Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 10. duben 2014 @ 09:57:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..Jinak je tomu když dá Bůh dar pokání a zbaví
člověka hříchu, když ho v Kristu vysvobodí z otroctví, když ho Ježíš ze
hříchu skutečně vyléčí. Pro tebe je taková věc "jeden velký omyl."....
Mluvíš za mne nepravdivě, ve svém mylném chápání světa.
Pro mě skutečné vyléčení Kristem je podmíněné vytrváním v živém vztahu s ním. Doprovázet Krista, žít s Kristem. Pokud tento vztah pomine, hřích se může vrátit s novou silou.
Tvým velkým omylem je chápat své vyléčení z konkrétního hříchu už jako absolutní a jednou provždy. Jako jakýsi "pan Dokonalý" - chodící etalon Boží milosti. Jen se mna mě podívejte, jak mě Bůh proměnil! Trvale a navždycky!
Cožpak znáš svou budoucnost? I Petr dokázal zradit! V čem jsi ty lepší?
A proč mi podsouváš obraz otroka, který utekl od otrokáře? Obraz to z gruntu nepravdivý? Vždyť i já byl z otroctví vykoupen Kristem!
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. duben 2014 @ 16:47:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Mluvíš za mne nepravdivě, ve svém mylném chápání světa.
Tak to se omlouvám
Reagoval jsem na tvůj komentář výše, kde jsem psal že "V tom se právě dar pokání, který je v Ježíši, liší. Mám zkušenost, že když dá Bůh dar pokání v nějakém hříchu, tak se ten hřích toho člověka už netýká a člověk je vysvobozen ze služby hříchu a nemusí další léta s velikou námahou, dřinou a odříkáním sloužit dál hříchu."
Ty jsi na to napsal:
Toto je jeden velký omyl.
Reagoval jsem na tuto tvojí poznámku. Pro tebe je tedy omyl to, co popisuji (snad si tedy za těch pár dnů neotočil). Pro mne to není omyl, pro mne je to něco, co z Boží milosti žiji. Pro mne je vyléčení Kristem Boží dar. Dar je zadarmo. Nemá "podmínky". Když Bůh uzdravuje, tak to není jako když se snaží uzdravovat člověk sám sebe. Samozřejmě, že dar uzdravení je dán ve vztahu s Bohem, proto jsem taky svůj život Bohu dal.
Tvým velkým omylem je chápat své vyléčení z konkrétního hříchu už jako absolutní a jednou provždy. Jako jakýsi "pan Dokonalý" - chodící etalon Boží milosti. Jen se mna mě podívejte, jak mě Bůh proměnil! Trvale a navždycky!
Ironie ti nikdy moc nešla, ani verše ;-)
Samozřejmě, pro tebe je to "omyl", protože žiješ v jiné realitě, pod jiným Zákonem.
Cožpak znáš svou budoucnost? I Petr dokázal zradit! V čem jsi ty lepší?
Někdy znám svou budoucnost, někdy ne. Ale vždycky věřím Bohu, že není lhář.
Nejsem v ničem lepší, než Petr.
A proč mi podsouváš obraz otroka, který utekl od otrokáře? Obraz to z gruntu nepravdivý? Vždyť i já byl z otroctví vykoupen Kristem!
Vždycky reaguji v souvislosti, ve které píšeš. V tomto případě jsem reagoval na tvůj příběh souseda alkoholika. Nic jsem ti nepodsouval, ten příběh jsi psal ty.
Ten příběh je alkoholika klasická ukázka otroka hříchu, který utekl svému pánu a celý život se musel skrývat, aby ho pán nedostal zpět. Tak otroctví funguje. Člověk slouží hříchu nebo je jím silně omezen i když od něj uteče.
To ale není svoboda v Kristu a pokud si někdo namlouvá, že útěk od hříchu je svoboda v Kristu, tak se mýlí. Ke své vlastní škodě.
Ježíš neřekl: Jestliže vás Syn osvobodí, budete skutečně celý život utíkat před hříchem, skrývat se a bát se, abyste na hřích nenarazili. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 10. duben 2014 @ 20:58:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nejsem v ničem lepší, než Petr."...
No, asi jsi lepší, než Petr. Tebe přece Bůh uzdravil ze hříchu tak dokonale, že se tě už hřích netýká. U Petra se mu to uzdravení přece jaksi "zvrtlo", jaksi zřejmě nepodařilo - a Petr zradil.
Fakt už nevím, jak ti nastavit zrcadlo, abys na sebe pohlédl mýma očima.
..."Ironie ti nikdy moc nešla, ani verše ;-)"... Že by snad navíc i bledá závist u Toníka? :-)
Ježíš řekl: "Já jsem cesta, pravda a život....Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě
miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu
milovat a zjevím mu sám sebe....Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova..."
Hezky je to vyjádřeno v našem kancionálu hned v úvodu ke svátosti smíření: "Hříchy člověka, který se upřímně snaží žít ve spojení s Kristem, bývají lehké. Když se však nedbá na hříchy lehké, narušení a zranění nakonec vedou ke hříchům těžkým.
Ty i s vašim církevním společenstvím žijete v omylu, že vám se nic podobného stát nemůže.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. duben 2014 @ 22:45:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Stando a nepleteš si to? Ještě nedávno jsi tu tvrdil, že Ježíš udělal z Petra skálu?
Píšeš pořád ještě o tom samém Petrovi?
Jinak ano, Stando, o mne jsi to pochopil dobře. Jsou hříchy, ze kterých mne Bůh uzdravil tak dokonale, že se mne už netýkají. Psal jsem ti, že moje zkušenost je taková, že Bůh dělá věci dokonale a není potřeba k nim nic přidávat. A jsem Bohu za milost pokání Bohu opravdu vděčný a nic na tom nezmění tvůj výsměch či ironizování.
Fakt už nevím, jak ti nastavit zrcadlo, abys na sebe pohlédl mýma očima.
Nijak, Stando. Nechci se ani na sebe ani na jiné dívat očima tvých lží, které sis o druhých vymyslel.
Ty i s vašim církevním společenstvím žijete v omylu, že vám se nic podobného stát nemůže.
Ne, díky Bohu, nemůže. Nemáme "lehké" a "těžké" hříchy a na život nejsme sami.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 11. duben 2014 @ 09:08:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nemáme "lehké" a "těžké" hříchy a na život nejsme sami."...
To ani my na život jistě nejsme sami.
Ale rozlišujeme mezi lehkými a těžkými hříchy. Tak nás to kdysi naučili apoštolové a tak to předáváme.
(1 J 5,16-17) Kdyby někdo viděl svého bratra, jak hřeší hříchem, který
není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život, totiž těm,
kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti a neříkám, aby se modlil
za ten.
Každá nepravost je hřích, ale je hřích, který není k smrti. Znakem každého omylu ve víře (tedy hereze) je to, že se tváří nadmíru zbožně a bývá v ní často i zrnko pravdy. Je polopravdou - ale ta je tou nejhorší formou lži a nejvíce svými důsledky devastuje lidské srdce.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 11. duben 2014 @ 22:14:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hřích k smrti je hřích proti Duchu svatému. To snad moc často neděláš. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 12. duben 2014 @ 07:52:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hřích ke smrti je každý hřích, který si postavíš mezi tebe a Boha jako pro tebe nepřekročitelnou zeď. Je to ztráta posvěcující milosti, ztráta živého společenství s Bohem.
Znamená v důsledku pro člověka duchovní smrt. My katolíci těmto hříchům říkáme hříchy těžké, neboli smrtelné.
Tedy třeba i vražda je hříchem ke smrti, je přece hříchem proti Duchu svatému (dárci života). I cizoložství či smilstvo jsou hříchy smrtelné (činí z darů Ducha, cílených k předávání života v lásce mezi manžely jen konzumní spotřebu, využití toho druhého) - to je velká urážka Ducha svatého.
Zatímco všední hříchy jsou znakem naší slabosti a nedokonalosti, hříchy smrtelné jsou závažným osobním rozhodnutím proti Bohu, jsou v důsledku zřeknutím se samotného Boha jako partnera v životě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: ssns v Sobota, 12. duben 2014 @ 22:15:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy třeba i vražda je hříchem ke smrti, je přece hříchem proti Duchu svatému (dárci života). I cizoložství či smilstvo jsou hříchy smrtelné (činí z darů Ducha, cílených k předávání života v lásce mezi manžely jen konzumní spotřebu, využití toho druhého) - to je velká urážka Ducha svatého.
No to tedy není - ani podle učení ŘKC. Současný katechismus tomu věnuje méně místa než ten Tomáškův, ale stejně:"„Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno“ (Mt 12,31). Boží milosrdenství nezná hranic, když však je někdo vědomě odmítá přijmout prostřednictvím kajícnosti, odmítá odpuštění vlastních hříchů a spásu nabídnutou Duchem svatým. Taková zatvrzelost může vést k definitivní nekajícnosti a k věčnému zavržení." (§ 1864)
Jak by mohl Ježíš prohlásit, že hřích proti Duchu svatému nebude člověku odpuštěn, a současně odpouštět smilstvo, cizoložství a i vraždu? Přečti si tu definici v Mk 3,28-29 a Mt 12,31-32. To přece není o vraždě, smilstvu a ani cizoložství. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 13. duben 2014 @ 11:38:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." když však je někdo vědomě odmítá přijmout
prostřednictvím kajícnosti, odmítá odpuštění vlastních hříchů a spásu
nabídnutou Duchem svatým."...
První lidé věděli, že nesmí věc zakázanou Bohem - přesto se vědomě a dobrovolně rozhodli, že si to vyzkouší. I současný člověk dobře ví, že cizoložství a smilstvo je Bohem zakázáno - přesto se mnozí rozhodnou si to vyzkoušet. Podle tebe toto ještě není hříchem ke smrti?
My však víme z případu prvních lidí, že jejich "vyzkoušení" mělo za následek přímo smrt nejenom pro ně, ale i pro všechny jejich potomky. Že to byl typický hřích, vedoucí k duchovní smrti.
Hřích proti Duchu svatému je také hříchem smrtelným (uvrhuje do stavu duchovní smrti - do existence bez Boha) - ale navíc se vyznačuje zarputilostí hříšníka, vzpurností proti Bohu, neochotou učinit ze hříchu pokání. Hřích proti Duchu svatému nemůže být odpuštěn nikoli proto, že by to Bůh nechtěl, nebo na to snad nestačil, ale proto, že to sám hříšník nechce! V tom tkví podstata nemožnosti odpuštění hříchu proti Duchu svatému.
Jakmile hříšník učiní ze hříchu pokání, přestává už tento být hříchem proti Duchu svatému a i smrtelný hřích je odpuštěn.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: ssns v Neděle, 13. duben 2014 @ 21:59:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I současný člověk dobře ví, že cizoložství a smilstvo je Bohem zakázáno
No to tedy neví. 5 z 5 mých nejbližších spolupracovnic žije ve smilstvu a nevidí v tom nic divného. Nemají pocit, že dělají něco špatného, když žijí s někým na hromádce. Jedna z nich je katolička (férově přiznávám, že spíš taková ta matriková) a spolu s ní jsou to 3 z 5, které věří v boha. A ten bůh jim nijak nemluví do toho, s kým a jak žijí. Příští měsíc se jedna vdává, takže se nám zredukuje počet těch žijících ve smilstvu na 4 z 5. :-)
Podle tebe toto ještě není hříchem ke smrti?
Ne, není. Hřích k smrti, tj. hřích proti Duchu svatému nemůže být odpuštěn, ne? A já si fakt myslím, že to smilstvo jim může být odpuštěno. Mluvím o smilstvu, ale asi by se hodilo mluvit u některých o cizoložství - tak se to chápe, když žiješ s rozvedeným, ne?
My však víme z případu prvních lidí, že jejich "vyzkoušení" mělo za následek přímo smrt nejenom pro ně, ale i pro všechny jejich potomky.
Počkej, hřích Adama A Evy přece nemá nic společného se smilstvem, ne?
Hřích proti Duchu svatému je také hříchem smrtelným (uvrhuje do stavu duchovní smrti - do existence bez Boha) - ale navíc se vyznačuje zarputilostí hříšníka, vzpurností proti Bohu, neochotou učinit ze hříchu pokání. Hřích proti Duchu svatému nemůže být odpuštěn nikoli proto, že by to Bůh nechtěl, nebo na to snad nestačil, ale proto, že to sám hříšník nechce! V tom tkví podstata nemožnosti odpuštění hříchu proti Duchu svatému.
Podle této definice jsem se dopustil spousty hříchů proti Duchu svatému před svým křtem. U žádného jsem jaksi nechtěl činit pokání. Já nevím, proč je to hřích neodpustitelný. V Žd 6,4-6 dává jistý popis, ale jak se to s tím má, nevím. Mimochodem, vidíš nějaký rozpor mezi tou pasáží z Židům a kánonem prvního ekumenického koncilu: Ohledně těch, kdož odstoupili od víry bez donucení a ne z důvodu odnětí majetku nebo nebezpečenství nebo něčeho podobného, jak se dálo v době pronásledování Licinia, sněm rozhodl projeviti milost i když nejsou hodni lidumilnosti; ti, kdož se budou opravdově káti, jako věřící stráví tři roky mezi těmi, kdož naslouchají čtení Písma a sedm let nechť v chrámě poklekají, žádajíce omilostnění, a dva roky nechť se účastní s lidem modliteb mimo přijímání svatých svátostí.
Já totiž tak nějak ano. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 12. duben 2014 @ 09:40:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znakem každého omylu ve víře (tedy hereze) je to, že se tváří nadmíru zbožně a bývá v ní často i zrnko pravdy. Je polopravdou - ale ta je tou nejhorší formou lži a nejvíce svými důsledky devastuje lidské srdce.
Přesně tak, Stando. Proto tě také na lži, které si o nás vymýšlíš, stále dokola upozorňuji. Přesně toto děláš: vezmeš kus pravdivé informace z mých příspěvků a obalíš je lží ze své hlavy a omylem se domníváš, že oponuješ mne.
To, jak sis zamiloval lež devastuje tvoje srdce a je to v průběhu let je to hodně vidět.
My s naším církevním společenstvím věříme Bohu, že jeho slovo neselže a věříme apoštolům. Nejsme na život sami. I když selžeme, něco zvoráme, jsme v něčem slabí, i když padáme, nejsme sami. Máme ještě Boha, který nás neopustí.
Proto jsme také svůj život dali Bohu, pro vědomí naší slabosti, pro vědomí našeho života narušeného hříchem.
Nežijeme už pod zákonem hříchu a smrti, ale celý náš život patří Bohu. Naše hříchy nebývají lehké, většinou ani jeden. Všechny jsou těžké, tak těžké, že jsme je sami nedokázali unést, natož se ji zbavit. Proto jsme rádi za Boha a jeho jednání, Boha, který dokáže ze hříchu uzdravit, vyléčit, zbavit hříchu. Tak, že máme od hříchu svobodu.
Pokud si tuhle základní věc, kterou ti ze svého života píši, ve své hlavě převracíš k jakékoliv lži, je to Stando tvoje věc. Mne tou lží, co si o nás vymyslíš, neublížíš, ani nikomu jinému, jehož život patří Bohu a kdo ví ze své vlastní zkušenosti, že Bůh není lhář a nikdy neselže, ale plní svoje slovo. Lží, kterou máš o nás v hlavě a kterou píšeš do svých příspěvků ubližuješ jen sobě a těm, kteří jsou s tebou.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 13. duben 2014 @ 11:59:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pokud si tuhle základní věc, kterou ti ze svého života píši, ve své hlavě převracíš k jakékoliv lži, je to Stando tvoje věc."...
Toníku, Poradil bych ti prostě: nepiš o sobě lži - ale vím, že to neděláš úmyslně, že v té lži žiješ a nevidíš ji. Proto se ti snažím nastavit zrcadlo. Ovšem u vědomí tvé vlastní dokonalosti, která ze tvé nevědomosti prýští, je docela nemožným, abys něco z mých postřehů zachytil a bylo ti to k užitku.
..."Nežijeme už pod zákonem hříchu a smrti, aleNežijeme už pod zákonem hříchu a smrti, ale celý náš
život patří Bohu. Naše hříchy nebývají lehké, většinou ani jeden.
Všechny jsou těžké, tak těžké, že jsme je sami nedokázali unést, natož
se ji zbavit. Proto jsme rádi za Boha a jeho jednání,
Boha, který dokáže ze hříchu uzdravit, vyléčit, zbavit hříchu. Tak, že
máme od hříchu svobodu., tak těžké, že jsme je sami nedokázali unést, natož
se ji zbavit. Proto jsme rádi za Boha a jeho jednání,
Boha, který dokáže ze hříchu uzdravit, vyléčit, zbavit hříchu. Tak, že
máme od hříchu svobodu."...
Ale cožpak tvůj selský rozum ani trochu nezaprotestuje?
Nevidíš ta svoje vlastní nesmyslná protiřečení?
... 1.) celý náš
život patří Bohu. - 2.) Naše hříchy nebývají lehké, většinou ani jeden.
Všechny jsou těžké ...
Platí - li to první - celé to další pokračování svědčí o lži. Protože pokud by celý tvůj život patřil Bohu, nehřešil bys vůbec.
Je - li ovšem pravdou to druhé - to první je vpravdě zase jenom nabubřelou lží. Celý tvůj život zatím Bohu nepatří ani zdaleka. Já jsem na tom podobně - i když bych si přál a usiluji o to, aby můj život patřil Bohu co nejvíc. Proto také svůj život Bohu nabízím co nejčastěji. Ale musím své nabídky obnovovat, protože v nich nezůstávám věrný.
Přitom mnoho věcí, o kterých píšeš, zastávám také - ale ve správném kontextu, nikoli jako polopravdy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 14. duben 2014 @ 09:30:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já jsem na tom podobně - i když bych si přál a usiluji o to, aby můj život patřil Bohu co nejvíc.
Ne, Stando. Nejsi na tom v této věci podobně. Nenamlouvej si takovou věc. Žiješ v této věci něco jiného, než my.
Žiješ římské katolictví mnoho let a po všem tom "zbavování hříchu" o které se tak usilovně snažíš dnes není jediného závažného hříchu, který by se tě netýkal (a předpokládám, že jsi o sobě nelhal a věřím ti to)
Já jsem křesťanem pětadvacet let a je, díkyu Bohu, hned několik závažných hříchů kterých mne Bůh zbavil a už se mne netýkají. Trvale se mne netýkají, to znamená mnoho let.
Ty usiluješ o to, aby tvůj život patřil Bohu co nejvíc.
Můj život si Ježíš koupil vlastní krví. Nemusím vykupovat svůj život ze hříchu.
I když předpokládám, že pro tebe to nejspíš bude jen "prázdná fráze", "hrozný omyl".
Pokud sis v hlavě vytvořil z tvého převráceného myšlení nějaké tvé vědomí mé vlastní dokonalosti, Stando, je to fakt jen tvoje věc, ke tvé škodě.
Život ve lži ti nepomůže k dobrému.
Toník |
]
|
|