>>To nevím, ty škody neznám. Rozhodně ty škody nebudou větší než to, co jsme zažili my, když jsme se po přijetí Pána Ježíše nedali omylem pokřtít.<<   O těch škodách jste přeci sám psal. Vnímání křtu jako nějakého magického pověrčivého obřadu ochrany před zlými duchy. A nejde asi jen o škodu obdrženou, ale páchanou. Ale jakou škodu jste zažil Vy, když jste se po přijetí Pána Ježíše (asi vyznáním víry v Ježíše jako Pána) nedal pokřtít, omylem? Jaká škoda se Vám stala?

>>Pokud děti nejsou zasvěcené svátostí křtu a nejsou vychované k víře, žádný problém vzhledem ke křesťanství obvykle nenastává - ve chvíli, kdy přijmou Krista, normálně se dají pokřtít a neřeší nesmysly se svátostmi, jako my.<<   Právě. Proč se vlastně pak dávají ještě pokřtít, jak říkáte, když přijmou Krista? Vyznají ústy, uvěří srdcem. Proč tedy ještě křest vodou? Nač tedy vlastně takový Kornélius s jeho domem musel být ještě pokřtěn vodou, když Bůh očistil vírou jejich srdce, odpustil jim viny a dal jim dar Ducha, tedy sám Ježíš je pokřtil svým Duchem, a dal jim i pokání k životu?

>>To ne. Neřekl bych. Pro takové lidi obvykle smysl má. Třeba romská komunita si snad bez výjimky myslí, že svátost křtu je nějaká speciální ochrana dítěte a tak obvykle dají udělit miminkům svátost křtu. I když pak děti ve víře zpravidla nevychovávají. <<   Pak ten pravý smysl křtu dané církve asi romské komunitě uniká třeba proto, že zpravidla své děti pak ve víře té církve nevychovávají a mají své vlastní spiritualistické vnímání křtu?

>>Tím spíše je zbytečný, pokud se ke svému zasvěcení Bohu člověk sám přizná osobním rozhodnutím. Je zbytečný v obou případech.<<  To je spíše problém toho, na co se ptám. Proč nelze křest opakovat? Proč učení o jediném neopakovatelném křtu? Anebo, proč vnímat křest nemluvněte ve stejné rovině jako křest dospělého?

>>Tomu nerozumím. K závazku víry rodičů či se spolehnutí na Boha určitě svátost křtu miminek potřeba není - ten mohou dát i bez svátosti křtu miminka a normální rodiče ani žádný takový závazek nepotřebují. K závazku celého společenství křest miminek už vůbec není potřeba.<<  Nejde-li o závazek věrnosti, tedy víry člověka Bohu, a není-li závazků třeba, pak na co vůbec jsou smlouvy? Jestli závazky - před svědky - normální rodiče nepotřebují a ani ta církev, pak vlastně na co vůbec křest vodou? 

>>Je tedy křest miminek prakticky k něčemu potřeba?<<  Pokud je jeho smysl pouze v jeho absolvování a pro kamerový záznam? K čemu je asi obřad křtu u dospělého člověka? Vyznává ústy, věří srdcem, na veřejnosti před celou církví. Kaje se, činí nápravu, má svědectví ... Tak na co voda křtu? Normální člověk asi více nepotřebuje nebo ano? Třeba jde o ten nějaký obrazný prožitek, který má vliv na vnímání duchovní podstaty prováděného obřadu. Potřebuje to člověk nebo ne? Samozřejmě můžeme skončit u té poslušnosti, že je tak psáno, tak je věrností uposlechnout.