Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2015 @ 20:11:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."nepřipadá ti nelogické, že bys jako majitel skládal účty nájemníkovi? Nebo je ve tvém světě logické, že majitel skládá účty někomu, koho si pozve na návštěvu?"...
V tomto mém světě skutečném je logické, že my jednou budeme skládat účty z toho, jak jsme žili, Bohu. To je základní myšlenka, která je neoddělitelně spojena s křesťanstvím.
Zrovna tak je jisté, že Bůh neobsadí příbytek lidského srdce násilím, ale že čeká, až ho sám člověk pozve. A nikoli jen an návštěvu, ale k trvalému bydlení - společnému bydlení, ve vztahu a spolupráci úplně na všem.
Příbytek našeho lidského srdce (ke společnému bydlení s Bohem) jsme dostali darem od Boha, sami jsme si ho nezbudovali. Ale tento náš "dům" (příbytek srdce) je nyní v "nebeském katastru nemovitostí" zapsán na naše jméno! My o něm rozhodujeme, my určujeme, kdo v něm nakonec bude bydlet. A Bůh čeká, kdo z nás ho pozve ke společnému bydlení.
Říkáme tomu lidská svoboda volby a Bůh ji respektuje.
Jsem tedy majitelem příbytku, ale to neznamená, že se jednou nebudu zodpovídat, jak jsem s tímto darem naložil. Má - li mé srdce patřit Bohu či někomu jinému, musím si o tom rozhodnout docela sám, svojí svobodnou volbou. A po celý čas svého pozemského života mám tu moc své dřívější rozhodnutí i zkorigovat - změnit.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 09:00:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V tomto mém světě skutečném je logické, že my jednou budeme skládat účty z toho, jak jsme žili, Bohu.
A v tom tvém světě: Skládají ve tvém světě účty majitelé domu jeho nájemníkům? Nebo skládají účty majitelé domu návštěvníkům, které si pozvou?
Zrovna tak je jisté, že Bůh neobsadí příbytek lidského srdce násilím, ale že čeká, až ho sám člověk pozve. A nikoli jen an návštěvu, ale k trvalému bydlení - společnému bydlení, ve vztahu a spolupráci úplně na všem.
To je dobře, že už tohle víš a že chápeš, že "znovuzrozování miminek" poléváním vodou je nesmysl. Pro tebe užitečná informace, důležitá a pravdivá. Snad ti tedy diskuze zde s křesťany byly k něčemu užitečné.
Má - li mé srdce patřit Bohu či někomu jinému, musím si o tom rozhodnout docela sám, svojí svobodnou volbou.
Ani já ti tvou volbu neberu a přeji ti, ať se jednou rozhodneš dobře, opravdu svobodně, bez zátěže, která teď vychází z tvého srdce.
A po celý čas svého pozemského života mám tu moc své dřívější rozhodnutí i zkorigovat - změnit.
To už jsem ti psal, že je to jistě tvůj autentický postoj, ale z mého pohledu je to postoj hloupý, pošetilý, krátkozraký, nesmyslný. Můj postoj je v této věci zcela jiný: Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí je dobré, jsem za něj rád a ani by mne nenapadlo ho revidovat, korigovat, naopak, takové rozhodnutí držím, co mohu
Když už nerozumíš tomu, co ti píšou křesťané, nežiješ to a nechápeš, že my máme hodně jiné postoje a hodnoty než ty, možná by ti v této věci mohl pomoci postoj některého z vašich papežů, když už jsi římský katolík.
Můžeš si přečíst jejich články, například:
Mladík z evangelia se ptal Ježíše: "Co musím dělat, abych dostal věčný život?"
Dnes není snadné mluvit o věčném životě a věčných skutečnostech, protože mentalita naší doby nám říká, že neexistuje nic definitivního: všechno se mění, a někdy i velmi rychle. "Změna" je v mnoha případech heslem, nejvíce vzrušujícím výkonem svobody, a proto jste také vy, mladí, nezřídka nakloněni myslet si, že je nemožné přijmout definitivní rozhodnutí, závazná na celý život.
Je však tento způsob užívání svobody správný? Je skutečně pravdou, že k tomu, abychom byli šťastní, musíme se spokojit s malými a prchavými momentálními radostmi, které - když pominou - zanechávají hořkost v srdci? Drazí mladí, toto není pravá svoboda, takto se štěstí nedosahuje. Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a neodvolatelná, která dávají životu plný smysl.
Říká to sice mladým, je dobré toto vědět na prahu života, ale ani v pětašedesáti není určitě pozdě. Ale jednou pozdě bude. A to "pozdě" se blíží.
Ale tento náš "dům" (příbytek srdce) je nyní v "nebeském katastru nemovitostí" zapsán na naše jméno! My o něm rozhodujeme, my určujeme, kdo v něm nakonec bude bydlet. A Bůh čeká, kdo z nás ho pozve ke společnému bydlení.
Stando, tak vám přeji, když už si to myslíte, ať to jednou určíte dobře, ať Bůh nečeká marně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 10:29:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Příbytek tvého srdce má nad vchodem tabuli se jménem "Toník", nikoli se jménem "Kristus". Je to tvoje srdce a ty rozhoduješ, komu ho dáš - Kristus o tom nerozhoduje. Přenechal toto rozhodnutí na tobě.
V tom mém reálném světě je to tak, že já si zvolil za spolubydlícího toho, kdo mně tento můj příbytek daroval. Zvolil jsem si Boha.
Jsou ale na světě i lidé, kteří si zvolili za spolubydlícího i někoho jiného - nebo bydlí sami a virtuálně občas komunikují s virtuálním spolubydlícím - to aby se necítili tak sami..
..."To je dobře, že už tohle víš a že chápeš, že "znovuzrozování miminek" poléváním vodou je nesmysl."...
Že ty jenom něco nechápeš - proto to ještě není nesmysl. Křest miminek je Božím vyvolením člověka, vztahem Boha k člověku a nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem..
..."Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí je
dobré, jsem za něj rád a ani by mne nenapadlo ho revidovat, korigovat,
naopak, takové rozhodnutí držím, co mohu"...
Je ale dobré vědět, že i v tomto případě zde stále trvá nebezpečí ztráty (1 Pt 5,8). Lidská svobodná volba zde stále je a trvá.
..."Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby
uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a
neodvolatelná, která dávají životu plný smysl."...
V kontextu výše řečeného je snad jasné, že i lidské "definitivní rozhodnutí", učiněné z upřímnosti srdce, i nadále podléhá lidské slabosti a lidské nevěře. Že není tedy zas až tak "definitivním", jak by si člověk v tomto okamžiku třeba přál. Pořád zde máme onu Boží podmínku - vytrvat v dobrém až do konce pozemského života.
Já také jsem se už dávno definitivně rozhodl pro život s Bohem (a pevně doufám, že podobně i ty), ale i tak jsou v životě chvíle slabosti, kdy to naše "definitivní" dostává pořádné trhliny.
Jen Bůh je věrný svým slibům, jen Bůh dokáže být zcela DEFINITIVNÍ.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:49:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Aha, takže odpovědi na otázky po tvém světě opět žádné. A ani papež ti nepomůže, i jeho slova si převrátíš ke tvému obrazu, podle toho, co žiješ.
Příbytek tvého srdce má nad vchodem tabuli se
jménem "Toník", nikoli se jménem "Kristus". Je to tvoje srdce a ty
rozhoduješ, komu ho dáš - Kristus o tom nerozhoduje. Přenechal toto
rozhodnutí na tobě.
Koukám, že když už ti došly ty tvoje "argumenty", tak už ti nezbývá, než si zase vymýšlet lži o diskutujících z "pokladu", který ty sám žiješ.
Já chápu, Stando, že ty rozhoduješ o tvém životě sám, že ty sám pevně držíš opratě svého života, ty sám si svobodně vybíráš dobro a zlo jak se ti to hodí, ty patříš sám sobě (nebo se to alespoň omylem domníváš): To vše jsi tu o sobě psal a je to jistě tvoje autentická situace. A asi tak žiješ desítky let a snad ti to tak i vyhovuje a já ti to neberu, žij si, co chceš, jak ti to vyhovuje.
Pokud ale to, co ty žiješ a to jak ty přistupuješ k životu, nutíš druhým, tak se pleteš. Nežiji to, co ty.
Jsou ale na světě i lidé, kteří si zvolili za
spolubydlícího i někoho jiného - nebo bydlí sami a virtuálně občas
komunikují s virtuálním spolubydlícím - to aby se necítili tak sami..
Jsem rád, že alespoň něco málo ze své zkušenosti napíšeš, byť se to snažíš zakamuflovat. Tohle ti určitě věřím, je z toho cítit, že víš, o čem píšeš.
Křest miminek je Božím vyvolením člověka, vztahem
Boha k člověku a nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který
je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem..
Stando, je dobře, že jsi pochopil, že "křest" miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu. To bylo jedno z mých prvních zjištění, když jsem se začal zajímat o realitu a mnohokrát jsem ti to psal. Doteď jsi oponoval, jestli jsi to teď pochopil, tak je to alespoň malý pokrok v naší diskuzi.
Svátost křtu miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu.
To je skutečná realita života. Pokud se na tomto shodneme a není to zas jen nějaká klička, kterou sis upletl aby ses do ní zamotal, tak to je dobrý základ pro další diskuzi.
Teď ještě zbývá abys pochopil, že svátost křtu miminek není žádným Božím vyvolením člověka. To, že je miminko zasvěceno nějakému "svatému", co už dávno zemřel, a pak mu v životě slouží, nijak nesouvisí ani s Božím vyvolením a věčným životem, stejně tak jako to nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu.
Je ale dobré vědět, že i v tomto případě zde stále trvá nebezpečí ztráty (1 Pt 5,8). Lidská svobodná volba zde stále je a trvá.
Samozřejmě, když člověk žije bezbožný život s materiálním "bohem", kterého je potřeba poponášet v ruce, aby se pohnul, a chránit, aby ho někdo neznesvětil, to tak je. Jiné to je s živým Bohem, který jedná, stojí za člověkem a drží ho v jeho rozhodnutí v těžkých chvílích, který se raduje, když člověk přijme Ježíše a obrátí se, místo toho, aby se jen hořce usmíval, protože mu v takové chvíli nic jiného nezbývá.
Pokud má člověk svobodnou volbu, může se rozhodnout. Pokud se člověk nemůže rozhodnout, nebo se rozhodne a to rozhodnutí se nestane, žádnou svobodnou volbu neměl, jen iluzi.
Já také jsem se už dávno definitivně rozhodl pro
život s Bohem (a pevně doufám, že podobně i ty), ...
To určitě doufáš zcela špatně. S tím, co ty žiješ a jak se "rozhoduješ" a co tu popisuješ mám pramálo společného, žiju něco hodně jiného, mám zcela jiný přístup k životu, k rozhodnutí, ke svobodě, než ty. A z toho, jak se neustále míjíš když si o mne vymýšlíš kdejakou blbost by ti to už mohlo dojít.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:03:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Já chápu, Stando, že ty rozhoduješ o tvém životě sám,
že ty sám pevně držíš opratě svého života, ty sám si svobodně vybíráš
dobro a zlo jak se ti to hodí, ty patříš sám sobě"...
Pokud bych nepatřil sám sobě, nemohl bych se sám rozhodnout ve vztahu se někomu odevzdávat, nemohl bych prožívat pravdivý vztah, prožívat společenství. A to ani prožívat společenství s Bohem. V takovém případě bys nerozdával z vlastního, ale z cizího.
Pokud už ani dnes tvé srdce nepatří tobě, s čím jiným chceš sdílet s Bohem celou věčnost? Nakolik by byl pravdivým vztah srdce, které ti vlastně nepatří?
Toníku, zase zde mám pocit maření svého času. Na tvé výlevy se už nedá smysluplně reagovat. Jsi zcela pohlcen ve svém virtuálním světě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 26. srpen 2015 @ 00:54:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, zase zde mám pocit maření svého času.
Stando, to budeš mít vždycky, když místo psaní k tématu a odpovědí na otázky budeš vymýšlet nesmysly o diskutujících. Zkus schválně někdy udělat opak toho, co děláš a místo vymýšlení nesmyslů o druhých zkus udělat to, co máte za úkol v ekumenismu: Zbavovat se postupně tvého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazovat ho skutečností.
Můžeš taky něco napsat o sobě a o tvém světě a odpovědět na otázky, na konkrétníotázky z tvého života a tvého uvažování. I ty náznaky tvého uvažování ve tvých příspěvcích jsou zajímavé.
Pokud bych nepatřil sám sobě, nemohl bych se sám rozhodnout ve vztahu se někomu odevzdávat, nemohl bych prožívat pravdivý vztah, prožívat společenství. A to ani prožívat společenství s Bohem.
Že tu uvádíš tvoje konkrétní uvažování, které ti brání přijmout spasení v Ježíši a vydat Bohu život, je dobře. Piš tu o sobě, co žiješ, jak uvažuješ, ať to můžeme (my i další lidé) porovnat s tím, co žijeme my a jak uvažujeme.
Když nám například apoštol píše: "Nevíte, že nejste sami svoji, byli jste koupeni za velikou cenu", tak to slovo tedy není pro tebe? Ty jsi sám svůj, patříš tedy sám sobě? Nebyl jsi tedy koupen za velikou cenu? Kdybys byl koupen a nebyl sám svůj jako to píše o nás Pavel, nemohl bys prožívat pravdivý vztah?
Když píše jinde: "Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.", tak to se taky netýká tebe, to slovo je ti cizí? Nemůžeš tedy patřit Pánu, protože by ses nemohl sám rozhodovat, ztratil bys tvou "svobodu" hřešit? Kdybys patřil Pánu Ježíši, nemohl bys tedy prožívat společenství s tvým bohem?
Pokud už ani dnes tvé srdce nepatří tobě, s čím jiným chceš sdílet s Bohem celou věčnost? Nakolik by byl pravdivým vztah srdce, které ti vlastně nepatří?
Protože celý můj život patří Bohu, budu celý můj život sdílet s Bohem. Chci sdílet s Bohem celý můj život: Vše co mám, co jsem. Proto jsem Bohu svůj život také vydal, protože jsem chtěl s Bohem být celý život.
Stando, když třeba někdo řekne: "Moje srdce patří mé největší lásce, žiji jen pro ni", tak je to pro tebe taky "plytká řečička", "hloupá řečička", "logický nesmysl", "virtuální svět" či cokoliv jiného? Taky se takového člověka zeptáš: "Když tvé srdce patří tvé největší lásce, co s ní chceš teda sdílet? Nakolik je pravdivý vztah srdce, které ti nepatří?" a nebudeš si při takové tvé otázce ty připadat hloupě?
Zkus si někdy po sobě přečíst tvé příspěvky a trochu se nad nimi zamyslet. Možná ti to, co žiješ, vyhovuje. Možá tak dokonce žije více římských katolíků, jen se o tom nesdílejí. Ale určitě je hodně jiných, kteří rozumí, že jejich srdce patří Bohu. Pro mne je tvé uvažování v této věci další překvapení, jsem rád, že jsi to téma otevřel a je zajímavé vidět, jak uvažuješ, děkuji za to, že jsi měl odvahu popsat to, co ve skutečnosti žiješ takto veřejně v diskuzi. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:26:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.,"...
Stále ti uniká podstata, neporozuměl jsi do hloubky tomu, na co se odvoláváš.
Apoštol zde hovoří o vytrvalém postoji křesťana, který se stále v každém dalším okamžiku svého života odevzdává Bohu. Stále si nevíš rady se svojí lidskou svobodou a jak ji do tohoto tvého citátu z Písma vhodně "zamontovat". A tak tu svoji svobodu jednoduše raději zrušíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:49:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stále ti uniká podstata, neporozuměl jsi do hloubky tomu, na co se odvoláváš.
Podle tvé situace nesuď ruhé.
Stále si nevíš rady se svojí lidskou svobodou a
jak ji do tohoto tvého citátu z Písma vhodně "zamontovat". A tak tu
svoji svobodu jednoduše raději zrušíš.
Stando, takže opět konkrétní odpovědi po tvém životě žádné, jen zase tvé klasické vymýšlení lží z tvého "pokladu" o mne. Kdež bych mohl čekat něco jiného!
Tebe baví si takhle vymýšlet lži o druhých, provokovat? Kdo ti dává úkol takhle lhát? To je ta tvoje "svoboda hřešit", kterou využíváš, abys nemusel psát něco o tobě, tak takhle utíkáš a vymýšlíš si lži o druhých? Nebo máte takhle za úkol systematicky lhát od někoho zvenku, máte to nařízeno?
Co ten tvůj host, co sis ho pozval? Ten ti takovéhle lži a pomluvy o druhých schvaluje? Nebo je dokonce zdrojem těch lží, co tu o mne píšeš? Jak píšeš, že z tvého srdce vychází všechny lži, tak ty lži jsou od tebe osobně, nebo od toho hosta?
|
]
|
|