Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Úterý, 02. červen 2009 @ 23:49:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Díky za pěkný článek. Měl bych jen pár otázek:
Tímže dal apoštolům Ducha svatého, udělil
jim a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy skrze eucharistickou oběť a
svátosti, v nichž on sám působí, aby uděloval svou milost věřícím všech dob a
v celém světě.
Dar Ducha svatého nedostali jen oni, ale je přislíben všem věřícím, ne? Členění Písma na kapitoly je občas zavádějící. Druhá kapitola skutků navazuje na první a tak to "všichni" ve 2,1nn je nutno chápat jako pžímé pokračování první. Takže Duch nesestoupil jen na apoštoly, ale asi na 120 lidí. I na jiných místech se dočteme o obdržení Ducha svatého. V čem je tedy obdarování apočtolů vyjímečné? - myslím ve vztahu ke svátostem.
Je jich sedm:
křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, (kněžské) svěcení a
manželství.
Co je to vlastně biskupské (potažmo jáhenské) svěcení, když to není svátost? A pokud tedy není, znamená to, že to svěcení může být člověku zase odebráno? Udělená svátost platí jednou provždy - člověk zůstává platně pokřtěným, i když se z něj stane satanista, kněžské svěcení je taky stále platné, i když se člověk stane heretikem.
Duchovní přijímání
Zařadil bys sem např. protestanty, kteří přijímají chléb a víno v církevním společenství, kde je pochopení darů symbolické a kde ani nemůže vzhledem k absenci apoštolské posloupnosti k platnému vykonání svátosti oltářní docházet?
|
Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2009 @ 15:10:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dary Ducha dostáváme všichni. Každý měrou vrchovatou, jak jen naše duchovní "nádoby" stačí. Jak naše víra roste, roste tím i naše schopnost přijmout více milostí.
V prvotní církvi měli apoštolové mezi křesťany obrovskou autoritu. To oni hlásali Boží slovo na shromáždění, oni vzkládali ruce na své pokračovatele ve službě. Tedy svěcení kněží je vlastně pověření konkrétní službou v nepřetržité řadě. Touto službou pověřil apoštoly Pán Ježíš: "To konejte na mou památku". Nepověřil tím dalších dvaasedmdesát učedníků, nepověřil tím ani ženy, které ho doprovázely.
Jáhenské i biskupské svěcení jsou vlastně různé stupně pověření službou svěcení kněžského. Jáhenské svěcení je nižší než kněžské, je to pomocná služba. V ŘKC ji může přijmout jak ženatý, tak i svobodný. Svobodný ovšem už se závazkem celibátu.
Biskupská služba je rozšířením na udělování biřmování (biskup neřídí farnost, ale celou diecézi), v případě jmenování kardinálem právem volit papeže.
Svěcení nemůže být odebráno - Bůh své dary nikdy nebere zpět. Člověk však tyto dary může zahodit a učinit svým jednáním ze svého těla údy nevěstky (1. Kor 6,15).
Naprosto jsem si jist, že i protestanti přijímají skutečného Krista duchovním způsobem, skrze duchovní přijímání.
|
]
Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 03. červen 2009 @ 16:27:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aha, takže ta tři svěcení jsou různé stupně jedné svátosti. Chápu to dobře? Zajímala by mě, Oko, jedna věc. Až do 11. či 12. století mohli tuto svátost dostat i ženatí. Pak se to mimo jáhenského stupně změnilo, i když třeba v ŘecKC může být na kněze vysvěcen i ženáč. Jak vlastně církev nějak teologicky vysvětluje takovou nauku, respektive změnu nauky? Samozřejmě že celibát jako jakýsi ideální způsob života křesťana (každého) se do církve prosazoval díky rozmachu mnišství poměrně záhy, ale manželský stav je jen jinou formou povolání ke svatosti. Nebojíte se toho, že taková praxe vlastně hodně škodí církvi, že ji připravuje o spoustu dobrých pastýřů?
|
]
Re: Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2009 @ 20:47:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Není to změna nauky, přece už apoštol Pavel doporučuje správný směr.
(1. Kor 7,7-9)
Chtěl bych totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má
svůj vlastní dar od Boha, jeden tak a druhý jinak.
Svobodným a vdovám tedy říkám, že by pro ně bylo dobré,
kdyby zůstali jako já.
Nemohou-li se však zdržet, ať vstoupí do manželství. Je přece
lepší vstoupit do manželství, než se pálit. Celibát souvisí s povoláním. Celibát není článkem víry, je to ustanovení církve k jejímu prospěchu. Má -li člověk povolání od Boha jako kněz, je k dispozici věřícím dvacet čtyři hodin denně. To je na celý úvazek. Pokud by měl rodinu, bude nutně jedno zanedbávat. Teoreticky má sice papež právo celibát zrušit, ale neudělá to. Z hlediska funkce kněžské služby ženatý kněz slouží dvěma pánům, je vnitřně rozdělován. (1. Kor 7,32-34) Přeji si, abyste byli bez starostí. Kdo není ženatý, stará
se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu,
kdo se však oženil, stará se o věci světa, jak by se zalíbil
své ženě.
Mezi ženou a pannou je také rozdíl. Nevdaná žena se
stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem; vdaná se však
stará o věci světa, jak by se zalíbila svému
muži. Manželský stav má zrovna tak svou důstojnost a své místo v životě pro toho, kdo je do něho povolán.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 03. červen 2009 @ 23:27:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | OK, chápu, není to změna nauky, ale je to změna v církevní praxi. Je to otázka vkusu, ale když já potřebuju nějakou tu duchovní útěchu či radu, volím radši lidi, kteří jsou v podobném postavení, tj. civilní zaměstnání a ženatí, protože mají podobnou zkušenost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2009 @ 07:51:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je ověřenou praxí, že lidé si své poznatky a zkušenosti předávají. Vždyť v minulém režimu mělo mnoho kněží také civilní povolání a všichni jsou v úzkém kontaktu s ostatními věřícími, pomáhají řešit manželské problémy. Zkušenost, na základě které je možno se dobrat řešení, nemusí tedy být nutně osobní. Je to otázka znalosti, ne vlastní zkušenosti. Vlastní zkušenost totiž vtahuje do problému, zapojuje city a nedovoluje patřičný odstup. Kněz, který vyslechne pod zpovědním tajemstvím tisíce osudů i s jejich důsledky a dopady tedy určitě nežije v jiném světě a není mimo.
Obecně platí, že v životních problémech ti spíš dá dobrou radu kněz vzdělanější, než kněz zbožnější. Znalost řešení předešlých problémů u jiných vytváří informační základnu, ze které se člověk může snáz poučit, vyvarovat se chyb tvých předchůdců a poradit optimální řešení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Pátek, 05. červen 2009 @ 16:44:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, Oko, moje zkušenost, kterou nechci zevšeobecňovat, je taková, že mi lépe poradí pastýř (duchovní), který zná z vlastní zkušenosti strasti i radosti manželství. Člověk, který není hned po škole z hlediska materiálního doživotně zajištěn tím, že se o něj církev postará, a který tudíž musí pracovat, může o práci přijít atp.
Když si vyslechneš tisíc vyprávění o tom, jaké to je a co lidé prožívají, když jim někdo blízký zemře, stejně to napochopíš, dokud tě to nepotká. Když už tu zkušenost máš, můžeš se lépe vcítit. Nijak ti to nevnucuju a pokud najdeš duchovní útěchu u katolického kněze, pak je to jen a jen dobře. Jsem holt jiný.
|
]
Re: Re: Re: ex opere operato, sedm stupňů (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 03. červen 2009 @ 16:30:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Svěcení kněží má sedm stupňů. Obyčejně vnímáme spíše jáhna, ale i učitel náboženství má svůj stupeň.
Názvy odrážejí původní funkce v církvi.
U dveří byl bratr, který dohlížel na vcházení a dokud trvaly jen modlitby, byli vpouštěni příchozí. Ale před proměňováním – eucharistií bratr vrátný zamkl dveře a nic nerušilo tuto chvíli.
Další funkce byl předčitatel úryvků ze Starého zákona, z epištol a Skutků (z evangelia předčítá až kněz nebo jáhen), a dnes je tato funkce často v katolicko církvi svěřována laikům,
Takže prvé dva ´stupně´ byly :
Ostiarius (vrátník) a lector (předčitatel. V Kartágu byli lektoři i ve věku 12 let.
Další zní dnes exoticky, je to vymítač duchů (exorcista), protože i Ježíš vymítal duchy z obětí,
Čtvrtý je akolyta, toje pomocník, přisluhovač, neboli ministrant a v tom je vyučována schopnost vyučovat náboženství. Dnešní paseme ovšem raková, že ministrant koná drobné úkony, jako přinese konvičku s vodou na umytí prstů knězi a podá ručníček. Kdysi totiž kněz opravdu přinášel plodiny jako oběti, z úrody, a zamazal si ruce. Zvyk umývat zůstal dodnes.
Potom by byl jáhen, diakon jak to známe ze Skutků. Tam se diakoni věnovali službě společenství, aby odlehčili apoštolům – potřebných bylo dost, rozdávalo se jim jídlo a nebo byli ošetřeni. Jáhen také může konat některé úkony, jako svatby, křest a pohřby. A aby toho nebylo málo, ještě i jáhen má podstupeň, podjáhena, ten je jeho pomocníkem..
Takže stupňů je sedm :
Vrátník, předčítač, vymítač, pomocník, podjáhen, jáhen a kněz, latinsky:
Ostiarius, lector, exorcista, akolyta, subdiakon, diakon, sacerdos.
V luterské církvi je diakon a kněz. Diakon tam koná vyučování, nebo ošetřování (jako milosrdný bratr) a pomáhá při oltáři. Není-li přítomen z nějakého důvodu kněz, může diakon vybavit celý obřad, neboli bohoslužbu. Akorát Večeři Páně sám ne.
V Německu je práce diakonek velmi rozšířena, jsou podobně organizované jako kdysi kláštery (ale měkčeji), svobodné (nevdané) a jsou jich desetitisíce po celé zemi při luterské církvi, jen domů, kde se shromaž´dují je na osmdesát. Německá jáhenka – diakonka, to je pojem. Z péče povstalo slovo Diakonie používané i u nás. V katolické církvi může žena dosáhnout stupeň jáhenka. A anglikánské a luterské církvi může být i kněžka a biskupka.
Poslední svěcení je na biskupa. Ten dostává úřad s mocí vysvětit všechny stupně, i na kněze. Biskup má pravomoc spravovat církevní záležitosti v diecézi a má takzvaný ´učitelský úřad´, takže sám učí nebo organizuje vyučování. Má na to učitelský stupínek (katedru) v kostele, který je z toho důvodu katedrální neboli katedrála (kostel s vyučováním katechumenů) a tím pádem má také křticí kostel (těch vyučených katechumenů), postaru zvaný basilica minor, ale dnes se křtí v každém kostele knězem.
Na otázku ´´…Co je to vlastně biskupské (potažmo jáhenské) svěcení, když to není svátost?...´´ lze odpovědět: je to svátost, v různém pověření služby, rozlišení. |
]
Re: Re: Re: Re: ex opere operato, sedm stupňů (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 03. červen 2009 @ 23:22:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za vysvětlení. Je to o dost složitější, než jsem si myslel. Jen by mě zajímalo, jak je to tam s celibátem. Předpokládám, že pro stupně pod jáhnem je to stejné nebo měkčí než u jáhna, ale rád se nechám poučit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: ex opere operato, sedm stupňů (Skóre: 1)
Vložil: pirmin v Čtvrtek, 04. červen 2009 @ 00:50:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Myslím, že miloslav nemá pravdu, svátostná svěcení jsou jen tří stupňů, ty tzv. nižší svěcení jsou ovocem jisté starověké přebujelosti a v případě podjáhnů i dosti potrhlé tradice. Pochybuji, že se to dnes používá - aspoň jsem o tom ještě neslyšel. Každopádně kandidáti pro duchovní službu začínají svou dráhu vysvěcením na jáhny. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: ex opere operato, sedm stupňů (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 04. červen 2009 @ 15:42:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já jsem si taky myslel, že jsou tam 3 stupně, tj. jáhen - kněz - biskup. Ale je fakt, že některé ty termíny, co použil, už znám odjinud, ale nespojoval jsem si to se svěcením.
|
]
Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2009 @ 15:13:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Můj synovec tento měsíc přijme jáhenské svěcení.
|
]
Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 03. červen 2009 @ 16:28:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Že gratuluju. Mimochodem, je ženatý? Já jen aby jednou nelitoval ...
|
]
Re: Re: Re: Re: ex opere operato (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2009 @ 20:28:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je svobodný a chce být knězem.
|
]
|
|