proces: mám mu věřit a přejet ten přejezd také? Moc se mi do toho nechtělo a zvažoval jsem to objet jinudy. Nakonec jsem jel.
Nepopsal jsem ti všechny rozhodovací procesy - také jsem zvažoval, jestli mám nějak reagovat na ty, kteří nás za soustavného troubení a gestikulace předjížděli nebo ne.
To, že máš nějaké naučené výsledky rozhodovacího procesu, neznamená, že k němu nedochází. Zkoušel jsem ti to vysvětlit výše třeba na té královské hře na šachovnici. Každý z nás má jisté etické zásady, které mu umožňují automaticky eliminovat z rozhodovacího procesu spoustu možností. Když zahajuji třeba já partii bílými, zvažuji co hrát, ale absolutně nikdy neberu v úvahu např. tahy a3, a4, h3 a h4. Dříve jsem třeba takto nezvažoval ani 1. b4, ale pak jsem si leccos o tomto zahájení přečetl (říká se mu Sokolského hra, častěji Orangutan) a zjistil, že to má čas od času smysl zkusit. A tak ty třeba takto eliminuješ u té dívky varianty znásilnit a rande (doufám tedy:-))) ), ale už tu máš variantu chtivého pohledu - to tě tedy soudím podle sebe. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svoboda nebo otroctví (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 10. květen 2011 @ 22:52:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Teď nevím, na poslední příspěvky jsi mi neodpověděl, jestli už si nějak rozumíme, nebo ne.
Opravdu mne tohle téma zajímá a nedokážu tebe ani oka pochopit.
Tomu, co říkáš, rozumím.
Jednou za čas se ti vyjímečně stane, že se musíš z nějakých příčin rozhodovat, jestli projedeš na červenou, nebo ne. V ostatních případech naprosto automatický proces způsobí, že tě ani nenapadne na červenou projet (alespoň doufám).
Zeptám se tě jinak, na běžnou situaci: Jedeš padesátkou ke křižovatce, naskočí žlutá, červená, zleva a zprava vyjedou auta. Máš svobodu vjet do té křižovatky? (Doufám, že nejsi občas saniťák ;-)
Mě, když jsem se podobně vymlouval "Mami, ale to byla jiná situace! Dělali to všichni!" tak mi maminka říkala "A když všichni vyskočí z okna, skočíš taky?" aby mi dala příklad, že neuvažuju dobře. A já jsem si v duchu řekl: 'Jo, klidně.' Skákat z okna, ze stromů a ze střech byla moje oblíbená činnost. Ale tak nějak uvnitř jsem mámě rozuměl, co tím chce říci. Tím mne naučila se nějak automaticky rozhodovat v některých situacích.
Mě připadá neskutečné, že by člověk měl stejnou vnitřní svobodu a svobodnou vůli v tom, jestli projede křižovatku na červenou, vykrade banku, píchne si perník, znásilní sousedku jako v tom, jestli si koupí sladký nebo slaný rohlík, jestli pojede na výlet do Prahy nebo Liberce či jestli bude dělat zedníka nebo strojníka.
Vím, že to tak někteří lidé mají, ale to přece není pro to, že mají "lepší svobodnou vůli" a "opravdovou svobodu", natož "svobodu Božích dětí", ale právě proto, že jejich svobodná vůle, identita, vnitřní rozhodovací procesy jsou radikálním způsobem narušené, zničené.
Hříchem.
Ale u křesťanů to tak být nemá. Alespoň tak jsem to vžycky chápal.
A Tady byla v mnoha příspěvcích spojena "svoboda hřešit, svoboda volit zlo" s tím, jestli člověk má svobodnou vůli nebo nemá. To je pro mne jak z jiného světa. Takovou vnitřní "svobodu" přece nabízí "svět" ale rozhodně ne Ježíš.
A nebo nerozumím tomu, čemu říkáte "vnitřní svoboda", "svobodná vůle", "svoboda hřešit" či "svoboda volit si zlo".
|
]
|
|
|
|