Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 09:21:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Svátosti pokání se zkráceně (a nepřesně) říká "zpověď". Hřích a trest jsou dvě různé věci a ty by měl rozlišovat snad každý.
..."Potřebuješ odpouštět hříchy 2x, jednou lítostí před zpovědí, podruhé panem farářem ve zpovědi?"...
Nikoliv. (Jak jsi prosím tě vlastně žil kdysi to své "katolické" náboženství, když se takhle ptáš?)
Hříchy, ze kterých jsem upřímnou lítostí učinil pokání, mě Bůh odpouští okamžitě - spolu s věčnými tresty (pokud by se tedy jednalo o hřích těžký). V případě těžkého hříchu i tak přetrvávají následky, z nichž některé jsou odstranitelné a je třeba je odstranit - kvůli ozdravění srdce kajícníka. To znamená podle možností napravit zlo ze hříchu postiženému bližnímu a smířit se s církví, kterou takový hřích také poškodil.
Svátost pokání je pohlazením od Boha!
Když se kajícník ve zpovědi vyznává z těžkého hříchu (který má sice už Bohem odpuštěn), likviduje další pozůstatky z tohoto hříchu (svůj vztah s církví + dostává mimořádné milosti k uzdravení, uzdravuje vztah s poškozenými bližními, které obdrženou milostí začíná vidět Kristovýma očima).
Když jsi byl malý a rozbil sis koleno - maminka to ošetřila - ale ono ani tak úplně bolet nepřestalo - přišel jsi znovu za maminkou a ona tě pohladila, pofoukala bolístku,vzala do náruče - a ulevilo se ti.
Mimo to se ve svátosti pokání odpouštějí i další hříchy, ze kterých člověk vědomě pokání učinit nemůže, protože si je zatím ani neuvědomuje.
Přesto Bůh skrze pokání hříšníka ze hříchů, které si uvědomil odpouští ve svátosti pokání úplně všechny hříchy.
To je rozdíl oproti osobně učiněnému pokání z jednoho konkrétního hříchu, který je odpuštěn, ale ostatní hříchy vyřešeny a odpuštěny zatím nejsou
- zatímco pokání svátostné odpouští úplně všechny hříchy, dává mimořádné milosti k duchovnímu růstu a odpouští nejenom tresty věčné, ale i část trestů časných - to podle schopnosti člověka otevřít své srdce Bohu.
Obrácení pocházející z vroucí lásky může způsobit i to, že už nezůstává ani žádný trest za hřích.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 13:02:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak jsi prosím tě vlastně žil kdysi to své "katolické" náboženství, když se takhle ptáš?
Normálně, Stando. Jako to dělají katolíci běžně.
Vždycky večer jsem zpytoval svědomí, co jsem udělal, dělal jsem si takový seznam, co jsem podle sebe a norem co mě učili, dělal špatně. Hříchů jsem litoval ještě dřív než večer, obvykle hned potom, co se staly, ale večer ještě více. Často jsem litoval hříchů dopředu, ještě než se staly. Dával jsem si předsevzetí, opravdová, pevná, hluboká předsevzetí, že už hřích dělat nebudu, ale ta předsevzetí měla jepičí život, obvykle hodiny, někdy i dny. Pak jsem se hříchy chodil ke zpovědi. Tam mi hříchy pan farář "odpustil". Pak jsem vykonal uložené pokání.
Tebe se ptám proto, že nevím, co žiješ a co máš v hlavě a zajímá mne to.
Hřích a trest jsou dvě různé věci a ty by měl rozlišovat snad každý.
To bys měl. Tak prosím rozlišuj hříchy a tresty a nemíchej to pořád dohromady. Na trest ani na vinu se tě neptám. Ptám se tě v jakém okamžiku ti vlastně tvůj bůh odpouští hříchy, jak to máš vymyšleno, co doopravdu žiješ.
Hříchy, ze kterých jsem upřímnou lítostí učinil pokání, mě Bůh odpouští okamžitě - spolu s věčnými tresty
Píšeš to boldem, tak je to asi důležité pro tebe?
A to ti takto Bůh odpouští i těžké hříchy, smrtelné hříchy? Asi ano, když ve svátosti už máš těžký hřích odpuštěn?
Mimo to se ve svátosti pokání odpouštějí i další hříchy, ze kterých člověk vědomě pokání učinit nemůže, protože si je zatím ani neuvědomuje.
To už jsem pochopil. Ta svátost má takovou moc, že skrze ni jsou vám odpuštěny i ty hříchy, ze kterých jste vůbec neučinili pokání a dokonce ho ani učinit nemůžete. Ale stále pro vás platí, že "bez pokání není odpuštění". A to celé je "logické" ve vaší "logice".
Není to tak složité.
Obrácení pocházející z vroucí lásky může způsobit i to, že už nezůstává ani žádný trest za hřích.
Takže díky za ukázku tvého uvažování. Pokud takovou věc může to vaše "obracení", které děláte kdovíkolikrát za život, zkus si představit, co teprve dokáže udělat v životě člověka Pán Ježíš.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 14:11:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tak prosím rozlišuj hříchy a tresty a nemíchej to pořád dohromady.. Na trest ani na vinu se tě neptám. "...
Hřích a trest jsou jako spojené nádoby, nelze hovořit o jednom a druhé zcela ignorovat.
Rozlišuji tedy mezi hříchem a trestem, ale neodděluji je, protože oddělit to nejde. Existence trestu vychází z existence hříchu. A hřích vychází zase z existence viny.
Náš Pán vázal odpuštění hříchů na víru a křest: „Jděte do celého světa a
hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude
spasen! (Mk 16,15-16).
Křest je první a hlavní svátostí pro odpuštění
hříchů, protože nás spojuje s Kristem, jenž „byl vydán na smrt pro naše
hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění“ (Řím 4,25), abychom
mohli „i my žít novým životem“ (Řím 6,4).
Otcové právem nazývali pokání ‘namáhavý křest’. Pro ty, kteří po křtu
klesli, je tato svátost pokání nutná ke spáse jako sám křest pro ty,
kteří ještě nebyli znovuzrozeni. Následníci apoštolů udělují odpuštění hříchů křtem a smiřují je s Bohem a s církví díky
moci klíčů, kterou dostali od Krista: „Církev dostala klíče nebeského
království, aby v ní docházelo k odpuštění hříchů skrze Kristovu krev a
působení Ducha svatého.
Při odpuštění hříchů jsou kněží a svátosti pouhé nástroje, jimiž Ježíš
Kristus, jediný původce a dárce spásy, v nás působí odpuštění hříchů a
dává nám milost ospravedlnění.
Kristus ustanovil svátost pokání pro všechny hříšné členy své církve,
především pro ty, kteří upadli do těžkého hříchu po křtu a ztratil tak
křestní milost (čistoty) a zasadili ránu církevnímu společenství.
..."A to ti takto Bůh odpouští i těžké hříchy, smrtelné hříchy? Asi ano, když ve svátosti už máš těžký hřích odpuštěn?"...
Soukromou lítostí a pokáním hned po těžkém hříchu je sice hříšník už zachráněn před věčným zavržením (to v případě jeho náhlé smrti by jej čekalo očistcové očišťování) - není však ještě dokonale uzdraven pro další pozemský život v církevním společenství. Jeho hřích ještě není zcela vyléčen - minimálně (když ne nic dalšího - poškozených bývá zpravidla více stran) zbývá se smířit s církví. Proto Kristus ustanovil svátost vázanou na službu církve (J 20,21-23).
O plném odpuštění, smíření a o celkové likvidaci konkrétního těžkého hříchu se dá mluvit až po rozhřešení ve zpovědi.
Nazývá se svátostí smíření, protože dává hříšníkovi Boží lásku, která
usmiřuje: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Ten, kdo žije z milosrdné
lásky Boží, je ochoten odpovědět na Pánovu výzvu: „Jdi se napřed smířit
se svým bratrem“ (Mt 5,24).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 16:35:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, umíš dobře copy&paste. Ale abys jasně odpověděl na jednoduchou otázku...
O plném odpuštění, smíření a o celkové likvidaci konkrétního těžkého hříchu se dá mluvit až po rozhřešení ve zpovědi.
Psal jsi tu, že "Bůh odpouští lidem jejich osobní hříchy vždycky v jeden konkrétní reálný okamžik v jejich životě"
Psal jsi to boldem. Asi to teda je pro tebe důležité. V jeden konkrétní reálný okamžik.
Který konkrétní okamžik v životě to je? Je to pro tebe okamžik lítosti? Pochopil jsem, že ano. Že ve chvíli, kdy pocítíš lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy. Odpustí ti takto hříchy lehké i těžké.
Pochopil jsem správně, jak tomu věříš?
Máš tedy odpuštěny lehké i těžké hříchy v okamžiku lítosti, před zpovědí?
Někdy je těžké sledovat tvé motanice, když se vyhýbáš jednoduché otázce a neodpovíš, jak se zamotáváš do toho, co zrovna vymýšlíš.
Pokud máš v jeden konkrétní okamžik odpuštěny hříchy lítostí a nedá se mluvit o "plném odpuštění", tak ti za lítost Bůh odpouští hříchy nějak "napůl" a za zpověď ti je odpustí "naplno"?
Nazývá se svátostí smíření, protože dává hříšníkovi Boží lásku, která usmiřuje: „Smiřte se s Bohem!“
A to ti dává smysl v tom jak sis to vymyslel???
"Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl. "
Psal jsi to boldem, zvýraznil jsi to. Snad to pro tebe bylo tehdy důležité v tvé "logice".
To pořád ještě pro tebe platí, nebo to už to neplatí a když máš hříchy odpuštěny lítostí, tak už ti dává smysl výzva "smiřte se s Bohem"?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 05. březen 2016 @ 07:08:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Který konkrétní okamžik v životě to je? Je to pro
tebe okamžik lítosti? Pochopil jsem, že ano. Že ve chvíli, kdy pocítíš
lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy. Odpustí ti takto hříchy lehké i
těžké."...
Na příkladu exzaktních věd můžeme vidět, že se o nich dá hovořit na různých stupních úrovně. Jinak vypadá učebnice chemie na základní škole a jinak vypadají vysokoškolská skripta. I když hovoří o tom samém, jdou různě do hloubky.
..."tak ti za lítost Bůh odpouští hříchy nějak "napůl" a za zpověď ti je odpustí "naplno"?"...
Bůh mi odpustí i těžké hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání. V tom okamžiku mi odpouští věčné tresty, takže v případě náhlé smrti bych nebyl zcela zavržen. Toto platí stejně pro "učebnici základní školy", jako pro "vysokoškolská skripta". V žádném případě ale nejsem takto ještě připraven pro vstup do nebe!
Protože odpuštění hříchů není jen laciným gestem Boha: "Odpusťme si, co jsme si! Uděláme tlustou čáru za minulostí a jde se dál od nuly." To v žádném případě!
Odpuštění je mnohem víc!
Odpuštění konkrétních hříchů v sobě zahrnuje i vyléčení z těchto hříchů.
Vyléčení ze hříchu však nebývá "kouzelným vanutím Ducha" jako u "fantastické čtyřky", ale často je podmiňováno osobním zapojením člověka do rehabilitace. A to u člověka zpravidla trvá různě dlouhý čas - jen výjimečnou milostí je to hned.
Lítost nad způsobeným zlem je doprovodným jevem pokání, je neklamným indikátorem opravdového obrácení srdce k Bohu.
..."ve chvíli, kdy pocítíš
lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy"...
Zde opravdu nejde o žádné "pocity".
Pokání není projevem jen citu, ale především lidské vůle, lidského rozhodnutí se obrátit, změnit své smýšlení a jednání.. Je lidským následováním hlasu Ducha, který člověka k pokání nabádá, vede. Pokání činí člověk komplexně, na všech frontách: tedy jak vůlí, rozumem, rozhodnutím, tak také citem, srdcem.
A jako i v jiných oblastech i zde se musíme učit. Učit odolávat svodům, cvičit se v sebeovládání (modlitbou a půstem), záměrně se vyhýbat příležitosti ke hříchu (zapojení rozumu i vůle). To ze strany člověka.
Ze strany Boha pak člověk dostává jako milost "Boží pohled" na lidi či na věci, které pro nás dříve byly kameny úrazu - pokušením.
Toto všechno souvisí s trvalým vyléčením člověka ze hříchu a nebývá to hned - a nebývá to pro člověka snadné a bez práce, bez také jeho úsilí. My duchovně rosteme právě takovou svou spoluprací s Bohem na sobě samotných - na vlastní přeměně..
..."Bůh mi odpustí hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání. "...
Když se topíš v prudkém proudu, absolutně nejdůležitější pro záchranu je uchopit se pevného bodu, záchranného lana či pomocné ruky, která tě vytáhne ven. To je vyjádřením smyslu této věty - být spasen, nic víc.
I po vytažení jsi však stále mokrý vodou, která měla být ke tvé smti, která se měla stát tvých hrobem - a potrvá nějakou dobu, než uschneš..
Podobně po pokání z těžkého hříchu nemohu stále přijímat eucharistii - přijímal bych nehodně. Pro přijímání eucharistie je nutnou podmínkou ničím nenarušené společenství církve.
I když jsem byl už zachráněn od věčné smrti, stále jsem "mokrý" hříchem. Musím nejdřív podstoupit "usušení" , přistoupit ke svátostnému smíření - ke zpovědi. Musím napravit svoje vylomení od církve, být znovu naroubován do ušlechtilé olivy. Smířit se s církví, kterou jsem těžkým hříchem poškodil („Jdi se napřed smířit
se svým bratrem“).
..."nebo to už to neplatí a když máš hříchy odpuštěny lítostí, tak už ti dává smysl výzva "smiřte se s Bohem"?"...
Smíření je tedy celý proces likvidace hříchu, zvláště hříchu ke smrti. Nikoli jen samotný akt odpuštění (nejnutnější záchrany), ale i znovuuvedení do kvality života. Znamená to být i "usušen" od hříchu, nebýt dál v jeho otroctví, nepodléhat mu ve slabosti. K tomu potřebuji sílu od Boha i mimořádné milosti, které obdržím až ve svátostném smíření, kdy napravuji svůj hříchem pošramocený vztah se společenstvím církve.
K tomu potřebuji ale také vlastním úsilím sám duchovně "cvičit" - vyvíjet námahu a úsilí, jak jsem už naznačil. Představa, že za tebe bude Duch svatý mávat činkami, aby jsi ty získal "duchovní svaly", je zcela ujetá - stále v intencích "fantastické čtyřky"..
|
]
Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 05. březen 2016 @ 10:57:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Představa, že za tebe bude Duch svatý mávat činkami, aby jsi ty získal "duchovní svaly", je zcela ujetá - stále v intencích "fantastické čtyřky"..
Ahoj Stando.
Děkuju, že se snažíš psát k tématu. Cením si toho, že se snažíš vysvětlit, jak to máš.
Některým věcem nerozumím. Některé se snažím pochopit jak to máš vymyšlené, ale nejsou mi jasné. Pokud ještě upřesníš, budu rád.
"Fantastická čtyřka", to je nějaká sestava "svatých" tam u vás v ŘKC? Můžeš nám o nich napsat něco více, abychom věděli, čemu to vlastně oponuješ? Když vidím tvou opozici a nevím, čemu to oponuješ, není ti úplně rozumět. Neznám přesně prostředí, ve kterém žiješ a co máš v hlavě.
Bůh mi odpustí i těžké hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání.
Píšeš to boldem, tak je to asi důležité. Stále píšeš o nějakém konkrétním okamžiku.
"Učinit pokání" je tedy pro tebe jeden konkrétní okamžik života? Máš to tak, že v jeden konkrétní okamžik "jsi učinil pokání" a před tím konkrétním okamžikem "jsi ještě neučinil pokání"?
Chápu tě dobře?
Je například dvě hodiny odpoledne. To jsi ještě pokání neučinil a Bůh ti ještě hříchy neodpustil. Pak je 2:13:27 a v ten okamžik jsi učinil pokání a v ten konkrétní okamžik ti Bůh odpustil. Rozumím ti dobře?
Pokud ti rozumím dobře a ty umíš udělat pokání v nějakém jednom konkrétním okamžiku tvého života a v tom samém konkrétním okamžiku ti Bůh odpustí hříchy, tak je tento okamžik u tebe už před zpovědí?
Pak je tu stále znovu otázka, které sis asi nevšiml: Pokud v jeden konkrétní okamžik učiníš pokání a Bůh ti v ten samý okamžik odpustí hřích, a před zpovědí, odpustí ti takto Bůh jak lehký hřích, tak těžký hřích?
Možná nevíš, proč se ptám: Když jsme byli v ŘKC, tak lítost neodpouštěla těžké hříchy (kromě případů ohrožení Smrtí, Lítost spolu se Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl pan farář). Na odpuštění těžkého hříchu bylo potřeba jít ke zpovědi. Ty jsi tu naznačoval, že k odpuštění těžkých hříchů nepotřebuješ kněze, ale stačí ti na to tvoje soukromé pokání. Tak mne zajímá, zda už to dnes máte jinak, než my tehdy (nebo sis to ty jinak sám pro sebe vymyslel) nebo zda to ještě máte stejně, jako my v minulém tisíciletí.
Smíření je tedy celý proces likvidace hříchu, zvláště hříchu ke smrti.
Stando, když ti v tom, jak to máš vymyšlené, dává smysl po odpuštění hříchu výzva ke smíření, už trochu chápeš křesťanství?
Už ti dává smysl, když říkáme:
Bůh nám odpustil hříchy v Pánu Ježíši Kristu. Bůh přikazuje všem a všude: Čiňte pokání. na místě Kristově říkáme: Smiřte se s Bohem.
Dává ti už ta výzva "smiřte se s Bohem" smysl?
Toník |
]
Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 05. březen 2016 @ 18:57:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." "Fantastická čtyřka", to je nějaká sestava "svatých" tam u vás v ŘKC?"...
Nikoli.
"Fantastická čtyřka" je film, kde vlivem záhadného záření čtyři lidé získali naprosto nové nadpřirozené schopnosti. Zcela bez vlastních zásluh, bez jakékoli námahy či úsilí se stali jakýmisi "supermany".
Zde vidím analogii - "fantastickou čtyřkou" označuji - Tebe, Bylinu, Tele a Myslivce.
Vy všichni jste se jaksi tajemně "znovuzrodili" a získali tak nové vlastnosti, nové schopnosti. A to všechno podle vašeho svědectví bez vlastního přičinění, působením Boha. Změnil vás údajně sám Bůh, aniž by se vás zeptal a vy na tom, že některé hříchy se vás nyní (konkrétně třeba tebe) už netýkají, nenesete naprosto žádnou zásluhu.
Není to vaše zásluha, že oproti dřívějšku nyní prý už žijete podle Božího řádu.
Nejvíce vás vytáčí, když zdůrazňuji, že na změně lidského srdce se podílejí Bůh i člověk zároveň - ve spolupráci.
Že Bůh respektuje svobodu volby u člověka a nezmění člověka bez jeho souhlasu a spolupráce.
..."Učinit pokání" je tedy pro tebe jeden konkrétní okamžik života? Máš to tak, že v jeden konkrétní okamžik "jsi učinil pokání" a před tím konkrétním okamžikem "jsi ještě neučinil pokání"?....
Pokání je u křesťana trvale žijícího s Bohem trvalým životním postojem, trvalým stavem. V takovém případě pokání konkrétního jednoho hříchu činím hned v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zhřešil. A v takovém stavu je téměř nemožné zhřešit těžkým hříchem - k duchovní smrti. Jedná se o hříchy všední. Tento okamžik bývá skutečně už před zpovědí. Z takto Bohem odpuštěných lehkých hříchů se už zpovídat nemusím, ale pokud se jedná třeba o poklesky opakované (např. výbuchy hněvu), je dobré se z nich vyznat i ve zpovědi a spolu se zpovědníkem řešit protiopatření - jakými metodami se takových určitých zlozvyků zbavit.
V případě člověka, který nemá tento trvalý životní postoj pokání - však v jednom okamžiku si hříchy uvědomí a pokání učiní - v tom samém okamžiku je zachráněn pro nebe. Není ještě zcela vyléčen, ale už je zachráněn. Je - li křesťan, čeká ho ještě smíření s církví (skrze svátost smíření) a narovnání jeho hříchy porušených mezilidských vztahů s bližními, kterým ublížil.
Je to tak nesnadné pochopit?
..."Pak je tu stále znovu otázka, které sis asi
nevšiml: Pokud v jeden konkrétní okamžik učiníš pokání a Bůh ti v ten
samý okamžik odpustí hřích, a před zpovědí, odpustí ti takto Bůh jak lehký hřích, tak těžký hřích? Možná nevíš, proč se ptám: Když jsme byli v ŘKC, tak lítost
neodpouštěla těžké hříchy (kromě případů ohrožení Smrtí, Lítost spolu se
Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl
pan farář). Na odpuštění těžkého hříchu bylo potřeba jít ke zpovědi. Ty
jsi tu naznačoval, že k odpuštění těžkých hříchů nepotřebuješ kněze, ale
stačí ti na to tvoje soukromé pokání."... ..." Lítost spolu se
Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl
pan farář"... Tuto jízlivost sis klidně mohl odpustit. Moc, kterou má zpovědník, pramení z moci Ducha svatého (J 20,21-23). Když si projdeš moje vysvětlení ještě jednou v klidu, zjistíš, že jsem říkal to samé. Pokud jako křesťan zůstáváš i po pokání ze hříchů dál žít na tomto světě, potřebuješ nutně smíření s církví a žít v církvi - potřebuješ znovunaroubování na živý kmen. A to nezískáš nijak jinak, než skrze službu církve hříchy odpouštět - skrze svátost pokání. Psal jsem také, že i odpuštění hříchů je proces uzdravení člověka do nápravy hříchu, že to není jen nějaké laciné "sorry" a hotovo. Pokud učiníš pokání až v okamžiku své smrti, Bůh ti sice hříchy odpustí a jsi zachráněn pro věčnost, ale umíráš nesmířen s církví. Nejsi tedy ještě plně uzdraven, připraven pro nebe (nemáš vyřešeny narušené vztahy) a čeká tě očistec. Chce - li tedy katolík být zcela uzdraven ze svých těžkých hříchů tak, aby byl zdravým údem církve ( a mohl tedy přistupovat i k ostatním svátostem), nejde to bez svátostného smíření (svátostné smíření je nejenom s Bohem, ale také s církví a s těmi bližními, kterým ublížil).. Jak říkám, svátostné smíření je pohlazením nebeského Otce a netřeba mít těžký hřích, abych si přišel pro takové pohlazení! ..:" Nebo ještě pořád nerozumíš, k čemu je výzva "smiřte se s Bohem", když nám Bůh hříchy odpustil, jako ti to nedávalo smysl před 14 dny? "... Tam jsem se přece vyjadřoval k vaší mylné představě o jakémsi odpuštění hříchů už předtím, než hříšník učiní pokání. Tedy zcela jiná situace, než řeším nyní - odpuštění hříchů přímo v okamžiku, kdy z nich člověk učinil pokání. ... Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl.
Kristovo
smíření celého lidstva s Bohem neznamená ještě žádné odpuštění hříchů
každému, ale znamená otevření cesty k odpuštění hříchů pro zálsuhy
Krista - cesty, která dříve nebyla vůbec možná.... |
]
Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. březen 2016 @ 07:36:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Změnil vás údajně sám Bůh, aniž by se vás zeptal a vy na tom, že některé hříchy se vás nyní (konkrétně třeba tebe) už netýkají, nenesete naprosto žádnou zásluhu.
Já jsem to samozřejmě tušil, že je to zase nějaká tvoje fantazie.
Stando, a tebe nezajímá, co žijeme, čemu věříme, že máš potřebu si o nás vymýšlet stále dokola nějaké blbosti?
Nebo to je ovoce tvého modlitebního života k tvému bohu, že si takto vymýšlíš, a nemůže to ovlivnit, ta tvoje lež o nás je integrální součást toho, co ty žiješ, nemůžeš se jí zbavit, aby ses nemohl dozvědět pravdu o našem životě?
Nejvíce vás vytáčí, když zdůrazňuji, že na změně lidského srdce se podílejí Bůh i člověk zároveň - ve spolupráci.
To sis nás asi s někým popletl?
Teda alespoň mě sis s někým popletl. Nevím, zda to vytáčí Bylinu nebo další, ale z toho, jak čtu jejich příspěvky, tak pochybuju. Opět jen další představa v tvé hlavě.
Stando, pokud si takhle vymýšlíš kdejaký nesmysl o tom, co zcela jistě víme, jak ti pak máme věřit v ostatních věcech?
Pokud jde o mne, tak mne tvoje psaní nevytáčí, ale zajímá. Proto ti pokládám otázky na to, co skutečně žiješ a očekávám odpověď. Někdy naivně a marně ;-) A kdyby tebe někdy zajímalo, co žijeme my, co jsem zažil já, tak se zeptej, napíšu ti to.
Zpět k tématu tvého pokání.
V takovém případě pokání konkrétního jednoho hříchu činím hned v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zhřešil.
Pokání ze hříchu je pro tebe "trvalý postoj". Pokání ze hříchu pak činíš v "jednom konkrétním okamžiku".
V jednu chvíli jsi pokání ze hříchu nečinil, v jednom konkrétním okamžiku pak pokání ze hříchu učiníš, pokání ze hříchu je pak po tom okamžiku hotovo. A v tom okamžiku, kdy jsi učinil to pokání, máš odpuštěn ten hřích.
Když z nějakého hříchu pokání v konkrétním okamžiku nečiníš vůbec, protože nemůžeš, jelikož si ten hřích ani neuvědomuješ, ale dojdeš si ke zpovědi, tak máš odpuštěny i ty hříchy, ze kterých si vůbec pokání neučinil v jednom konkrétním okamžiku. A to pak pro tebe není "laciné" odpuštění, jako kdyby ti Bůh odpustil všechny hříchy v Pánu Ježíši. Když píšeme, že ti Bůh odpustil všechny hříchy v Pánu Ježíši, i ty, ze kterých jsi pokání neučinil, protože jsi nemohl, tak to je pro tebe "laciné odpuštění".
Pochopil jsem tě dobře?
Není tak složité to, co píšeš, když napíšeš jak si věci řešíš v hlavě a odpovíš na otázky.
Moc, kterou má zpovědník, pramení z moci Ducha svatého .... Jak říkám, svátostné smíření je pohlazením nebeského Otce a netřeba mít těžký hřích, abych si přišel pro takové pohlazení!
Stando, mnoho a mnoho slov, aby ses vyhnul odpovědi na jednoduchou otázku: Získáš skrze pokání, co činíš v jednom konkrétním okamžiku před zpovědí také odpuštění těžkého, smrtelného hříchu? Udělal jsi tu někdyv životě před zpovědí pokání ze smrtelného hříchu tak, abys skrze to pokání získal odpuštění smrtelného hříchu?
Tam jsem se přece vyjadřoval k vaší mylné představě o jakémsi odpuštění hříchů už předtím, než hříšník učiní pokání. Tedy zcela jiná situace, než řeším nyní - odpuštění hříchů přímo v okamžiku, kdy z nich člověk učinil pokání.
Tam ses vyjadřoval k tomu, že "Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl."
Tak se ptám: Když jsi získal odpuštění skrze pokání v jednom okamžiku před zpovědí, a máš už odpuštěné hříchy, dává ti smysl výzva "smiřte se s Bohem"? Pokud by ti taková výzva po odpuštění dávala smysl, mohl bys pochopit i křesťanství a to, co jsem ti psal:
Pokud se Bůh smiloval nad všemi, smířil všechny se sebou, odpustil všem a vyzývá "smiřte se s Bohem", tak mi dává smysl a logiku jediná věc: Poslechnout tu Boží výzvu, smířit se s Bohem, přijmout Boží odpuštění.
Všechno ostatní je pro mne nesmysl.
Toník |
]
Re: Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. březen 2016 @ 10:18:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Není tak složité to, co píšeš ..."...
Zatím podle toho jak a nač se ptáš, jsi podstatu pokání ještě moc nepochopil.
Není to z mé strany "mnoho a mnoho slov..." , ale ta slova byla naprostou utností pro pochopení. Ty jsi je evidentně jen přelétl očima a nezamyslel ses nad jejich skutečným významem.
Pokusím se ji rozvést v dalším článku (nazvu ho třeba "Pokání k odpuštění hříchů", kde můžeme v diskusi pokračovat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. březen 2016 @ 18:45:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Zatím podle toho jak a nač se ptáš, jsi podstatu pokání ještě moc nepochopil.
No, tak snad konečně podstatu toho tvého pokání vysvětlíš. Proto se tě taky ptám, abys vysvětlil to, co vlastně žiješ a čemu věříš.
Není to z mé strany "mnoho a mnoho slov..." , ale ta slova byla naprostou utností pro pochopení. Ty jsi je evidentně jen přelétl očima a nezamyslel ses nad jejich skutečným významem.
Stando, pokud jsi psal slova, která neměla skutečný význam, ale jiný, to je tvoje věc. Pro mne můžeš klidně rovnou uvést skutečný význam.
Pokusím se ji rozvést v dalším článku (nazvu ho třeba "Pokání k odpuštění hříchů", kde můžeme v diskusi pokračovat.
Když se tě ptám, můžeš klidně rovnou psát skutečný význam, ne nějaký jiný, neskutečný význam. Pokud tedy konečně uvedeš skutečný význam slov, která píšeš, budu rád a rád si to přečtu.
Pokud jde o mou otázku: Je pro tebe nějaký problém odpovědět na to, zda jsi někdy získal odpuštění smrtelného hříchu před zpovědí? Je ta otázka pro tebe nějak složitá, nepochopitelná? Proč jednoduše neodpovíš? |
]
Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 06. březen 2016 @ 18:25:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Vy všichni jste se jaksi tajemně "znovuzrodili" a získali tak nové vlastnosti, nové schopnosti. A to všechno podle vašeho svědectví bez vlastního přičinění, působením Boha.
Stando, ne jaksi tajemně, ale nadpřirozeně. Kdyby bylo možno spasení dosáhnout snažením se hříšného člověka, tak nemusel být seslán Duch svatý a nemuseli by se lidé znovuzrodit, aby spatřili Boží království. To je právě to, co Ty neznáš, protože se mylně domníváš, že jsi spasen obřadem vykonaným vaší náboženskou institucí. Ty jsi "spasen" politím vodou. My jsme spaseni novým narozením z Boha a není to lidská zásluha - Bůh nám to daroval v Kristu po našem pokání z hříšného života. Ne bez našeho přitakání(jak se tu snažíš překroutit to, co říkáme), ale bez našich zásluh. Ne proti naší vůli, ale ve shodě s naší vůlí, nás vysvobodil z toho, co nás nejvíc trápilo, vzdalovalo od Boha a co bylo předmětem našeho pokání.
Jestli nevěříš v nadpřirozenou proměnu lidského jednání a lidského srdce, tak v podstatě nevěříš mnohým svědectvím Nového zákona. Třeba svědectví o proměně Saula v apoštola Pavla. Nebo o bázlivém Petrovi, který se po naplnění Duchem svatým proměnil v neohroženého hrdinu.
A takových svědectví je v NZ spousta. Tobě jsou zřejmě skryty za závojem katolické mlhy, která zakrývá vše, co se nehodí vaší instituci do krámu a tak Ti nezbývá než se pohoršovat nad tím, že svědčíme o nadpřirozené proměně člověka mocí Ducha svatého. |
]
|
|
